Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
31 C 15/2022-50
Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Mlíčkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 4 458,92 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 458,92 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 458,92 Kč od 6.6.2020 do zaplacení, a to do od tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zbytku se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 327,58Kč do tří měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 458,92 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 458,92 Kč od 6.6.2020 do zaplacení, a to do od tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zbytku se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 327,58Kč do tří měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobou, doručenou soudu dne 29.11.2021, žalobkyně uplatnila postoupenou úvěrovou pohledávku v částce 4 458,92 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 17.7.2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 506,97 Kč, s úrokem v částce 2 057 Kč, a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 328 Kč, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25.6.2021, s účinností ke dni 16.7.2021, kterou uzavřela s původním věřitelem společností právnická osoba, IČO, (dále jen„ původní věřitel“), přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 30.7.2021. Dne 9.4.2020 uzavřela žalovaná s původním věřitelem smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poukázala na účet žalované jistinu úvěru ve výši 4 500 Kč a žalovaná se jej zavázala splatit spolu s poplatkem ve výši 2 057 Kč do 9.5.2020. Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas, resp. uhradila pouze částku 41,08 Kč. Podle smlouvy jí tak vznikla povinnost zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení. Ke dni postoupení pohledávky její celková výše činila 6 515,92 Kč a byla tvořena nesplacenou jistinu ve výši 4 458,92 Kč, nesplaceným poplatkem ve výši 2 057 Kč, dále žalobkyně požaduje k zaplacení náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 328 Kč. Před podáním žaloby byla žalované zaslána poslední upomínka ze dne 18.10.2021. Žalovaná svůj dluh neuhradila.
2. Ve věci byl soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, a proto byl v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., její souhlas předpokládal, a ve věci jednání nenařizoval.
5. Podáním doručeným zdejšímu soudu dne 9.2.2022 vzala žalobkyně žalobu co do zaplacení částky 2 057 Kč představující kapitalizovaný úrok zpět a to po výzvě soudu, nechť prokáže, jakým způsobem ověřila úvěruschopnost žalované.
6. Usnesením zdejšího soudu ze dne 9.2.2022 pod č,j, 31 C 15/2022-40 bylo řízení v požadovaném rozsahu zastaveno. Toto usnesení nabylo právní moci dne 12.3.2022.
7. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru číslo má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi právnická osoba anonymizována dvě slova a žalovanou dne číslo, když na základě této smlouvy půjčila právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 4 500 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 2 057 Kč, celkem tedy částku 6 557 Kč do 9.5.2020 RPSN činila 9 653,51% a úroková sazba byla sjednána ve výši 36 % ročně. Z potvrzení o poskytnuté platbě společně s potvrzením právnická osoba, ze dne 1.2.2022 má soud za prokázané, že na účet žalované byla částka 4 500 Kč poskytnuta. Z výzvy ze dne 29.5.2020, ze dne 16.8.2021 a ze dne 18.10.2021 soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou o zaplacení dlužné částky vyzývala. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30.7.2021 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vyrozuměla žalovanou o postoupení pohledávky na žalobkyni a zároveň jí vyzvala k uhrazení dlužné částky. Z tvrzení žalobkyně, jakož i z vyjádření žalované má soud za prokázané, že žalovaná dlužnou částku žalobkyni neuhradila.
8. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Mezi původními účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Na vztah mezi původními účastníky dále dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). Podle ust. § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
9. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.
10. V daném případě žalobkyně netvrdila a neprokazovala, zda a jakým způsobem původní věřitel s odbornou péčí posoudil a ověřil úvěruschopnost žalované, resp. žalobkyně k výzvě soudu uvedla, doklady o posouzení úvěry schopnosti žalované nedisponuje. Protože splnění uvedené povinnosti původního věřitele se nepodařilo zjistit, musel soud dospět k závěru, že původní věřitel nedostál své zákonné povinnosti dle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú., a tudíž je smlouva neplatná.
11. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo anonymizováno, kde uvedl, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat se otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to i bez námitky dlužníka, a pokud poskytovatel úvěru této povinnosti nedostál, je povinností soudu z tohoto porušení dovodit následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost smlouvy. Z výše uvedených důvodů proto soud tento závěr dovodil i v daném případě.
12. Podle § 2991 odst. 1,2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Nárok žalobkyně je tedy nezbytné s ohledem na shora uvedené posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné. Je však evidentní, že žalovaná si zapůjčila finanční prostředky ve výši 4 500 Kč, avšak z tvrzení vyplývajících z podané žaloby vyplývá, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně ještě před podáním žaloby zaplatila částku 41,08 Kč, tedy zbývá doplatit částka 4 458,92 Kč. S ohledem na tuto skutečnost a na právní posouzení nároku žalobkyně, jakožto nároku na vydání bezdůvodného obohacení, tedy soud žalobě vyhověl pouze co do částky 4 458,92 Kč. Jelikož se žalovaná se zaplacením této částky dostala do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je přiznána v zákonné sazbě ode dne 6.6.2020, tedy ode dne následujícího po doručení a uplynutí lhůty ve výzvě ze dne 29.5.2020. V tomto rozsahu tedy žalobě vyhověl a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.
14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy soud žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů účelně vynaložených podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem ve výši 3 x 200 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis předžalobní výzvy), tří režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř.. Při posuzování výše odměny advokáta a režijních paušálů soud postupoval dle uvedeného ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění vzhledem k tomu, že všechny podmínky pro užití uvedeného ust. § 14b cit. vyhl. byly splněny, tj. řízení ve věci bylo zahájeno návrhem podaným na ustálené vzoru uplatněném opakovaně žalobcem v obdobných věcech, předmětem řízení je částka nepřevyšující 50 000 Kč a žalobkyni byla náhrada nákladů řízení přiznána. Celkem tak náklady vynaložené v tomto řízení žalobkyni činí 1 489 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do 61% a neúspěšná co do 39 %, přísluší ji tak právo na zaplacení 22 % nákladů řízení, tedy částka 327,58 Kč a proto v této výši byly žalobkyni přiznány tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. Místem plnění byl určen zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.
15. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. věta druhá a uložil žalované splnit povinnosti vyplývající z tohoto rozhodnutí v obecné 3 denní lhůtě.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. (§ 202 odst. 2 o.s.ř.)
Nesplní-li povinná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem dobrovolně, může se oprávněná domáhat svého práva návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce u soudního exekutora.