Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 31/2020-82

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Doupovcovou ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno sídlem adresa žalobkyně

proti;

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem náměstí anonymizována dvě slova. příjmení číslo, PSČ obec

o zaplacení částky 67.017 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 33.575 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 33.575 Kč od 25. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části, tedy ohledně částky 33.442 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10.229,10 Kč, úroku ve výši 20,5 % ročně z částky 37.291,18 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6.429,15 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 37.291,18 Kč od 17. 11. 2017 do 24. 4. 2020 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.722,18 Kč od 25. 4. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 33.575 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 33.575 Kč od 25. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbývající části, tedy ohledně částky 33.442 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10.229,10 Kč, úroku ve výši 20,5 % ročně z částky 37.291,18 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6.429,15 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 37.291,18 Kč od 17. 11. 2017 do 24. 4. 2020 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.722,18 Kč od 25. 4. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 1. 7. 2019 domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 67.017 Kč (sestávající z dlužné jistiny ve výši 37.291,18 Kč a dlužného poplatku ve výši 29.725,82 Kč), kapitalizovaný úrok ve výši 10.299,10 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6.429,15 Kč, úrok ve výši 20,50 % ročně z částky 37.291,18 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 37.291,18 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, a dále aby jí žalovaná nahradila náklady řízení. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce - společnost právnická osoba, IČO, uzavřela se žalovanou dne datum Smlouvu o zápůjčce číslo (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalované v hotovosti v den uzavření Smlouvy peněžní prostředky ve výši 40.000 Kč, což žalovaná potvrdila podpisem Smlouvy. Žalovaná se v souvislosti s poskytnutím uvedené částky ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně vedle zapůjčené částky ve výši 40.000 Kč též úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5.266 Kč (úroková sazba ve výši 20,50 % ročně), odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 8.220 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 19.956 Kč (dále jen„ poplatek“), to vše v 60 týdenních splátkách po 1.225 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 20. 7. 2016. Žalovaná za celé období uhradila pouze částku 6.425 Kč (6.325 Kč do dne zesplatnění pohledávky a následně pak ještě 100 Kč), ze které právní předchůdce žalobkyně započetl 2.708,82 Kč na částečnou úhradu jistiny a 3.716,18 Kč na částečnou úhradu poplatku. Jelikož si žalovaná své smluvní povinnosti neplnila, splátky řádně a včas neplatila a ke dni 20. 7. 2016 dlužnou částku v plné výši neuhradila, právní předchůdce žalobkyně ke dni 21. 7. 2016 celý zbytek dluhu zesplatnil (částka 67.117 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 37.291,18 Kč a dlužného poplatku ve výši 29.825,82 Kč), kdy tato částka byla následně v důsledku úhrady ve výši 100 Kč ponížena na 67.017 Kč (tuto částku tvoří dlužná jistina ve výši 37.291,18 Kč a dlužný poplatek ve výši 29.725,82 Kč), a navíc mu vzniklo právo ze zbylé části dlužné jistiny (tj. z částky 37.291,18 Kč) požadovat jednak úrok ve výši 20,50 % ročně od 21. 7. 2016 až do zaplacení a rovněž zákonný úrok z prodlení od 21. 7. 2016 až do zaplacení. Svoji aktivní věcnou legitimaci v dané věci žalobkyně dovodila na základě skutečnosti, že společnost právnická osoba, IČO, pohledávku za žalovanou vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství a se všemi právy s ní spojenými, postoupila žalobkyni jako novému věřiteli, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 16. 11. 2017. Žalobkyně také tvrdila, že před podáním žaloby její právní zástupce písemně vyzval žalovanou k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci, avšak žalovaná přesto dlužnou částku neuhradila.

2. Okresní soud v Prostějově návrhu žalobkyně na vydání elektronického platebního rozkazu vyhověl elektronickým platebním rozkazem ze dne 29. 7. 2019, č.j. -6, který byl však následně zrušen usnesením ze dne 16. 1. 2020, č.j. -10, neboť se ho nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Věc byla následně převedena do rejstříku C a nově vedena pod sp. zn. .

3. Soud následně v souvislosti s nařízením ústního jednání v dané věci vyzval žalobkyni, aby doplnila skutková tvrzení uvedená v žalobě tak, že doplní, jakým konkrétním způsobem její právní předchůdce splnil před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (Smlouvy o zápůjčce číslo) ze dne datum povinnost prověřit schopnost žalované splatit plánovaný úvěr tak, jak vyžaduje stávající judikatura Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu (, ), tj. aby zejména uvedla, na základě jakých informací získaných od spotřebitele, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo jiných zdrojů (o příjmech a výdajích spotřebitele, o způsobu plnění dosavadních dluhů, příp. o hodnotě majetku, či jiných skutečnostech), byla úvěruschopnost žalovaného posouzena, jakým způsobem a s jakým výsledkem (tj. zda na základě získaných informací byly či mohly být důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), a aby ohledně toho předložila veškeréy a doklady, které měl její právní předchůdce jako poskytovatel úvěru k dispozici ke dni uzavření Smlouvy (tj. zejména potvrzení o výši příjmu žalovaného od jeho zaměstnavatele, potvrzení o výši invalidního či starobního důchodu, daňové přiznání, výpisy z jeho účtu, ověření v registru příjmení, NRKI a BRKI, apod.). Soud přitom žalobkyni upozornil, že nebude-li řádné a dostatečné posouzení úvěruschopnosti doloženo, může být uzavřená smlouva posouzena jako neplatná ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, ve znění

4. V doplnění žaloby, které bylo soudu doručeno dne 21. 2. 2022, žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované tvrdila, že její právní předchůdce jako poskytovatel půjčky (spotřebitelského úvěru) před uzavřením Smlouvy splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v zákaznické kartě žalované (část„ Ověřené dokumenty“), mezi které patří zejména výměr sociální podpory a nájemní/podnájemní smlouva. Žalobkyně odkázala na zákaznickou kartu, ze které se podává, že žalovaná dne 27. 5. 2015 v souvislosti se žádostí o zápůjčku před uzavřením Smlouvy uvedla, že je zaměstnaná na částečný pracovní poměr, její měsíční příjem činí 18.600 Kč, žije v nájmu, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, přičemž svým podpisem na této zákaznické kartě stvrdila úplnost, přesnost a pravdivost veškerých v kartě uvedených údajů. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl právní předchůdce žalobkyně k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalované) spotřebitelský úvěr splácet a teprve na základě tohoto odborného vyhodnocení byla s žalovanou uzavřena předmětná Smlouva. Žalobkyně též poukázala na to, že ze zákaznické karty se podává, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením Smlouvy ověřil majetkovou situaci žalované z výměru sociální podpory a nájemní/podnájemní smlouva. Vedle zákaznické karty však žalobkyně soudu nepředložila žádné jinéy ani doklady, které měl mít právní předchůdce žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované k dispozici ke dni uzavření Smlouvy, přičemž žalobkyně výslovně uvedla, že kopie dokladů, na které zákaznická karta odkazuje, nemá k dispozici právní předchůdce žalobkyně ani žalobkyně, když uchazeči o půjčku, resp. zápůjčku, dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy, a že dle jejího názoru, který vyslovil i Krajský soud v Českých Budějovicích v rozsudku ze dne 31. 7. 2020, č.j. -97, je tento postup, tj. ověření příslušných informací dle předložených dokladů žadatele o půjčku bez pořizování jejich kopií, zcela dostačující a vyhovující požadavkům zákona, tj. že stačilo, žey, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdila i sama žalovaná svým podpisem na zákaznické kartě, a že tudíž není důvod pochybovat o doložení těchto listin tehdejšímu věřiteli.

5. Žalovaná se k žalobě, která jí byla spolu s výzvou k vyjádření doručena do její datové schránky dne 24. 4. 2020 (doručení fikcí – uplynulo 10 dnů od dodání datové zprávy do datové schránky příjemce, aniž by se do schránky přihlásila osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu), nevyjádřila, v řízení zůstala po celou dobu zcela nečinná. Předvolání k ústnímu jednání nařízenému na den datum, které bylo žalované rovněž doručováno do její datové schránky, se považuje za doručené dnem 21. 2. 2022 (opět doručení fikcí – uplynulo 10 dnů od dodání datové zprávy do datové schránky příjemce, aniž by se do schránky přihlásila osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu). Za těchto okolností lze konstatovat, že žalovaná byla řádně předvolána k ústnímu jednání, avšak bez omluvy se k němu nedostavila. Za žalobkyni se k jednání dostavil právní zástupce na základě substituční právní moci. Soud tudíž v souladu s ust. v dané věci jednal a rozhodl bez přítomnosti žalované, přičemž provedl dokazování toliko listinami předloženými žalobkyní, a to konkrétně: Smlouvou o zápůjčce číslo z datum, včetně Smluvních podmínek k této smlouvě, Zákaznickou kartou vyplněnou dne datum, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně Seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 11. 2017, předžalobní výzvou ze dne 19. 6. 2019, a podacími lístky ze dne 6. 12. 2017 a ze dne 19. 6. 2019, z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci:

6. Právní předchůdce žalobkyně, tj. společnost právnická osoba, IČO, uzavřel se žalovanou dne datum smlouvu, označenou jako„ Smlouva o zápůjčce“ (dále jen„ Smlouva“), ve které je uvedeno, že se jedná o smlouvu uzavřenou ve smyslu , , a , o spotřebitelském úvěru. Ze Smlouvy se pak mimo jiné podává, že žalovaná svým podpisem potvrdila, že při podpisu Smlouvy převzala od anonymizováno v místě bydliště v hotovosti celou částku„ zápůjčky“, tj. částku 40.000 Kč. Ze Smlouvy bylo zjištěno, že žalovaná se zavázala tuto částku zaplatit právnímu předchůdci žalované i s kapitalizovaným zápůjčním úrokem za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 5.266 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 8.220 Kč a poplatkem za hotovostní režim splátek ve výši 19.956 Kč, celkem tedy částku ve výši 73.442 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 1.225 Kč, přičemž první splátku byla žalovaná povinna zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření Smlouvy a každou další týdenní splátku až po předposlední vždy posledního dne následujícího týdenního (sedmidenního) období. Poslední týdenní splátka ve výši 1.167 Kč byla splatná posledního dne dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období. Smlouva je opatřena podpisem žalované a osoby jednající za právnická osoba (jméno anonymizováno). Smluvní podmínky byly ke Smlouvě předloženy zvlášť bez podpisu smluvních stran, a proto soud z jejich obsahu nevycházel, neboť nebylo prokázáno, že by se žalovaná s jejich obsahem seznámila. Nebylo prokázáno (a žalovaná to ani netvrdila), že by žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně, či následně přímo žalobkyni, zaplatil více, než tvrdila a doložila žalobkyně, tedy vice než částku 6.425 Kč. Právní předchůdce žalobkyně pohledávky ze Smlouvy postoupil na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum a žalované byla změna v osobě věřitele řádně oznámena. Žalobkyně k doložení a prokázání toho, že právní předchůdce žalobkyně řádně v souladu se zákonem ověřoval schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit, předložila pouze Zákaznickou kartu, dle které žalovaná před uzavřením Smlouvy dne datum uvedla, že je v domácnosti (MD) a je zaměstnaná na částečný pracovní poměr (neuvedeno u kterého zaměstnavatele), pobírá státní podporu ve výši 13.600 Kč a„ jiný“ příjem ve výši 5.000 Kč, žije v nájmu, její měsíční výdaje činí 9.700 Kč (nájem/inkaso: 4.500 Kč, telefon: 700 Kč, výdaje na domácnost: 4.500 Kč. Podle údajů uvedených v zákaznické kartě v oddíle„ Ověřené dokumenty“ měla žalovaná zástupci právního předchůdce žalobkyně předložit občanský průkaz, výměr podpory a nájemní/podnájemní smlouvu. Tyto dokumenty zmíněné v zákaznické kartě však nebyly soudu ze strany žalobkyně předloženy a soud proto nemohl ověřit pravdivost údajů v zákaznické kartě uvedených.

7. Podle ust. , (dále jen „“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení o spotřebitelském úvěru, ve znění , je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná.

9. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

10. Podle ustanovení § 580 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle ustanovení , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle ust. § 1968 věta první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný; výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. nař. vl. č. , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Repo sazba stanovená Českou národní bankou, platná ke dni 1. 1. 2021, činila 0,25 % (čerpáno z dat dostupných na www.cnb.cz).

13. Podle § 1879 o. z., věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

14. Soud na základě zjištěného skutkového stavu věc posoudil podle citované právní úpravy a učinil následující právní závěr.

15. Mezi právním předchůdcem žalobkyně (dále též úvěrující věřitel) a žalovanou (dále též spotřebitel), byla dne datum uzavřena smlouva, označená jako Smlouva o zápůjčce, která obsahuje podstatné náležitosti upravené zákonem pro smlouvu o úvěru ( a násl. ). S ohledem na postavení žalované, jako slabší smluvní strany, a obsah uzavírané Smlouvy, je pak nutno obsah této smlouvy a chování smluvních stran posoudit kromě o. z., též podle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, tj. včetně novely , a zkoumat, zda úvěrující postupoval před a při jejím uzavřením v souladu s touto právní úpravou. Úvěrující věřitel poskytl spotřebiteli finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru, úvěrující tak měl zákonnou povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit poskytnutou„ půjčku“ (úvěr). V této souvislosti byla žalobkyně soudem spolu s předvoláním k jednání vyzvána, aby doplnila žalobní tvrzení o to, jakým konkrétním způsobem právní předchůdce žalobkyně splnil povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit plánovaný úvěr (zápůjčku), přičemž soud poukázal na stávající judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu ČR, a současně aby ohledně toho předložila veškeréy a doklady, které měl původní věřitel jako poskytovatel úvěru k dispozici ke dni uzavření Smlouvy (tj. zejména potvrzení o výši příjmu žalovaného od jeho zaměstnavatele, potvrzení o výši invalidního či starobního důchodu, daňové přiznání, výpisy z jeho účtu, ověření v registru SOLUS, NRKI a BRKI, apod.) Soud přitom žalobkyni upozornil, že nebude-li řádné a dostatečné posouzení úvěruschopnosti doloženo, může být uzavřená smlouva posouzena jako neplatná ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, ve znění Povinností úvěrujícího bylo podle platné právní úpravy před uzavřením takovéto Smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného (tj. schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr). Žalobkyně sice tvrdila, že její právní předchůdce jako úvěrující splnil tuto svoji zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr potvrdit. Bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně vycházel pouze z obsahu Smlouvy, v níž měla žalovaná jako spotřebitel deklarovat, že byla řádně zkoumána její schopnost spotřebitelský úvěr splácet, a dále z údajů uvedených žalovanou v zákaznické kartě, což je dle názoru soudu s přihlédnutím ke kogentní povaze ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění , nedostatečné. Za řádné posouzení úvěruschopnosti nelze považovat„ spolehnutí se“ na žalovanou tvrzené skutečnosti, nýbrž je třeba na základě těch skutečností a se souhlasem žalované získat další podklady pro řádné posouzení její úvěruschopnosti. Žalobkyně v řízení k prokázání této zákonné povinnosti předložila pouze zákaznickou kartu, kterou žalovaná vyplnila před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Podle zákaznické karty měla sice žalovaná zástupci právního předchůdce žalobkyně (tj. úvěrujícímu) doložit výměr podpory a nájemní/podnájemní smlouvu, avšak tyto dokumenty ay zmíněné v zákaznické kartě nebyly soudu ze strany žalobkyně předloženy s odůvodněním, že je žalobkyně ani její právní předchůdce nemají k dispozici, když byly předloženy před uzavřením Smlouvy, aniž by si úvěrující pořídil jejich kopie. Žalobkyně tedy nijak nedoložila, a tudíž neprokázala, že by si její právní předchůdce jako úvěrující údaje uvedené žalovaným v zákaznické kartě řádně ověřil, a že uvedené doklady (výměr podpory a nájemní/podnájemní smlouvu) byly skutečně před uzavřením smlouvy předloženy, a že se nejednalo o pouhé formální„ zaškrtnutí příslušných kolonek“ na připraveném formuláři označeném jako Zákaznická karta. Navíc bez znalosti obsahu zmíněných dokladů nemohl soud učinit závěr ani o tom, že úvěruschopnost žalované byla posouzena skutečně řádně a s odbornou péčí. Soud nemohl přehlédnout ani skutečnost, že právní předchůdce žalobkyně blíže nespecifikoval a žádným způsobem neověřil žalovanou tvrzený„ jiný“ příjem ve výši 5.000 Kč. Pokud se snad jednalo o příjem z částečného pracovního úvazku, kdy tento údaj je zaškrtnut v rámci údajů o zaměstnavateli, tento zaměstnavatel však není v zákaznické kartě vůbec označen a údaje o tomto příjmu nebyly (ani dle údajů uvedených v zákaznické kartě) vůbec ověřovány. Za tohoto stavu věci, kdy soud nemohl ověřit pravdivost údajů v zákaznické kartě uvedených, tudíž soud nemohl přijmout závěr, že právní předchůdce žalobkyně jako úvěrující skutečně na základě dostatečných informací s odbornou péčí posoudil schopnost žalované jako spotřebitele řádně splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Nezbylo proto než uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně (úvěrující), coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, a že tudíž Smlouva, na jejímž základě žalobkyně dovozuje svůj nárok na zaplacení žalovaných částek, je s ohledem na ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění , neplatná. Jinak řečeno – pokud nebylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně (úvěrující) si nějaké podklady pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyžádal, nebylo možné, aby bez toho řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele pouze na základě údajů uvedených v Kartě zákazníka. Z těchto důvodů nemohl úvěrující dostát svým povinnostem vyplývajícím z ust. o spotřebitelském úvěru, ve znění Úvěrující si nemohl být jistý, že úvěr bude spotřebitelem (žalovanou) řádně splácen. Porušil-li úvěrující svoji povinnost a přes výše uvedené spotřebiteli (žalované) úvěr poskytl, je třeba dospět k závěru o neplatnosti takto uzavřené Smlouvy, k nímž soud přihlédne i bez návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , , popř. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. , apod.). Je nutno podotknout, že nebylo prokázáno, že by si právní předchůdce žalobkyně údaje uvedené v zákaznické kartě nějakým relevantním způsobem ověřil a že by před uzavřením Smlouvy např. nenahlédl do exekučního rejstříku, aby zjistil, zda jsou vůči žalované vymáhány nějaké dluhy. Z těchto všech důvodů lze uzavřít, že při uzavření spotřebitelského úvěru (zápůjčky) se žalovanou, nebyla právním předchůdcem žalobkyně dostatečně řádně a s odbornou péčí posouzena schopnost žalované jako spotřebitele splácet úvěr (zápůjčku) a Smlouva je z tohoto důvodu neplatná podle ust.

16. Jelikož však žalovaná předmět zápůjčky, tj. částku 40.000 Kč, na základě neplatné Smlouvy převzala, což žalovaná potvrdila svým podpisem a v rámci daného soudního řízení převzetí této částky žádným způsobem nezpochybnila, je povinna tuto částku vrátit podle ust. § 2991 odst. 2 o. z., tedy jako bezdůvodné obohacení. Žalobní požadavek je proto důvodný pouze zčásti. Podle žalobních tvrzení, která nebyla žalovanou zpochybněna, tato uhradila z titulu Smlouvy pouze částku 6.425 Kč. Soud tak na základě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.), zavázal žalovanou k zaplacení částky 33.575 Kč (převzatých 40.000 Kč minus již vrácených 6.425 Kč), tedy plnění, které žalovaná od právního předchůdce žalobkyně dne 27. 5. 2015 převzala, ale dosud nevrátila zpět. Vzhledem k tomu, že žalovaná tuto povinnost nesplnila ani dodatečně, je ode dne 25. 4. 2020, tedy ode dne následujícího po dni, kdy jí byla doručena žaloba (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení v prodlení ( ), a proto soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 33.575 Kč i se zákonným úrokem z prodlení, jehož výše byla stanovena v souladu s ust. a nař. vl. č. (viz. výrok I. tohoto rozsudku).

17. S ohledem na výše uvedené právní hodnocení soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (viz. výrok II. tohoto rozsudku).

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. , když přihlédl k tomu, že žalovaná byla v tomto řízení procesně úspěšnější než žalobkyně (při posouzení poměru celkové žalované částky ve vztahu k částce, kterou soud žalobkyni tímto rozsudkem vůči žalované přiznal) a měla by proto právo na poměrnou část účelně vynaložených nákladů řízení, ale podle obsahu spisu jí žádné náklady tohoto řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. tohoto rozsudku).

19. Soud rozhodl o povinnosti žalovaného plnit žalobci ve lhůtě 3 dnů, když pro stanovení jiné, než zákonné lhůty nebyly shledány podmínky ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může žalobkyně jako oprávněná podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí dle anebo na exekuci dle exekučního řádu.