Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
10 C 96/2022-52
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Krejzkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 23 715 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 23 715 Kč spolu s 8,25% zákonnými úroky z prodlení ročně z částky:
7 255 Kč od 10. 11. 2020 do zaplacení,
8 165 Kč od 14. 1. 2021 do zaplacení,
8 295 Kč od 24. 3. 2021 do zaplacení,
od do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet číslo bankovní účet, variabilní symbol.
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 149 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet číslo bankovní účet, variabilní symbol.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 23 715 Kč spolu s 8,25% zákonnými úroky z prodlení ročně z částky: 7 255 Kč od 10. 11. 2020 do zaplacení, 8 165 Kč od 14. 1. 2021 do zaplacení, 8 295 Kč od 24. 3. 2021 do zaplacení, od do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet číslo [bankovní účet], [variabilní symbol]. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 149 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet číslo [bankovní účet], [variabilní symbol].
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 4. 1. 2022 ve spojení s doplněním žaloby ze dne 14. 6. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení 23 715 Kč s příslušenstvím. Žalobní návrh odůvodnila tak, že žalovaný jako vlastník osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, registrační značka, VIN kód neměl v období od 16. 9. 2019 do 31. 12. 2019 (dále jen„ první období“), v období od 1. 1. 2020 do 30. 4. 2020 (dále jen„ druhé období“), a dále v období od 1. 5. 2020 do 31. 8. 2020 (dále jen„ třetí období“) sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoliv mu tato povinnost plyne ze zákona. Žalobkyni tak v souladu s § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vznikl nárok na příspěvek vypočtený jako součin počtu dní, kdy byla porušována výše uvedená povinnost a výše denní sazby podle druhu vozidla. Jelikož vozidlo nebylo v prvním období pojištěno 107 dní při denní sazbě příspěvku 65 Kč, vzniklo žalobkyni právo na příspěvek ve výši 6 955 Kč a náklady na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek ve výši 300 Kč, splatnost částky ve výši 7 255 Kč nastala ke dni 9. 11. 2020 po výzvě žalobkyně. Jelikož vozidlo nebylo v druhém období pojištěno 121 dní při denní sazbě příspěvku 65 Kč, vzniklo žalobkyni právo na příspěvek ve výši 7 865 Kč a náklady na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek ve výši 300 Kč, splatnost částky ve výši 8 165 Kč nastala ke dni 13. 1. 2021 po výzvě žalobkyně. Jelikož vozidlo nebylo v třetím období pojištěno 123 dní při denní sazbě příspěvku 65 Kč, vzniklo žalobkyni právo na příspěvek ve výši 7 995 Kč a náklady na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek ve výši 300 Kč, splatnost částky ve výši 8 295 Kč nastala ke dni 23. 3. 2021 po výzvě žalobkyně. Žalovaný však na výzvy nereagoval a svůj dluh vůči žalobkyni neuhradil, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku žalobkyně.
2. Žalobkyně a její právní zástupce se z jednání omluvili, souhlasili s tím, aby soud jednal v jejich nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil, ani se neomluvil, ač k němu byl řádně a včas předvolán. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v jejich nepřítomnosti.
3. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná je občanem Ukrajiny, čímž je dán ve věci mezinárodní prvek, a u nařízeného jednání nebyla přítomna, přezkoumal procesní soud mezinárodní příslušnosti k projednání věci dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ Brusel I bis“). S ohledem na bydliště žalované evidované na území České republiky shledal soud svou mezinárodní příslušnost dle článku 4 odst. 1 Brusel I bis. V daném případě je předmětem řízení nárok žalobkyně, který je následkem porušení zákonné povinnosti žalovaného uzavřít pojištění vyplývající ze zákona č. 168/1999 Sb. Jde tak o záležitost nespadající do věcné působnosti Smlouvy mezi ČR a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (číslo Sb. m. s.), a tedy pro určení rozhodného práva bylo zapotřebí aplikovat zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z.m.p.s.“). Z § 26 odst. 2, ve spojení s § 87 odst. 3 a ve spojení s § 24 odst. 2 z.m.p.s. soud dospěl k závěru, že je třeba postupovat podle práva státu, ve kterém má žalovaná obvyklý pobyt, tj. podle českého práva.
4. Soud ve věci provedl dokazování následujícími listinami. Z výzvy ze dne 26. 8. 2020, 29. 10. 2020 a 7. 1. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu v souvislosti s vozidlem, ve všech případech ve lhůtě 60 dnů, a to z důvodu nesjednání pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při provozu předmětného vozidla v první, druhém a třetím období. Z upomínky ze dne 2. 12. 2020, 18. 2. 2021 a 15. 4. 2021 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného upomínala o zaplacení příspěvků a nákladů na mimosoudní uplatnění práva. Z předžalobních upomínek ze dne 27. 10. 2021, 3. 11. 2021 a 10. 11. 2021, včetně informací o odeslání poštovních zásilek ve spojení s detailem o sledování těchto zásilek bylo zjištěno, že žalovanému byly před podáním žaloby odeslány předžalobní výzvy.
5. Provedeným dokazováním soud má soud za prokázaný následující skutkový stav věci. K osobnímu automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, registrační značka, nebylo v období od od 16. 9. 2019 do 31. 12. 2019, od 1. 1. 2020 do 30. 4. 2020, a dále v období od 1. 5. 2020 do 31. 8. 2020 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému příspěvky do garančního fondu za dobu, po kterou žalovaný provozoval vozidla bez tzv. povinného ručení, a vyzvala jej k úhradě ve lhůtě 60 dnů od doručení; žalovaný nezaplatil žalobkyni ničeho. Žalobkyně žalovaného upomínala k zaplacení příspěvků včetně nákladů na jejich uplatnění a nákladů, žalovaný však žalobkyni ničeho neuhradil ani přes předžalobní výzvy.
6. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 4 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Podle § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Podle § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu. Podle § 2 odst. 1 písm. h), § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) činí denní sazba příspěvku pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně částku 65 Kč, výše nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva činí 300 Kč. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
7. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud má za prokázané, že v daném případě nebyly k vozidlu v prvním, druhém ani třetím období uzavřeny smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ačkoliv to byla zákonná povinnost žalovaného jakožto vlastníka vozidel. Žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek (§ 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Výše příspěvků byla vypočtena jako násobek denní sazby a počtu dnů, ve kterých nebyla vozidla pojištěna (dle § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve spojení s § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb.), tedy násobkem 107 dní při denní sazbě příspěvku 65 Kč, dále násobkem 121 dní při denní sazbě příspěvku 65 Kč, a dále násobkem 123 dní při denní sazbě příspěvku 65 Kč. Žalobkyně dále oprávněně nárokovala náklady na mimosoudní uplatnění každého příspěvku ve výši 300 Kč (dle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve spojení s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.), tj. třikrát 300 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, přísluší žalobkyni dle § 1970 občanského zákoníku vedle jistiny též úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého soud přiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované, která úspěch neměla. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 949 Kč a dvou paušálních náhrad hotových výdajů à 100 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Soud má s přihlédnutím k nálezům Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 988/2012, II. ÚS 736/2012 a IV. ÚS 223/2012 za to, že žalobkyni nelze na nákladech řízení přiznat jakožto účelně vynaložené náklady za právní zastoupení, když v projednávaném případě se nejednalo o úkony učiněné v reakci na individuálně uplatněnou obranu ze strany žalovaného, nýbrž o prosté přepsání údajů z upomínky sestavené žalobkyní do formuláře návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Byť žalobkyně není subjektem„ spolufinancovaným státem“, byla však zřízena mimo jiné i za účelem správy garančního fondu, zdrojem jehož tvorby jsou i příspěvky nepojištěných, tedy jejich vybírání a případně též vymáhání představuje činnost náležející k hlavnímu předmětu činnosti žalobkyně. Právě jako takovou by ji žalobkyně měla být schopna zajišťovat vlastními silami, na rozdíl od jednotlivých pojišťoven, u kterých vymáhání neuhrazeného pojistného představuje pouze nutný vedlejší produkt jejího podnikání, který nemusí být schopna zabezpečit z vlastních zdrojů. Ačkoliv tedy náklady na zastupování advokátem nejsou v projednávaném případě účelně vynaloženými, náleží žalobkyni paušální náhrada hotových výdajů tak, jako by příslušela účastníku nezastoupenému v řízení zástupcem podle § 137 odst. 2 o.s.ř., tedy ve výši 200 Kč, tj. ve výši 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za každý ze dvou úkonů (tj. výzvu k plnění a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., když současně řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a šlo v něm o peněžité plnění nepřesahující částku 50 000 Kč (k tomu srov. usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 15. 12. 2021, č. j. 72 Co 255/2021-51).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.