Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 177/2022-74
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 24 100 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 000 Kč za dobu od 8. 5. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 100 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 394,52 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 266,67 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč
za dobu od 30 11. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně
z částky 15 000 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020 a úroku z prodlení
ve výši 8,5 % ročně z částky 2 000 Kč za dobu od 8. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 000 Kč za dobu od 8. 5. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 100 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 394,52 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 266,67 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč za dobu od 30 11. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 000 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020 a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 000 Kč za dobu od 8. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba (dále též„ společnost“) a žalovaným byla dne 10. 1. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě společnost žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků úrok ve výši 2 100 Kč, administrativní poplatek ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách ve výši 450 Kč. Žalovaný zaplatil celkem částku ve výši 2 000 Kč. Žalobkyně požaduje kromě dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč a poplatků ve výši 9 100 Kč dále úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 21. 2. 2018 do zaplacení, který za dobu do 29. 11. 2019 kapitalizovala částkou 6 394,52 Kč, a dále úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 28. 2. 2018 do zaplacení, který za dobu do 29. 11. 2019 kapitalizovala částkou 2 266,67 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud proto projednal věc v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností právnická osoba (dále též„ společnost“) byla dne 10. 1. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě společnost žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 2 100 Kč, s administrativním poplatkem ve výši 3 000 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč (celkem tedy částku 26 100 Kč) splatit v 58 týdenních splátkách ve výši 450 Kč, přičemž první splátku byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od věřitele převzal v hotovosti peněžní prostředky (smlouva o spotřebitelském úvěru číslo). Žalovaný zaplatil podle tvrzení žalobkyně celkem částku ve výši 2 000 Kč.
4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, právní předchůdce žalobkyně provedl hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listin ě nazvané karta zákazníka vyplněno, že žalovaný je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, žije s partnerkou, bydlí v nájmu, pracuje jako anonymizováno ve společnosti právnická osoba, pobírá mzdu ve výši 14 242 Kč, pracovní poměr je sjednán na dobu určitou do 30. 4. 2017 Měsíční výdaje žalovaného činí 7 000 Kč, z čehož 3 500 Kč představují výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) a 3 500 Kč osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení). Žalovaný nemá další zápůjčku či úvěr u příjmení jméno ani u jiných poskytovatelů (karta zákazníka ze dne 10. 1. 2017). Žalobkyně uvedla, že poskytnuté údaje od žalovaného její právní předchůdce ověřil doklady vyžádanými od žalovaného, zejména výplatními páskami, pracovní smlouvou a nájemní smlouvou, přičemž poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. V kartě zákazníka v části nazvané dokumenty k ověření finanční situace žadatele jsou uvedeny výplatní pásky a pracovní smlouva. Dle výplatní pásky za měsíc listopad 2016 byla na účet žalovaného převedena částka 14 603 Kč, dle výplatní pásky za měsíc prosinec 2016 byla na účet žalovaného převedena částka 10 901 Kč (výplatní pásky). Pracovní smlouva byla s žalovaným uzavřena dne 1. 11. 2016 na dobu určitou do 30. 4. 2017 se zkušební dobou do 31. 1. 2017 (pracovní smlouva). Dále byl žalobkyní předložen výňatek z nájemní smlouvy, z níž však není patrno, s kým byla uzavřena a jaká je výše nájemného či služeb spojených s užíváním bytu.
5. právnická osoba pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku).
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo postoupila společnost právnická osoba žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 uzavřené mezi společností právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností právnická osoba dopisem ze dne 29. 11. 2019. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 , nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.
9. Ačkoliv na předložené smlouvě o spotřebitelském úvěru je podpis obou smluvních stran, soud nicméně s ohledem na popsaný skutkový stav věci shledal, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem neposoudil úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
10. Jak žalobkyně sama uvedla, její právní předchůdce vycházel z informací získaných od žalovaného v zákaznické kartě a tyto informace ověřil oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že pobírá mzdu ve výši 14 242 Kč měsíčně, je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost a jeho výdaje činí 7 000 Kč, z čehož částka 3 500 Kč představuje náklady na bydlení a částka 3 500 Kč osobní výdaje. V kartě zákazníka je dále uvedeno, že další zápůjčky či úvěry žalovaný sjednány nemá. V části nazvané ověřené dokumenty jsou uvedeny výplatní pásky a pracovní smlouva. Soudu byla předložena pracovní smlouva, z níž vyplývá, že žalovaný v době uzavírání smlouvy byl ve zkušební době, pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 30. 4. 2017 Poslední splátku však měl žalovaný uhradit až 20. 2. 2018. Co se týče příjmů, podle výplatních pásek byla žalovanému vyplacena za měsíc listopad 2016 mzda ve výši 14 603 Kč a za měsíc prosinec 2016 mzda ve výši 10 901 Kč Tyto částky však neodpovídají částce uvedené v zákaznické kartě jako hlavní příjem žalovaného. Co se pak týče výdajů žalovaného, tyto dle údajů v kartě zákazníka právní předchůdce žalobkyně žádným způsobem neověřoval, a to ani výdaje podstatné (zejména výši nákladů na bydlení). Žalobkyně sice předložila výňatek z nájemní smlouvy, není z něj však patrno, mezi kým byla nájemní smlouva uzavřena, ani jaká je výše nájemného, popř. služeb spojených s užíváním bytu. Právní předchůdce žalobkyně pak dále nijak neověřoval, zda žalovaný prochází či neprochází registry dlužníků (insolvenční rejstřík, NRKI, registr SOLUS apod.), kdy se pouze spokojil s tvrzením žalovaného, že žádné další zápůjčky či úvěry sjednány nemá. Soud tak dospěl k závěru, že výše příjmů i výdajů žalovaného nebyla právním předchůdcem žalobkyně ověřena řádně. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací.
11. S ohledem na shora uvedené tak má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně (jejího právního předchůdce) řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, a proto posouzení úvěruschopnosti žalovaného shledal v tomto konkrétním případě nedostatečným. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru má být úvěr navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil, a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaný svůj dluh z počátku splácel.
12. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 ), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možno od ostatního obsahu oddělit.
13. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětné smlouvy. Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na úroky a poplatky sjednané ve smlouvě o úvěru.
14. Žalobkyně však prokázala, že její právní předchůdce žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč (viz smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 10. 1. 2017). Soud proto posoudil nárok žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný na dluh žalobkyni dosud uhradil částku 2 000 Kč, kterou soud započetl jako plnění na jistinu. Na jistině tak zbývá uhradit částku 13 000 Kč (15 000 Kč – 2 000 Kč), k jejíž úhradě soud žalovaného svým rozhodnutím zavázal.
15. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 ).
16. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 7. 5. 2020, a to výzvou ze dne 30. 4. 2020, kterou žalovanému zaslala dne 1. 5. 2020. Splatnost dlužné částky tedy nastala 7. 5. 2020 a počínaje dnem 8. 5. 2020 je žalovaný v prodlení a počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobkyně právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (10 %). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, proto jí soud přiznal úrok z prodlení v jí požadované (nižší) výši, avšak pouze z částky 13 000 Kč, na kterou jí podle výsledku dokazování vzniklo právo, a až od 8. 5. 2020, neboť až od tohoto data byl žalovaný s vrácením částky 13 000 Kč v prodlení.
17. Soud tedy z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z., zavázal žalovaného k zaplacení částky 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 000 Kč za dobu od 8. 5. 2020 do zaplacení a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.
18. Z hlediska nákladového výroku soud podotýká, že ve věci byl úspěšnější žalovaný, když úspěch žalobkyně je dán poměrem přiznané částky 15 323,07 Kč (13 000 Kč + úroky z prodlení kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 2 323,07 Kč) a částky odpovídající celému předmětu řízení 45 035,69 Kč (24 100 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 20 935,69 Kč), vyjádřeným v procentuální výši 34 %. Úspěch žalovaného tak představuje 66 %, jemuž by tak svědčilo právo na náhradu 32 % (66 % - 34 %) nákladů řízení. Soud nicméně z obsahu spisu žádné náklady procesně nečinného žalovaného nezjistil, a proto žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal (ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
19. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.