Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 41/2022-61

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 10.888,59 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se částečně zastavuje co do zaplacení částky ve výši 48 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7.707,05 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7.707,05 Kč od 16. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá co do zaplacení 3.133,54 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 72 Kč od 16. 5. 2020 do zaplacení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2.203,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Řízení se částečně zastavuje co do zaplacení částky ve výši 48 Kč. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7.707,05 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7.707,05 Kč od 16. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se zamítá co do zaplacení 3.133,54 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 72 Kč od 16. 5. 2020 do zaplacení. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2.203,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Podanou žalobou u Okresního soudu v Bruntále dne 11. 11. 2021 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 10.888,59 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi účastníky řízení byla dne datum uzavřena smlouva ke službě anonymizováno účet – Smlouva o nákupním účtu a součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a ceník žalobkyně platný ke dni uzavřený smlouvy. Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku. Dále žalobkyně tvrdila, že se zavázala za žalovaného uhradit a uhradila vybraným e-shopům kupní cenu za žalovaného, který v případě, že od kupní smlouvy neodstoupí do 14 dnů od doručení zboží, tak se žalovaný zavazuje žalobkyni kupní cenu. Současně byla žalovanému na základě jeho objednávky vystavena a aktivována služba anonymizováno karta, která je platebním prostředkem, kterým lze zaplatit za zboží kupní cenu prostřednictvím účtu. Karta byla aktivována prostřednictvím účtu. Na základě smlouvy o nákupním účtu ze dne datum byla žalovanému zřízena služba anonymizováno nákupní účet a limit odložených plateb žalovanému až do výše 30.000 Kč s tím, že žalovaný mohl čerpat opakovaně, vždy až do vyčerpání daného úvěrového limitu. Žalovaný využil služeb v celkové výši 7.779,05 Kč (za období od 3. 12. 2019 do 15. 4. 2020). Dále žalobkyně požaduje poplatky ve výši 3.061,54 Kč (poplatky z prodlení ve výši 1.002 Kč, poplatky z prodlení ve výši 769,51 Kč, poplatky z prodlení ve výši 3 x 454,01 Kč a v celkové výši 3.061,54 Kč ponížené o provedenou úhradu 72 Kč). Dále žalobkyně požadoval zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi účastníky byla dne datum prostředky komunikace na dálku uzavřena smlouva o nákupní účtu a byla aktivována anonymizováno karta jako platební prostředek k tomuto účtu a limit odložených plateb žalovanému až do výše 30.000 Kč (smlouva o nákupním účtu, obchodní podmínky pro zákazníka, obchodní podmínky Twisto účet, ceník). Žalovaný vyčerpal z anonymizováno účtu částku ve výši 7.779,05 Kč, a to v období od 3. 12.2019 do 15. 4. 2020 (obchodní podmínky anonymizováno účet, vyúčtování za měsíce prosinec 2019 a leden, únor, březen a duben 2020, náhled do interního systému žalobkyně). Ve smlouvě k anonymizováno účtu bylo sjednáno a dále v obchodních podmínkách, že v případě využití služby odložené splatnosti bude účtován poplatek za prodloužení splatnosti dle počtu uplynulých dnů a v případě uhrazení do 30 a více dnů po splatnosti vyúčtování bude účtován poplatek 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování nebo ceny objednávky (smlouva o nákupním účtu, ceník, obchodní podmínky pro zákazníky). Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani na výzvu žalobkyně (předžalobní výzva). Žalobkyně tak nárokuje poplatky z prodlení ve výši 1.002 Kč (prodlení s úhradou částek 3.516,01 Kč za vyúčtování vystavené v prosinci 2019, tj. 650 Kč + 10 %, což je 351,61 Kč). Dále nároku žalobkyně poplatky z prodlení s úhradou částek 1.539,01 Kč za vyúčtování vystavené v lednu 2020, a to dle čl. 2 smlouvy o nákupním účtu, tedy maximálně 50 % z celkového vyúčtování, tj. poplatek z prodlení ve výši 769,51 Kč. Dále dle čl. 2 smlouvy nárokuje žalobkyně poplatek z prodlení ve výši 50 % z vyúčtování za měsíce únor, březen a duben 2020, tj. 3 x 454,01 Kč, když prodlení v každém z uvedených měsíců bylo s úhradou částky 908,01 Kč. Původní dlužné poplatky byly ve výši 3.133,54 Kč a žalobkyně na ně započetla úhradu ve výši 72 Kč. Dále požadovala žalobkyně poplatky z prodlení ve výši 48 Kč.

4. Předloženou smlouvu posoudil soud dle jejího obsahu po právní stránce jako smlouvu o spotřebitelském úvěru dle ust. § 2395 obč. zákoníku, dle kterého se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jako úroky/odměnu úvěrujícího pak soud vyhodnotil nároky požadované žalobkyní jako poplatky ve výši 3.061,54 Kč + 48 Kč, když z obsahu jejich sjednání je zjevné, že se jedná o odměnu poskytovatele úvěru a tedy o úroky, které jsou stanoveny jednak fixně, v daném případě 650 Kč a dále 10 % z celkového vyúčtování nebo ceny objednávky. Dále byla sjednána smluvní pokutu dle smlouvy o nákupním účtu, kterou žalobkyně v tomto řízení neuplatnila. V daném případě soud vyhodnotil danou smlouvu o úvěru jako smlouvu o spotřebitelském úvěru a podrobil ji z úřední povinnosti přezkumu podle ust. věta první o spotřebitelském úvěru.

5. Podle věta prvá o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle

§ 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

6. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele, před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016 zejména na novelu zákona

č. o spotřebitelském úvěru provedenou , také při výkladu

ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se pak musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. (zejména bod 26), podle nichž se má s odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zajištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (srovnej rozsudek KS v Ostravě č. j. -103 ze dne 5. 11. 2019).

7. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně, jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jak vyplývá ze samotných tvrzení uvedených žalobkyní v žalobě. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno odvodit pouze na základě zjištění o pravidelných příjmech a výdajích podávajících se pouze z tvrzení žalovaného a ověřením ve veřejných registrech. Již z těchto tvrzení vyplývá, že se žalobkyně dostatečně nezabývala výdajovou a ani příjmovou stránkou poměrů žalovaného. Dále žalobkyně nezjišťovala, jaké má žalovaný náklady na dopravu do zaměstnání, zdravotní stav, záliby, když tyto údaje vůbec nezjišťovala a uvedené údaje jako příjem žalovaného neprověřovala. Tím, že žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a neprověřila otázku příjmů a ani výdajů žalovaného, nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru, aniž by na tomto závěru mohlo cokoli změnit to, že provedla lustraci žalovaného, byť s negativním výsledkem v registru SOLUS či registru NRKI, neboť není možné učinit závěr, že pokud žalovaný v těchto registrech nebyl veden, neznamená to automaticky, že žalovaný je schopen splácet úvěr do rámce až 30.000 Kč.

8. Podle § 588 o. z., soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie – Lavický, P. a kol., I. Obecná část (-654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci ZoSÚ ve spojení s  o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240-244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení – ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -277/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vtáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41). Stejný závěr pak vyplývá z aktuálního stanoviska generální advokátky jméno příjmení ve věci C -616/18 Cofidis SA proti YU, ZT a ve věci C -679/18, OPR. – Finance s. r. o. proti GK, v němž generální advokátka k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, ve smyslu výkladu článku 8 Směrnice 2008 /4//, o spotřebitelském úvěru, navrhla soudnímu dvoru EU, aby na předběžnou otázku, zda se musí spotřebitel porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost na své straně při uzavření smlouvy o úvěru dovolovat neplatnosti smlouvy, či zda k porušení této povinnosti přihlíží vnitrostátní soud z úřední povinnosti, navrhla stanovisko, podle jehož obsahu v případě, že vnitrostátní zjistí z úřední povinnosti porušení článku 8 Směrnice 2008/48/ES, musí s výhradou případné opačné vůle spotřebitele vyvodit všechny důsledky, které podle vnitrostátního práva z tohoto zjištění plynou, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, a to případně bez přihlédnutí k uplynutí prekluzivní lhůty, jsou-li sankce ustanovené tímto právem účinné, odrazující a přiměřené.

9. Neposoudí-li poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti.

10. Soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva uzavřená mezi účastníky je neplatná. S ohledem na neplatnost smlouvy jsou si pak strany neplatné smlouvy povinny vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Další uplatněné nároky žalobkyni z neplatné smlouvy nevznikly.

11. S ohledem na výše uvedené pak soud vyhověl žalobě co do žalovaným vyčerpané jistiny ve výši 7.779,05 Kč ponížené o žalovaným provedenou úhradu ve výši 72 Kč. Další uplatněné nároky žalobkyní byly s ohledem na výše uvedené posouzeny jako nároky z absolutně neplatné smlouvy a tedy jako nároky nedůvodné a byly soudem zamítnuty. Právo na uplatněné zákonné úroky z prodlení vyplývá z ust. ve výši dle nař. vlády č.

12. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do poplatků z prodlení ve výši 48 Kč podáním ze dne 11. 4. 2022 a soud v souladu s ust. ve výroku I. tohoto rozsudku řízení částečně zastavil.

13. Pokud jde o náklady řízení, postupoval soud dle ust. a vycházel z částečného úspěchu a neúspěchu v dané věci, kdy úspěch žalobkyně byl výsledně vyčíslen co do 49,20 %. Soud vycházel z přiznané jistiny a kapitalizoval zákonné úroky z prodlení do data vyhlášení rozsudku (ve výši 1.541,41 Kč) a úspěch žalobkyně představoval 74,60 %. Úspěch žalovaného představoval co do jistiny a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení (14,40 Kč) 25,40 %. Výsledný úspěch žalobkyně představuje 74,60 % - 25,45 %, tedy 49,20 %. V této věci by 100 % nákladů řízení představovalo částku ve výši 4.478,40 Kč, tj. zaplacený soudní poplatek 800 Kč a odměna za právní zastoupení dle ust. vyhl. č. , když soud má za to, že je na místě použít citované ustanovení, neboť se jedná o peněžitý nárok nepřevyšující 50.000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Tři vykonané úkony právní služby představují dle citované vyhlášky celkem 300 Kč za každý z úkonů (za převzetí věci, výzvu k plnění a sepis žaloby) a ke každému úkonu právní služby RP po 100 Kč. Dále odměna za účast na jednání soudu dne 16. 5. 2022, kdy v tomto případě dle ust. cit. vyhlášky činí sazba za tento úkon 1.540 Kč a dále vznikl nárok dle cit. vyhlášky na odměnu za 1 RP po 300 Kč. Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, je nutno vypočíst 21 % DPH ve výši 638,40 Kč. Z výsledných 100% nákladů 4.478,40 Kč pak soud žalobkyni podle jejího úspěchu ve věci přiznal 49,20 % těchto nákladů řízení ve výši 2.203,40 Kč, které jsou splatné k rukám právního zástupce žalobkyně.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).