Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
29 C 81/2022-61
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Miroslavou Šebelovou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 39 330 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 19 350 Kč se zákonným ročním úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 10 200 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, ve výši 8,05 % z částky 9 150 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v té části, kde se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 19 980 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 344,91 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 895,50 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši 8,5 % z částky 12 000 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020 a z částky 1 800 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 12 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 7 432,27 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 498,85 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020 a z částky 5 850 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 19 350 Kč se zákonným ročním úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 10 200 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, ve výši 8,05 % z částky 9 150 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v té části, kde se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 19 980 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 344,91 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 895,50 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši 8,5 % z částky 12 000 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020 a z částky 1 800 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 12 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 7 432,27 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 498,85 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020 a z částky 5 850 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětnou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 39 330 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba a žalovaným byla uzavřena datum smlouva nazvaná smlouva o půjčce pod číslo (dále jen„ smlouva ze dne datum“) a dne datum smlouva o spotřebitelském úvěru pod číslo (dále jen„ smlouva ze dne datum“). Před uzavřením každé smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, které byly zaznamenány do karty zákazníka a ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Žalovaný byl povinen uvést informace úplně a pravdivě. Žalovaným uvedené informace byly právním předchůdcem žalobce zpracovány a vyhodnoceny tak, že nejsou důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného.
2. Na základě smlouvy ze dne datum poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal zaplatit úrok za půjčené prostředky ve výši 2 100 Kč, dále odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou částku měl žalovaný uhradit v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, poslední splátka byla stanovena na 7. 11. 2017. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil pouze 5 850 Kč. Žalobce se žalobou domáhá z titulu smlouvy ze dne 27. 9. 2016 zaplacení částky 20 250 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 432,27 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 498,85 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
3. Na základě smlouvy ze dne datum poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal zaplatit úrok za půjčené prostředky ve výši 1 680 Kč, dále odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Celkovou částku měl žalovaný uhradit v 58 týdenních splátkách po 360 Kč, poslední splátka byla stanovena na 22. 1. 2018. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil pouze 1 800 Kč. Žalobce se žalobou domáhá z titulu smlouvy ze dne 12. 12. 2016 zaplacení částky 19 080 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 344,91 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 895,50 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z částky 12 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 23,72% ročně z částky 12 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, netvrdil, ani neprokázal, že by dlužnou částku zcela uhradil. Jednání ve věci bylo nařízeno na 10. 5. 2022, žalobce se z jednání prostřednictvím právního zástupce omluvil, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Věc byla projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř.
5. Dokazování ve věci bylo provedeno listinnými důkazy dle návrhu žalobce.
6. Ze smlouvy ze dne datum bylo prokázáno tvrzení žalobce o uzavření předmětné smlouvy. Ze smlouvy dále vyplývá, že žalovaný převzal v den uzavření smlouvy částku 15 000 Kč od zástupce právního předchůdce žalobce v hotovosti. Z tvrzení žalobce, které žalovaný žádným způsobem nezpochybnil, a zároveň bylo v jeho prospěch, vzal soud za prokázané, že na dlužnou částku žalovaný uhradil celkem 5 850 Kč.
7. Ze smlouvy ze dne datum bylo prokázáno tvrzení žalobce o uzavření předmětné smlouvy. Ze smlouvy dále vyplývá, že žalovaný převzal v den uzavření smlouvy částku 12 000 Kč od zástupce právního předchůdce žalobce v hotovosti. Z tvrzení žalobce, které žalovaný žádným způsobem nezpochybnil, a zároveň bylo v jeho prospěch, vzal soud za prokázané, že na dlužnou částku žalovaný uhradil celkem 1 800 Kč.
8. Žalobce v řízení tvrdil, že právní předchůdce žalobce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Dle názoru soudu však nebylo dostatečné a řádné prověření úvěruschopnosti žalovaného řádně tvrzeno ani prokázáno. Žalobce pouze nekonkrétně tvrdil, že právní předchůdce žalobce měl získat dostatečné informace od žalovaného, tyto měl zhodnotit, kdy žalovaný měl být dotazován na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto měly být ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Veškeré informace byly zaznamenány do karty zákazníka. Na základě toho měl právní předchůdce žalobce vyhodnotit žalovaného jako úvěruschopného. Žalobce řádně netvrdil, jak a jaké konkrétní poměry žalovaného byly skutečně zjišťovány a jak byly vyhodnoceny, v tomto smyslu žalobce neunesl břemeno tvrzení.
9. Pokud žalobce předložil kartu zákazníka ke smlouvě ze dne datum, z ní vyplývá, že byla sepsána dne 26. 9. 2016 a podepsána žalovaným a zástupcem právního předchůdce žalobce, jsou v ní identifikační údaje žalovaného, a to jméno, adresa, rodné číslo, datum narození, číslo a platnost občanského průkazu. V kolonce bydlení je zaškrtnuto, že žalovaný žije v nájmu s rodiči. V kolonce zdroj hlavních příjmů je zaškrtnuto, že žalovaný je od totožného měsíce, kdy došlo k uzavření smlouvy zaměstnán jako údržbář na dobu neurčitou u zaměstnavatele anonymizována tři slova Čisté příjmy ze zaměstnání uvedl ve výši 21 000 Kč měsíčně a výdaje v celkové výši 13 200 Kč měsíčně, z toho vynakládal částku 4 200 Kč na bydlení, částku 7 000 Kč na domácnost (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) a 2 000 Kč na splátky úvěrů. K ověření finanční situace žalovaného měl žalovaná žalobci předložit pouze pracovní smlouvu a nájemní smlouvu. Z uvedených dokumentů však nelze ověřit všechny tvrzené výdaje žalovaného a právní předchůdce žalobce tak zjevně výdaje žalovaného dostatečně neověřoval. Vzhledem k tomu, že žalobce soudu nepředložil dokumenty, ze kterých měl ověřovat příjmy a výdaje žalovaného, není zřejmé, zda právní předchůdce žalobce vůbec příjmy či výdaje žalovaného ověřil, v tomto smyslu žalobce neunesl břemeno důkazní.
10. Pokud žalobce předložil kartu zákazníka ke smlouvě ze dne datum, z ní vyplývá, že byla sepsána v den uzavření smlouvy a podepsána žalovaným a zástupcem právního předchůdce žalobce, jsou v ní identifikační údaje žalovaného, a to jméno, adresa, rodné číslo, datum narození, číslo a platnost občanského průkazu. V kolonce bydlení je zaškrtnuto, že žalovaný žije s rodiči. V kolonce zdroj hlavních příjmů je zaškrtnuto, že žalovaný je datu uzavření smlouvy zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako údržbář, a to na dobu neurčitou u zaměstnavatele anonymizována čtyři slova. Příjmy ze zaměstnání uvedl ve výši 21 616 Kč měsíčně a výdaje v celkové výši 10 800 Kč měsíčně, z toho vynakládal částku 2 000 Kč na bydlení, částku 6 000 Kč na osobní výdaje a 2 800 Kč na splátky úvěrů. K ověření finanční situace žalovaného tento předložil pouze výplatní pásky a pracovní smlouvu. Z uvedených dokumentů však nelze ověřit tvrzené výdaje žalovaného a právní předchůdce žalobce tak zjevně výdaje žalovaného vůbec neověřoval. Žalobci tedy nebyly žalovaným tvrzené výdaje jakkoliv doloženy. Vzhledem k tomu, že žalobce soudu nepředložil dokumenty, ze kterých měl ověřovat příjmy žalovaného, není zřejmé, zda právní předchůdce žalobce vůbec ověřil alespoň příjmy žalovaného plynoucí ze zaměstnání, v tomto smyslu žalobce neunesl břemeno důkazní.
11. Na základě všeho výše uvedeného soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce rodinné, majetkové, ani pracovní poměry žalovaného ani v jednom případě neověřoval. Je zřejmé, že právní předchůdce žalobce si neudělal objektivní představu o pravidelných příjmech a výdajích žalovaného, které by mohl získat například výpisem z jeho bankovního účtu za vypovídající období, tedy minimálně tříměsíční před sjednáním smlouvy. Soud má za to, že žalobce řádně netvrdil a neprokázal, že úvěruschopnost žalovaného byla v době sjednání smlouvy ze dne datum nebo smlouvy ze dne datum s dostatečnou pečlivostí prověřena a vyhodnocena.
12. Svou nepřítomností u jednání se žalobce připravil o možnost býti poučen soudem ve smyslu § 118a o. s. ř. o. s. ř.
13. Poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. soud poskytuje jen účastníkům (nebo jejich zástupcům) přítomným u soudního jednání. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků (jeho zástupce či zmocněnce), účastník, který se jednání soudu nezúčastnil (byť se z něho řádně omluvil), podstupuje riziko, že se mu nedostane příslušného poučení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 ). Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 , 2 a 3 o. s. ř. o. s. ř. soud plní při jednání, popř. při přípravném roku (nařízeném podle § 114c o. s. ř. o. s. ř. ). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2003, sp. zn. 29 Odo 715/2002 ).
14. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019, jehož odeslání bylo prokázáno poštovním podacím lístkem ze dne 13. 12. 2019. Z předžalobní výzvy ze dne 30. 4. 2020 ve spojení s poštovním podacím lístkem vyplývá, že byla odeslána na adresu žalovaného dne 1. 5. 2020, žalovaný jí byl vyzván k zaplacení předmětné částky, kdy mu byla žalobcem poskytnuta lhůta k zaplacení do 7. 5. 2020.
15. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Podle § 84 odst. 2 1 zákona č. 257/2016 S., o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.
17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 S., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Podle § 87 odst. 1 zákona 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení soud dospěl k následujícím závěrům. Ani jedna účastníky uzavřená smlouva nebyla uzavřena platně s ohledem na nesplnění povinnosti právního předchůdce žalobce s náležitou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu shora citovaného ustanovení zákona § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , kdy tuto povinnost zákon ukládá věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Porušení povinnosti právního předchůdce žalobce řádně a s náležitou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno za použití § 588 o. z. vyložit jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti odporuje zákonu a zároveň (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek a soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázku i bez návrhu žalovaného jako spotřebitele, tento výklad vyplývá i z usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20 a z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Soud zároveň odkazuje na závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 AS 30/2015 -39, v němž vyložil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně). V tomto smyslu právní předchůdce žalobce svou povinnost nepochybně nesplnil, soud tak vyhodnotil obě předmětné smlouvy jako absolutně neplatné.
20. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce vyplatil na základě smlouvy ze dne datum žalovanému částku 15 000 Kč, on z této částky vrátil 5 850 Kč. Ve zbytku, tedy co do částky 9 150 Kč se žalovaný bezdůvodně obohatil, neboť tuto částku přijal, aniž by k tomu existoval právní důvod, když jak bylo shora rozvedeno, předmětná smlouva byla absolutně neplatná. Bezdůvodné obohacení v uvedené výši je povinen žalovaný vrátit ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 o. z., soud tedy přiznal výrokem I. žalobci tuto částku, a to i se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky, kdy za výzvu k plnění je možné považovat předžalobní výzvu, lhůta k plnění byla stanovena do 7. 5. 2020, následujícím dnem se žalovaný dostal do prodlení, od tohoto dne byl žalobci přiznán nárok na zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., a to v jím požadované výši 8,05% ročně, která nepřesahuje zákonnou sazbu stanovenou v § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.
21. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce vyplatil na základě smlouvy ze dne datum žalovanému částku 12 000 Kč, on z této částky vrátil 1 800 Kč. Ve zbytku, tedy co do částky 10 200 Kč se žalovaný bezdůvodně obohatil, neboť tuto částku přijal, aniž by k tomu existoval právní důvod, když jak bylo shora rozvedeno, předmětná smlouva byla absolutně neplatná. Bezdůvodné obohacení v uvedené výši je povinen žalovaný vrátit ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 o. z., soud tedy přiznal výrokem I. žalobci tuto částku, a to i se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky, kdy za výzvu k plnění je možné považovat předžalobní výzvu, lhůta k plnění byla stanovena do 7. 5. 2020, následujícím dnem se žalovaný dostal do prodlení, od tohoto dne byl žalobci přiznán nárok na zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., a to v jím požadované výši 8,5% ročně, která nepřesahuje zákonnou sazbu stanovenou v § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.
22. Ve zbytku byla podaná žaloba zamítnuta tak, jak vyplývá z výroku II.
23. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že i pro případ řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného, by soud nevyhodnotil žalovanou částku jako oprávněnou v plné výši, kdy poplatek za správu úvěru a poplatek za hotovostní výběr splátek považuje soud za ujednání nemravná, odporující zákonu a narušující veřejný pořádek, a jako taková absolutně neplatná. Soud je přesvědčen, že sjednaný úrok představuje dostatečnou odměnu pro věřitele za poskytnutý úvěr a právní předchůdce žalobce již neměl právo požadovat po žalovaném další poplatky.
24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , kdy v řízení byl procesně úspěšnější žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.