Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (9)No categories available
5 C 5/2022-19
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní JUDr. Monikou Spáčilovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 29 730,45 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 496,31 Kč, spolu s úrokem ve výši 2 809,98 Kč, úrokem ve výši 4 467,88 Kč, úrokem z prodlení z částky 17 496,31 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 17 496,31 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 12 234,14 Kč, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 467,63 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokáta se sídlem adresa žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 496,31 Kč, spolu s úrokem ve výši 2 809,98 Kč, úrokem ve výši 4 467,88 Kč, úrokem z prodlení z částky 17 496,31 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 17 496,31 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 12 234,14 Kč, se zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 467,63 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta se sídlem [adresa žalobkyně].
1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplatit 29 730,45 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) žalovaný uzavřela dne 12. 12. 2018 smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se v této smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek ve výši 19 017 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 935 Kč, úrok ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 596 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu ve výši 6 486 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 60 hotovostních týdenních splátkách po 684 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 5. 2. 2020. Žalovaný na svůj dluh hradil pouze částečně, přičemž ke dni 20. 8. 2019 činila dlužná částka 17 496,31 Kč na jistině a 12 234,14 Kč na dlužném poplatku. Pohledávka za žalovaným byla postoupena ke dni 15. 1. 2021 na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno.
2. Žalovaný je státním občanem Bulharska s bydlištěm v České republice, žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána bydlištěm žalovaného v souladu s čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil ho, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Žalobkyně vyslovila souhlas již v žalobě samotné, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil.
5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: právní předchůdkyně žalobkyně, uzavřela s žalovaným dne 12. 12. 2018 smlouvu číslo na jejímž základě byly poskytnuty žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč s tím, že se žalovaný zavázal zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 935 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou ve smlouvě), odměnu za administrativní činnost ve výši 8 596 Kč a za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 486 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 684 Kč (prokázáno Smlouvou o zápůjčce číslo ze dne 12. 12. 2018). Žalovaný na úvěr částečně hradil (tvrzení žalobkyně obsažené v žalobě). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, což bylo žalovanému oznámeno (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, Oznámením o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021). Dále má soud za prokázané, že před uzavřením smlouvy byla zkoumána úvěryschopnost žalovaného (prokázáno kartou zákazníka). Předžalobní upomínkou bylo prokázáno, že byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno Výzvou k plnění ze dne 28. 6. 2021).
6. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému dne 12. 12. 2018 poskytnuta v hotovosti částka 22 000 Kč, přičemž se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr včetně poplatku ve výši 19 017 Kč vrátit v 60 týdenních splátkách po 684 Kč. Žalovaný uhradil pouze část úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni. Před podáním žaloby byl žalovanýá dopisem vyzván k úhradě dluhu.
7. Soud po provedení důkazů posoudil věc po právní stránce následovně: podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník v platném znění (dále jen„ o.z.“), a v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 odst. 1 o.z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Pohledávka byla postoupena žalobkyni v souladu s ust. § 1879 a násl. o.z.
8. Podle ust. § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. odst. 2) poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ust. § 87 odst. 1 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. S ohledem na shora uvedená zjištění a citovaná zákonná ustanovená rozhodl soud tak, že žalobě vyhověl ohledně částky 17 496,31 Kč, představující dluh na jistině úvěru, když ohledně povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni administrativní poplatek ve výši 8 596 Kč a 6 486 Kč, které jsou konkretizovány v předmětných smlouvách, považuje soud smlouvu v této části za neplatnou, a to jak pro nepřiměřenost ujednání, když žalovaný vystupoval jako spotřebitel, tak i pro neurčitost, a v neposlední řadě i pro rozpor s dobrými mravy. Ze smlouvy o úvěru ani ze smluvních podmínek nevyplývá, za co je poplatek účtován, poplatek není ve smluvních ujednáních specifikován. Pouze z označení„ administrativní poplatek“ není spotřebitel (žalovaný) schopen poznat, co za poskytnutí půjčky věřiteli platí. Takové ujednání je ujednáním neplatným, přičemž soud má posuzovat z úřední povinnosti zneužívající charakter smluvní klauzule, pokud má k dispozici informace o právním a skutkovém stavu, které jsou pro tyto účely nezbytné. V rámci soukromého práva neplatí zásada autonomie vůle stran, která
by umožňovala cokoliv, bez ohledu na postavení stran a obsah ujednání. Jinak řečeno, je-li sjednán v podstatě jakýkoliv poplatek, pak současně v rámci ujednání stran musí být též srozumitelně a zřetelně uvedeno, jaké protislužby se straně platící poplatek má oproti zaplacenému poplatku dostat. K úhradě případných nákladů za„ administrativní činnost“ a též
ke generování zisku slouží už samotný úrok jako odměna za poskytnutí peněžních prostředků,
ať již půjčkou anebo úvěrem. Úrok ovšem účastník smlouvy výslovně sjednal, a soud žalovanému stanovil povinnost k jeho úhradě. Pokud věřitel poplatkem za administrativní činnost„ skrývá“ odměnu za poskytnutí peněžních prostředků sjednanou ve formulářové smlouvě podnikatele se spotřebitelem, jde o ujednání nemravné, kdy odborně vybavený profesionál v daném oboru nepoctivě těží z neznalosti spotřebitele a nechá si přislíbit plnění, které je ve vztahu k hodnotě poskytnutého protiplnění v hrubém nepoměru, když předstírá úrokovou sazbu 29 % ročně, ačkoliv reálně celý úvěr úročí úrokovou sazbou vyšší, a dostává se z mezí podstatného přesahu obvyklé úrokové sazby do hladiny extrémního nepoměru (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 11. 2006 sp. zn. spisová značka, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007 sp. zn. spisová značka a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. spisová značka
10. Stejně tak ohledně poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení, lze považovat ujednání za neplatné, neboť poplatek je stanoven předem pevnou částkou, přestože není upřesněno, o jaké služby se přesněji jedná a na základě čeho byl předmětný poplatek vypočten. Soud považuje poplatek v rozporu s dobrými mravy. Za takového stavu lze ujednání považovat za nemravné.
11. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem následujícím po splatnosti dluhu do prodlení, žalobkyně má tedy vůči žalovanému dále nárok na úroky z prodlení (§ 1968 odst. 2 a ust. § 1970 o.z.) a smluvní úrok ve výši 29 %. Bylo tedy rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku I., přičemž při stanovení výše úroků z prodlení soud vycházel z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (ke dni následujícímu po dni postoupení pohledávek, tedy k 6. 2. 2020), přičemž žalobkyně částečně úroky za období od 6. 2. 2020 do 18. 12. 2020 kapitalizovala. Lhůta k plnění byla stanovena obecná (§ 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
12. Stručně shrnuto žalobkyni tak přiznán nárok na zaplacení jistiny ve výši 17 496,31 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 29 % ročně a s úrokem z prodlení od 19. 12. 2020 (po postoupení celého dluhu), přičemž do 18. 12. 2020 byly tyto úroky kapitalizovány na částku 2 809,98 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně) a 4 467,88 Kč (smluvní úrok ve výši 29 % ročně). Nad rámec takto přiznaných nároků byla žaloby zamítnuta a to ohledně poplatků za administrativní činnost a vedení zákaznického účtu a komfortu splátek.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 467,63 Kč, přičemž tato částka představuje 17,70 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58,85 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 41,15 %). Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 190 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 29 730,45 Kč, sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a dále náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, kterou je právní zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. soud náhradu nákladu řízení přiznal k rukám právního zástupce žalobkyně.
14. Lhůtu k plnění soud ve výroku I. a III. stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.