Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 26/2022-22
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Jolanou Stonawskou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 7 800 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 200 Kč od 14. 8. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 639,67 Kč, do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, do zákonného úroku z prodlení z částky 5 200 Kč od 20. 7. 2021 do 13. 8. 2021 ve výši 10 % ročně a do zákonného úroku z prodlení z částky 5 200 Kč od 14. 8. 2021 do zaplacení ve výši 1,5 % ročně.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 200 Kč od 14. 8. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 639,67 Kč, do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, do zákonného úroku z prodlení z částky 5 200 Kč od 20. 7. 2021 do 13. 8. 2021 ve výši 10 % ročně a do zákonného úroku z prodlení z částky 5 200 Kč od 14. 8. 2021 do zaplacení ve výši 1,5 % ročně. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena a) povinnost zaplatit žalobkyni 5 200 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o anonymizováno č. anonymizováno uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále jen„ anonymizováno“), a žalovaným dne 29. 1. 2020 a b) povinnost zaplatit žalobkyni 2 600 Kč z titulu smluvní pokuty dle ujednání uvedené smlouvy
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Žalobkyně ve svém podání ze dne 21. 2. 2022 v reakci na výzvu soudu uvedla, že nemá důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet anonymizováno. Žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět a nově požadovala pouze dlužnou jistinu ve výši 5 200 Kč, zákonný úrok z prodlení z této jistiny, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 639,67 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč.
5. Zdejší soud usnesením ze dne 25. 2. 2022, č. j. číslo jednací, které nabylo právní moci dne 2. 4. 2022, řízení částečně zastavil co do kapitalizovaného úroku ve výši 8 541,79 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 600 Kč, neboť žalobkyně vzala žalobu v této anonymizováno zpět.
6. Z předložených listinných důkazů plyne, že anonymizováno uzavřela s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku Smlouvu o anonymizováno č. anonymizováno ze dne 29. 1. 2020, v níž se anonymizováno zavázala poskytnout žalovanému 5 200 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uvedenou částku anonymizováno vrátit a zaplatit anonymizováno za poskytnutí této částky poplatek za poskytnutí anonymizováno ve výši 5 554,64 Kč a smluvní úrok ve výši 40 % ročně. Celkem se žalovaný zavázal vrátit 10 919,90 Kč a to jedinou splátkou splatnou 28. 2. 2020 anonymizováno dne 30. 1. 2020 odeslala na účet žalovaného částku 5 200 Kč. Ve smlouvě si strany sjednaly smluvní pokutu 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny, žalobkyně smluvní pokutu vyčíslila částkou 2 600 Kč za období od 29. 2. 2020 do 27. 10. 2020. Žalobkyně se pokusila vyřešit věc mimosoudně a upozornila žalovaného, že v případě jeho nesoučinnosti bude nárokovat úhradu účelně vynaložených nákladů, mezi které patří náklad ve výši 217 Kč za osobní návštěvu. Žalobkyně vyslala svého pracovníka za žalovaným dne 16. 8. 2021 a 30. 8. 2021 (proto na nákladech upomínání požadovala 434 Kč). anonymizováno převedla pohledávku za žalovaným na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 19. 7. 2021 anonymizováno oznámila žalovanému postoupení pohledávky dne 27. 7. 2021. Žalovaný na základě uvedené smlouvy žalobkyni ani její právní předchůdkyni ničeho neuhradil.
7. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil.
8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:
9. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském anonymizováno, a ustanovení právního předpisu EU, o smlouvách o anonymizována dvě slova a o zrušení směrnice ustanovení právního předpisu EU EHS (dále jen„ směrnice“).
10. anonymizováno a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které anonymizováno poskytla žalovanému částku 5 200 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem 5 554,64 Kč a úrokem ve výši 40 % ročně (165,26 Kč) do 28. 2. 2020 anonymizováno vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu.
11. anonymizováno měla dle § 86 a 87 zákona povinnost úvěruschopnost zkoumat individuálně, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele. Je nutné, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru při poskytování úvěrů zkoumal přiměřeným způsobem reálnou a celkovou majetkovou situaci spotřebitele a k tomuto požadoval doložit příslušné listiny. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ve spojení s judikaturou anonymizováno dvora Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další), čl. 8 směrnice a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle anonymizováno dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019,
sp. zn. III. ÚS 4129/18, to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotvena nebo nikoli. S ohledem na citovaný nález proto soud musí zkoumat, zda poskytovatel úvěru prověřil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, tj. bez ohledu na to, že je v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru zakotveno, že tak činí jen k námitce spotřebitele (totéž konstatuje i Soudní dvůr Evropské Unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo anonymizováno právnická osoba proti anonymizováno).
12. Žalobkyně v doplnění žaloby uvedla, že žádnými důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje. Proto soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 a § 588 o. z. absolutně neplatná, neboť anonymizováno poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, aniž by řádně zkoumala schopnost žalovaného anonymizováno splácet.
13. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně, na kterou anonymizováno své nároky ze smlouvy postoupila ve smyslu § 1879 a násl. o. z., nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru, tj. 5 200 Kč, pročež soud žalobě v tomto rozsahu výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl.
14. Co se úroku z prodlení týče, jelikož je neplatná smlouva o úvěru jako celek, jsou neplatná i ujednání o splatnosti, pročež nejsou použitelná pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak mohl být splatný nejdříve uplynutím lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění. anonymizováno vyzvala žalovaného k úhradě dluhu v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 7. 2021, jež bylo žalovanému odesláno na jeho korespondenční adresu dne 29. 7. 2021. Podle domněnky doby dojití došla výzva žalovanému dne 3. 8. 2021, přičemž do prodlení se dostal – dle znění výzvy – uplynutím lhůty 10 kalendářních dnů od tohoto data, tj. od 14. 8. 2021. Žalobkyně má proto nárok na zákonný úrok z prodlení od tohoto data a v tomto rozsahu jí ho soud výrokem I. rozsudku přiznal. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl výrokem II. tohoto rozsudku z důvodů popsaných výše.
15. V usnesení ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 7 Cmo 507/2005, Vrchní soud v Olomouci dovodil, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství.
16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. tak, že právo na ni nemá žádný z účastníků řízení. Je tomu tak proto, že žalobkyně měla méně než poloviční úspěch ve věci (je nutné vycházet z celého předmětu řízení včetně příslušenství a za neúspěch žalobkyně je nutné považovat i tu část předmětu řízení, ohledně níž žalobkyně svým zpětvzetím žaloby procesně zavinila zastavení řízení) a náhrada nákladů řízení by v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. příslušela žalovanému. Tomu však s ohledem na jeho procesní pasivitu žádné náklady nevznikly.
17. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.
18. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách,
může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí (exekuce).