Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
78 C 9/2022-51
Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Němečkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
zastoupený advokátem Mgr. Bc. jméno příjmení
sídlem adresa
o zaplacení 3 510 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 510 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 613,81 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 700 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně advokáta JUDr. jméno příjmení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 510 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 613,81 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 700 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu Praha-východ dne 27. 10. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 510 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 613,81 Kč. Žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu vznikla ze zákona povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku, přičemž tuto povinnost žalovaný dne 20. 12. 2009 splnil. Žalovaný se tak stal poplatníkem televizního poplatku ze zákona a současně mu vznikla povinnost platit v souladu se zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen„ zákon o rozhlasových a televizních poplatcích“) televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný, ačkoliv byl řádně přihlášen, nedostal své zákonné poplatkové povinnosti, nezaplatil televizní poplatky za období od listopadu 2018 do prosince 2020 ve výši 135 Kč měsíčně. Žalobkyně je oprávněna požadovat úhradu úroku z prodlení, úrok z prodlení byl vyčíslen k datu vyhotovení žaloby, tedy k 27. 10. 2021.
2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, uvedl, že není poplatníkem rozhlasového a televizního poplatku, neboť nemovitost na adrese ulice a číslo, PSČ obec obec obec ode dne 1. 7. 2018 pronajímá, což žalovaný doložil nájemní smlouvou.
3. Žalobkyně uvedla, že žalovaný měl povinnost oznámit žalobkyni jakékoliv změny ohledně údajů o poplatníkovi, či se jako poplatník odhlásit, zanikla-li mu povinnost televizní poplatek platit. Žalobkyně však žádnou odhlášku ani změnu adresy pro doručování u žalovaného neeviduje. Žalobkyně rovněž uvedla, že zákonná povinnost platit televizní poplatky je povinností osobního charakteru a je tedy vázána k osobě poplatníka respektive k jeho přihlášení se či odhlášení z evidence žalobkyně, a nikoliv k místu jeho bydliště.
4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
5. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
6. Podle § 3 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba.
7. Podle § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč.
8. Podle § 8 odst. 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích je poplatník povinen písemně oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě změny ve skutečnostech uvedených v odstavcích 3 až 5 do 15 dnů ode dne, kdy změna nastala.
9. Podle § 8 odst. 8 písm. a) zákona o rozhlasových a televizních poplatcích je povinen se z evidence poplatníků rozhlasového nebo televizního poplatku odhlásit poplatník, který přestal být poplatníkem podle tohoto zákona, a to do 15 dnů ode dne, kdy nastaly skutečnosti odůvodňující odhlášení. Při odhlášení je povinen připojit písemné čestné prohlášení potvrzující, že nastala některá z těchto skutečností. Odhlašuje-li se z evidence poplatníků fyzická osoba, která podle § 5 odst. 2 neplatí rozhlasový nebo televizní poplatek, je v čestném prohlášení povinna dále uvést jméno, popřípadě jména a příjmení, datum narození a adresu trvalého pobytu, u cizinců popřípadě dlouhodobého pobytu poplatníka, s nímž žije ve společné domácnosti a který splnil oznamovací povinnost podle odstavce 2.
10. Na základě listinných důkazů obsažených ve spise ve spojení s vyjádřeními účastníků soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Je nesporným, že žalovaný se v prosinci roku 2009 přihlásil jako poplatník televizního poplatku. Poplatky řádně hradil do roku 2016. Upomínkou z 8. 3. 2021 žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu na poplatku za období od ledna 2017 do prosince 2020 v celkové výši 8 001,59 Kč (včetně úroku ve výši 1 141,59 Kč). Tato výzva, byla žalovanému doručena fikcí dne 22. 3. 2021. Opětovná výzva pak žalovanému doručena ještě v květnu roku 2021. Žalobkyně ve svém návrhu uvedla, že z mimořádných plateb žalovaného byly uhrazeny nejstarší dlužné částky, když tento zůstal žalobkyni dlužen částku uvedenou ve výroku tohoto rozsudku za období od listopadu 2018 do prosince 2020. Žalovaný neprokázal, že by splnil dříve, než byla podána žaloba svou zákonnou povinnost odhlášení se jakožto poplatníka televizního poplatku a z toho důvodu mu trvala povinnost televizní poplatky hradit. Pokud žalovaný tvrdil, že nemá povinnost se jakožto poplatník televizních poplatků odhlásit, je možné mu dát za pravdu pouze za předpokladu, že je osoba smířena s tím nadále poplatky hradit. Pokud se však chce poplatník z této povinnosti vyvázat je v jeho vlastním zájmu této povinnosti dostát. Jelikož její nedodržení nemá oporu v zákoně, je pak třeba nést následky plynoucí z nesplnění povinnosti. Bylo tedy jednoznačně prokázáno, že žalovaný za shora uvedené období televizní poplatky řádně nehradil, a to ve lhůtě splatnosti podle § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, tedy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, a žalobkyni tak dluží celkem částku 3 510 Kč. Žalobkyně má rovněž právo požadovat po žalovaném v souladu s § 10 citovaného zákona zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
11. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal právo na zaplacení soudního poplatku ve výši 400 Kč. Pokud se žalobkyně dále domáhala přiznání práva na náhradu nákladů právního zastoupení advokátem, dospěl soud s přihlédnutím k judikatuře Ústavního soudu ČR k závěru, že tyto náklady nepředstavují náklady potřebné k účelnému uplatňování práva žalobkyně dle § 138 odst. 1 o.s.ř., a proto je žalobkyni nepřiznal. Ústavní soud ČR již ve svém rozhodnutí ze dne 9. 10. 2008 ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 2929/07 dovodil, že je-li stát k hájení svých právních zájmů vybaven příslušnými organizačními složkami, finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt, tedy advokáta. V dalším nálezu ze dne 24. 7. 2013 ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 3344/12 dospěl dále k závěru, že při zvažování aplikace hledisek plynoucích z judikatury tohoto soudu není přiléhavé jako dominantní kritérium akcentovat skutečnost, že Česká televize je nezávislá na státním rozpočtu, hospodaří s vlastním majetkem a stát neodpovídá za její závazky, naopak je třeba přihlédnout, že na poli svého působení se těší výsadnímu postavení, k čemuž má vytvořené specifické podmínky, a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Z důvodů podrobně popsaných v tomto nálezu lze proto považovat za žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zajišťovala sama. Soud proto žalobkyni právo na náhradu nákladů právního zastoupení advokátem nepřiznal a v dané věci žalobkyni přiznal pouze paušální náhradu nákladů stejně, jako by náležela účastníku řízení, který by v řízení zastoupen nebyl. Tedy za tři režijní paušály (sepis výzvy k plnění, podání žaloby, vyjádření ve věci) po 100 Kč dle ust. § 2 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Celkem tedy soud žalobkyni přiznal na náhradě nákladů 700 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
12. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku nelze podat odvolání (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozsudkem, lze navrhnout soudní výkonu rozhodnutí.