Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 124/2022-47
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Babuškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 9 253 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 253 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 253 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 253 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Karviné.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 253 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 253 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 253 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Karviné.
1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 253 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od datum do zaplacení a též náhrady nákladů řízení. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřela prostřednictvím elektronických prostředků dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru číslo. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala ve prospěch žalovaného poskytnout peněžní prostředky do určité částky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek za čerpání úvěru ve výši 1 000 Kč, smluvní úrok a úrok z prodlení. Smluvní úrok byl ve smlouvě sjednán ve výši 20 % měsíčně, avšak v případě, že se celý dluh stane splatným, byl žalovaný povinen platit úrok od prvního dne splatnosti celého dluhu ve výši 8 % ročně. Smluvní úrok se ke konci každého kalendářního měsíce dle uvedené smlouvy stal součástí jistiny dluhu žalovaného. Ve smlouvě si žalobkyně s žalovaným pro případ prodlení žalovaného se splácením dluhu dále sjednali povinnost žalovaného hradit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení. Žalobkyně současně v žalobě uvedla, že prověřovala úvěruschopnost žalovaného lustrací v evidencích a kontrolu měsíčního příjmu žalovaného, přičemž došla k závěru, že v případě žalovaného nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně na základě uvedené revolvingové smlouvy poskytla žalovanému na jeho bankovní účet č. bankovní účet peněžní prostředky v celkové výši 5 000 Kč. Žalovaný ke dni podání žaloby nicméně neprovedl ani částečnou úhradu svého dluhu. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v prodlení se splácením dluhu po dobu delší než 2 měsíce, stal se celý dluh splatný. Dluh žalovaného, se kterým je od datum v prodlení, tvoří poskytnuté peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, poplatek za čerpání úvěru ve výši 1 000 Kč, součet jednotlivých částek úroků ve výši 2 890 Kč a účelně vynaložené náklady za prodlení žalovaného ve výši 363 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní.
3. Soud věc projednal a rozhodl na jednání konaném dne datum, a to v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), přičemž soud vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a souhlasila s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez její osobní účasti. Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, svou neúčast neomluvil a současně ani nepožádal o odročení jednání.
4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Dne datum uzavřela žalobkyně s žalovaným, který se nacházel v postavení spotřebitele, elektronicky smlouvu o revolvingovém úvěru číslo. Téhož dne z účtu žalobkyně (č. účtu bankovní účet) byly na účet č. bankovní účet, jehož vlastníkem je žalovaný, zaslány částky 4 500 Kč a 500 Kč. Žalobkyně žalovanému zaslala měsíční výpisy k revolvingovému úvěru, a to každý měsíc v období od srpna do prosince 2021, ve kterých se nacházel nejen přehled dlužné částky žalovaného, ale také informace k minimální splátce a způsobu její úhrady. Žalovaný byl vyzván prostřednictvím předžalobní upomínky k úhradě dlužné částky ve výši 13 749 Kč do datum. Předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána dne datum. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru číslo měla k dispozici fotokopii občanského průkazu žalovaného a kopii výplatní pásky žalovaného za červen 2021.
5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně, jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru, uzavřela s žalovaným, jakožto spotřebitelem, smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Povinností žalobkyně tedy v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) bylo zkoumat úvěruschopnost žalovaného, a to ještě před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Žalobkyně v řízení prokázala, že pro účely posouzení úvěruschopnosti žalovaného disponovala výplatní páskou žalovaného za červen 2021. Posouzení schopnosti spotřebitele ze svých příjmů splácet úvěr nicméně není jedinou složkou posouzení úvěruschopnosti. Další, neméně podstatnou složkou, jsou výdaje spotřebitele, které má poskytovatel povinnost ze zákona porovnat s příjmy a až na základě zjištěných údajů si udělat relevantní úsudek o schopnosti spotřebitele úvěr splácet (§ 86 odst. 2 ZoSÚ). V projednávaném případě, učinila-li žalobkyně závěr o schopnosti žalovaného dostát závazku, tedy úvěr pravidelně splácet, toliko jen na podkladě příjmů žalobce, navíc za podstatně krátké časové období, neposuzovala úvěruschopnost na základě klíčových prvků předvídaných zákonem. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti dané § 86 ZoSÚ, v důsledku čehož soud posoudil smlouvu o revolvingovém úvěru číslo jako absolutně neplatnou podle § 87 ZoSÚ. K této neplatnosti soud přihlédl v souladu s § 588 o. z. i bez návrhu, neboť smyslem a účelem ustanovení o vyhodnocení úvěruschopnosti úvěrovaného je zejména jeho ochrana před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu spočívajícími v účelovém dosažení zisku, a to přesto, že úvěrujícímu musí být při uzavírání smlouvy zřejmé, že úvěrovaný nebude schopen úvěr splácet (k tomu srov. důvodovou zprávu k § 87 ZoSÚ a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18).
6. V řízení nicméně bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 5 000 Kč, a to bez právního důvodu, neboť smlouva o revolvingovém úvěru je neplatná od počátku. Žalovanému proto vůči žalobkyni vznikl závazek z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z. a § 87 odst. 1 poslední věta ZoSÚ, podle kterého spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení částky 5 000 Kč, představující poskytnuté finanční prostředky žalovanému žalobkyní, spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z., neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný je v prodlení od uplynutí lhůty určené v předžalobní upomínce, tj. od datum. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla v řízení pouze nepatrný úspěch.
9. Žalobkyně zaplatila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 400 Kč, ale jelikož soud elektronický platební rozkaz nevydal a pokračoval v řízení, poplatková povinnost žalobkyně činí 1 000 Kč podle položky 1 bod 1. sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném ke dni zahájení tohoto řízení. Soud proto doměřil poplatek do výše položky 1 sazebníku poplatků a podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu poplatek ve výši 600 Kč.
10. Odůvodnění rozsudku bylo vyhotoveno ve zkrácené verzi podle § 157 odst. 4 o. s. ř., neboť proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.