Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
24 C 325/2021-72
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení 69 270 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 26 290 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 16. 1. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do zaplacení 42 980 Kč, úroku ve výši 8 143,13 Kč, úroku ve výši 19,07 % ročně z částky 17 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 18,96 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, úroku
ve výši 19,12 % ročně z částky 15 597,32 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 4 273,36 Kč, úroku z prodlení z částky 47 597,32 Kč od 16. 1. 2021 do 15. 1. 2022 a úroku z prodlení z částky 21 307,32 Kč
od 16. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 26 290 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 16. 1. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do zaplacení 42 980 Kč, úroku ve výši 8 143,13 Kč, úroku ve výši 19,07 % ročně z částky 17 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 18,96 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 19,12 % ročně z částky 15 597,32 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 4 273,36 Kč, úroku z prodlení z částky 47 597,32 Kč od 16. 1. 2021 do 15. 1. 2022 a úroku z prodlení z částky 21 307,32 Kč od 16. 1. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 28. 6. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úrokem a úrokem
z prodlení tam blíže specifikovaným. Uvedla, že se co do 28 560 Kč jedná o nesplacený spotřebitelský úvěr podle smlouvy číslo uzavřené dne 24. 3. 2019 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále také jen„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě uvedené smlouvy společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit
a zaplatit úrok v sazbě 19,07 % ročně kapitalizovaný pro dobu řádného splácení ve výši 3 400 Kč, administrativní poplatek ve výši 3 400 Kč a náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 6 800 Kč, to vše v pravidelných 60 týdenních splátkách po 510 Kč. Žalovaný však plnil pouze částečně, když zaplatil jen 2 040 Kč. Co do 20 088 Kč se jedná o nesplacený spotřebitelský úvěr podle smlouvy číslo uzavřené dne 30. 12. 2018 mezi žalovaným a společností. Na základě uvedené smlouvy společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok v sazbě 18,96 % ročně kapitalizovaný pro dobu řádného splácení ve výši 3 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 3 000 Kč, náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a poplatek za životní pojištění ve výši 360 Kč, to vše v pravidelných 60 týdenních splátkách po 456 Kč. Žalovaný však plnil pouze částečně, když zaplatil jen 7 272 Kč. Co do 20 622 Kč se pak jedná o nesplacený spotřebitelský úvěr podle smlouvy číslo uzavřené dne 11. 10. 2018 mezi žalovaným a společností. Na základě uvedené smlouvy společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok v sazbě 19,12 % ročně kapitalizovaný pro dobu řádného splácení ve výši 4 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 4 000 Kč, náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, poplatek za životní pojištění ve výši 480 Kč a poplatek za asistenční služby ve výši 540 Kč, to vše v pravidelných 60 týdenních splátkách po 617 Kč. Žalovaný však plnil pouze částečně, když zaplatil jen 16 398 Kč. Žalobou uplatněné nároky pak byly smlouvou o postoupení pohledávek postoupeny žalobkyni.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Z listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že tuto uzavřeli dne 11. 10. 2018 žalovaný a společnost. Společnost se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit společnosti úrok v sazbě 19,12 % ročně kapitalizovaný pro dobu řádného splácení ve výši 4 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 4 000 Kč, náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, poplatek za životní pojištění ve výši 480 Kč a poplatek za asistenční služby ve výši 540 Kč, to vše v pravidelných 60 týdenních splátkách po 617 Kč, počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy. Podpisem této listiny žalovaný stvrdil,
že mu byla částka 20 000 Kč v hotovosti předána.
4. Z listiny nazvané karta zákazníka soud zjistil, že jsou zde uvedeny údaje o žalovaném, a to o bydlení, zaměstnání, příjmech a některých výdajích. Na příjmové stránce je uvedena mzda částka. Dále je zde uvedeno, že žalovaný bydlí s jiným rodinným příslušníkem v nájmu, je svobodný a nemá další zápůjčky ani nezaopatřené děti. Na nájem vynakládá částka a osobní výdaje má částka. K ověření těchto údajů byly předloženy: pracovní smlouva, nájemní smlouva, výplatní pásky, SIPO a občanský průkaz.
5. Z listiny nazvané přehled plateb soud zjistil, že žalovaný na tuto pohledávku uhradil více méně nepravidelně 16 398 Kč.
6. Z další listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že tuto uzavřeli dne 30. 12. 2018 žalovaný a společnost. Společnost se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit společnosti úrok v sazbě 18,96 % ročně kapitalizovaný pro dobu řádného splácení ve výši 3 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 3 000 Kč, náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a poplatek za životní pojištění ve výši 360 Kč, to vše v pravidelných 60 týdenních splátkách po 456 Kč, počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy. Podpisem této listiny žalovaný stvrdil, že mu byla částka 15 000 Kč v hotovosti předána.
7. Z další listiny nazvané karta zákazníka soud zjistil, že jsou zde uvedeny údaje o žalovaném, a to o bydlení, zaměstnání, příjmech a některých výdajích. Na příjmové stránce je uvedena mzda částka. Dále je zde uvedeno, že žalovaný bydlí s jiným rodinným příslušníkem v nájmu, je svobodný a má další zápůjčku u společnosti s měsíční splátkou částka. Nezaopatřené děti nemá. Na nájem vynakládá částka a osobní výdaje má částka. K ověření těchto údajů byly předloženy: pracovní smlouva, nájemní smlouva, výplatní pásky, SIPO a občanský průkaz.
8. Z listiny nazvané přehled plateb soud zjistil, že žalovaný na tuto pohledávku uhradil více méně nepravidelně 7 272 Kč.
9. Z další listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že tuto uzavřeli dne 24. 3. 2019 žalovaný a společnost. Společnost se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit společnosti úrok v sazbě 19,07 % ročně kapitalizovaný pro dobu řádného splácení ve výši 3 400 Kč, administrativní poplatek ve výši 3 400 Kč a náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 6 800 Kč, to vše v pravidelných 60 týdenních splátkách po 510 Kč, počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy. Podpisem této listiny žalovaný stvrdil, že mu byla částka 17 000 Kč v hotovosti předána.
10. Z další listiny nazvané karta zákazníka soud zjistil, že jsou zde uvedeny údaje o žalovaném, a to o bydlení, zaměstnání, příjmech a některých výdajích. Na příjmové stránce je uvedena mzda částka. Dále je zde uvedeno, že žalovaný bydlí s jiným rodinným příslušníkem v nájmu, je svobodný a nemá další zápůjčky. Nicméně je zde uvedeno, že na splátky vynakládá částka měsíčně. Nezaopatřené děti nemá. Na nájem vynakládá částka a osobní výdaje má částka.
K ověření těchto údajů byly předloženy: pracovní smlouva, nájemní smlouva, výplatní pásky, SIPO a občanský průkaz.
11. Z listiny nazvané přehled plateb soud zjistil, že žalovaný na tuto pohledávku uhradil více méně nepravidelně 2 040 Kč.
12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně části seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost touto smlouvou ze dne 15. 1. 2021 postoupila žalobkyni za úplatu soubor pohledávek, a to mimo jiné včetně pohledávky za žalovaným uplatněné v tomto řízení.
13. Z dopisu ze dne 19. 2. 2021 soud zjistil, že společnost žalovanému tímto dopisem oznámila, že pohledávku za ním ze shora citované smlouvy postoupila žalobkyni. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalovanému byl tento dopis odeslán dne 22. 2. 2021.
14. Z dopisu ze dne 13. 5. 2021 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzývá žalovaného k úhradě celkem 86 218,96 Kč s tím, že pokud tak do 28. 5. 2021 neučiní, vystavuje se riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalovanému byl tento dopis odeslán dne 14. 5. 2021.
15. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel se společností tři smlouvy, a to 11. 10. 2018, podle které obdržel 20 000 Kč, dále 30. 12. 2018, podle které obdržel 15 000 Kč a dále 24. 3. 2019, podle které obdržel 17 000 Kč. Žalovaný se ve všech případech zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednaný úrok a poplatky (viz výše). Na první ze smluv zaplatil jen 16 398 Kč, na druhou 7 272 Kč a na třetí 2 040 Kč. Před uzavřením smluv obchodní zástupce společnosti se žalovaným vždy sepsal formulář nazvaný karta zákazníka, kde jsou uvedeny příjmy žalovaného, jeho některé výdaje, osobní stav, typ bydlení, atp. (viz výše). Tyto pohledávky pak byly dne 15. 1. 2021 postoupeny žalobkyni.
16. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.
17. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěry poskytované spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo
i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle
odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
20. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl
po právu plnit sám.
21. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry
a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele
a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).
22. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyně ve všech případech vycházela z údajů, které jí žalovaný sdělil, což ověřila z dokladů vyjmenovaných v kartě zákazníka. Tyto doklady nicméně součástí smlouvy ani karty zákazníka nejsou, ani zde není uvedeno, jaké skutečnosti z nich právní předchůdkyně žalobkyně zjistila. Tyto doklady žalobkyně k žalobě nepřipojila. Nutno poznamenat,
že údaje v jednotlivých kartách zákazníka si rozporují, když v prvém případě je uvedeno, že žalovaný na nájemné vynakládá částka, což samo o sobě je velice málo, jak ví soud z úřední činnosti, avšak v dalších dvou případech je uvedeno, že žalovaný na nájem vynakládá jen částka, aniž změnil bydliště. Soud tak má podezření, že vzhledem k uvedeným nižším příjmům se obchodní zástupce společnosti pouze snažil, aby poměr příjmů a výdajů žalovaného matematicky vycházel. Rovněž nesouhlasí údaje o splátkách předchozích zápůjček, kdy karta zákazníka pro třetí ze smluv již o předchozích zápůjčkách mlčí a jen uvádí splátky ve výši částka měsíčně, avšak jen společnosti žalovaný měl splácet částka měsíčně (po třetí ze smluv již částka, což činí téměř polovinu příjmů žalovaného). Z žaloby, smlouvy ani karty zákazníka pak nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného lustrovala např. v insolvenčním rejstříku ani v bankovním a nebankovním registru klientských informací. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015). Z vyložených důvodů je nutno na uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.
23. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 52 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Současně bylo zjištěno, že žalovaný takto vydal již 25 710 Kč a k vydání tak zbývá jen 26 290 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši bezdůvodného obohacení žalovaného a doby uplynulé od jeho vzniku, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiložených podacích lístků se nepodává, že by se zasílané zásilky dostaly do sféry dispozice žalovaného jako adresáta. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 14. 1. 2022 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřil, uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 15. 1. 2022, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 16. 1. 2022 do prodlení. Žalobou uplatněný nárok pak byl v souladu s § 1879 o. z. postoupen žalobkyni.
24. Soud z vyložených důvodů žalobě v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků, vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 26 290 Kč, a to včetně úroků
z prodlení podle § 1970 o. z. jdoucích od 16. 1. 2022 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.
25. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 42 980 Kč, úroku ve výši 8 143,13 Kč, úroku ve výši 19,07 % ročně z částky 17 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 18,96 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 19,12 % ročně z částky 15 597,32 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 4 273,36 Kč, úroku z prodlení z částky 47 597,32 Kč od 16. 1. 2021 do 15. 1. 2022 a úroku z prodlení z částky 21 307,32 Kč od 16. 1. 2022 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smluv o spotřebitelském úvěru, které však byly shledány neplatnými. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.
26. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byl převážně úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.