Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
12 C 70/2022-48
název soudu rozhodl samosoudcem celé jméno řešitele ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši částka a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky částka ode dne datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo kterou se žalobkyně zavázal a poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, přičemž celková částka splatná žalovaným byla dohodnuta ve výši částka (částka jistina a částka sjednané úroky) a měla být žalovaným žalobkyni uhrazena v 72 splátkách ve výši částka měsíčně vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba se uplatňuje jako úroková sazba roční a její výše činí 49 % p.a. a RPSN činí 85,29 % p.a. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne datum. Tedy nezaplatil splátku úvěru ve výši částka. Na základě tohoto porušení smluvních povinností žalovaným zaslala žalobkyně žalovanému první písemnou upomínku ze dne datum, kde vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky a zároveň ho vyzval k úhradě sankce za zaslání upomínky číslo ve výši částka. Žalovaný však vůči žalobkyni své splatné závazky neuhradil. Žalobkyně proto zaslala žalovanému druhou písemnou upomínku ze dne datum, kde vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky a k úhradě sankce za zaslání upomínky číslo ve výši částka. I přes zaslání několika písemných upomínek ze strany žalobkyně nebyla řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka spotřebitelského úvěru číslo splatná dne datum. Žalobkyně poté přistoupila k sesplatnění úvěru, a vyzvala žalovaného k úhradě nároku, který byl vyčíslen na částku v celkové výši částka, jak je patrné z připojeného sesplatnění ze dne datum. Žalobkyně v sesplatnění uvedla základní finanční náležitosti smluvní vztahu a nárokovala po žalovaném zaplacení bývající část jistiny částka, zbývající část úroků částka, náklady na upomínkování částka, smluvní úroky za prodlení úvěru částka, smluvní pokuta částka. Žalovaná částka částka představuje zákonný nárok žalobkyně v podobě poloviny nezaplacené jistiny poskytnutého úvěru. Sesplatňovací dopis jako poslední předžalobní upomínka byl žalovanému odeslán dne datum. Žalovaný byl tímto sesplatňovacím dopisem jako poslední předžalobní upomínkou vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do datum. Žalovaný nevyužil ani žádnou nabídku žalobkyně na navrácení do splácení dle úvěrové smlouvy. Žalobkyně požaduje po žalovaném částku částka, která představuje vyčíslenou pokutu za prodlení s úhradou splátky úvěru (částka), zákonné úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužné částky ve výši částka zahrnující zbylou část jistiny (částka), náklady za upomínky (částka) a smluvní pokutu (částka) od datum do zaplacení, zbývající část úroků částka. Podáním ze dne datum žalobkyně (mimo jiné) doplnila, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání soudu se nedostavil.
3. Po provedeném dokazování vzal soud z jednotlivých listinných důkazů za prokázané následující skutečnosti:
4. Z listiny nazvané„ Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“ vyplývá, že žalovaný měl příjem ve výši částka měsíčně, náklady na bydlení ve výši částka, splácel pravidelné finanční závazky ve výši částka, měl jednorázové závazky (tzv. mikroúvěry u právnická osoba anonymizováno a právnická osoba) a na sázkách utrácel částka. Neměl záznamy v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, databázi odcizených dokladů a AML. Jako podklad pro analýzu provedenou žalobkyní měl sloužit výpis z účtu žalovaného.
5. Ze Smlouvy o úvěru, z e-mailové komunikace, dokladu o verifikační platbě a inkasu k účtu vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne datum formou elektronické komunikace uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo. Podle této smlouvy měl být žalobkyní (jako anonymizováno) žalovanému (jako anonymizováno) poskytnut úvěr v celkové výši částka, a to tak, že: částka ve výši částka bude vyplacena na účet anonymizováno č. bankovní účet, částka ve výši částka bude vyplacena ve prospěch věřitele anonymizováno, (tento závazek anonymizováno vyplývá ze smlouvy číslo ze dne datum a činí celkem částka) a částka ve výši částka bude započtena na náklady poskytovatele specifikované v bodu 4.8. Smlouvy. Spotřebitel prohlásil, že tato smlouva je v souladu s jeho žádostí ze dne datum. Úvěr byl sjednán na délku 72 měsíců, úroková sazba roční činí 49% p.a., a RPSN ve výši 85,29 %. Dle bodu 5.1. Smluvní strany sjednaly, že celková dlužná částka dle této smlouvy bude spotřebitelem poskytovateli uhrazena formou pravidelných měsíčních splátek. Výše každé jednotlivé splátky činí částka, přičemž každá jednotlivá splátka je splatná vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Dle bodu 5.2. každá jednotlivá splátka se považuje za uhrazenou dnem jejího připsání na bankovní účet poskytovatele, který je současně shodně uveden v záhlaví této smlouvy. Dle bodu 5.3. v případě prodlení spotřebitele s úhradou dlužné částky vznikají poskytovateli následující finanční nároky: právo na úhradu účelně vynaložených nákladů: a) které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele, tímto ustanovením nejsou dotčeny nároky anonymizováno na náhradu vzniklé škody, b) právo na úroky z prodlení ve výši stanovené právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, tímto ustanovením nejsou dotčeny nároky anonymizováno na náhradu vzniklé škody, c) právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení. Toto omezení se nevztahuje na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným (pokud je souhrn pokut v kalendářním roce, v němž byl spotřebitel v prodlení, nižší než částka a pokud výše pokuty s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše částka. Souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout 50 % zůstatku jistiny, nejvýše však částka. Dle bodu 5.4. poskytovatel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k úhradě dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů jak níže uvedeno: a) poskytovatel zašle spotřebiteli první písemnou upomínku k úhradě dlužné částky se sjednanou lhůtou doručení 10 kalendářních dnů od jejího podání k poskytovateli poštovních služeb a lhůtou k úhradě 5 kalendářních dnů ode dne doručení. Tato upomínka je zpoplatněna částkou částka. V případě, že si spotřebitel upomínku nepřevezme, smluvní strany výslovně sjednaly doručení fikcí, tzn. zásilka se považuje za řádně doručenou webová adresa od podání k poskytovateli poštovních služeb. b) v případě, že anonymizováno dlužnou částku neuhradí, poskytovatel zašle spotřebiteli druhou písemnou upomínku k úhradě dlužné částky se sjednanou lhůtou doručení 10 kalendářních dnů od jejího podání k poskytovateli poštovních služeb a lhůtou k úhradě 5 kalendářních dnů ode dne doručení. Tato upomínka je zpoplatněna částkou částka. Účelem upomínek, zejména druhé upomínky, je upozornit spotřebitele na více-náklady spojené s dalším vymáháním úhrady spotřebitelského úvěru. Dle bodu číslo smlouvy v případě, že spotřebitel uhradí řádně a včas všechny splátky úvěru, vrátí mu poskytovatel polovinu jím uhrazených úroků; spotřebitel je povinen k vrácení poskytovatele písemně prokazatelně vyzvat, a to ve lhůtě nejdéle šesti měsíců ode dne, kde mu na takovéto vrácení vznikl nárok.
6. Dle potvrzení žalobkyně (detail pohybu) tato poskytla ve prospěch žalovaného dne datum částku v celkové výši částka (částka + částka).
7. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný zaplatil pouze částka (dvě splátky žalovaného ve výši 2 x částka), když žalovaný ani netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil částku vyšší.
8. Z upomínek ze dne datum a ze dne datum a z podacích archů vyplývá, že žalobkyně upomínala žalovaného o úhradu druhé splátky úvěru splatné dne datum, zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě poplatků – sankcí za upomínky 300 a částka.
9. Z listiny ze dne datum vyplývá, že žalobkyně s odkazem na smluvní ujednání informovala žalovaného o zesplatnění jistiny úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu; z podacího archu pak vyplývá, že tato listina byla žalovanému odeslána dne datum.
10. Po hodnocení shora uvedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Dne datum žalobkyně na základě uzavřené smlouvy poskytla žalovanému částku částka (skutečně byla ve prospěch žalovaného poskytnuta pouze částka částka, zbylá částka měla představovat náklady žalobkyně specifikované v bodu 4.8. Smlouvy) a žalovaný se jí zavázal vrátit částku ve výši částka v 72 měsíčních splátkách po částka, vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Žalovaný zaplatil pouze částku částka. Před uzavřením smlouvy měla žalobkyně zjistit, že celkový příjem žalovaného činil cca částka, a jeho náklady na bydlení částka, pravidelné finanční závazky částku ve výši částka, sázky částka s tím, že žalovaný měl jednorázové závazky (tzv. mikroúvěry u právnická osoba Finance a právnická osoba). Žalovaný podle zjištění žalobkyně neměl záznamy v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, databázi odcizených dokladů a AML.
11. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Podle ustanovení § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
17. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne datum, soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., proto bylo povinností úvěrující společnosti (věřitele) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Judikatura Nejvyššího soudu přitom již opakovaně dovodila, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018).
18. Z výše uvedeného ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru, že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.
19. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaný jí poskytl informace, na základě nichž bylo možno posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládalo cit. ust. § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., a že žalobkyně tyto poměry prověřovala na základě listin od žalovaného a nahlédnutím do veřejných rejstříků. K uvedeným tvrzením pak žalobkyně doložila listinu nazvanou„ Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“, z níž vyplývá, že příjem žalovaného ze zaměstnání měl činit částka, jeho náklady na bydlení měly činit částka, pravidelné finanční závazky částku ve výši částka, sázky částka s tím, že žalovaný měl jednorázové závazky (tzv. mikroúvěry u právnická osoba Finance a právnická osoba). K uvedenému žalobkyně nedoložila výpis z účtu žalovaného, který ale měla mít k posouzení úvěruschopnosti od žalovaného k dispozici, a nelze tedy nijak přezkoumat, že žalobkyní tvrzené údaje skutečně od žalovaného získala a ověřila přinejmenším z výpisu z jeho účtu. Zároveň je třeba zdůraznit, že za situace, kdy žalovaný již splácel další úvěry ve výši větší než 1/3 svého příjmu, zároveň si bral tzv. mikroúvěry a pětinu svého příjmu prosázel, bylo již z těchto informací zřejmé, že se jedná z hlediska posouzení schopnosti úvěr splácet o„ rizikovou osobu“, a proto se žalobkyně měla podrobněji zabývat (a nechat si žalovaným doložit) jeho výdaje (nájemní anonymizováno, doklad anonymizováno, plán záloh na energie), mohla a měla se rovněž zabývat tím, na jakou dobu má sjednaný pracovní poměr (určitou či neurčitou) jaké má další závazky (telefon, internet, výživné), jaký je stav jeho účtu (je-li v debetu či nikoliv) apod., což však evidentně neučinila, resp. toto ani netvrdila. Pokud se tedy úvěrující společnost spokojila pouze s prohlášeními žalovaného o jeho výdajích, ačkoliv jí nutně muselo být zřejmé, že žalovaný je rizikovou osobou (má více dluhů, sází, nesděluje či nedokládá další své výdaje), má soud za to, že žalobkyně neposuzovala podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. úvěruschopnost spotřebitele na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a tedy nemohla dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
20. S ohledem na shora popsané má soud za to, že úvěrující společnost poskytla spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, a úvěrová smlouva je proto s odkazem na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu a Soudního dvora Evropské unie podle cit. ust. § 87 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná, a proto žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným dle ust. § 1879 o.z. postoupena, nelze plnění z titulu smlouvy přiznat. Žalobkyně tak mohla po žalovaném uplatnit toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2991 a násl. OZ.
21. příjmení soud zjistil výši bezdůvodného obohacení dle shora uvedeného právního závěru, bylo třeba odečíst částku již zaplacených finančních prostředků od poskytnutých prostředků (žalovanému přitom bylo poskytnuto toliko částka, viz výše), tedy částka – částka. Výsledná částka, tj. částka, je částkou bezdůvodného obohacení, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni spolu s úrokem z prodlení od datum do zaplacení (žalobkyně prokázala odeslání výzvy k plnění dne datum, přičemž podle fikce doručení dle ust. §573 občanského zákoníku byla zásilka s výzvou žalovanému doručena třetí pracovní den, tedy dne datum; lhůta k plnění celé dlužné částky byla dle výzvy do datum, proto dnem kdy mohl žalovaný nejpozději plnit byl datum a ode dne následujícího je pak žalovaný v prodlení s plněním předmětné částky) podle § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části posuzovaného nároku soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.
22. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř.“), podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení; úspěšnější byl v řízení žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady v tomto řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.