Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
11 C 73/2022-70
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 120 140,81 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 700 Kč od 4. 2. 2022 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 111 440,81 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 45 554,48 Kč od 4. 2. 2022 do zaplacení a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 41 359 Kč od 3. 2. 2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 1 201 Kč na účet číslo variabilní symbol, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 700 Kč od 4. 2. 2022 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 111 440,81 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 45 554,48 Kč od 4. 2. 2022 do zaplacení a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 41 359 Kč od 3. 2. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 1 201 Kč na účet [číslo] [variabilní symbol], do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 120 140,81 Kč s příslušenstvím (jako součtu jistiny ve výši 36 169,65 Kč a poplatků ve výši 83 971,16 Kč) s odůvodněním, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 25. 9. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s čl. 10 smlouvy o úvěru, na čemž se smluvní strany dohodly. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, přičemž celková částka splatná žalovanou byla dohodnuta ve výši 74 083 Kč (40 000 Kč na jistině a 34 083 Kč na úrocích). Splátky byly sjednány ve výši 1 029 Kč měsíčně vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Úroková sazba byla stanovena ve výši 23 % ročně a RPSN činilo 38,71 % ročně. Smluvní strany si sjednaly doplňkové služby, a to konkrétně doplňkovou inkasní službu a doplňkovou službu„ anonymizováno“, která zahrnuje možnost odkladu 3 splátek ročně nebo možnost přerušení splácení. Žalovaná nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou, která byla splatná dne 15. 11. 2021. Na základě tohoto porušení zaslala žalobkyně žalované první písemnou upomínku dne 20. 11. 2021, kdy jí vyzvala k úhradě dlužné splátky a zároveň k úhradě sankce ve výši 300 Kč. Dne 5. 12. 2021 žalobkyně zaslala žalované druhou písemnou upomínku na úhradu dlužné splátky, sankce ve výši 800 Kč a současně byla upozorněna na možnost zesplatnění jistiny úvěru a naúčtování veškerých sankcí. Jelikož žalovaná nereagovala ani po odeslání této výzvy, přistoupila žalobkyně dne 21. 12. 2021 k zesplatnění úvěru, kdy jí byla vyčíslena částka včetně sankcí (smluvní úroky, inkasní služba, doplňková služba„ anonymizováno“ – odklad, nemoc, práce a smluvní pokuta) ve výši 124 822,62 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.
2. K dotazu soudu žalobkyně doplnila žalobu tak, že úvěruschopnost žalované zkoumala žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalované (občanský průkaz, výpis z účtu, doklad o zaměstnavateli) a zapsány do zákaznické karty žalované. Dále žalobkyně posoudila schopnost žalované splácet podle podkladů vyplývajících z výpisu z insolvenčního rejstříku, z centrální evidence exekucí a výpisu z databáze neplatných dokladů). Na základě těchto skutečností dospěla žalobkyně k závěru, že u žalované byl koeficient DSTI vyhodnocen jako vyhovující a neexistovala pochybnost, že žalovaná nebude splácet. Dále žalobkyně sdělila, že žalovaná před podáním žaloby uhradila částku 23 300 Kč a že v mezidobí se pokoušela žalovanou kontaktovat z důvodu smírného vyřešení věci, avšak smír nebyl uzavřen.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoli byla soudem vyzvána usnesením ze dne 29. 3. 2022, které bylo žalované doručeno dne 14. 4. 2022 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vhozením do domovní schránky.
4. K nařízenému ústnímu jednání dne 15. 6. 2022 se žalobkyně ani žalovaná nedostavily.
5. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to listinou označenou jako smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 25. 9. 2020 vč. 7 příloh, instrukce k uzavření smlouvy ze dne 25. 9. 2020, potvrzení o vyplacení úvěru a opakovaná platební instrukce ze dne 25. 9. 2020, výpis z účtu – doplatek na účet žalované ze dne 25. 9. 2020, výpis z účtu – vyplacení závazku žalované ze dne 25. 9. 2020, výpis z účtu – verifikační platba ze dne 25. 9. 2020, souhlas s inkasem ze dne 25. 9. 2020, potvrzení o úhradě dluhu ze dne 25. 9. 2020, upomínka číslo ze dne 20. 11. 2021 vč. podacího lístku, upomínka číslo ze dne 5. 12. 2021 vč. podacího lístku, zesplatnění úvěru – možnosti alternativního řešení ze dne 21. 12. 2021, zesplatnění úvěru a poslední předžalobní upomínka ze dne 21. 12. 2021 vč. podacího lístku, výpis nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru ke dni 17. 5. 2018, výstup z insolvenčního rejstříku, výstup z příjmení, výstup z nebankovního registru, občanský průkaz žalované, kontrola OP v neplatných dokladech MV ČR, řidičský průkaz žalované, výpis z běžného účtu žalované za období 6-8/ 2020, smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 15. 9. 2020, potvrzení o vyplacení úvěru a opakovaná platební instrukce 16. 9. 2020, výpis z účtu ze dne 16. 9. 2020, potvrzení o úhradě dluhu ze dne 25. 9. 2020, výpis z interního systému žalobkyně k úvěru číslo. Všechny shora rozvedené a účastníky označené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé.
6. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaná uzavřely elektronicky dne 25. 9. 2020 smlouvu nazvanou jako smlouva o spotřebitelském úvěru číslo podle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, avšak fakticky žalované poskytla toliko částku 32 000 Kč, přičemž částka ve výši 20 855 Kč byla vyplacena ve prospěch věřitele žalované (úhrada jiného úvěru u žalobkyně), částka ve výši 11 145 Kč byla vyplacena žalované na účet a částka ve výši 8 000 Kč byla započtena na náklady žalobkyně. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit v 72 měsíčních splátkách ve výši 1 029 Kč měsíčně vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, dohromady 74 083 Kč (40 000 Kč na jistině a 34 083 Kč na úrocích). Úroková sazba byla stanovena na 23 % ročně a RPSN činilo 38,71 % ročně. V rámci smlouvy si pak obě strany sjednaly použití zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dotazem na její příjmy a výdaje. Z dotazníku vyplněným žalovanou bylo zjištěno, že žalovaná je výdělečně činná na hlavní pracovní poměr u společnosti právnická osoba, na dělnické pozici s čistou měsíční mzdou 26 988 Kč. Celkové výdaje měly činit v září 2020 částku 31 518 Kč měsíčně, která sestává z částek 7 768 Kč za bydlení, ostatní výdaje 6 800 Kč, náklady na děti 2 000 Kč, a jednorázově 14 950 Kč (anonymizováno úvěr). Jako použitelný příjem žalobkyně stanovila částku 15 490 Kč (která je v rozporu s příjmy žalované, které jí zůstanou po odečtení všech pravidelných nákladů, tj. 21 988 Kč – 16 568 Kč = 10 420 Kč). S tím, že žalovaná je svobodná a má jednu vyživovací povinnost. Z výpisu běžného účtu žalované za období 6-8/ 2020 bylo zjištěno, že zůstatek na účtu za červen 2020 bylo ve výši 373,50 Kč, v tomtéž měsíci žalovaná provedla nejméně dvě platby úvěrové právnická osoba credit, za červenec 2020 činil zůstatek 289,33 Kč, tento měsíc žalovaná čerpala nejméně jeden další úvěr (u právnická osoba SMS a provedla nejméně dvě splátky úvěru ve prospěch právnická osoba credit), za srpen 2020 byl zůstatek na účtu ve výši 1 955,31 Kč, přičemž všechny tři měsíce obdržela na účet platbu ve výši 8 000 Kč od právnická osoba a realizovala nejméně dvě splátky každý měsíc ve prospěch právnická osoba credit v měsíční výši 10 000 Kč. Dne 20. 11. 2021 byla žalované odeslána první upomínka a dne 5. 12. 2021 byla žalované odeslána druhá upomínka. Dne 21. 12. 2021 bylo žalované odesláno oznámení o zesplatnění úvěru, nabídka možnosti alternativního řešení spolu s předžalobní výzvou s lhůtou k úhradě do 3. 2. 2022. Z těchto listin vyplývá, že žalovaná uhradila 13 splátek po 1 730 Kč (22 490 Kč), náklady na upomínky ve výši 800 Kč a verifikační platbu ve výši 10 Kč, celkem žalovaná uhradila 23 300 Kč.
7. Soud provedl toliko výše uvedené důkazy navrhované žalobkyní, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo, neboť označené důkazní návrhy nemohly sloužit k objasnění projednávané věci (článek s názvem„ Člověk v tísni zveřejnil velké srovnání poskytovatelů půjček: rozdíl v sankcích může činit až 5násobek“ ze dne 10. 12. 2017, auditní zpráva produktu – spotřebitelský úvěr z pohledu ZSÚ číslo ze 14. 10. 2016, odpověď ČNB týkající se posuzování úvěruschopnosti ze dne 18. 11. 2019, Příloha A - Metodika a vysvětlivky k vyhodnocení úvěruschopnosti klienta, výpis z obchodního rejstříku společnosti právnická osoba, znalecký posudek na posouzení podmínek CFIG při poskytování spotřebitelských úvěrů ze dne 7. 5. 2018), k tomu blíže rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. 30 Cdo 749/2005.
8. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalované jako spotřebiteli byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L. a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. V konkrétním případě nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale žalobkyně si měla rozhodné informace aktivně vyžádat a také nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalované, je-li to nezbytné. Žalobkyně byla povinna postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výši příjmu spotřebitele je nutno konfrontovat s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, resp. příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. 32 Odo 1726/2006). V daném konkrétním případě pak žalobkyně tvrdila, že vycházela z částečně podložených informací od žalované, kdy měla mít při uzavírání smlouvy k dispozici pouze její občanský průkaz, doklady o příjmech (výpisy z účtu a doklad o zaměstnavateli) a výpis z bankovního účtu, přičemž tyto doklady byly bez jakékoli bližší specifikace (např. datum, období, apod.). Z údajů v dotazníku vyplněným žalovanou totiž vyplývá, že nebylo nijak ověřováno, jaké jsou skutečné výdaje žalované, ani skutečnost, zda žalovaná by měla žít s někým ve společné domácnosti a zda jsou tito výdělečně činní a jaká je výše jejich příjmů, neboť i toto má vliv na platební možnosti a schopnosti žalované. Z dotazníku dále vyplývá, že žalobkyně při poskytování úvěru u výdajů žalované nezohlednila další závazky u žalované, např. pravidelnou měsíční platbu ve výši 10 000 Kč ve prospěch právnická osoba credit nebo při stanovení měsíčního zůstatku chybně uvedla částku 15 490 Kč, když vycházela z příjmu žalovaného 26 988 Kč a výdajů 16 568 Kč, přičemž správně měla dospět k závěru, že žalovaná má měsíční zůstatek 10 420 Kč. Žalobkyně tímto způsobem pouze předložila soudu vyplněnou tabulku s namátkově vybranými čísly, aniž by skutečně ověřovala a prověřovala veškeré výdaje žalované. Z výpisu účtu za období červen – srpen 2020 zcela jednoznačně vyplývá, že žalovaná měla víceroúvěru u různých úvěrových společností, přičemž její reálný měsíční zůstatek představoval částku v průměru 872 Kč, z čehož je zřejmé, že žalovaná nebyla schopna objektivně splácet žalobkyní poskytnutý úvěr v měsíčních splátkách ve výši 1 029 Kč. Ze všech těchto důvodů má tudíž soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, pročež žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Za tohoto stavu tedy soud u předmětné smlouvy dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. Podle § 588 o. z., je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním žalobkyně porušila svou povinnost posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru ze dne 25. 9. 2020 neplatná. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo.
16. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy ze dne 25. 9. 2020 žalované peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč. Žalovaná dosud vrátila částku 23 300 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 8 700 Kč. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 21. 12. 2021, se lhůtou splatnosti do 3. 2. 2022. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením částky 8 700 Kč dne 4. 2. 2022 a dle § 1970 o. z. je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky v žalobou požadované výši 11,75 % ročně od 4. 2. 2022 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).
17. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalované k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.
18. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 8 700 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, zatímco částka jistiny, pro kterou byla žaloba zamítnuta, činí 111 440,81 Kč. Již z tohoto pohledu je tedy zjevné, aniž by soud v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku, že větší úspěch ve věci měla žalovaná, která by tak měla právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
19. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 120 140,81 Kč s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 4 806 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. b), tj. 5 % z žalované částky, ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 1 201 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.