Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
24 C 105/2022-78
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 839 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 839 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 256 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 839 Kč od 26. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 7 749 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokátky.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 839 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 256 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 839 Kč od 26. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 7 749 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky.
Předmětem řízení po částečném zastavení řízení na základě usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 17. 5. 2022, č. j. 24 C 105/2022-74, je nárok žalobkyně na zaplacení 839 Kč s příslušenstvím jako neuhrazeného příspěvku za období od datum do datum, během něhož bylo vozidlo žalovaného registrační značka provozováno v rozporu s povinností uvedenou v § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a jako kapitalizovaného úroku z prodlení z dalších příspěvků, které žalovaný uhradil po splatnosti.
Jelikož žalovaný je občanem země, zabýval se soud nejprve příslušností vést řízení a použitelným rozhodným právem. Mezi Českou republikou a země sice existuje platná mezinárodní smlouva (Smlouva mezi Českou republikou a země o právní pomoci v občanských věcech ze dne datum, vyhlášená pod číslo Sb.m.s.), avšak tato smlouva neupravuje otázku mezinárodní příslušnosti ani rozhodného práva pro tento typ řízení. Proto soud posoudil uvedené otázky podle práva EU ve smyslu čl. 351 Smlouvy o fungování Evropské unie, vyhlášené pod č. 44/2004 Sb.m.s., ve znění změny vyhlášené pod č. 111/2009 Sb.m.s. Podle čl. 4 odst. 1, 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, (dále jen„ nařízení Brusel I bis“) platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu, přičemž na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Podle čl. 62 odst. 1 nařízení Brusel I bis pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudů byl podán návrh, použije soud své právo. Žalovaný měl podle výpisu z informačního sytému základních registrů v době zahájení řízení bydliště v České republice na adrese adresa žalovaného, a proto se příslušnost soudu určuje podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ o. s . ř.“). Soudem příslušným k rozhodnutí věci je tak český soud, a to Okresní soud v Jihlavě podle § 84 o. s. ř. ve spojení s § 85 odst. 1 o. s. ř. Určení rozhodného práva se řídí čl. 4 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), (dále jen„ nařízení Řím II“), podle něhož mají-li však osoba, vůči které je vznášen nárok na náhradu škody, a poškozený v okamžiku vzniku škody obvyklé bydliště ve stejné zemi, použije se právo této země; podle čl. 2 odst. 1 nařízení Řím II zahrnuje pro účely tohoto nařízení škoda jakékoli následky civilního deliktu, bezdůvodného obohacení, jednatelství bez příkazu nebo předsmluvního jednání. Podle čl. 23 odst. 1 věty první nařízení Řím II se pro účely tohoto nařízení za obvyklé bydliště v případě společností a jiných zapsaných nebo nezapsaných právnických osob považuje místo jejich ústřední správy. Sídlo, tj. ústřední správa, žalobkyně se nachází v České republice na adrese adresa, žalovaný má své bydliště rovněž v České republice, jak je uvedeno výše, a proto je rozhodným právem, podle něhož soud posuzuje mimosmluvní závazkový vztah účastníků, právo české.
Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí bez nařízení jednání, postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z nich soud zjistil, že žalobkyně vyzvala písemně žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel do garančního fondu obec anonymizována dvě slova za vozidlo registrační značka, jehož byl žalovaný v předmětné době vlastníkem a provozovatelem, a to za nepojištěné období od datum do datum včetně nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalobkyní odeslána dne datum a podle sdělení České pošty byla vrácena zpět, neboť si ji žalovaný nepřevzal. Dne datum odeslala právní zástupkyně žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku. Žalovaný uhradil na dlužných příspěvcích po podání žaloby celkem částku 43 666 Kč.
Na základě zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že žalovaný porušil zákonnou povinnost uvedenou v § 1 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých zákonů, (dále jen„ zákon“) a provozoval vozidlo, jehož byl v rozhodném období vlastníkem, na pozemní komunikaci, aniž měl platně sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla. Žalobkyně odeslala výzvu k úhradě příspěvku žalovanému ve lhůtě uvedené v § 4 odst. 6 zákona a vznikl jí tak vůči žalovanému nárok na zaplacení příspěvku podle § 4 odst. 1 zákona ve výši určené podle § 4 odst. 3 zákona jako součin počtu dní, kdy byla žalovaným porušována povinnost uvedená v § 1 odst. 2 zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla uvedené v § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky č. 205/1999 Sb. včetně nákladů na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona ve výši podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Výše nároku žalobkyně činí 839 Kč a je představována součtem součinu denní sazby ve výši 86 Kč a počtu 122 nepojištěných dní a částky 300 Kč jako nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek po odečtení částečné úhrady žalovaným na tento nárok ve výši 9 953 Kč. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl a tuto částku přiznal žalobkyni včetně úroku z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého dluhu ve smyslu § 1968 o. z. Úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal z jak přisouzené částky 839 Kč ve výši podle nařízení vlády č. 351/2014 Sb. ode dne, kdy již žalovaný byl v prodlení s úhradou svého dluhu po uplynutí lhůty splatnosti uvedené ve výzvě doručené žalovanému fikcí dne 12. 12. 2020, do zaplacení, tak z dalších dlužných příspěvků v celkové výši 42 827 Kč, které žalovaný uhradil až po podání žaloby; úrok z prodlení z těchto již uhrazených příspěvků byl kapitalizován částkou 3 256 Kč. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, neboť soud jejímu návrhu zčásti vyhověl a ve zbývající části důvodně podanou žalobu zastavil pro zpětvzetí návrhu zaviněné žalovaným, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 749 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 747 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, jíž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 43 666 Kč před částečným zastavením řízení (po právní moci usnesení o zastavení řízení žalobkyně žádný úkon, za nějž by jí soud mohl přiznat náhradu nákladů řízení, neučinila) sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., odměna stanovená podle § 7 bodu 5. a. t. ve spojení s § 14b odst. 3 a. t. z téže tarifní hodnoty sestávající z částky 2 860 Kč za jeden úkon právní služby realizovaný po podání návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (částečné zpětvzetí žaloby ze dne datum) včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 960 Kč ve výši 1 042 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně, a to ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.