Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
28 C 63/2022-57
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 5 306,06 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení 5 306,06 Kč s příslušenstvím se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení 5 306,06 Kč s příslušenstvím se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 14. 12. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaného zavázal k zaplacení částky 5 306,06 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 8. 4. 2016 uzavřena smlouva o revolvingovém číslo, jejíž nedílnou součástí je sazebník poplatků, na jejímž základě žalobkyně žalovanému dne 8. 4. 2016 převodem na bankovní účet obchodníka, právnická osoba, za účelem nákupu elektrocentrály SCHEPPACH jméno číslo – číslo anonymizováno poskytla finanční prostředky ve výši 17 298 Kč, a žalovaný se je zavázal žalobkyni vrátit v 10 měsíčních splátkách po 1 730 Kč vždy ke každému 15. dni v měsíci. Podpisem úvěrové smlouvy žalovaný přistoupil ke smlouvě o skupinovém pojištění pro případ ztráty schopnosti splácet úvěr včetně všeobecných pojistných podmínek a zavázal se hradit měsíčně pojištění ve výši 86 Kč. Při podpisu smlouvy bylo žalovanému schváleno neúčelové čerpání do výše disponibilního úvěrového limitu ve výši 20 000 Kč a při splnění podmínek vázaný revolvingový spotřebitelský úvěr s maximálním úvěrovým limitem 150 000 Kč. Ke smlouvě byla žalovanému zaslána kreditní karta, kterou žalovaný aktivoval a opakovaně užíval k čerpání. Dále žalovaný opakovaně požádal žalobkyni o čerpání úvěru převodem na účet č. bankovní účet. Úroková sazba pro neúčelové čerpání činila 24 % ročně. Splátka pro neúčelové čerpání činila minimálně 4 % z čerpaného úvěru včetně příslušenství na počátku měsíce zaokrouhleného na celé desítky tisíc nahoru a byla splatná k 15. dni v měsíci. Žalovaný vyčerpal dne 9. 9. 2016 a 16. 9. 2016 celkem 8 000 Kč, za což mu byl vyúčtován poplatek ve výši 100 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou více než dvou úvěrových splátek, žalobkyně dne 1. 7. 2020 od smlouvy odstoupila. Odstoupením od smlouvy se stal zůstatek dluhu ve výši 5 306,06 Kč sestávající z nevrácených poskytnutých peněžních prostředků ve výši 3 276,44 Kč na jistině, dlužných splátek pojištění ve výši 168,04 Kč, dlužných běžných úroků ve výši 372,58 Kč, dlužných ročních poplatků za vedení karty ve výši 294 Kč, dlužné úhrady nákladů za upomínky ve výši 1 000 Kč a dlužných poplatků za měsíční výpisy z účtu ve výši 195 Kč, splatným. Žalobkyně žalovaného o zaplacení upomínala, leč marně.
2. V doplnění žaloby ze dne 7. 3. 2022 žalobkyně uvedla, že smlouva byla podepsána na provozovně obchodníka, kde došlo i k prvnímu čerpání úvěru. Zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně provedla na základě informací uvedených žalovaným samým při uzavírání smlouvy, jím sdělené informaci o výši měsíčního příjmu 21 256 Kč, jeho prohlášení o tom, že nemá žádné srážky ze mzdy a exekuce – pohledávky po splatnosti a náklady na splácení půjček, leasingů a úvěrů činí 10 578 Kč měsíčně, náklady na nájemné/hypotéky jsou nulové. Na základě vlastního statistického modelu žalobkyně výdaje prověřila a vyhodnotila s přihlédnutím ke státem publikovaným údajům o životním a existenčním minimu, průměrných výdajích obyvatelstva včetně průměrného nájemného. Žalobkyně stanovila existenční výdaje žalovaného na částku 7 750 Kč, přičetla splátky úvěru žalobkyně ve výši 1 816 Kč a dále již existující závazky ve výši 10 578 Kč měsíčně a dospěla k závěru, že příjem žalovaného je dostatečný k pokrytí existenčních výdajů i splátek.
3. Žalovaný se po celé řízení k žalobě nevyjádřil.
4. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí písemné omluvě svého zástupce, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.
5. Z provedených důkazů má soud za prokázaný tento skutkový stav:
6. Účastníci, žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru a žalovaný jako klient a žadatel o úvěr, uzavřeli dne 7. 4. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru iPlatba číslo. Do smlouvy žalovaný doplnil, že hospodaří s čistým měsíčním příjmem ve výši 21 256 Kč a a hradí splátky úvěrů ve výši 10 578 Kč. Strany si ve smlouvě sjednaly, že žalobkyně poskytne žalovanému úvěr ve výši disponibilního úvěrového limitu k datu uzavření smlouvy 20 000 Kč s 10 měsíčními splátkami po 1 730 Kč bez pojistného a 1 816 Kč s pojistným 86 Kč, splatnými vždy k 15. dni v měsíci. RPSN nebyla stanovena, roční úroková sazba nebyla rovněž stanovena. Splátky se žalovaný zavázala poukazovat na účet žalobkyně č. bankovní účet. Podpisem smlouvy žalovaný přistoupil ke smlouvě o skupinovém pojištění číslo uzavřené mezi žalobkyní a právnická osoba anonymizováno, akciová společnost dle francouzského práva, i všeobecným pojistným podmínkám a vyjádřil souhlas s pojištěním pro sjednanou variantu pojištění kryjící ztrátu zaměstnání, dočasnou pracovní neschopnost, invaliditu a smrt, přičemž měsíční platby za pojistné činí 0,65 % z výše aktuálního dluhu. Dále účastníci uzavřeli dohodu o vydání a užívání platební úvěrové karty anonymizováno a dohodu o platebních službách. Součástí smlouvy byly všeobecné pojistné podmínky a sazebník, ten však podpisem žalovaného opatřen nebyl. V sazebníku byla upravena náhrada účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením spotřebitele ve výši 300 Kč za 1. písemnou upomínku při prodlení spotřebitele, která se zasílá v měsíci následujícím po měsíce, v němž se spotřebitel dostal poprvé do prodlení, pokud prodlení trvá, 500 Kč za 2. upomínku při prodlení spotřebitele, která se zasílá v měsíci následujícím po 1. upomínce, pokud prodlení trvá a 1 000 Kč v případě ukončení smlouvy o úvěru ze strany věřitele z důvodu prodlení spotřebitele trvajícího alespoň tři měsíce. Dne 8. 4. 2016 poukázala žalobkyně žalovanému bankovním převodem na účet obchodníka, právnická osoba, částku 17 298 Kč. Dále měl žalovaný platební úvěrovou kartou vyčerpat výběry dne 9. 9. 2016 a dne 16. 9. 2016 částku ve výši 8 000 Kč, za něž mu byl vyúčtován poplatek ve výši 100 Kč. Dluh ve výši 25 298 Kč žalovaný sice splácel, leč nepravidelně. Žalobkyně dlužné splátky písemně upomínala, upomínkou ze dne 20. 2. 2017, 1. 7. 2017, 1. 9. 2017, 1. 12. 2017, 1. 2. 2018, 1. 6. 2018, 1. 8. 2018, 1. 12. 2018, 1. 2. 2019, 1. 3. 2020 a 1. 4. 2020, a dne 1. 10. 2020 od uzavřené smlouvy odstoupila. Celkový dluh žalovaného žalobkyně vyčíslila na částku 5 306,06 Kč, když žalovaný uhradil celkem 35 463 Kč, z toho částka 2 444,37 byla použita na úhradu pojistného, částka 3 664,12 Kč na úhradu úroků sjednaných ve smlouvě, částka 22 121,56 Kč na úhradu jistiny, částka 217,95 Kč na úhradu smluvní pokuty, částka 2 060 Kč na úhradu poplatků za kartu, částka 1 755 Kč na úhradu poplatků za měsíční výpisu z účtu a částka 3 200 Kč na úhradu nákladů za odeslané upomínky. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům:
7. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
8. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.
9. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
11. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
12. V projednávaném případě byla podmínka písemného uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru zachována. S ohledem na postavení žalovaného coby spotřebitele však bylo třeba smluvní vztah účastníků poměřovat ustanoveními zákona č. 145/2010 Sb. , dle kterého má poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
13. Povinnost věřitele poskytujícího spotřebitelský úvěr posuzovat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele zahrnovala dle zák. č. 145/2010 Sb. , který je v daném případě pro okamžik uzavření úvěrové smlouvy na místě aplikovat, povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006 , ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009 , rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 1 Afs 94/2009 – 56), a věřitel tak byl povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Rozhodovací praxe se přitom sjednotila v názoru, že nesplnění této povinnosti věřitele podle předchozí právní úpravy vedla k absolutní neplatnosti právního jednání (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Koncepce ochrany spotřebitele jakožto subjektu, který nemá znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing a ekonomickou sílu je pevně zakotvena v českém právním řádu (mj. právě v zákoně č. 257/2016 Sb. , ale též zákon č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, a § 1810 až 1867 o. z.) i evropských předpisech (směrnice č. 93/13 EHS a směrnice č. 2008 /48/) s tím, že dorovnává faktickou nerovnost spotřebitele a podnikatele jako profesionála. Účelem této ochrany je, že spotřebitelské úvěry přirozeně poptávají spíše ty osoby, které volné peněžní prostředky nemají, a snaží se je získat za každou cenu. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Proto je povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána zákonem nikoli spotřebiteli, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou.
14. Z výše uvedeného proto vyplývá, že povinnost věřitele posuzovat je stanovena nejen na ochranu spotřebitele, který není schopen dostát svým závazkům, ale také na ochranu samotných věřitelů, protože snižuje jejich riziko, že dluh nebude plněn, a především pak na ochranu společnosti jako celku, která je chráněna před nezvladatelném zadlužování spotřebitelů se všemi negativními důsledky s tím spojenými včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů a jejich přechodu do šedé ekonomiky.
15. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti nepřistoupila řádně. V souvislosti se zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že vycházela z údajů sdělených ke svým poměrům žalovaným, které dále ověřila výpisem z účtu, lustracemi v dostupných registrech. Svá tvrzení žalobkyně prokazovala částí výpisu z bankovního účtu, který byl však vystaven na jméno právnická osoba anonymizováno, nikoli žalovaného, a to za měsíc červenec 2015, tedy více než půl roku před uzavřením smlouvy, smlouvou o spotřebitelském úvěru, do níž žalovaný sám uvedl požadované údaje a interní zprávou žalobkyně, jakým způsobem při zkoumání úvěruschopnosti postupovala. Z důkazů, jež žalobkyně soudu předložila, však soud uzavřel, že žalobkyně nehodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet řádně. Výpis z účtu za jediný měsíc, nadto na jméno jiného klienta než žalovaného, bez pracovní smlouvy či výplatní pásky totiž nikterak neprokazuje, že žalovaný skutečně dosahuje měsíčního příjmu více než 21 tis. korun, a že jde o jeho stálý příjem ze zaměstnání. Stejně tak nelze považovat za validní zkoumání úvěruschopnosti doplnění chybějících zjištění průměrnými náklady občanů odvozenými z existenčního a životního minima, neboť mohou potvrdit toliko to, že pravidelné výdaje žalovaného s největší mírou pravděpodobnosti nebudou nižší, ale zhola nic nevyjadřují k jeho individuální životní situaci a dalším potřebám. Protože se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání, zbavila se dobrodiní být poučena podle § 118a odst. 3 o.s.ř. o tom, že dosud neoznačila důkazy k prokázání svého tvrzení, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného postupovala řádně a vystavuje se nebezpečí neúspěchu ve věci. Soudu tak za dané procesní situace nezbylo než považovat smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastnicemi z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného za absolutně neplatnou.
16. V řízení bylo ovšem prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 17 298 Kč, další čerpání kartou v objemu 8 000 Kč zůstalo neprokázáno, a toto plnění realizované na základě absolutně neplatné smlouvy soud shledal plněním bez právního důvodu, jímž se žalovaný bezdůvodně obohatil a byl povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). V této souvislosti bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni již před zahájením řízení dle tvrzení žalobkyně samé vydal 35 463 Kč, čímž pohledávku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení plně saturoval, ba co více, žalobkyni bez právního důvodu co do částky 18 165 Kč obohatil. Bezdůvodné obohacení žalobkyně však není předmětem řízení a bude na účastnících, aby si vzájemné vztahy vyplývající z plnění žalovaného vypořádali.
17. Z výše popsaných důvodů soud podanou žalobu v celém rozsahu zamítl.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť v řízení cele úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.