Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
20 C 266/2021-38
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
trvale bytem adresa žalovaného, země
o zaplacení 7 350 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Návrh na zaplacení částky 7 350 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 18. 7. 2018
do zaplacení se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Návrh na zaplacení částky 7 350 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 18. 7. 2018</b> <b>do zaplacení se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 22. 6. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky shora s příslušenstvím. Tvrdila, že účastníci uzavřeli dne 23. 5. 2017 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla částku 10 000 Kč, a žalovaný se zavázal uhradit kromě této částky i poplatek 7 700 Kč, a to vše v pravidelných týdenních splátkách po 295 Kč, první splátka měla být uhrazena sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další do sedmého dne od přechozí splátky. Zaplacenou částku 10 350 Kč započetla žalobkyně v poměru 56,497 % na jistinu a v poměru 43,503 % na poplatek. Žalovaná částka se skládá z nesplacení půjčené jistiny a nesplacené části poplatku. Žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr kontrolou v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolou RČ dálkovým systémem společnosti právnická osoba, náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku, telefonickou kontrolou zaměstnání, kontrolou platební historie klienta u své společnosti, vyhodnotila aktuální finanční situaci dle vyplněných podkladů klienta na základě jeho čestného prohlášení o výši závazků a dle lokality klienta – vědomosti a praxe z„ terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti, provedla kontrolu předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem v evidenční kartě klienta.
2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručeny na adresu evidovaného bydliště dnem 4. 3. 2022, prostřednictvím Okresného súdu anonymizováno.
3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru, formulářem pro standardní informace, evidenční kartou klienta, informací o smlouvě bylo prokázáno, že na základě smlouvy z 23. 5. 2017 poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se spolu s poplatkem v celkové výši 7 700 Kč žalovaný zavázal splatit v 60 týdenních splátkách po 295 Kč. Uvedené splátky však nehradil řádně a včas, přesto uhradil celkem 10 350 Kč a podle žalobkyně dosud dluží 7 350 Kč. Žalovaný uvedl, že jeho příjem činí měsíčně 15 000 Kč, výdaje na jiné úvěr či zápůjčky činí 1 000 Kč, na běžné výdaje vč. nájmu vynaloží 3 860 Kč, 200 Kč vynaloží na provoz telefonu. Uvedené měla žalobkyně ověřit z občanského průkazu či povolení k pobytu žalovaného, pracovní smlouvou a třemi výplatními páskami.
4. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána, jak vyplývá z této upomínky a podacího archu, na adresu uvedenou ve smlouvě, tj. ulice a číslo, obec.
5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
7. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
9. Dle soudu nebylo v řízení prokázáno, že by žalobce splnil povinnost uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací (nedošlo k řádnému ověření pravidelných příjmů a zejména výdajů žalovaného). Způsob, jakým úvěruschopnost žalovaného žalobkyně posuzovala, je nedostatečný. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp.zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 /2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU /1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018.
10. Příjmy, výdaje, osobní a majetkové poměry žalovaného nebyly řádně zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému by se dal podřadit režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o.z., podle něhož by žalovaný byl povinen žalobkyni vrátit to, co od něho obdržel a doposud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Jelikož však na úhradu poskytnutých prostředků 10 000 Kč poskytl již 10 350 Kč, žalobkyně nemá právo z titulu výše uvedené smlouvy cokoli po žalovaném nárokovat, proto byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.
11. O náhradě nákladů řízení příslušelo rozhodnout dle § 142 odst. 1 o.s.ř. v návaznosti na procesní úspěch a neúspěch účastníků. Ve sporu byl zcela úspěšný žalovaný, dle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.