Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 365/2019-109
Okresní soud ve Znojmě rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Marií Hladíkovou jako samosoudkyníve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 61 216 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 922 Kč
se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 922 Kč
od 9. 12. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Zamítá se žaloba na zaplacení částky 56 294 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 56 294 Kč od 9 12. 2019 do zaplacení,
částka ve výši 9 631,02 Kč,
úrok ve výši 95,9 % ročně z částky 48 297,88 od 2. 7. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 236 044 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 922 Kč</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 922 Kč od 9. 12. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Zamítá se žaloba na zaplacení částky 56 294 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 56 294 Kč od 9 12. 2019 do zaplacení,</b> <b>částka ve výši 9 631,02 Kč,</b> <b>úrok ve výši 95,9 % ročně z částky 48 297,88 od 2. 7. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 236 044 Kč.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Žalobou doručenou soudu dne 9. 12. 2019 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 61 216 Kč, smluvní pokutu ve výši 9 631,02 Kč, zákonný úrok z prodlení a smluvní úrok z prodlení ve výši 95,9 % ročně z částky 48 297,88 Kč. K odůvodnění uvedla, že s žalovaným dne datum uzavřela smlouvu o úvěru číslo na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč. Úvěr byl vyplacen dne datum na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 151,58 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 4 089 Kč splatných vždy k 24. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem květen 2018 žalobkyně prověřila úvěruschopnost na základě informací získaných od žalovaného a z databází umožňujících toto posouzení. Poté rozhodla o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaný však neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaný na úvěr zaplatil celkem 45 078 Kč. V důsledku prodlení vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 998 Kč, dále právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 400 Kč. Dne 30. 6. 2019 došlo k zesplatnění celého úvěru, protože žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Novou jistinu tvořenou nezaplacenou jistinou a nezaplacenými úroky představovala částka 59 818,24 Kč. V souladu se smlouvou žádá žalobkyně dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení, neboť žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatil novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru.
Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě jím předložených důkazů.
Z předloženého návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru číslo soud zjistil, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 K a žalovaný se zavázal hradit úvěr v 48 splátkách po 4 098 Kč s tím, že splátky budou hrazeny nejpozději 24. dne každého kalendářního měsíce, zápůjční úroková sazba činila 151,58 % ročně.
Dne 23. 4. 2018 žalobkyně písemně oznámila žalovanému schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru číslo splátky rozvrhl ve splátkovém kalendáři.
Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že na účet zadaný ve smlouvě č. bankovní účet byla žalovanému zaslána částka 50 000 Kč dne datum.
Žalovaný byl opakovaně písemně upozorňován na neuhrazené splátky a na možnost zesplatnění celého úvěru. Přípisem ze dne 30. 6. 2019 oznámila žalobkyně žalovanému, že došlo k zesplatnění úvěru. Specifikovala dlužnou částku v celkové výši 61 216 Kč a vyzvala žalovaného ho k zaplacení.
Žalobkyně předložila formulář hodnocení klienta, ze kterého se zjišťuje, že žalovaný uvedl své osobní a majetkové poměry. Žalovaný uvedl příjem ze zaměstnání ve výši 13 000 Kč, výdaje celkem 4 810 Kč a volné zdroje ve výši 7 190 Kč. Z pracovní smlouvy žalovaného se zjišťuje, že je uzavřena na dobu určitou od 10. 3. 2016 do 31. 12. 2016. Dodatkem číslo byla pracovní smlouva sjednána na dobu určitou od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018. Dále měl soud k dispozici výplatní pásky žalovaného za měsíc leden 2018, kdy příjem žalovaného činil částku 14 125 Kč a za měsíc únor 2018 částku 13 312 Kč.
Ze splátkového kalendáře je patrné, že žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas. Žalobkyně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného svým šetřením na listině hodnocení klienta, výplatní páskou žalovaného, lustrací v rejstřících SOLUS a NRKI. Žalovaný však neplnil svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplácel. Žalobce proto úvěr zesplatnil, vyčíslil žalovanému dluh a žádal jeho zaplacení.
Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.
Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.
Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, jaké výdaje má žalovaný, např. výše inkasa, zda má žalovaný závazky a v jaké výši. Žalovaný uvedl, že má bydlení vlastní, toto žalobkyně neprověřila, byť má žalovaný adresu trvalého pobytu hlášenou na obecním úřadě. Pracovní poměr žalovaného byl sjednán na dobu určitou, a to do 31. 12. 2018. Ve výpisu z NRKI vyšlo žalovanému skóre 272, což představuje kategorii I. – nízké body do interní Score Card, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výši vyplacené částky, případně zamítán a i přesto žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč.
Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.
Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 50 000 Kč, na kterou splatil 45 078 Kč. Rozdíl tak činí částku 4 922 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 4 922 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
Žalobkyně se dále domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 9 631,02 Kč a smluvního úroku ve výši 95,9 %. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měl být úrok a smluvní pokuta sjednána, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byl úspěšnější žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Znojmě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.