Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
2112 C 22/2019-235
Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Ondřejem Sekvardem, Ph.D., jako samosoudcem v právní žalobce anonymizována dvě slova, se sídlem v obec, ulice a číslo, PSČ: PSČ, IČO, zastoupeného údaje o zástupci proti žalovanému právnická osoba, se sídlem v obec, ulice a číslo, PSČ: PSČ, IČO, zastoupenému JUDr. jméno příjmení, advokátem se sídlem v obec, anonymizována dvě slova číslo, PSČ: PSČ,
o zaplacení částky 303 000 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 274 005 Kč s ročním úrokem z prodlení z částky 192 546 Kč ve výši 9,75 % za dobu od 20. 5. 2019 do zaplacení a z částky 81 459 Kč za dobu od 2. 8. 2019 do zaplacení a částku 2 400 Kč, do patnácti dnů od právní moci rozsudku.
II. V rozsahu, v jakém se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 28 995 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 19 544 Kč za dobu od 20. 5. 2019 do zaplacení, z částky 91 000 Kč za dobu od 1. 6. 2019 do 1. 8. 2019 a z částky 9 541 Kč za dobu od 2. 8. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 170 356,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení spočívajících ve znalečném částku 6 577 Kč, do patnácti dnů od právní moci rozsudku.
V. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení spočívajících ve znalečném částku 723 Kč, do patnácti dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 274 005 Kč s ročním úrokem z prodlení z částky 192 546 Kč ve výši 9,75 % za dobu od 20. 5. 2019 do zaplacení a z částky 81 459 Kč za dobu od 2. 8. 2019 do zaplacení a částku 2 400 Kč, do patnácti dnů od právní moci rozsudku. II. V rozsahu, v jakém se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 28 995 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 19 544 Kč za dobu od 20. 5. 2019 do zaplacení, z částky 91 000 Kč za dobu od 1. 6. 2019 do 1. 8. 2019 a z částky 9 541 Kč za dobu od 2. 8. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 170 356,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce. IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení spočívajících ve znalečném částku 6 577 Kč, do patnácti dnů od právní moci rozsudku. V. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení spočívajících ve znalečném částku 723 Kč, do patnácti dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobce se žalobou podanou dne 31. 7. 2019 domáhal uložení povinnosti žalovanému, aby mu zaplatil částku 303 000 Kč s příslušenstvím. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem bylo zhotovení patek pro ukotvení stožárů trolejové tratě. Patek mělo být celkem 102 ks v ceně á 15 000 Kč bez DPH. Žalobce pro žalovaného zhotovil dvě patky včetně zalití betonem a 21 ks patek zhotovil do fáze výkopu bez toho, aby do jam byl beton vylit. Spolupráce byla ukončena v důsledku požadavku zástupce žalovaného 25. 3. 2019. Za zhotovené patky byla fakturována sjednaná částka, za patky zhotovené pouze zčásti částka 13 000 Kč. Žalovaný dluh neuhradil.
2. Žalovaný nárok žalobce odmítl. Se žalobcem žádná smlouva uzavřena nebyla, neboť objednávka žalovaného učiněná osobou jméno příjmení nebyla potvrzena. Žalobce staveniště nepřevzal, pracovníky na stavbu nedodal a na staveniště se nedostavil. Žalobce nic pro žalovaného nezhotovil.
3. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného sdělil, že objednávka byla potvrzena telefonicky, čímž byla smlouva uzavřena. Sám žalobce prováděl dílo formou subdodávek, kdy pan jméno příjmení vyhloubil 4 jámy pro stožáry, odvezl suť, právnická osoba s. r. o. (dále též jen„ anonymizováno“), pak provedla práce na zbylých žalobcem vytvořených 19 ks patek. Pomocné a výkopové práce byly objednány u právnická osoba s. r. o. Dne 25. 3. 2019 pan příjmení oznámil žalobci ukončení smlouvy pro zanedbávání prací, což nebylo na místě, neboť termín odevzdání díla byl až 30. 6. 2019. V zájmu zachování dobrých vztahů žalobce s ukončením smlouvy souhlasil a realizované činnosti vyfakturoval. Žalovaný následně neoprávněně vyžadoval předávací protokol a platbu dále podmiňoval vyrovnáním dalších závazků vůči právnická osoba na jiné zakázce. Na jednu z faktur žalovaný provedl neoprávněně zápočet.
4. V dalších fázích řízení účastníci setrvali na svých stanoviscích.
5. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
6. Dne 4. 3. 2019 si žalovaný u žalobce objednal provedení 102 ks patek, když činnost žalobce měla spočívat ve výkopu a odvozu suti a uložení na skládku, armování, ukládce betonu bez jeho dodání a úprava terénu v jednotkové ceně 15 000 Kč bez DPH/ks. Splatnost měla činit 30 dnů (č. l. 7 a 8). Z mailu (č. l. 105) soud zjistil, že smlouva měla být ukončena žalovaným pro neplnění povinností ze strany žalobce k 25. 3. 2019. V návaznosti na provedené činnosti vyfakturoval žalobce fakturou č. 2019 -0004 částku 212 000 Kč splatnou 19. 5. 2019 (dvě patky dle objednávky, 14 ks bez betonáže) a fakturou č. 2019 -0006 částku 91 000 Kč splatnou 31. 5. 2019 (7 ks patek bez betonáže) (č. l. 6 a 9). Dopisem z 21. 6. 2019 vyzval žalobce žalovaného k úhradě uvedených částek, když přílohou byly obě faktury (č. l. 10 až 12), dopis byl dodán žalovanému 2. 7. 2019. Uvedená činnost žalobce pro žalovaného měla souviset se širší zakázkou, kterou měl žalovaný (jako odpovědná osoba byl uveden jméno příjmení) realizovat pro právnická osoba (č. l. 30 až 37) na základě objednávky ze 7. 3. 2019 a smlouvy z 3. 4. 2019. Staveniště žalovaný převzal (č. l. 88). Cena jedné patky podle rozpočtu uvedeného objednatele činila částku 38 976,32 Kč (č. l. 156).
7. Z mailové komunikace (č. l. 99 až 101) bylo zjištěno, že žalovanému byla faktura na částku 212 000 Kč doručena 1. 5. 2019. Žalovaný k faktuře vyžadoval zjišťovací protokol potvrzený stavbyvedoucím (V. Kostelán). Dotyčný rovněž nehodlal zpochybňovat práci odvedenou žalobcem na dané akci, požadoval však soupis provedených prací. Podmiňoval platbu úhradou právnická osoba za zakázku v obec, kde měl žalobce společnosti dlužit. Z mailu ze 7. 5. 2019 plyne, že žalovaný uplatnil vůči žalobci zápočet v podobě částky 53 000 Kč jako zádržné na dokončení stavby, 31 687 Kč za lešení, 20 000 Kč jako platbu panu příjmení za koordinaci prací, kterou normálně činit nemusel, tu si s ním dohodl žalovaný. Částka 81 415 Kč měla být vyplacena právnická osoba za celý měsíc, 13 850 Kč v podobě poměrné části nákladů za zařízení staveniště a 9 000 Kč za zničené kovové bednění. Dopisem z 15. 5. 2019 (č. l. 102 a 103) žalobce zápočet odmítl.
8. Ze stavebního deníku (4. až 28. 3. 2019 - č. l. 42 až 45) nebyl zjištěn záznam o činnosti žalobce (konkrétní zmínkou o něm), pouze informace o návozu zařízení staveniště (WC, oplocení). Patrné jsou nicméně záznamy o hloubení výkopů a odvozu suti na skládku, betonáži výkopů a osazování výztuže a zabezpečení výkopů. Docházet mělo rovněž k úpravám okolí v podobě zatravnění.
9. Z faktur (č. l. 81, 84 a 85) bylo zjištěno, že žalovanému za činnosti na akci„ část obce“ fakturovala v březnu až květnu 2019 právnická osoba, a to za činnosti obdobné činnostem, jež byly sjednány se žalobcem (soupis provedených prací - č. l. 82).
10. Z nabídky (č. l. 95) bylo zjištěno, že žalobce objednal u právnická osoba zařízení v podobě plechového skladového kontejneru na akci„ Prodloužení trolejového vedení“ v část obce na období od 19. 3. do 30. 6. 2019. Žalobce rovněž objednal 7. 3. 2019, resp. 11. 3. 2019, vyhloubení jam pro stožáry, odvoz suti a uložení na skládku u jméno příjmení za cenu 7 000 Kč/ks patky a u právnická osoba totožné plnění za cenu 8 700 Kč/ks patky (č. l. 96 a 97). U právnická osoba žalobce 11. 3. 2019 objednal pomocné a výkopové a betonářské práce (č. l. 98).
11. Z faktury (č. l. 159 a 160) soud zjistil, že žalovaný vyfakturoval žalobci za lešení, jeho montáž a demontáž a další činnosti částku 31 678 Kč. Bližší specifikace zakázky uvedena nebyla. S uvedenou fakturou žalobce nesouhlasil (č. l. 161).
12. Z výpisu z účtu (č. l. 175 až 177) bylo zjištěno, že žalovaný hradil právnická osoba a příjmení jméno příjmení za zařízení staveniště v část obce a právnická osoba – částku uplatněnou zápočtem vůči žalobci (květen a červen 2019). Z cenové nabídky (č. l. 178, 181) měla plynout obvyklá cena za montáž, demontáž a pronájem lešení, čímž měl žalovaný prokazovat, že jím žádaná cena dle zápočtu je cenou obvyklou.
13. Ze znaleckého posudku celé jméno znalce vyplynulo, že obvyklá cena činností žalobce včetně dodání výztuže k jedné patce činí 18 628 Kč. Z uvedené částky 1,24 % odpovídá úpravě terénu včetně zatravnění, 8,08 % je podíl připadající na uložení betonu a 13,1 % je podíl připadající na armování (bez dodání výztuží). Uvedené závěry byly dle znalce v podstatě jednoduchým úkolem, kdy postačilo údaje zjistit z časových řad v mezidobí vytvořených, a to u činností samotných šetřením na stavbách u jednotlivých firem v kombinaci s údaji právnická osoba. Dle znalce by se procentuální podíly jednotlivých položek ve svém celku nelišily ani v případě, že by jinak byla jím samotným případně použita jiná cenová soustava než ÚRS – RTS.
14. Z výpovědi svědka jméno příjmení bylo zjištěno, že cena 15 000 Kč zahrnovala všechny činnosti (pouze činnosti) s tím související včetně úpravy okolí po dokončení patky, kromě dodání betonu. Objednávka byla potvrzena, žalobce nastoupil na staveniště, kdy dodal bagristu a ten měl k ruce dva lidi. Protože za žalobce na místě nikdo nebyl, dával jim pokyny sám. S ohledem na daný přístup navrhnul ukončení smlouvy a zaplacení za realizovanou práci, na výzvy nicméně žalobce nereagoval. Na místě pracoval pan příjmení, ten dělal na 4 patkách a odvezl zeminu. Pak nastoupila právnická osoba, kterou rovněž žalobci zajistil. Ta udělala 12 patek, ale jen vykopala a uložila zeminu na skládce. Dva pomocníci, co byli k ruce, zabetonovali i bednění ve dvou patkách, které tím bylo zničeno. Šlo o pracovníky právnická osoba, kterou též žalobci sám zprostředkoval, placeni byli žalovaným, o jejich smlouvě se žalobcem neví. Poškozením bednění se opozdily práce na patkách, protože se muselo vyrobit nové. Žalobce na místě mohl pracovat tak 14 dnů. Ve vztahu k lešení, co mělo být předmětem zápočtu, svědek uvedl, že i uvedenou zakázku v obec zprostředkoval on, když žalobce svoje lešení neměl. Objednal i oplocení na místo výkopu v část obce, a to z větší části, protože žalobce tak učinil nedostatečně. Mezi žalobcem a právnická osoba není vyřešeno ze zakázky v část obce ničeho.
15. Svědek příjmení jméno vypověděl, že se žalobcem se soudil ohledně stavby v obec, ale skončilo to dohodou a úhradou dohodnuté částky. Na místo žalobce mu nikdy nic nikdo nehradil. Na zakázku v obec dodával sám lešení kvůli pracím na fasádě, které si objednal žalobce. Tam nikdo ze žalovaného nic nedělal. V část obce pracoval pro žalovaného na hloubení a betonáži patek trolejového vedení. Dělali to celé oni, mohlo to být tak 100 patek, nikdo jiný tam nedělal, cena byla pro problémy s výkopy změněna na hodinovou sazbu. příjmení příjmení, příjmení, Srnce ani jméno nebo příjmení neznal. Nepamatuje si, že by od žalobce dostal objednávku na zakázku v část obce. Rovněž si nevybavil, že by posílal někomu lidi na výpomoc, leda by byli zaměstnanci požádáni bez jeho vědomí. Možná na druhé straně silnice někdo kopal, ale neví, zda se rovněž jednalo o patky, možná i na uvedené straně byly ploty. Na té jejich to celé zajišťoval žalovaný.
16. Z výpovědi svědka jméno příjmení bylo zjištěno, že pro žalobce kopal 4 patky na stavbě v část obce, žalobce mu nic nezaplatil, protože sám nedostal zaplaceno, tak toho nechal. Co bylo objednáno, to udělal, včetně odvozu zeminy. Na místě dostal pokyny od jméno příjmení a měl k ruce dva chlapy. Když končil na stavbě, nebylo nic zabetonováno, pracoval tam tak dva dny. Odvoz suti ho stál 18 000 Kč, sám fakturoval 28 000 Kč bez DPH.
17. Z výpovědi svědka jméno jméno bylo zjištěno, že měl v část obce dělat okolo 20 patek, když nahrazovali nějakého soukromníka, který to nezvládal. Když nastoupili, již něco bylo zabetonováno, mohlo to být tak do tří patek. Celou práci nefakturovali, protože jim pan příjmení řekl, že dokud sám nedostane zaplaceno, nikomu nezaplatí ani on. Zařízení staveniště na místě bylo. Z jeho sdělení (č. l. 183) bylo zjištěno, že patek bylo jeho společností realizováno 19, před jeho příjezdem na místo byly vyhloubeny čtyři patky a dvě byly zality betonem během jeho působení na místě. Uvedená skutečnost vyplynula rovněž z výpovědi svědka jméno příjmení, který celkový počet patek jimi prováděných odhadl na cca 16. Podle svědka byly výkopy rovněž ohraničeny, ale neví, zda na místě byl záchod. Shodně vypověděl i svědek jméno příjmení, který s uvedeným svědkem na místě pracoval. Oběma pomáhali podle výpovědí obou posledně jmenovaných svědků 2 až 3 pracovníci. Svědek příjmení si nepamatoval počet patek, mohlo jich být 15 nebo 30, sám jich udělal nad deset.
18. Z výpovědi svědka jméno příjmení soud zjistil, že betonáž proběhla u 4 patek, ostatních bylo okolo 20. Nejprve práce realizoval prostřednictvím jméno příjmení a pak právnická osoba. Nikomu z nich nezaplatil, protože sám platbu neobdržel. Objednány byly všechny práce kromě dodání betonu - výkopové práce, uložení armatury a vybetonování, činnosti bez materiálu. Do vykopané jámy mělo být před betonáží vloženo takové potrubí a poté zabetonováno a z betonu následně vytaženo. To měl dodat pan příjmení. První dvě formy se poničily, protože dotyčný nevěděl, kdy je vytáhnout. Dílčí termín stavby nebyl sjednán, pouze konečný termín. Ukončení spolupráce akceptovali, realizována nebyla činnost spočívající v zapravení okolí po osazení stožáru a zatravnění, které mělo být cca 50 Kč/m2. Pomocné práce pro ně na místě dělali zaměstnanci anonymizováno, které si zajistil sám. S uvedenou společností nemá žádné nevypořádané vztahy, a to včetně rodinného domu v obec. Se zápočtem ze strany žalovaného nesouhlasil, protože zařízení staveniště objednal, a pozastávky sjednány nebyly. Nikdy nikde na žádné stavbě lešení od žalovaného nepřevzal. Zařízení staveniště měl zajištěno, svědek příjmení se ještě pokoušel na jejich účet zařízení staveniště navýšit, nakonec k tomu nedošlo.
19. Z výpovědi svědka jméno příjmení soud zjistil, že montoval a demontoval lešení na zakázce v obec. Lešení si objednal pan příjmení, měl jej zaplatit majitel domu, kterého ale nezná. Lešení mohlo být okolo 180 m2 Cena dohodnuta nebyla, jednalo se o cenu obvyklou číslo Kč/m2 a pronájem pak 1,50 Kč/m2/den, pan příjmení ji akceptoval. Celková cena činila cca 30 000 Kč, sám zaplaceno dostal od žalovaného. Nikdo kromě pana příjmení v dohodě týkající se lešení nefiguroval.
20. Z faktur (č. l. 48 až 71) soud zjistil pouze to, že byly vystaveny právnická osoba na žalovaného a byly za dodávku betonu a související činnost. Na projednávanou věc a vztah mezi žalobcem a žalovaným uvedené faktury vliv neměly, neboť nebylo nijak sporováno, že by měl beton objednávat žalobce, a v řízení nebylo podstatné, kdo byl připraven k pokračování v díle či nikoli, neboť předmětem bylo pouze zaplacení již vykonané činnosti nikoli snad požadavek na náhradu škody spočívající např. ve zvýšené ceně za dokončení díla nebo ušlém zisku na straně žalobce proto, že mu dokončení díla umožněno neoprávněně nebylo.
21. Pokud soud neprovedl důkazy fotodokumentací, bylo tomu tak proto, že to s ohledem na výpovědi svědků nebylo třeba a samotný žalobce další průkaznější dokumentací, než tou obsaženou ve spisu, jež průkazná nebyla a jejíž provedení by bylo zcela zbytečné, nedisponoval. S ohledem na pozitivní závěr soudu o unesení důkazního břemene u tvrzení žalobce nebylo na místě provedení výslechu stavebního dozoru na straně hlavního odběratele právnická osoba.
22. Na projednávanou věc soud aplikoval ustanovení § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, když předmětem plnění ze strany žalobce bylo provedení prací (pouze prací) směřujících k výkopu zeminy a jejího odvozu na skládku, vytvoření jam pro umístění patek stožárů trolejového vedení, uložení betonu do takto vyhloubených jam, včetně uložení výztuží a zapravení okolí a zatravnění. Předmětem smlouvy nebyly dodávky materiálu. To jasně plyne z objednávky, jakož i ze skutkových tvrzení obou účastníků. Žalobce měl pro žalovaného zhotovit 102 ks takových patek za jednotkovou cenu 15 000 Kč, přičemž z důvodu spatřovaného žalovaným v neuspokojivém přístupu žalobce k výkonu činnosti byla spolupráce žalobcem ukončena, a to mailem z 25. 3. 2019. V průběhu řízení se ukázalo nepravdivým prvotní tvrzení žalovaného o tom, že žalobce pro něj nic neučinil a na místo se nedostavil, i tvrzení o tom, že nebyla objednávka potvrzena. Samotný zástupce žalovaného na dané stavbě svědek příjmení v mailové komunikaci uvedl, že nehodlá zpochybňovat provedené práce, musí být ale dokládány. Při výslechu pak sám potvrdil, že žalobce na místě pracoval, byť prostřednictvím vlastních subdodavatelů, které mu podle svých slov rovněž zajistil. Jakkoli tedy samotná účast žalobce na realizaci jím tvrzené činnosti neplynula ani ze stavebního deníku, kde nebyl výslovně zmíněn, čímž žalovaný podepíral svá tvrzení, tam uvedené činnosti ve spojení s výpovědí i svědka příjmení svědčí o opaku. Ostatně uzavření smlouvy nemusí být dokládáno písemnou akceptací objednávky, pokud je z chování účastníků zcela zřejmé, že k akceptaci došlo. Zde k ní došlo, když již ne telefonicky, tak nejspíše jednak elektronicky (sdělení svědka příjmení v mailu„ potvrď raději tuhle“), jednak faktickou činností žalobce, který v návaznosti na uvedenou objednávku žalovaného poptal služby svých dodavatelů – svědka příjmení a právnická osoba a rovněž v návaznosti na to právnická osoba ve vztahu k zařízení staveniště.
23. Spor mezi účastníky se tak přesunul z roviny, zda žalobce něco vykonal, do roviny, kolik toho bylo. Žalobce tvrdil, že v souladu s objednávkou realizoval plně dvě patky včetně betonáže a dalších 21 patek v podobě vyhloubení jam, bez dalších souvisejících činností. Žalobce rovněž připustil, že z jeho strany nedošlo k zapravení okolí včetně zatravnění i u těch dvou patek jinak betonem zalitých. S ohledem na předčasné ukončení smlouvy bylo na místě, aby žalovaný zaplatil žalobci tu částku, která odpovídala žalobcem do té doby zhotovenému dílu. Předmětem dokazování tak nadále bylo, zda jsou pravdivá tvrzení žalobce, pokud jde o rozsah jím provedeného díla a zda tomu odpovídá i částka, kterou fakturoval žalovanému.
24. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že rozsah díla žalobce prokázal. Uvedenému nemohla sloužit fotodokumentace, z níž počet realizovaných patek neplynul, pročež soud důkaz uvedenými fotkami neprovedl. Počet patek byl nicméně prokazován výpovědí svědků, zejména pak samotných subdodavatelů žalobce – svědka jméno příjmení, který potvrdil, že udělal čtyři patky, resp. svědka jméno jméno ze právnická osoba, a jeho zaměstnanců jméno příjmení a jméno příjmení, kteří potvrdili práce na těch zbylých. Sice posledně jmenovaní svědci nebyli schopni přímo vypovědět konkrétní počet, na druhou stranu z jejich výpovědí plynul počet cca 16, resp. něco mezi 15 a 30, aby nakonec k výzvě soudu svědek jméno dodal prohlášení, že patek bylo 19 a za jejich přítomnosti byly dvě zality betonem. Jakkoli by bylo přínosnější, aby tento počet byl verifikován přímo výpovědí svědka při jednání, nelze na jeho dodatečně učiněné prohlášení hledět jako na nevěrohodné, neboť v zásadě koresponduje s ostatními výpověďmi svědků, kteří byli navrženi žalobcem. Na tom ničeho nemění ani závěrečné písemné vyjádření žalovaného, který naznačuje, že v mezidobí došlo k jednání zúčastněných osob k újmě žalovaného. Potvrzováno je to i výpovědí svědka příjmení, který jinak za žalobce v daném případě vystupoval, byť ten se lišil v počtu patek zalitých betonem. Koneckonců minimálně dvě zalité patky byly prokazovány i výpovědí svědka příjmení, který uváděl, že žalobce a jeho subdodavatelé poničili bednění, které bylo použito k vytvoření prostoru k zasunutí stožáru. Dodávka betonu žalobcem zasmluvněna nebyla a, jak již soud shora uvedl, důvody, pro které byla smlouva ukončena, nebyly podstatné. Důvodem byl tvrzený přístup žalobce, nikoli vytýkané vady prováděného díla. Rovněž bylo zřejmé, že předmětem dodávky žalobce nebyla výztuž do betonu, ale pouze armování, tedy její uložení do betonu, což přicházelo v úvahu pouze u dvou betonem zalitých patek. Současně bylo zřejmé, že u žádné z patek nebyla realizována činnost spočívající v zapravení okolí a zatravnění patky. Prokázáno naopak bylo, že subdodavatelé žalobce měli na místě k ruce další dva pracovníky, kteří je při práci navigovali a pomáhali jim se začišťováním výkopu, případně s umístěním betonu a bednění. Je s ohledem na dokazování zcela jedno, zda tito pracovníci patřili právnická osoba, což by korespondovalo s poptávkou žalobce na pomocné a výkopové práce, nebo zda je na místě zajistil svědek příjmení z jiných zdrojů, případně i z dané společnosti bez smluvního ujednání. To ostatně svědek příjmení popřel, leda by se jednalo o činnost bez jeho vědomí.
25. Přestože svědek příjmení sám připustil, že patek mohlo být činností žalobce realizováno pouze 16, přiklonil se soud spíše k výpovědím shora uvedených svědků tvrdících vyšší počet. Bylo tomu tak i proto, že svědectví svědka příjmení neodpovídalo výpovědi svědka příjmení stran lešení v obec, jež měl hradit majitel stavby, nikoli žalobce, kromě toho jej poptal právě svědek, nikoli žalobce, jemuž mělo být dle svědka příjmení i žalovaného přeúčtováno. Svědek příjmení oproti tomu vypověděl, že to byl on, kdo lešení dodal a pohledávky se žalobcem má vyrovnány. Svědek příjmení se tak soudu nejevil zcela věrohodným, a to i s přihlédnutím k tvrzeným nadstandardním vztahům se žalovaným, jehož tvrzení v reakci na žalobu a činnost žalobce se ukázala být zcela nevěrohodná.
26. S přihlédnutím k tomu, že dle soudu byl prokázán rozsah činnosti žalobce, kdy však u žádné z patek nebyly provedeny všechny činnosti, k nimž se smluvně zavázal, bylo třeba stanovit cenu, která by za částečně realizované dílo měla žalobci náležet. U patek, které byly zality betonem bylo třeba stanovit částku očištěnou o takový podíl ceny celé patky, který by připadal na činnosti neprovedené – zatravnění a úpravu okolí. U patek, jež byly pouze vykopány a do nichž beton ukládán nebyl, bylo třeba stanovit cenu očištěnou jednak o úpravu okolí, jednak o armování (samotnou činnost, nikoli výztuž, jež nebyla předmětem dodávky), jednak o uložení betonu, k němuž se již žalobce nedostal. Bylo tedy zřejmé, že za žádnou z patek nemohl žalobce fakturovat částku 15 000 Kč, protože u žádné nesplnil vše, k čemu se zavázal. Současně bylo zřejmé, že cena, která byla za jednu patku stanovena, byla nižší, než jaká plynula z rozpočtu stanoveného žalovaným jako hlavním dodavatelem právnická osoba, nebylo nicméně důvodu, aby činnosti, které byly obsahem smluvního ujednání účastníků v projednávané věci, nečinily stejný procentní podíl na sjednané ceně, jako by tomu bylo u realizace patky přímo dle rozpočtu určeného žalovanému. Za tímto účelem byl zpracován znalecký posudek, k němuž účastníci neměli prakticky žádných připomínek, pouze se omezili na dodatečně formulované otázky směřující k výpočtu dalších položek, nikoli že by zpochybňovali správnost závěrů znalce. Ten podíl za úpravu okolí patky včetně zatravnění na celkové činnosti realizované žalobcem stanovil na 1,24 %, uložení betonu na 8,08 % a armování (pouze činnost bez dodání výztuže) 13,1 %. Za patky zalité betonem tedy žalobci náleží částka nikoli 15 000 Kč, ale částka 14 814 Kč, a za patky, jež byly pouze vykopány a odvezena zemina, částka 11 637 Kč Celkem by tak žalobci mělo náležet za jím provedené práce 274 005 Kč.
27. Proti nároku žalobce nicméně vznesl žalovaný zápočet, kterým bylo třeba se v řízení rovněž zabývat. V prvé řadě se jednalo o částku, která měla být dle žalovaného zaplacena právnická osoba v souvislosti s pohledávkou dotyčné společnosti za žalobcem ve výši 81 415 Kč. Z výpovědi svědka příjmení – jednatele dotyčné společnosti, však vyplynulo, že na zakázce v část obce, z níž měla uvedená pohledávka pocházet, pracovali pouze pro žalovaného a nikoli pro žalobce. Těžko tak mohl žalovaný něco za žalobce uhradit, co měl žalobce hradit právnická osoba sám, když ta o žádném vztahu k žalobci neví. Jako jediný spor se žalobcem svědek uvedl zakázku v obec, která ale byla vyřešena dohodou mezi nimi. Pokud tedy žalovaný zaplatil čehokoli uvedené společnosti na údajný dluh žalobce, plnil, ačkoli k tomu nebyl dán právní základ a platbu nemůže uplatnit vůči žalobci zápočtem. Žalovaný ostatně nebyl schopen ani po poučení na jednání 31. 3. 2021 specifikovat, v jakém rozsahu případně se daná částka skutečně týká samotného žalobce a nakolik jde o vlastní nárok právnická osoba vůči žalovanému.
28. Ve vztahu k částce 53 000 Kč, která měla být zádržným s ohledem na nedokončenou část díla žalobcem, je třeba poukázat na to, že ve smlouvě mezi účastníky žádné zádržné sjednáno nebylo, ostatně, měla-li daná částka sloužit k úhradě dokončovacích prací, je nyní přiznávaná částka ponížena o ty částky za cenu patky, které by měly reflektovat činnosti žalobcem nerealizované. Žalovaný nadto sám uvedl, že se jedná o zádržné nejen za žalobcem realizované činnosti, ale i za zbylé žalobcem nerealizované patky. Částka požadovaná za platbu lešení ve výši 31 687 Kč je rovněž započítávána neoprávněně, neboť z výpovědi svědka příjmení sice vyplynulo, že měl na stavbu v obec dodat lešení, ovšem mělo se tak stát na základě objednávky svědka příjmení, přičemž měl toto lešení uhradit majitel domu a v dohodě o lešení i jeho ceně nikdo další nefiguroval. Vedle toho a rovněž proti tvrzení žalovaného stála výpověď svědka příjmení, podle něhož to byla jeho právnická osoba, kdo dodával lešení na stavbu v obec, kde žalovaný nic nedělal. V každém případě vyplynulo, že platba za lešení nebyla závazkem žalobce, který si jej prokazatelně neobjednal, a i podle svědka žalovaného jej v každém případě měl uhradit majitel stavby. Podle svědka příjmení, který je měl dodat, žádné závazky mezi sebou se žalobcem nemají. Není tedy opět, co po žalobci žádat.
29. Dále žalovaný požadoval částku 20 000 Kč pro svědka příjmení, nicméně jednalo se o částku, která byla dohodnuta mezi nimi, aniž by se do takové dohody o jakékoli platbě zapojil žalobce. Je rovněž třeba zohlednit, že dotyčný svědek byl odpovědnou stranou za žalovaného a pokud na místě něco organizoval, činil tak v rámci náplně činnosti pro žalovaného, kdy je patrné, že i ve smlouvě se právnická osoba je uveden jako osoba odpovědná za realizaci díla. To s sebou logicky nese i organizaci práce na místě, a to i za situace, kdy nějakou dílčí organizaci měl či mohl činit některý ze subdodavatelů. Pokud snad na místě činil další koordinaci činností, plnil tak pouze svoje povinnosti ve vztahu k žalovanému. Ve vztahu k částce za poničené bednění ve výši 9 000 Kč nebylo doloženo ničeho, pokud jde o výši částky, jež by byla nutná k jeho výrobě, v takovém případě nebylo na místě ani zjišťovat, kdo jej zničil, zda se tak vůbec stalo a v příčinné souvislosti s jednáním koho případně takové poškození bednění bylo. U částky za zařízení staveniště ve výši 13 850 Kč pak rovněž žalovaný neunesl důkazní břemeno, primárně však též břemeno tvrzení ohledně toho, za jaké období a v jakém rozsahu mělo být zařízení staveniště žalovaným zajištěno místo žalobce na jeho účet. U žalobce ostatně byly předloženy doklady o objednávce určité části zařízení staveniště, je tak otázkou, zda platby za zařízení staveniště, jež jinak proběhly dle výpisu z účtu žalovaného, šly za žalobcem, nebo se týkaly prací, které podle svědka příjmení byly realizovány jeho společností na trolejovém vedení na druhé straně silnice, a kde je zajišťoval právě žalovaný. Ať tak či onak, nebylo dle názoru soudu na místě, aby bylo přisvědčeno jakékoli částce, kterou žalovaný jako zápočet uplatnil, pročež nebylo na místě postupovat jinak, než přiznat žalobci shora uvedenou částku za jím provedenou část díla v intencích smluvního ujednání s přihlédnutím k těm částem díla vyjádřeným procentním podílem, jež z ceny díla provedeny nebyly. Žalovaný ani přes poučení podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ“), neunesl svoje důkazní břemeno týkající se prokázání rozhodných skutečností stran jakékoli částky užité k zápočtu.
30. Žalovanému byly zaslány dvě faktury, z nichž ta první byla prokazatelně doručena přede dnem splatnosti v souladu se smluvním ujednáním, pročež žalovaný nezaplacením příslušné částky byl v prodlení podle § 1968 občanského zákoníku. Druhá z faktur pak byla doručena až 2. 7. 2019 (č. l. 11). I u druhé z faktur je třeba dodržet lhůtu splatnosti v souladu se smluvním ujednáním, pročež nelze na danou částku hledět jako na splatnou do 1. 8. 2019. U ní prodlení nastalo 2. 8. 2019. Soud tak kromě jistiny ve výši shora uvedené přiznal žalobci i úroky z prodlení ve výši podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V rozsahu, v jakém nebyly patky dokončeny, nebylo na místě přiznat celou žalobcem požadovanou částku a žaloba včetně odpovídajícího příslušenství zamítnuta. Úrok z prodlení byl přiznán pouze v rozsahu, v jakém by jej byl žalobce oprávněn požadovat, kdyby faktura byla doručena prokazatelně ještě před datem splatnosti na ní uvedeným. Pozdním doručením faktury a vyšším úrokem z prodlení by žalobce na tomto svém pochybení pouze profitoval. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil podle § 160 odst. 1 OSŘ. Současně soud přiznal částku 1 200 Kč u každé z vymáhaných faktur v souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
31. Výrok pod bodem III. je odůvodněn skutečností, že žalobce jako úspěšný účastník řízení má podle § 142 odst. 2 OSŘ právo na náhradu nákladů řízení vůči účastníkovi, který ve věci úspěch neměl, a to podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci. Sice v zásadě v řízení byl užit znalecký posudek, který určil poměr jednotlivých činností na výsledné částce odvedené práce, na druhou stranu nelze přehlédnout, že žalobce požadoval plnou sjednanou částku i u těch patek, u nichž bylo zřejmé, že všechny sjednané činnosti z jeho strany realizovány nebyly, pročež bylo zřejmé, že nebude ve věci plně úspěšný. Není tedy pravdou, že by výsledek řízení závisel zcela na znaleckém posudku. Tak by tomu bylo v případě, kdyby smlouva byla neplatná, žalobce realizoval všechny činnosti a soud musel řešit výši bezdůvodného obohacení, u něhož by výsledek řízení skutečně závisel na znaleckém zkoumání ceny obvyklé. Při plném úspěchu by žalobci náležela náhrada v podobě soudního poplatku ve výši 15 150 Kč, odměna jeho zástupce ve výši 9 540 Kč/úkon podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu (polovina odměny), podanou žalobu, vyjádření k odporu, účast u jednání soudu 16. 9. 2020 a 9. 12. 2020, poradu s klientem z 14. 1. 2021, účast u jednání soudu 17. 2. 2021 (2 úkony) a 31. 3. 2021, poradu s klientem 13. 4. 2021, účast u jednání soudu 17. 5. 2021 (2 úkony), položení otázek na znalce a vyjádření se ke znaleckému posudku (dohromady jeden úkon), poradu s klientem 26. 10. 2021, vyjádření z 11. 2. 2022 a účast u jednání soudu 23. 2. 2022 v celkové výši 157 410 Kč. K tomu by bylo na místě připočíst paušální náhradu ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu podle § 11 odst. 1 písm. a), c), d) a g), odst. 2 písm. g) (podání ke znaleckému posudku) a h) a odst. 3 advokátního tarifu v celkové výši 5 400 Kč. Součástí by byla též daň z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalobce plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 34 190,10 Kč Celkem by tak žalovaný byl povinen zaplatit žalobci při plném úspěchu k rukám jeho zástupce podle § 149 odst. 1 OSŘ ve lhůtě dle § 160 odst. 1 OSŘ částku 212 150,10 Kč.
32. Vzhledem k tomu, že žalobce zčásti neuspěl, soud uvedenou náhradu poměrně krátil. Od úspěchu vyjádřeného výrokem pod bodem I. bylo třeba odečíst neúspěch vyjádřený výrokem pod bodem II., když v obou případech soud kapitalizoval příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Výsledek poté poměřil s původně žalovanou částkou – opět v kapitalizované podobě ke dni vyhlášení – a dospěl k závěru o úspěchu v rozsahu 80,3 %. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 170 356,50 Kč. Úkony související se znaleckým posudkem soud ohodnotil polovinou odměny, když má za to, že se jedná o procesní kroky směřující ke zdárnému provedení důkazu a přípravě na to navazujícího jednání, kde má být posudek dotvrzen znalcem ve smyslu analogického uplatnění § 11 odst. 2 písm. g) advokátního tarifu. Úkon spočívající v doplnění důkazů podáním 26. 2. 2021 soud nepovažoval za účelný, když uvedené podání směřovalo k prokazování cenových vztahů mezi žalovaným a jeho odběratelem díla. S projednávanou věcí uvedený důkaz mohl souviset pouze potud, pokud se kryly obsahově jednotlivé činnosti tam uvedené s činnostmi prováděnými žalobcem samotným. Takový důkaz však již ve spisu obsažen byl, a to jako příloha ke smlouvě žalovaného se právnická osoba.
33. Výroky pod body IV. a V. plynou z ustanovení § 148 odst. 1 OSŘ, kdy má Česká republika podle výsledku řízení právo na náhradu nákladů spočívajících v odměně znalce. Ta činila celkem částku 7 300 Kč. Pro účely náhrady nákladů bylo třeba poměřit vždy neúspěch toho kterého účastníka k předmětu řízení, opět v kapitalizované podobě ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobce neuspěl v rozsahu 9,9 %, žalovaný v rozsahu 90,1 %. Žalobce je tak povinen zaplatit částku 723 Kč a žalovaný 6 577 Kč. Oba jsou tak povinni učinit podle § 160 odst. 1 OSŘ v přiměřené lhůtě.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinný svoji povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.
Městský soud v Brně