Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
54 C 308/2021-26
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Danielou Schwarzovou
jako samosoudkyní ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem: anonymizováno jméno příjmení jméno.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 5 516,92 Kč s příslušenstvím - zápůjčka
takto:
I.
Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku ve výši 5.046 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5.046 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení.
II.
Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 470,92 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 832,71 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.755,45 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5.516,92 Kč od 25. 6. 2019 do 1. 8. 2019, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 470,92 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 5.516,92 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III.
Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.236 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce, anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokáta, se sídlem anonymizována čtyři slova, adresa žalobkyně anonymizováno – část obce, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. </b> Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku ve výši 5.046 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5.046 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení. <b>II. </b> Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 470,92 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 832,71 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.755,45 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5.516,92 Kč od 25. 6. 2019 do 1. 8. 2019, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 470,92 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 5.516,92 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá. <b>III. </b> Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.236 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta, se sídlem [anonymizována čtyři slova], [adresa žalobkyně] [anonymizováno] – [část obce], do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobou podanou na soud dne 28. 7. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 5.516,92 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, (dále je„ právní předchůdce“) a žalovaným, byla dne
datum uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 6.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 799 Kč, úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnou za zpracování a doručení splácení ve výši 1.952 Kč a administrativním poplatkem ve výši 1.889 Kč, to vše v 45 týdenních splátkách ve výši 237 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradil 954 Kč. S účinností ke dni datum právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce.
2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.
3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst.
4 občanského soudního řádu souhlasili).
4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:
5. Dne datum byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva
o zápůjčce číslo. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 6.000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu úrokem ve výši 799 Kč, úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnou za zpracování a doručení splácení ve výši 1.952 Kč
a administrativním poplatkem ve výši 1.889 Kč, tj. celkem 10.640 Kč, v 45 týdenních splátkách ve výši 237 Kč.
6. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce byla dne datum vyplněna zákaznická karta žalovaného. Žalovaný uvedl, že je svobodný, žije na ubytovně a pobírá mzdu ve výši 7.756 Kč měsíčně. ulice výdaje žalovaného měly představovat 5.000 Kč. Z karty vyplývá, že ze strany původního věřitele byla ověřena pouze výše mzdy žalovaného předložením pracovní smlouvy a výplatních pásek.
7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka ze smlouvy o zápůjčce postoupena na žalobce. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován dopisem ze dne
datum, kterým byl současně vyzván k zaplacení dluhu v celkové výši 14.783,89 Kč do 10 dnů od doručení dopisu. Dopis byl odeslán dne datum.
8. Předžalobní upomínkou ze dne datum žalobce žalovaného opětovně vyzval k úhradě dluhu.
9. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.
10. Podle § 547 o. z., musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
11. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy.
16. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce, resp. její právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.
17. V posuzované věci žalovaný sice předložila právnímu předchůdci žalobce přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ze zákaznické karty nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany právního předchůdce žalobce dostatečně ověřovány. Žalovaný nespecifikoval své výdaje, zda tedy částka 5.000 Kč představovala výdaje na bydlení, výdaje na obživu, výdaje na osobní potřeby apod. Přihlédnout je potřeba také k tomu, že právní předchůdce žalobce na ověření výdajů žalovaného zcela rezignoval a spokojil se se strohým sdělením stran výdajů žalovaného. Již samotná struktura výdajové stránky žalovaného pak budí nemalé pochybnosti. Žalovaný stran svých výdajů uvedl odhad měsíčních výdajů na 5.000 Kč. Při obecné známosti nákladů spojených s užíváním bytu či domu (voda, elektřina, úklid, a zejména pak nájem) lze deklarovanou částku nákladů na bydlení považovat za až neuvěřitelně nízkou. Jistě bylo v možnostech právního předchůdce žalobce ověřit si reálnou výši alespoň nákladů na bydlení, a to např. předložením smlouvy o ubytování, když žalovaný uvedl, že žije na ubytovně. Pokud se právní předchůdce žalobce spokojil s pouhým tvrzením žalovaného
o jeho výdajích, aniž by se pokusil ověřit pravdivost těchto tvrzení, když tyto samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich pravdivosti, nelze dospět k závěru, že při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr postupoval s odbornou péčí.
18. Pouhé vyplnění formuláře (karty zákazníka) nelze považovat za náležité prověření finanční situace žalovaného. Prohlášení žalovaného, že nemá jiné dluhy vůči společnosti právnická osoba, nelze považovat za náležité prověření finanční situace žalovaného.
19. Právní předchůdce žalobce tedy nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet zápůjčku (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“
20. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému zápůjčku v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú., jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18).
21. Soud proto uzavřel, že smlouva o zápůjčce číslo byla od počátku neplatná a žalobci vzniklo, resp. bylo mu postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 954 Kč, žalobce má proto nárok na vrácení poskytnutého plnění ve výši 5.094 Kč.
22. Žalobce má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalovaný se do prodlení dostal marným uplynutím lhůty splatnosti. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k úhradě považovat oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, ve kterém byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení. Oznámení bylo žalovanému zasláno dne datum, doručeno mu mohlo být nejdříve 3. dne po odeslání, tj. datum. Dne datum žalovanému počala běžet 10 denní lhůta pro úhradu neoprávněného majetkového prospěchu, která skončila dne datum. Soud proto žalobci přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení počínaje dnem datum ve výši požadované žalobcem v žalobě, která není v rozporu s nař. vlády č. 351/2013 Sb.
23. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II. zamítl.
24. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.
25. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 5.046 Kč, ohledně které soud žalobě ve výroku I. vyhověl. Naopak úspěch žalovaného je představován výrokem II., tedy částkou ve výši 470,92 Kč, ohledně které soud žalobu ve výroku II. zamítnul. Žalobce proto byl úspěšný
v 91,5 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 8,5 %. Po vzájemném zápočtu úspěchu žalobce vůči úspěchu žalovaného má žalobce právo na náhradu 83 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ a. t.“), za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3. a. t.
200 Kč. Za každý provedený úkon pak náleží žalobci náhrada hotových výdajů dle § 14b odst.
5 písm. a) a. t. ve výši á 100 Kč Celkem tedy náklady žalobce (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 1.489 Kč. Žalobce má tedy právo na náhradu 1.236 Kč, která odpovídá 83 % účelně vynaložených nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
Nesplní-li povinný dobrovolně a ve lhůtě povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí. (§ 251 odst. 1 věta první
o. s. ř.).