Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 215/2019-77
Okresní soud ve Znojmě rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Marií Hladíkovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 76 645 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 184 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12 184 Kč od 16. 7. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Zamítá se žaloba na zaplacení částky 64 461 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 64 461 Kč od 16. 7. 2019 do zaplacení, částka 15 044,85 Kč, úrok ve výši 81,69 % ročně z částky 62 329,83 Kč od 28. 12. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 227 059 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 184 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12 184 Kč od 16. 7. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Zamítá se žaloba na zaplacení částky 64 461 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 64 461 Kč od 16. 7. 2019 do zaplacení, částka 15 044,85 Kč, úrok ve výši 81,69 % ročně z částky 62 329,83 Kč od 28. 12. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 227 059 Kč.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne 17. 7. 2019 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 76 645 Kč, smluvní pokutu ve výši 15 044,85 Kč, zákonný úrok z prodlení a smluvní úrok z prodlení ve výši 81,69 % ročně z částky 62 329,83 Kč. K odůvodnění uvedla, že s žalovaným dne datum uzavřela smlouvu o úvěru číslo na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 70 000 Kč. Úvěr byl vyplacen dne datum na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 120,4 % ročně splácet ve 36 měsíčních splátkách ve výši 5 256 Kč splatných vždy k 18. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopad 2017. Žalobce prověřil úvěruschopnost na základě informací získaných od žalovaného a z databází umožňujících toto posouzení. Poté rozhodl o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaný však neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaný na úvěr zaplatil celkem 57 816 Kč. V důsledku prodlení vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 998 Kč, dále právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 800 Kč. Dne 26. 12. 2018 došlo k zesplatnění celého úvěru, protože žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Novou jistinu tvořenou nezaplacenou jistinou a nezaplacenými úroky představovala částka 74 847,04 Kč. V souladu se smlouvou žádá žalobkyně dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení, neboť žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatil novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě jím předložených důkazů.
3. Z předloženého návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru číslo soud zjistil, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 70 000 K a žalovaný se zavázal hradit úvěr v 36 splátkách po 5 256 Kč s tím, že splátky budou hrazeny nejpozději 18. dne každého kalendářního měsíce, zápůjční úroková sazba činila 120,4 % ročně.
4. Dne datum žalobkyně písemně oznámila žalovanému schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru číslo splátky rozvrhl ve splátkovém kalendáři.
5. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že na účet zadaný ve smlouvě č. bankovní účet byla žalovanému zaslána částka 70 000 Kč dne datum.
6. Žalovaný byl opakovaně písemně upozorňován na neuhrazené splátky a na možnost zesplatnění celého úvěru. Přípisem ze dne 26. 12. 2018 oznámila žalobkyně žalovanému, že došlo k zesplatnění úvěru. Specifikoval žalovanému dlužnou částku v celkové výši 74 645 Kč a vyzval ho k zaplacení.
7. Dále žalobkyně předložila potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, kde je uvedeno, že žalovaný pracuje u firmy PSK Group, spol. s r.o. jako zedník od 22. 5. 2012, jeho průměrný měsíční příjem je 21 000 Kč. Dále předložila žalobkyně výplatní pásku žalovaného za září 2017, ze které se zjišťuje příjem 23 363 Kč. Z formuláře Hodnocení klienta soud zjišťuje, že žalovaný uvedl svůj čistý měsíční příjem 21 000 Kč, další příjmy domácnosti 0 Kč, výdaje celkem 8 380 Kč, jako použitelné příjmy byla uvedena částka 13 620 Kč, žalovaný uvedl, že v domácnosti má dvě nezaopatřené děti.
8. Soud měl dále k dispozici splátkový kalendář, ze kterého je patrné, že žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas. Žalobkyně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného svým šetřením na listině„ Hodnocení klienta“, výplatní páskou žalovaného, lustrací v rejstřících SOLUS a NRKI. Žalovaný však neplnil svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplácel. Žalobce proto úvěr zesplatnil, vyčíslil žalovanému dluh a žádal jeho zaplacení.
9. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.
12. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
14. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
15. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo doloženo, jaké výdaje má žalovaný, např. výše inkasa, výživné na dvě nezletilé děti, zda má žalovaný další úvěry.
18. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.
19. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 70 000 Kč, na kterou splatil 57 816 Kč. Rozdíl tak činí částku 12 184 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 12 184 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
21. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 15 044,85 Kč a smluvního úroku ve výši 81,69 % ročně. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které měl být úrok a smluvní pokuta sjednána, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.
22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byl úspěšnější žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Znojmě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.