Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
23 C 56/2022-89
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Marií Miczkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 5 200 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 5 200 Kč, úrok ve výši 708,59 Kč a dále ve výši 18,90 % ročně z částky 5 050 Kč za dobu od 2. 8. 2019 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 5 200 Kč za dobu od 2. 8. 2019 do zaplacení, zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 5 200 Kč, úrok ve výši 708,59 Kč a dále ve výši 18,90 % ročně z částky 5 050 Kč za dobu od 2. 8. 2019 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 5 200 Kč za dobu od 2. 8. 2019 do zaplacení, zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 5 200 Kč spolu s úrokem ve výši 708,59 Kč a dále ve výši 18,90 % ročně z částky 5 050 Kč za dobu od 2. 8. 2019 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 5 200 Kč za dobu od 2. 8. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 21. 4. 2017 uzavřena Smlouva o povoleném přečerpání č. GNN084386265 (dále také jako Smlouva), na základě které žalobce umožnil žalovanému čerpat spotřebitelský úvěr ve formě povoleného přečerpání do výše úvěrového limitu 5 000 Kč Smluvní strany se zavázaly dodržovat podmínky pro povolené přečerpání (kontokorent) pro fyzické osoby mBank, S.A. účinné od 1. 12. 2016 (dále jen OP) a sazebník bankovních poplatků mBank, S.A. účinný od 25. 2. 2019, které byly nedílnou součástí smlouvy. Žalovaný se zavázal splácet čerpané peněžní prostředky povoleného přečerpání spolu s dohodnutým úrokem ve výši 18,90 % ročně a poplatky v pravidelných splátkách ke konci zúčtovacího období. Žalovaný však v rozporu se Smlouvou a OP nehradil splátky povoleného přečerpání řádně a včas, a proto žalobce odstoupil od Smlouvy dopisem (poslední výzvou k uhrazení dlužné částky, odstoupením od smlouvy) ze dne 29. 4. 2019, s účinností ke dni 1. 8. 2019 a vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Po ukončení smlouvy žalovaný neuhradil ničeho. Žalobce vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na jistině úvěru a poplatcích částku 5 200 Kč a na úroku částku 708,59 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Vzhledem k tomu, že žalobce je zahraniční právnickou osobou, zabýval se soud nejprve otázkou, zda český soud má právo rozhodnout v této věci a dále pak podle kterého právního řádu bude věc posouzena a rozhodnuta. Pravomoc českých soudů je dána na základě čl. 18 nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Vzhledem k tomu, že žalovaný má místo trvalého bydliště v České republice, a to v obvodu Okresního soudu v Karviné, byla věc posouzena a rozhodnuta Okresním soudem v Karviné, a to podle českého právního řádu s ohledem na skutečnost, že smlouva o úvěru byla uzavřena podle českého právního řádu a realizována na území České republiky.
4. Ze žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Smlouvy o povoleném přečerpání č. GNN bankovní účet ze dne 21. 4. 2017, transakční historie úvěrového účtu, interního výpisu – proces uzavírání smlouvy o povoleném přečerpání, podmínek pro povolené přečerpání (kontokorent) pro fyzické osoby účinných od 1. 12. 2016, sazebníku bankovních poplatků mBank účinného od 25. 2. 2019, poslední výzvy k uhrazení dlužné částky, odstoupení od smlouvy ze dne 29. 4. 2019 včetně kopie nedoručené zásilky ze dne 9. 5. 2019, předžalobní výzvy k plnění ze dne 20. 8. 2020 včetně poštovního podacího archu ze dne 24. 8. 2020, interního výpisu ze systému banky – CBCB a z žádosti o poskytnutí povoleného přečerpání, soud zjistil následující skutkový stav věci:
Žalobce jako věřitel (úvěrující) uzavřel s žalovaným jako dlužníkem (úvěrovaným) dne 21. 4. 2017 Smlouvu o povoleném přečerpání č. GNN bankovní účet, jejímž předmětem byl závazek žalobce poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve formě povoleného přečerpání ve výši úvěrového limitu 5 000 Kč a umožnit žalovanému i opakovaně přečerpat disponibilní zůstatek na jeho běžném účtu č. ú. bankovní účet vedeném u žalobce. Žalovaný se zavázal splácet čerpané peněžní prostředky povoleného přečerpání v pravidelných splátkách ke konci zúčtovacího období. Součástí smlouvy učinili podmínky pro povolené přečerpání (kontokorent) pro fyzické osoby mBank, S.A. a sazebník bankovních poplatků mBank, S.A. Byla sjednána úroková sazba ve výši 18,90 % ročně, výše roční procentní sazby nákladů 20,63 % ročně. V čl. 3 číslo OP bylo sjednáno, že je žalovaný povinen celý dluh z poskytnutého povoleného přečerpání splatit na požádání žalobce (tzv. zesplatnění) v případě, jestliže se dostane do prodlení se splacením jakékoliv peněžité částky vůči bance nebo dojde z jakéhokoliv důvodu k překročení sjednaného úvěrového limitu v rámci povoleného přečerpání. Žalovaný nesplácel částky povoleného přečerpání a překročil sjednaný úvěrový limit, a proto žalobce úvěr zesplatnil a odstoupil od smlouvy o povoleném přečerpání s účinností ke dni 1. 8. 2019. Žalovaný čerpal peněžní prostředky z povoleného přečerpání průběžně a vyčerpal ze spotřebitelského úvěru částku 186 014,10 Kč a uhradil na platbách v rámci povoleného přečerpání částku 192 720,68 Kč, přičemž poslední platbu povoleného přečerpání zaplatil dne 6. 3. 2018 ve výši 288,66 Kč. Žalobce dopisem (předžalobní výzvou k plnění) ze dne 20. 8. 2020 vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky úvěru spolu s příslušenstvím.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
12. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
13. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Závazkový vztah účastníků, vzniklý na základě smlouvy o úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že úvěrová smlouva (ve formě povoleného přečerpání) uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z.
14. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalovaného uvedl v podání (doplnění žaloby) ze dne 10. 5. 2022, že žalobce prověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr vyhledáváním žalovaného v databázi dlužníků, v bankovním a nebankovním registru klientských informací a v registru CBCB, získal informace výpisem z běžného účtu žalovaného č. ú. bankovní účet, který pro žalovaného vedl a získal informace přímo od žalovaného ze žádosti o úvěrový produkt, z něhož vyplynulo, že žalovaný byl zaměstnán v pracovním poměru na dobu neurčitou u zaměstnavatele obch. spol. právnická osoba, pracovní poměr hlavní jako odborník v dopravě a logistice, s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 20 000 Kč měsíčně, uvedl, že je ženatý, má dvě vyživovací povinnosti a bydlí v družstevním bytě; žalobce však tato skutková tvrzení nedoložil žádnými důkazy, nedoložil pracovní smlouvu nebo zprávu zaměstnavatele, z níž by bylo zřejmé, o jaký typ pracovního poměru se jedná, výplatní pásky nebo potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, doložil pouze výpis z bankovního účtu žalovaného, nedoložil žádné výpisy z databáze dlužníků př. SOLUS, BRKI, NRKI, nedoložil žádné listiny dokládající výdaje žalovaného. Žalobce i přes poučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020 OPR- právnická osoba, ve věci C číslo).
15. V důsledku neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru formou povoleného přečerpání jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy.
16. Plnil-li žalobce žalovanému z neplatné smlouvy o povoleném přečerpání částku 186 014,10 Kč, přičemž, jak sám žalobce v řízení doložil, žalovaný na dluh ke dni 6. 3. 2018 zaplatil částku v celkové výši 192 720,68 Kč, splnil žalovaný svou povinnost vrátit plnění z titulu bezdůvodného obohacení na základě neplatné smlouvy vůči žalobci v plné výši. Žalovaný se nedostal ani do prodlení se splněním této povinnosti, neboť nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný na základě výzvy věřitele. Žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k plnění až dopisem (předžalobní upomínkou) ze dne 20. 8. 2020, tj. v době, kdy již měl celý dluh z bezdůvodného obohacení uhrazen. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítnul.
17. Žalovaný byl, měřeno poměrem úspěchu, ve věci úspěšnější než žalobce. Podle ust.
§ 142 odst. 1 o. s. ř. by měl žalobce povinnost nahradit žalovanému náklady řízení; žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).