Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 290/2020-58
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Milanem Pelikánem, Ph.D., ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
naposledy bytem adresa
PSČ příjmení jméno, Slovenská republika
zastoupená opatrovníkem příjmení jméno příjmení
advokátem se sídlem adresa, část obce
o zaplacení 110 430,75 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 98 526 Kč a 8,25% roční úrok z prodlení z částky 98 526 Kč od 18.11.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 11 904,75 Kč a 10% roční úrok z prodlení z částky 110 430,75 Kč za dobu od 1.12.2019 do 17.11.2020 a dále z částky 11 904,75 Kč za dobu od 18.11.2020 do zaplacení, a dále úrok ve výši 1,75 % z částky 98 526 Kč od 18.11.2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na nákladech řízení částku ve výši 31 007 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 98 526 Kč a 8,25% roční úrok z prodlení z částky 98 526 Kč od 18.11.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 11 904,75 Kč a 10% roční úrok z prodlení z částky 110 430,75 Kč za dobu od 1.12.2019 do 17.11.2020 a dále z částky 11 904,75 Kč za dobu od 18.11.2020 do zaplacení, a dále úrok ve výši 1,75 % z částky 98 526 Kč od 18.11.2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na nákladech řízení částku ve výši 31 007 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobou došlou soudu dne 18.5.2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaná byla zavázána zaplatit žalobci částku ve výši 110 430,75 Kč a 10% roční úrok z prodlení z částky 110 430,75 Kč od 1.12.2019 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že žalovaná uzavřela dne 19.2.2019 se společností právnická osoba, IČO, smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 105 000 Kč, který měla vrátit v 84 měsíčních splátkách po 1 926 Kč. Schopnost žalované splácet úvěr posoudil původní věřitel na základě informací získaných od žalované na základě osobního pohovoru, přičemž získané informace si ověřil nahlédnutím do příslušných databází, zejména BRKI, NRKI, SOLUS, ISIR. Předchůdce žalobce zohlednil i dostupné pohyby na bankovním účtu žalované za relevantní časové období. Průměrný čistý příjem žalované činil 18 511Kč.
2. Opatrovník žalované navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že předchůdce žalobce nedostatečně prověřil schopnost žalované splácet úvěr.
3. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb ze dne 19.2.2019 a ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 22.2.2019 bylo zjištěno, že předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 105 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit v 84 měsíčních splátkách po 2 157 Kč, a to vždy k 17. dni v měsíci, počínaje dnem 17.3.2019. Dopisem ze dne 22.10.2019 předchůdce žalobce odstoupil od úvěrové smlouvy. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 8.1.2020 postoupil předchůdce žalobce právnická osoba, IČO, na žalobce pohledávku za žalovanou. Oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou k plnění ze dne 27.1.2020, odeslanou téhož dne, vyzval zástupce žalobce žalovanou k úhradě dlužné částky činící ke dni postoupení 110 410,75 Kč. Z výpisu z účtu žalované vedeného u právnická osoba příjmení za leden 2019 bylo zjištěno, že konečný zůstatek na účtu činil mínus 2 474,94 Kč, příchozí platby od zaměstnavatele činily 21 484 Kč a 14 968 Kč, za nájem byla odečtena částka 10 350 Kč. Z potvrzení o výši příjmů zaměstnavatele právnická osoba ze dne 20.2.2019 bylo zjištěno, že žalovaná měla průměrný čistý příjem za poslední tři měsíce 18 511 Kč. Z listiny označené jako Údaje pro posouzení žádosti o úvěr ze dne 19.22.019 bylo zjištěno, že žalovaná je svobodná a její čistý měsíční příjem činí 14 000 Kč. Z výpisu z příjmení příjmení z 12.4.2022 bylo zjištěno, že žalované byla dne 25.2.2019 poskytnuta předchůdcem žalobce částka ve výši 105 000 Kč.
4. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb., účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb., účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb., účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.).
5. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce ve shora uvedeném smyslu řádně posuzoval schopnost žalované (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil smlouvu o úvěru uzavřenou dne 22.2.2019 jako neplatnou, neboť odporuje zákonu (§ 580 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. - o. z.). Údaje z informačních rejstříků a údaj o výši průměrné mzdy za poslední tři měsíce nejsou dostatečné pro posouzení schopnosti žalované úvěr splácet, neboť nic nevypovídají o skutečných výdajích žalované na stravu, hygienické potřeby, ošacení, dopravu do zaměstnání, bydlení, případně léky či jiné potřeby.
6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
7. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Soud dospěl k závěru, že žalobě lze z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.) částečně vyhovět, a proto zavázal žalovanou vydat žalobci poskytnuté a nevrácené peněžní prostředky ve výši 98 526 Kč (105 000 Kč - 6 474 Kč). Žalovaná byla požádána o plnění doručením výzvy k úhradě dne 16.11.2020. Žalovaná byla povinna vydat bezdůvodné obohacení prvního dne poté (17.11.2020), kdy byla o plnění požádána (§ 1958 o. z.). Následujícího dne po splatnosti, tedy dnem 18.11.2020, se žalovaná dostala do prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle kterého výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Repo sazba činila v druhém pololetí roku 2020 0,25 %, a proto úrok z prodlení byl stanoven ve výši 8,25 % ročně.
11. Smlouva o úvěru (tedy i případná ujednání o poplatcích, pokutách a úrocích) byla shledána jako neplatná, a proto soud žalobu ve zbytku, tedy částku ve výši 11 904,75 Kč a 10% roční úrok z prodlení z částky 110 430,75 Kč za dobu od 1.12.2019 do 17.11.2020 a dále z částky 11 904,75 Kč za dobu od 18.11.2020 do zaplacení, a dále úrok ve výši 1,75 % z částky 98 526 Kč od 18.11.2020 do zaplacení, zamítl.
12. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce měl ve věci úspěch částečný, a proto soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva poměrně rozdělil. Náklady řízení se skládají z odměny advokáta za 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva před podáním žaloby, podání žaloby, účast u 2 jednání - § 11 odst. 1 písm. a/, d/a g/ advokátního tarifu) ve výši 27 700 Kč (5 x 5 540 Kč). Náklady řízení se dále skládají z náhrady hotových výdajů za 5 úkonů právní služby stanovené podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 1 500 Kč (5 x 300 Kč). Odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 29 200 Kč činí s připočtením 21% daně z přidané hodnoty 35 332 Kč. Celkem činí náklady řízení, včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 420 Kč, částku 39 752 Kč. Žalobce byl úspěšný v rozsahu 89 %. Odečtením neúspěchu (11 %) od úspěchu vzniklo žalobci právo na náhradu 78 % nákladů řízení, což v přepočtu činí 31 007 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.).