Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
3 C 48/2022-57
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Kopeckou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 30 602,39 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 28 203,39 Kč s úrokem ve výši 14,01 % ročně z 28 203,39 Kč od 30. 3. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z 28 203,39 Kč od 30. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení dalších 2 399 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 5 690 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 28 203,39 Kč s úrokem ve výši 14,01 % ročně z 28 203,39 Kč od 30. 3. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z 28 203,39 Kč od 30. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení dalších 2 399 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 5 690 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 22. 12. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení 30 602,39 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 20. 5. 2014 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru číslo na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované dne 20. 5. 2014 úvěr ve výši 51 000 Kč. Poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem měl žalovaný splatit ve 36 měsíčních splátkách po 3 936 Kč, počínaje měsícem červnem 2014. Žalovaný však uhradil pouze 40 186 Kč. Z důvodu prodlení s úhradou splátek byl úvěr zesplatněn. Žalobkyně své nároky ze smlouvy o úvěru přehodnotila a přepočítala uvedený úvěr, jakoby byl úročen sazbou 14,01 % ročně, tedy sazbou dle časových řad ARAD vedených Českou národní bankou jako průměrná úroková sazba v době vyplacení peněžních prostředků na účet žalovaného. Platby od žalovaného žalobkyně započetla nejprve na úhradu běžného úroku a následně na úhradu jistiny. Dluh na jistině tak činí 28 203,39 Kč. Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroku ve výši 14,01 % ročně a zákonného úroku z prodlení, oba z dlužné jistiny úvěru od 30. 3. 2021, tj. ode dne následujícího po poslední částečné úhradě dlužné částky, do zaplacení. Žalobkyně dále žádala zaplacení smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek ve výši 2 399 Kč s odkazem na čl. 12 odst. 12.1. bod a) a b) smluvních ujednání.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. K jednání nařízenému na den 2. 6. 2022 se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo doručení řádně a včas vykázáno. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 o. s. ř.
4. Zástupkyně žalobkyně se k jednání dostavila a na podané žalobě setrvala. Dále navrhla vydání rozsudku pro zmeškání.
5. Žalovanému nebylo předvolání k jednání doručeno nejméně deset dnů přede dnem jeho konání, proto podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání podle § 153b odst. 1 o. s. ř. splněny nebyly.
6. Z předložených důkazů zjistil soud následující skutečnosti:
7. Z návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne 20. 5. 2014, oznámení o schválení úvěru ze dne 21. 5. 2014, dodejky a splátkového kalendáře vyplývá, že se žalobkyně jako podnikatel zavázala žalovanému jako spotřebiteli poskytnout úvěr ve výši 51 000 Kč na bankovní účet uvedený žalovaným v úvěrové smlouvě. Žalovaný se poskytnutý úvěr spolu s úrokem zavázal vrátit ve 36 měsíčních splátkách po 3 936 Kč Celkem tak měl zaplatit 141 696 Kč. Výpůjční úroková sazba činila 126,59 % ročně, RPSN 126,59 %. V úvěrové smlouvě je obsažena včleňovací doložka, podle níž jsou nedílnou součástí úvěrové smlouvy smluvní ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru. Tato jsou k nahlédnutí na kontaktní adrese věřitele, regionálních ředitelství věřitele a u jeho úvěrových poradců. Ve smlouvě je dále předtištěno, že se klient se s obsahem smluvních ujednání před podpisem smlouvy detailně seznámil, nemá k nim žádné výhrady a zavazuje se je dodržovat jako nedílnou součást úvěrové smlouvy. Úvěrová smlouva má formulářový charakter a je zřejmé, že žalovaný se na obsahu této smlouvy mohl podílet pouze co do výše úvěru a dále co do počtu a s tím související výše měsíčních splátek.
8. Ze smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru žalobkyně soud zjistil, že tato mají rovněž formulářovou podobu a svým obsahem i rozsahem na první pohled budí dojem nepříliš důležitého dokumentu, který slouží pouze ke zpřehlednění úvěrové smlouvy, a nikoliv k zakládání pro spotřebitele významných povinností. Toto hodnocení pak potvrzuje i samotný rozsah a obsah těchto ujednání, z nichž je zřejmé, že tato jsou, až na článek 12., spíše vysvětlujícího a technického charakteru. Samotné ujednání o smluvní pokutě je obsaženo ve zmíněném článku 12. Podle něj vniká žalobkyni při prodlení žalovaného s úhradou splátky nebo její části o více než 15 dní po termínu splatnosti právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 8 % z výše dlužné splátky (čl. 12) a dále při prodlení o více než 30 dní po termínu splatnosti, nad rámec smluvní pokuty uvedené v článku 12.1.), právo na zaplacení další smluvní pokuty ve výši 13 % z výše dlužné splátky (čl. 12). Každá strana smluvních ujednání je žalovaným podepsána.
9. Z dokladu o vyplacení úvěru má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 51 000 Kč na účet uvedený žalovaným v úvěrové smlouvě.
10. Z přehledu plateb a z karty klienta byly zjištěny jednotlivé platby žalovaného na úhradu závazku z předmětné úvěrové smlouvy s tím, že poslední úhrada je datována dnem 29. 3. 2021. Žalovaný uhradil na svůj závazek z předmětné úvěrové smlouvy celkem 40 186 Kč.
11. Z výpočtu dlužné částky soud zjistil, že po započtení jednotlivých úhrad žalovaného na dlužnou jistinu s úrokem ve výši 14,01 % ročně zbývá k úhradě jistiny 28 203,39 Kč.
12. Z faktury ze dne 31. 12. 2015 bylo zjištěno, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu ve výši 13 % z výše dlužné splátky č. 6, a to ve výši 511 Kč.
13. Z faktur ze dne 25. 1. 2015 a ze dne 11. 12. 2014 vyplynulo, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu ve výši 8 % z výše dlužných splátek č. 2 až 7 po 314,88 Kč.
14. Z výzvy ze dne 9. 2. 2015 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužných částek z předmětné úvěrové smlouvy s upozorněním, že v případě nezaplacení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla žalovanému odeslána dne 9. 2. 2015, jak vyplývá z poštovního podacího archu.
15. Dle databáze časových řad ARAD ČNB činila v květnu 2014 úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 14,01 % ročně.
16. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.
17. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Podle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
20. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.
21. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se smluvního úroku neplatná. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 51 000 Kč, který měl žalovaný splácet pravidelnými měsíčními splátkami. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou splátek, na svůj dluh uhradil celkem 40 186 Kč. Požadavek žalobkyně na zaplacení dlužné jistiny úvěru proto soud považuje za důvodný.
22. Úrok sjednaný ve smlouvě ve výši 126,59 % ročně však soud považuje za nepřiměřeně vysoký a nemravný. V době poskytnutí úvěru, tj. v květnu 2014 totiž činila úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu 14,01 % ročně. Přitom podle ustálené judikatury platí, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 4 Tdo 416/2013, půjčka s úrokem přesahujícím 44 % ročně je plněním, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru ve smyslu přečinu lichvy podle § 218 odst. 1 tr. zákoníku.
23. V daném případě má tedy žalobkyně podle § 1802 o.z. nárok na obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště dlužníka v době uzavření smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požaduje úrok ve výši 14,01 % ročně, tedy obvyklý úrok, jak uvedeno shora, tak soud žalobkyni úrok v požadované výši přiznal.
24. Ujednání o smluvní pokutě není obsaženo v samotném textu úvěrové smlouvy, ale je obsaženo ve smluvních ujednáních. Přitom Ústavní soud již v nálezu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, se mj. podává, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště pokud se jedná o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být v oddílech vzbuzujících dojem nepodstatného charakteru. Tato zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy předepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel činí, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Tedy v rámci spotřebitelských smluv ujednání o smluvní pokutě zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž smlouvy samotné (listiny, na níž spotřebitel připojuje svůj podpis).
25. Ve světle závěrů citovaného nálezu Ústavního soudu soud posoudil smluvní ujednání jako všeobecné obchodní podmínky, do kterých žalobkyně v rozporu se zásadou poctivosti„ skryla“ ujednání o smluvní pokutě. Takové jednání soud považuje za rozporné s dobrými mravy, a tudíž nikoli hodné právní ochrany. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že v úvěrové smlouvě je předtištěno, že se žalovaný s těmito ujednáními seznámil a nemá k nim výhrady, ani že k textu smluvních ujednání připojil svůj podpis. Soud proto žalobkyni nepřiznal požadovanou smluvní pokutu ve výši 2 399 Kč.
26. S ohledem na výše uvedené soud podané žalobě částečně vyhověl, a to výrokem I., kterým uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 28 203,39 Kč s úrokem ve výši 14,01 % ročně od 30. 3. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 30. 3. 2021 do zaplacení.
27. Nárok na zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 o.z., jeho výše se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění.
28. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 399 Kč s příslušenstvím.
29. Ve sporu byla částečně úspěšná žalobkyně a má dle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na poměrnou náhradu nákladů, které účelně vynaložila. Žalobě bylo vyhověno co do částky 28 203,39 Kč (92 % žalované částky) a pro 2 399 Kč byla žaloba zamítnuta (8 % z žalované částky). Odečteme-li úspěch od neúspěchu (92 % - 8 %), má žalobkyně právo na zaplacení 84 % účelně vynaložených nákladů.
30. Okresní soud však nesouhlasí s požadavkem žalobkyně na postup podle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. V projednávané věci je třeba vycházet z § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť jde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který je žalobkyní opakovaně uplatňován ve skutkově i právně obdobných věcech, byť lze připustit, že v jednotlivostech se skutková i právní argumentace obsažená v podávaných žalobách může lišit, a předmětem řízení je současně částka nepřevyšující 50 000 Kč. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení je tak nutno i v tomto případě vycházet z § 14b odst. 1 bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., které stanoví výši sazby za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty od 30 000 Kč do 50 000 Kč částkou 500 Kč a z odst. 5 písm. a/ citovaného ustanovení vyhlášky, který určuje paušální částku jako náhradu výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odst. 1 a 2.
31. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 225 Kč, odměnou za 2 úkony právní služby (§ 14b odst. 1 bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za přípravu a převzetí zastoupení a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu po 500 Kč, 2 paušálními náhradami po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky, odměnou za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 3 ve spojení s § 7 bod 5. téže vyhlášky za účast u jednání ve výši 2 340 Kč, paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, cestovným ve výši 539,73 Kč (1/2 z celkové částky 1 079,45 Kč z důvodu konání dvou jednání u téhož soudu) a náhradou za ztrátu času ve výši 300 Kč (1/2 z celkové částky 600 Kč za 6 započatých půlhodin po 100 Kč) podle § 14 odst. 3 téže vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21% DPH činí 6 774 Kč. Z takto vypočtené výše nákladů řízení žalobkyni přísluší 84 %, tj. částka 5 690 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost nahradit příslušnou část nákladů tohoto řízení žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
32. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, a to prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí či exekuci.