Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
19 C 204/2022-30
Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Kušnírem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa, obec - část obce
zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa, obec
o zaplacení 7 982,95 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 6 586,59 Kč se zákonným úrok z prodlení z částky 6586,59 Kč od 14.4.2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně a s úrokem 19,9 % ročně z částky 6586,59 Kč od 14.4.2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žaloba se do částky smluvní pokuty 1 396,36 Kč zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení k rukám advokáta JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D. ve výši 985 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 6 586,59 Kč se zákonným úrok z prodlení z částky 6586,59 Kč od 14.4.2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně a s úrokem 19,9 % ročně z částky 6586,59 Kč od 14.4.2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žaloba se do částky smluvní pokuty 1 396,36 Kč zamítá.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení k rukám advokáta JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D. ve výši 985 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
Žalobce se návrhem podaným zdejšího soudu domáhal zaplacení žalované částky, která představuje nesplacený dluh na základě úvěrové smlouvy ze dne 12.2.2020. Pohledávka přešla dne ze společnosti právnická osoba (dříve právnická osoba, IČO, která k 1.1.2022 zanikla fúzí sloučením s nástupnickou právnická osoba) na žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.9.2021, což bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem.
Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobce se z něho omluvil a žalovaný, který měl doručení vykázáno fikcí, se k jednání nedostavil a ve věci se nevyjádřil.
Z návrhu na zahájení řízení, z Rámcové smlouvy, smlouvy o kontokorentu, VOP, Produktových podmínek, sazebníku, výpisů z účtu žalovaného, výzvy k úhradě dluhu před odstoupením od smlouvy, výzvy k úhradě dluhu a předžalobní výzvy vyplývá, že dne 12.2.2020 původní věřitel (banka) uzavřeli smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru na běžném účtu do debetu 5 000 Kč. Žalovaný byl povinen zajistit na svém běžném účtu bankovní účet ke konci kalendářního měsíce dostatek disponzibilních peněžních prostředků k úhradě splátek úroků i úroků z prodlení alespoň ve výši 25% limitu nastaveného úvěru. Žalovaný však následně povolený debet překročil (6 586,59 Kč) již dluh nesplatil. Žalobce smlouvu vypověděl a žalovanou o tom informoval dopisem ze dne 13.4.2021, jímž dluh zesplatnil a vyzval žalovaného k neprodlené úhradě dluhu. Pohledávka představuje částku 7 982,95 Kč a je tvořena jistinou 6 586,59 Kč a smluvní pokutou 1 396,36 Kč ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny úvěru od 14.4.2021 do 11.11.2021.
Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi účastníky platně vznikla smlouva o úvěru podle § 2395 – 2400 o.z. Podle této smlouvy se zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst.2 cit. zák. ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaný své povinnosti neplnil, zejména nesplnil povinnost úvěr zaplatit do dne splatnosti, žaloba byla co do základu nároku podána po právu a soud ji v rozsahu dlužné jistiny úvěru vyhověl. Obchodní úrok byl žalobci přiznán podle §§ 2395 a násl o.z. a dle § 1802 jako smluvní a úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po účinném zesplatnění dluhu.
Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 2050 je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Podle § 2051 nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.
Podle konstantně judikovaného názoru soudu nelze žalobci přiznat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru (včetně přirostlých úroků) až do jejího zaplacení, neboť tato smluvní pokuta zahrnuje období po zesplatnění a je nereálné, aby dlužník, který dlouhodobě závazek neplnil, bez prokázané změny jeho platebních možností, po zesplatnění uhradil vysokou smluvní pokutu. Tento typ smluvní pokuty neplní tři stanovené funkce tohoto institutu a to prevenční, zabezpečovací, že hlavní závazek bude splněn a sankční. Plní pouze funkci sankční, což je v rozporu s ochranou slabší strany u spotřebitelských úvěrů, proto soud žalobu v tomto rozsahu zamítl.
Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci částečný úspěch ze 83 % a neúspěch ze 17% a má dle § 142 , odst. 2 o.s.ř. , právo na poměrnou 66% náhradu nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek 400 Kč, dále odměnu právního zástupce podle vyhl. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014, neboť se jedná o žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech s předmětem řízení o peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč za dva úkony po 200 Kč, jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění bez právního a skutkového rozboru ve výši 100 Kč, neboť předžalobní výzva neobsahuje řádný skutkový a právní rozbor, tři režijní paušály podle vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení by činily 1.368 Kč a žalobce má nárok na náhradu 66% takto vyčíslených nákladů, což činí 985 Kč, které je povinen žalovaný žalobci nahradit.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné podle § 202 odst. 2 o.s.ř.