Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 151/2022-38

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 12 252,07 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 800 Kč s úrokem z prodlení

ve výši 8,25 % ročně z částky 7 800 Kč za dobu od 24. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 452,07 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 756,99 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 778,26 Kč, s úrokem ve výši 22,99 % ročně z částky 9 821,34 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 821,34 Kč od 17. 9. 2021 do 23. 11. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši

8,25 % ročně z částky 2 021,34 Kč za dobu od 24. 11. 2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 800 Kč za dobu od 24. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 452,07 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 756,99 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 778,26 Kč, s úrokem ve výši 22,99 % ročně z částky 9 821,34 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 821,34 Kč od 17. 9. 2021 do 23. 11. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 021,34 Kč za dobu od 24. 11. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 252,07 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 756,99 Kč, s úrokem ve výši 22,99 % ročně z částky 9 821,34 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 778,26 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 821,34 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení. Ve svých žalobních tvrzeních uvedla, že s žalovaným dne 16. 5. 2017 uzavřela její právní předchůdkyně právnická osoba (dále též„ banka“), smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty číslo dle níž se banka zavázala žalovanému poskytnout úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 10 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách, a to ve výši minimálně 2 % čerpaného úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, banka prohlásila úvěr dopisem ze dne 8. 10. 2020 za okamžitě splatný. Následně uzavřel žalovaný s bankou splátkovou dohodu, v rámci níž svůj dluh výslovně uznal v plné výši. Žalovaný však ani tuto dohodu nedodržel a dlužnou částku nezaplatil. Banka postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud proto projednal věc v nepřítomnosti účastníků v souladu s  ; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO, byla dne 16. 5. 2017 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru číslo vydání a užívání kreditní karty (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vyčerpaný úvěr včetně úroků a poplatků průběžně splácet, a to ve výši minimální splátky, která se stanoví jako 2 % z výše čerpaného úvěru, vždy nejpozději do data splatnosti uvedeného na výpise (smlouva o revolvingovém úvěru číslo vč. dispozic ke smlouvě). Žalovaný čerpal prostřednictvím kreditní karty výběrem z bankomatu dne 2. 6. 2017 částku 5 000 Kč (výpis ke kreditní kartě příjmení příjmení za období 16. 5. 2017 – 8. 6. 2017), dne 17. 6. 2017 čerpal částku 3 000 Kč, dne 28. 6. 2017 zaplatil bance částku 200 Kč (výpis ke kreditní kartě příjmení příjmení za období 9. 6. 2017 – 8. 7. 2017). Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky 17 636,73 Kč výzvou k úhradě dluhu ze dne 12. 11. 2021, a to ve lhůtě 7 dnů od odeslání výzvy. Zásilka byla předána k poštovní přepravě dne 16. 11. 2021 (výzva k úhradě dluhu včetně poštovního podacího archu).

4. Banka uzavřela 16. 9. 2021 s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě níž postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021, příloha č. 1 - seznam postupovaných pohledávek). Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena bankou dopisem ze dne 29. 9. 2021 (oznámení o postoupení pohledávky včetně poštovního podacího archu).

5. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

6. Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

7. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným ze smlouvy postoupila banka žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2019 uzavřené mezi bankou jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena bankou dopisem ze dne 29. 9. 2021. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

8. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Ačkoliv na předložené smlouvě o úvěru je podpis obou smluvních stran, soud nicméně s ohledem na popsaný skutkový stav věci shledal, že smlouva o je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem neposoudil úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

11. Žalobkyně v rámci žalobních tvrzení neuvedla, zda se banka zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného vůbec zabývala. Jednání konaného dne 7. 6. 2022 se žalobkyně nezúčastnila, svou neúčast u tohoto jednání omluvila, a při splnění podmínek jednání proběhlo v její nepřítomnosti. Žalobkyně se tedy sama připravila o možnost být soudem poučena (poté, co z provedeného dokazování vyplynulo, že listinami, které žalobkyně soudu k důkazu předložila, nebylo prokázáno, že by se banka zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného jakkoliv zabývala) ve smyslu a 3 o nutnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit k prokázání svých tvrzení patřičné důkazy. Soudu tedy nezbylo než uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že by banka úvěruschopnost žalovaného zkoumala.

12. Žalobkyně sice dále tvrdila, že žalovaný následně uzavřel s bankou splátkovou dohodu, v rámci níž uznal vůči bance svůj dluh v plné výši, nicméně splátkovou dohodu označenou v žalobě žalobkyně soudu k důkazu nepředložila.

13. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možno od ostatního obsahu oddělit.

14. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětné smlouvy. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěru ve výši 9 821,34 Kč, dlužné smluvní poplatky ve výši 2 430,73 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

15. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi bankou, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od banky částku 8 000 Kč náležející bance, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl bance částku 200 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 7 800 Kč.

16. Ustanovení věta třetí stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v  o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění ( o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ).

17. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky 7 800 Kč nepochybně vyzván až předžalobní výzvou ze dne 12. 11. 2021, odeslanou dne 16. 11. 2021, v níž byla žalovanému stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do sedmi dnů od odeslání výzvy, tj. do 23. 11. 2021. Jelikož žalovaný dlužnou částku 7 800 Kč doposud dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím.

18. Vzhledem k tomu, že žalovaný do 23. 11. 2021 povinnost k úhradě dlužné částky 7 800 Kč řádně a včas nesplnil, dostal se dnem 24. 11. 2021 do prodlení (§ 1968 o. z.). Bance, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně ( o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů ( ), tj. ve výši 8,5 % ročně; žalobkyně požadovala úrok z prodlení pouze ve výši 8,25 % ročně, pročež soud vázán jejím návrhem zavázal žalovaného k zaplacení úroku z prodlení v žalobkyní požadované nižší výši, avšak pouze z přiznané částky 7 800 Kč a až od 24. 11. 2021, neboť až od tohoto data byl žalovaný s úhradou částky 7 800 Kč v prodlení.

19. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 800 Kč od 24. 11. 2021 do zaplacení (výrok I.), a ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

20. O nákladech řízení rozhodl soud podle Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozsudku (7. 6. 2022) v řízení úspěšná co do přiznání částky 8 145,55 Kč (jistina 7 800 Kč a úroky z prodlení kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku na částku 345,55 Kč, přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí částku 16 006,50 Kč (jistina 12 252,07 Kč a příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku na částku 3 754,43 Kč). Je tak zcela evidentní, že převážně úspěšný v řízení je žalovaný. Tento však žádné soudně uznatelné náklady řízení nedoložil, a vzhledem k tomu, že tyto se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

21. Z hlediska nákladového výroku soud podotýká, že ve věci byli žalobkyně i žalovaný úspěšní ve stejném rozsahu, když úspěch žalobkyně je dán poměrem přiznané částky 8 145,55 Kč (7 800 Kč + úroky z prodlení kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 345,55 Kč) a částky odpovídající celému předmětu řízení 16 006,50 Kč (12 252,07 Kč + úroky a úroky z prodlení kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 3 754,43 Kč), vyjádřeným v procentuální výši 50 %. Úspěch žalovaného tak představuje rovněž 50 %, pročež soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal (ust. ).

22. Podle jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.