Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
6 C 23/2022-38
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Renatou Polanskou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 9 704 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 6 704 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 6 704 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky 9 704 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalující společnost poskytla na žádost žalovaného dne 22. 6. 2021 spotřebitelský úvěr ve výši 3 000 Kč, splatný do 30 dnů. Žalobkyně uvedla, že totožnost žalovaného byla ověřena pomocí ověřovací platby ve výši 1 Kč, kterou žalovaný zaslal ze svého bankovního účtu a z kopie jeho občanského průkazu. Do současné doby však žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně zaslala žalovanému dvě upomínky, v souvislosti s nimiž vznikly žalobkyni prokazatelné náklady a za tyto je účtována náhrada paušální částkou ve výši 450 Kč resp. 650 Kč. Žalobkyně byla dále nucena předat pohledávku inkasnímu řízení a za to žalovanému naúčtovala náhradu nákladů na toto pověření ve výši 1 500 Kč. Tato částka tedy představuje inkasní poplatek inkasní agentuře na úhradu jejích nákladů. Žalobkyně uvedla, že podpisem smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku se žalovaný zavázal úvěr vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 900 Kč, tj. 30 % jistiny. Žalovanému byla zaslána dne 30. 8. 2021 předžalobní upomínka, ale žalovaný dlužnou částku neuhradil. Spolu se svým nárokem na zaplacení pohledávky ve výši 3 000 Kč žalobkyně požaduje zaplacení částky 2 600 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky.
2. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně i žalovaný byli vyzváni, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez jednání. Žalobkyně s navrhovaným postupem souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal, že k tomuto postupu nemá námitek.
3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:
4. Žalobkyně ke svému tvrzení předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru, datovanou dnem 22. 6. 2021, ve které je jako úvěrující označena žalující společnost a jako úvěrovaný žalovaný. Podle čl. 2 se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč. Dle čl. 4 byl sjednán úrok z úvěru ve výši 39 % ročně a podle článku 4.4. se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč. Podle čl. 5 byl žalovaný povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve lhůtě 30-ti dnů. Podle č.l. 7 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 15 % z jistiny poskytnutého úvěru za každé porušení smluvní povinnosti. Dále podle čl. 7 byl sjednán poplatek ve výši 450 Kč za první upomínku, poplatek ve výši 650 Kč za druhou upomínku a poplatek ve výši 1 500 Kč za náklady spojené s předáním a úhrady ceny za vymáhání pohledávky cestou inkasní agentury.
5. Listinou ze dne 2. 8. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu a listinou ze dne 16. 8. 2021 mu byla zaslána poslední upomínka před předáním a vymáháním.
6. Listinou ze dne 30. 8. 2021 vyzvala žalobkyně žalovaného před podáním žalobního návrhu k plnění dlužné částky.
7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
8. Podle § 2392 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
11. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Podle § 1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
13. Podle § 1815 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
14. Podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
15. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití zákonných ustanovení shora citovaných dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně na zaplacení částky 3 000 Kč je důvodný. S ohledem na okolnosti, které předcházely odeslání této částky na účet žalovaného, má soud za to, že byla prokázána vůle žalovaného uzavřít s žalující společností smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalovaný totiž dodržel postup stanovený ve smlouvě o spotřebitelském úvěru, resp. v předsmluvní informaci. V řízení tak bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, když tato smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku. Bylo prokázáno, že částka 3 000 Kč byla žalovaným převzata dne 22. 6. 2021 a že účastníci si sjednali splatnost 30 dnů. V řízení nebylo prokázáno, ale ani tvrzeno, že by žalovaný částku 3 000 Kč, kterou mu žalobkyně půjčila, žalující straně vrátil, a proto soud vyhověl návrhu na zaplacení částky 3 000 Kč, když zároveň žalovanému uložil, aby žalobkyni částku 3 000 Kč zaplatil.
16. Smlouvu, kterou účastnici dne 22. 6. 2021 uzavřeli, posoudil po právní stránce soud jako smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. Zároveň se jedná o spotřebitelský úvěr a spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ust. § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. Vzhledem k tomu nepovažuje soud za oprávněný návrh žalobkyně v části, kdy se domáhala zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč a smluvní pokuty ve výši 900 Kč. Nárok na tyto částky žalobkyně dovozuje ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, která byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a proto takový postup odporuje platnému právu. V případě poplatku za sjednání půjčky a smluvní pokuty, nepřihlížel soud ke smluvnímu ujednání, neboť jej hodnotí v relaci ke spotřebiteli, jako ke slabší smluvní straně, jako nepřiměřené. S ohledem na ustanovení § 1815 o.z., soud proto nárok žalobkyně za zaplacení poplatku za sjednání půjčky a dále smluvní pokuty nepřisvědčil a v této části žalobu zamítl.
17. Vzhledem k výše uvedenému proto soud nemohl vyhovět žalobě v části týkající se zaplacení částky 4 104 Kč, a proto v této části soud návrh žalobkyně jako nedůvodný zamítl.
18. Žalobkyně se současně domáhala zaplacení částky 2 600 Kč, které mají představovat náklady spojené s uplatněním pohledávky. Podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč. V souzené věci však nemohly být žalobkyni přiznány náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč, neboť nebyly splněny předpoklady uvedené ve výše citovaném ustanovení vládního nařízení. Žalobkyně nejen neprokázala, ale ani netvrdila, že by se mezi účastníky tohoto řízení mělo jednat o vzájemný závazek podnikatelů. jméno žalobkyně v návrhu uváděla, že smlouva, která byla mezi účastníky uzavřena, je smlouvou o spotřebitelském úvěru, a proto se nemůže domáhat nákladů spojených s uplatněním pohledávky, které přicházejí v úvahu pouze v případě, že se jedná o vzájemný závazek podnikatelů.
19. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch pouze ve výši 31 %, tedy její neúspěch byl v rozsahu 69 % a protože nebyla v řízení úspěšná a žalovaný žádné náklady řízení neuplatnil, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud neshledal podmínky pro použití ust. § 142 odst. 3 o.s.ř.
Poučení:
Proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, není odvolání přípustné, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.