Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
112 C 55/2022-40
Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Sekvardem, Ph.D. ve věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 6 747,88 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6 747,88 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 368,4 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 933,8 Kč, s ročním úrokem z prodlení z částky 6 747,88 Kč ve výši 10 % za dobu od 2. 12. 2020 do zaplacení a ročním úrokem ve výši 16,9 % z částky 4 641,88 Kč za dobu od 2. 12. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6 747,88 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 368,4 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 933,8 Kč, s ročním úrokem z prodlení z částky 6 747,88 Kč ve výši 10 % za dobu od 2. 12. 2020 do zaplacení a ročním úrokem ve výši 16,9 % z částky 4 641,88 Kč za dobu od 2. 12. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.
1. Žalobce se žalobou podanou dne 2. 12. 2021 domáhal uložení povinnosti žalovanému, aby mu zaplatil částku 6 747,88 Kč z titulu jistiny dluhu na smlouvě o revolvingovém úvěru. Úvěrový rámec činil 5 000 Kč. Žalovaný dluh neuhradil. Dluh je tvořen jistinou ve výši 4 641,88 Kč, úroky ve výši 933,80 Kč, poplatky ve výši 2 106 Kč a úrokem z prodlení ve výši 368,40 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud příslušný k projednání věci podle čl. 7 nařízení Rady č. 1215/2012 s ohledem na souhlas žalobce a absenci vyjádření žalovaného ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ“), nenařizoval jednání a rozhodl na základě listinných důkazů, z nichž vyplynulo, že žaloba je důvodná.
3. Z listin bylo zjištěno, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla 3. 7. 2017 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru na částku 5 000 Kč s úrokovou sazbou 16,9 % ročně. Splácet měl žalovaný dluh ve splátkách po 250 Kč/měsíčn – 5 % jistiny. Za každé čerpání úvěru byl poplatek 50 Kč. Současně bylo stanoveno placení poplatku za vedení úvěrového účtu dle sazebníku a vázanost obchodními podmínkami. Odstoupit od smlouvy mohl věřitel při prodlení s jednou splátkou delší než 3 měsíce nebo se dvěma splátkami. Dopisem z 22. 1. 2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení tehdy dlužné částky pod sankcí sesplatnění. K tomu došlo dopisem z 23. 2. 2020. Z výpisu úvěru soud zjistil, že tento byl poskytnut a byl po určitou dobu i hrazen – naposledy 11. 11. 2019. Neuhrazeny zůstaly poplatky ve výši tvořené zčásti pojistným (1 % z vyčerpané částky na konci období), zčásti poplatky za vedení účtu (50 Kč) a čerpání (50 Kč), zaslání výpisu (30 Kč) zbytek pak naběhlými náklady spojenými s prodlením ve výši 1 800 Kč (900 Kč za prodlení v délce 40 resp. 70 dnů). Výše částky pojistného koresponduje s výší evidované částky celkového dluhu dle výpisu z úvěru. Z výpisu úvěru pak plynula i výše kapitalizovaného příslušenství z dlužné jistiny ve výši 4 641,88 Kč k 30. 11. 2019. Všechny poplatky pak odpovídají sazbám stanoveným v sazebníku.
4. Na shora zjištěný skutkový stav aplikoval § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník . Podle uvedeného ustanovení se úvěrující zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní prostředky a ten se zavazuje je vrátit spolu s úroky. V daném případě žalobce přenechal žalovanému peněžní prostředky a dotyčný se zavázal tyto vrátit ve stanovené lhůtě. Z výpisu úvěru je patrné, že peníze žalovanému poskytnuty byly, ten je nicméně věřiteli nevrátil ve stanovené lhůtě všechny. Dotyčný tak v souladu se smlouvou dluh sesplatnil. Bylo na žalovaném, aby prokazoval, zda vrátil více, než tvrdil žalobce, či dokonce dluh neexistuje vůbec. Zůstal však nečinný. Soud se rovněž zabýval otázkou prověření úvěryschopnosti žalovaného, přičemž má za to, že tak předchůdce žalobce učinil dostatečně, neboť se zabýval jednak stránkou příjmovou dokládanou zaměstnáním a potvrzením o výši příjmu – cca 12 000 Kč, jednak stránkou výdajovou. Přestože stránka výdajová nebyla dokládána zcela podrobně a žalobce se omezil v podstatě na odkaz na původního věřitele, od něhož měly být další podklady vyžádány, soud má za to, že splátka 250 Kč měsíčně je v takové výši, kterou by měl být žalovaný při výši svého příjmu schopen uhradit, byť by soud měl měsíční výdaje jím uváděné (1 000 Kč) zněkolikanásobit. Jedná se o tak nízkou částku, která by neměla činit problémy. Skutečnost, že žalovaný je shodou okolností od ukončení svých plateb na projednávaný dluh veden v evidenci uchazečů o zaměstnání naznačuje, že jakkoli byla jeho platební morálka do té doby různá, čerpání na revolvingový úvěr bylo realizováno opakovaně, a to opět i od nuly. Úvěryschopnost pak je třeba zkoumat primárně k prvnímu čerpání, a pokud žalovaný dluh uhradil, nemohl s ní mít problém. Žalovaný tak byl povinen platit i nadále, pokud s tím přestal, dostal se prodlení podle § 1968 občanského zákoníku , pročež je povinen hradit i úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 OSŘ .
5. Pokud jde o náklady řízení, soud dospěl k závěru, že úspěšný žalobce má nárok na náhradu nákladů vůči neúspěšnému účastníku řízení podle § 146 odst. 1 OSŘ , a to ve výši nákladů účelně vynaložených. Ty jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 400 Kč a současně též paušální náhradou nákladů, jež by náležela účastníkovi nezastoupenému podle § 1 odst. 1 a 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. , a to za výzvu k plnění a podání žaloby ve výši dle § 2 odst. 1 vyhlášky á 100 Kč/úkon v celkové výši 200 Kč. Celková výše nákladů tak činí 600 Kč Lhůtu soud žalovanému stanovil podle § 160 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 OSŘ .
6. Ve vztahu ke zbylým požadovaným nákladům řízení je soud toho názoru, že zastoupení advokátem není účelné, a to z následujícího důvodu. Společnost má v obchodním rejstříku zapsán předmět podnikání výrobu, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Mezi činnosti, jimiž se žalobce zabývá, je vymáhání pohledávek, které na něj byly postoupeny bankovními subjekty, to je soudu známo z jeho úřední činnosti (např. 112 C 109/2021 , 112 C 108/2021 ). Rovněž tak je soudu z úřední činnosti známo, že je nástupcem stejnojmenné společnosti ve formě společnosti s ručením omezeným, která měla mezi náplněmi činnosti i poskytování úvěrů či jejich správu. S uvedenými činnostmi je nepochybně spojena i otázka vymáhání jejich placení. Soud je toho názoru, že společnost mající uvedenou náplň činnosti jako předmět svého podnikání musí být dostatečně vybavena k tomu, aby svoje podnikání řádně realizovala. Nelze při tom přehlédnout, že žaloba je formulářového typu, obsahující stále stejná či značně podobná skutková tvrzení a liší se pouze v detailech, k jejichž zohlednění případnou úpravou skutkových tvrzení není třeba služeb advokáta.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 OSŘ ) ani dovolání (§ 236 odst. 1 OSŘ a contrario).
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.