Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 377/2021-23

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 2 999,30 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 610 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 610 Kč od 18. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 390 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 360,74 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 999,30 Kč od 13. 4. 2021 do 17. 5. 2021, z částky 389,30 Kč od 18. 5. 2021 do zaplacení a ve výši 1,75 % ročně z částky 2 610 Kč od 18. 5. 2021 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 610 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 610 Kč od 18. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 390 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 360,74 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 999,30 Kč od 13. 4. 2021 do 17. 5. 2021, z částky 389,30 Kč od 18. 5. 2021 do zaplacení a ve výši 1,75 % ročně z částky 2 610 Kč od 18. 5. 2021 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 3 152,02 Kč s příslušenstvím (jako součtu jistiny ve výši 2 999,30 Kč a smluvní pokuty ve výši 152,72 Kč) s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba credit s.r.o. dne 4. 12. 2019 smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému bezhotovostním bankovním převodem peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě. Proces uzavření smlouvy byl koncipován tak, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému úvěr do 3 dnů od uzavření úvěrové smlouvy. Smlouva o úvěru byla mezi smluvními stranami považována za uzavřenou v okamžiku, kdy žalovaný připojil na tuto smlouvu o úvěru, kterou původní věřitel zaslal žalovanému na jím verifikovaný e-mail, jedinečný autorizační kód, který mu původní věřitel přidělil na základě jeho žádosti o úvěr a zaslal SMS zprávou na mobilní telefon, který uvedl žalovaný. Smluvní dokumentace byla následně vložena do klientské zóny na webové stránky původního věřitele s tím, že dokumentace byla k dispozici po celou dobu trvání smluvního vztahu z této úvěrové smlouvy. Mezi smluvními stranami se má takto podepsaná smlouva za smlouvu postavenou na roveň písemné smlouvě. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru byla žalovanému na jím uvedený bankovní účet poukázána jistina ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli splatit jistinu včetně poplatku za poskytnutí úvěru. Na základě dodatku byla splatnost úvěru nově ujednána na 17. 1. 2020. V rámci něhož došlo k rekapitulaci dlužné částky na částku 4 363,30 Kč (skládající z jistiny ve výši 2 999,30 Kč a poplatku ve výši 1 364 Kč). Žalovaný však svůj závazek nesplnil řádně a včas, na žalovanou částku uhradil 0 Kč. Ode dne 18. 1. 2020 se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou částky ve výši 4 363,30 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli právo nejen na zákonný úrok z prodlení, smluvní úrok z úvěru, účelně vynaložené náklady, ale i na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 4. 2021, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, došlo k převedení pohledávky za žalovaným na žalobkyni s účinností ke dni 12. 4. 2021, což bylo žalovanému písemně oznámeno přípisem ze dne 3. 5. 2021. Celková hodnota postoupené pohledávky činila 7 965,61 Kč. Žalobkyně se však rozhodla v tomto řízení uplatnit nárok toliko ve výši 2 999,30 Kč za nesplacenou jistinu, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 813,59 Kč (skládající z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 364 Kč, postoupeného smluvního úroku ve výši 949,59 Kč a poplatku za odeslání upomínek ve výši 500 Kč), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 360,74 Kč (za období od 18. 1. 2020 do 1. 4. 2021), náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč (osobní návštěva dlužníka), smluvní pokuta ve výši 152,72 Kč (za období od 18. 1. 2020 do 8. 3. 2020) a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 993,30 Kč od 13. 4. 2021 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.

2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 1. 12. 2021 byla žalobkyně vyzvána, nechť doplní tvrzení a označí důkazy, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Na to žalobkyně reagovala částečným zpětvzetím žaloby ze dne 16. 12. 2021, kdy vzala žalobu částečně zpět, co do částky ve výši 2 966,31 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 2 813,59 Kč a smluvní pokutu ve výši 152,72 Kč s tím, že ve zbývající části na žalobě trvá. S ohledem na dispoziční úkon žalobkyně soud usnesením ze dne 22. 12. 2021, č. j. -14, které nabylo právní moci dne 2. 2. 2022, řízení v požadované výši zastavil v souladu s , 3 , (dále jen „“), když souhlasu žalovaného s tímto částečným zpětvzetím nebylo zapotřebí, neboť k částečnému zpětvzetí došlo ještě dříve, než bylo zahájeno jednání ve věci.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud ve věci usnesením ze dne 22. 12. 2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 17. 1. 2022 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.

5. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 12. 2019, dodatkem ke smlouvě o půjčce ze dne 7. 1. 2020, potvrzením o verifikační platbě ze dne 2. 12. 2019, potvrzení o provedené platbě ze dne 4. 12. 2019, výpisem z interního systému právní předchůdce žalobkyně, upomínkou ze dne 22. 1. 2020 a ze dne 27. 1. 2020, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 4. 2021 vč. přílohy (potvrzení o přijetí úplaty za postoupené pohledávky), oznámením původního věřitele o postoupení pohledávky ze dne 3. 5. 2021 včetně podacího archu ze dne 4. 5. 2021, oznámením žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne 21. 5. 2021, předžalobní upomínkou ze dne 10. 8. 2021 včetně podacího archu ze dne 12. 8. 2021 a výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 27. 8. 2021. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalovaný dne 4. 12. 2019 uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba credit s.r.o., smlouvu o úvěru číslo na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému bezhotovostním bankovním převodem finanční prostředky ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku navýšenou o poplatky vrátit do 3. 1. 2020, aniž by právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrového smlouvy. Následně dne 7. 1. 2020 uzavřeli dodatek ke smlouvě o půjčce, kde právní předchůdce žalobkyně prodloužil žalovanému splatnost dlužné částky o 10 dnů. Ze Sazebníku poplatků vyplývá, že prodloužení splatnosti úvěru o 10 dnů je zpoplatněno částkou 390 Kč až 588 Kč. Jelikož žalovaný neplnil své smluvní povinnosti řádně a včas, dostal se do prodlení, čímž mu vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Posléze právní předchůdce žalobkyně dopisem ze dne 3. 5. 2021 oznámil žalovanému, že postoupil svou pohledávku za žalovaným v celkové výši 7 965,61 Kč vč. příslušenství, když tato částka zahrnovala i náklady za inkasní vymáhání, na žalobkyni, a vyzval jej k úhradě dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu na příslušný účet; tento dopis byl odeslán dne 4. 5. 2021. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky nejpozději do 18. 8. 2021 výzvou před podáním žaloby učiněnou 10. 8. 2021, která byla žalovanému doručována dne 12. 8. 2021 prostřednictvím České pošty. Žalobkyně se v řízení po žalovaném domáhá úhrady dlužné jistiny ve výši 2 999,30 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 360,64 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a zákonného úroku z prodlení z dlužné částky od 13. 4. 2021. Dále žalobkyně požadovala smluvní pokutu výši 152,72 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 813,59 Kč, které následně dispozičním úkonem ze dne 16. 12. 2021 vzala zpět. Žalovaný od uzavření smlouvy do podání žaloby žalobkyni (právnímu předchůdci) uhradil částku minimálně ve výši 390 Kč jako poplatek za prodloužení splatnosti o 10 dnů.

6. Podle a 2 , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle , (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L. a příjmení, J.: a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale právní předchůdce žalobkyně si měl rozhodné informace aktivně vyžádat a také nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného, je-li to nezbytné. Právní předchůdce žalobkyně byl povinen postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výši příjmu spotřebitele je nutno konfrontovat s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, resp. příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. ). V daném konkrétním případě pak žalobkyně netvrdila, ani neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného jakýmkoli způsobem zkoumána. Za tohoto stavu tedy soud u předmětné smlouvy dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. Podle o. z. je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním právní předchůdce žalobkyně porušil svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru ze dne 4. 12. 2019 včetně dodatku neplatná. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy včetně dodatku pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo.

14. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru vč. dodatku si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy ze dne 4. 12. 2019 žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně uhradil poplatek za prodloužení splatnosti ve výši nejméně 390 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 2 610 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 3. 5. 2021, který mu byl doručován 4. 5. 2021 prostřednictvím České pošty. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději třetí pracovní den (k tomu srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. -109), tj. 7. 5. 2021 a desetidenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 17. 5. 2021. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením částky 2 610 Kč dne 18. 5. 2021 a dle § 1970 o. z. je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky v zákonné výši 8,25 % ročně od 18. 5. 2021 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části, ve které nebylo řízení zastaveno, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

15. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v  věta před středníkem , neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.

16. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. soud kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku a dospěl k závěru, že v projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem co do částky 2 831,22 Kč (jistina 2 610 Kč a příslušenství 221,22 Kč), zatímco částka, pro kterou byla žaloba zamítnuta nebo vzata zpět, činí po kapitalizaci příslušenství částku 4 049,75 Kč (jistina 390 Kč, smluvní pokuta 152,72 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 2 813,59 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 360,74 Kč a 115,70 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky 217 Kč). Z tohoto pohledu je tedy zjevné, že větší úspěch ve věci měl žalovaný, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Odvolání není přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.