Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
13 C 101/2021-80
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Homolkou v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 190 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná zaplatila částku 190 Kč s příslušenstvím, se zamítá.
II. Žalované se vůči žalobkyni nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná zaplatila částku 190 Kč s příslušenstvím, se zamítá.</b> <b>II. Žalované se vůči žalobkyni nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou původně domáhala, aby ji žalovaná zaplatila částku 31 934 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi ní a žalovanou byla dne 19. 3. 2018 uzavřena smlouva o úvěru číslo podle které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Tuto částku spolu se sjednaným úrokem ve výši 166,87 % ročně se žalovaná zavázala splácet ve 24 měsíčních splátkách po 4 958 Kč. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení žalované. Současně byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaná do dne zesplatnění uhradila 7 splátek po 4 958 Kč. Pro případ prodlení žalované s úhradou byla sjednána smluvní pokuta za prodlení s úhradou každé ze splátek po dobu delší 30 dnů ve výši 499 Kč, kdy žalobkyně uplatňuje nárok na tuto pokutu ve vztahu ke třem splátkám (4., 8. a 9.), tj. ve výši 1 497 Kč. Dále žalobkyni vzniklo právo na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 1 400 Kč (7 x 200 Kč za prodlení se splátkami číslo). Vzhledem k tomu, že žalovaná splátky nehradila, došlo k zesplatnění úvěru ke dni 27. 1. 2019. Dále žalovaná po zesplatnění úvěru zaplatila ve splátkách celkem částku 49 000 Kč. Žalobkyně se tak domáhala zaplacení jistiny 5 534,46 Kč, smluvní pokuty za prodlení ve výši 1 497 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 1 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z podrobně specifikovaných splátek a úroku ve výši 102,29 % ročně ze specifikovaných částek uvedených v žalobě.
2. Následně vzala žalovaná žalobu částečně zpět, když usnesením Okresního soudu v Chebu ze dne 23. 6. 2022, č. j. 13 C 101/2021-79, bylo řízení částečně zastaveno a předmětem řízení tak zůstala částka 190 Kč s příslušenstvím.
3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Namítala, že písemně s ní nikdo nejednal, pouze jí byly zasílány výhružné telefonáty a sms. Požadovali po ní úroky a pokuty, které jsou v rozporu s dobrými mravy.
4. Ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi účastnicemi dne 21. 3. 2018 a oznámení o schválení úvěru ze dne 22. 3. 2018 má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 166,87 % ročně ve 24 měsíčních splátkách po 4 958 Kč. Pro případ prodlení žalované s úhradou byla sjednána smluvní pokuta za prodlení s úhradou každé ze splátek po dobu delší 30 dnů ve výši 499 Kč za každou splátku. Vyplacení částky žalované je prokázáno dokladem o vyplacení. Úvěrová smlouva a další s ní související listiny (oznámení o schválení úvěru, splátkový kalendář ke smlouvě) prokazují, že žalovaná byla žalobkyní jasně a srozumitelně seznámena s tím, kolik bude muset hradit na jednotlivých splátkách i kolik celkově zaplatí. Stejně tak je prokázáno, že žalobkyně si prověřila schopnost žalované úvěr hradit formulářem hodnocení klienta a dotazy na registry SOLUS a NRKI.
5. Při hodnocení právního vztahu mezi účastnicemi soud vycházel z ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“), podle něhož každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích. V obdobných věcech téže žalobkyně přitom Okresní soud v Chebu již rozhodoval v několika jiných řízeních, kde byly předmětem posouzení smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a další osobou, když částky poskytnutého úvěru i úroky byly sjednány obdobně, přičemž v ostatních ujednáních se jednalo o smlouvu o úvěru zcela totožného znění. Odvolací soud dospěl opakovaně k právním závěrům, že podle ustanovení § 580 ObčZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům; k neplatnosti takové právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 ObčZ). Posuzovanou smlouvu se žalovaná zavazuje k placení úroku ve výši 166,87 % ročně. Lze souhlasit s žalobkyní, že výše úroku byla sjednána transparentně, žalobkyně splnila ve vztahu k výši úroku i informační povinnosti vůči žalované, které jí ze zákona o spotřebitelském úvěru plynou. Oproti žalobkyni podepsaný soud považuje dohodnutou výši úroku za nepřiměřeně vysokou. Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěru nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách vyplývá, že obvyklá míra úroků z úvěrů poskytovaných domácnostem činila v roce 2018 8 - 9 % ročně; tuto sazbu úrok sjednaný mezi účastníky převyšuje bezmála dvacetkrát. Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy, je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohla reálně nijak ovlivnit. Ve smlouvě se sjednává právo žalobkyně pro případ prodlení žalovaného s placením splátek alespoň 65 dnů„ zesplatnit“ úvěr, tj. požadovat okamžitou úhradu veškerých nároků, které žalobkyně vůči žalovanému má. V článku 6.4. smlouvy je pro tento případ stanoveno, že dosud neuhrazená jistina, ale i neuhrazený úrok, se stává součástí„ nové jistiny“ která je jako celek úročena dohodnutou sazbou, přičemž v článku 2.2. smlouvy ujednáno, že„ úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru“; celková výše úroku, který je žalobkyně oprávněna požadovat je v témže ustanovení omezen na 120 %, tj. na 142 790,40 Kč. Toto ujednání, které navíc nesplňuje požadavek na jasnost a srozumitelnost veškerých sdělení vůči spotřebiteli podle § 181 odst. 1 ObčZ, neboť formulace o přirůstání úroku běžícího do zaplacení je žargonem, jemuž snad rozumí profesionál poskytující úvěry a další finanční služby, případně osoby s právnickým či ekonomickým vzděláním, stěží však lze předpokládat, že bude srozumitelné průměrnému spotřebiteli a že tento bude schopen posoudit důsledky takového ujednání na obsahu svých povinností, dobrým mravům odporuje. Ujednání o právu požadovat úrok z úroku není sice ujednáním obecně zakázaným. Zejména ve smlouvách, jejichž účastníkem je spotřebitel, nesmí takové ujednání vytvářet nepřiměřenou nerovnováhu smluvních stran v jeho neprospěch a musí být sjednáno zcela transparentně a srozumitelně. Také je nelze posuzovat izolovaně od výše sazby„ přirůstajícího“ úroku, který je i bez tohoto ujednání (které není ničím jiným, než jeho dalším faktickým navýšením) nepřiměřeně vysoký. Je nutné přihlédnout rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaná stižena i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Zhodnotil-li uvedené okolnosti odvolací soud v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena žalobkyní, dospěl k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí. Soud respektuje zásadu smluvní volnosti a autonomie vůle jako základních principů, na kterých je soukromé právo postaveno. Ovšem ani respekt k těmto zásadám nemůže vést k akceptaci takového obsahu spotřebitelské smlouvy, který v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností vytváří jejich zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je při uzavírání smlouvy v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou právní ochranu.
6. V předmětné věci byl sjednán úrok ve výši 166,87 % ročně. Při tomto posouzení je zcela nerozhodné, že žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení úroku„ pouze“ ve výši 102,29 %. Byl tedy sjednán úrok, který přibližně 20x převyšuje obvyklou úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných domácnostem v této době, proto soud dospěl k závěru o neplatnosti právního ujednání ve smyslu ustanovení § 580 ObčZ při zohlednění celého obsahu smlouvy, tedy nikoliv pouze s ohledem na výši sjednané úrokové sazby.
7. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 ObčZ. Žalobkyni by tak vznikl nárok na vydání bezdůvodné obohacení představující vyplacenou částku ve výši 50 000 Kč. Ovšem z tvrzení samotné žalobkyně obsažených v žalobě je zřejmé, že žalovaná zaplatila částku 83 706 Kč. Z toho důvodu soud žalobu zamítl.
8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, kdy žalovaná by měla právo na náhradu nákladů řízení, neboť měla ve věci zcela úspěch, kdy žaloba směřující proti ní byla zamítnuta. Žalované ovšem v řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Chebu.