Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 36/2022-58
Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Peroutkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka, zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do datum a zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím z titulu anonymizováno smlouvy ze dne datum.
2. V reakci na písemnou výzvu soudu k doplnění žaloby o důkazy, jimiž by bylo prokázáno, že před uzavřením smlouvy byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je výsledkem transpozice čl. 8 odst. 1 Směrnice 2008/48/ES a poskytuje široký prostor pro výklad. S odkazem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie žalobkyně poukazovala na, že poskytovatel má právo spolehnout se na informace poskytnuté spotřebitelem a poskytovatel není povinen provádět systematickou kontrolu informací. Není stanoven žádný privilegovaný způsob ověřování úvěruschopnosti, přičemž je třeba se držet zásady přiměřenosti. Dále namítá, že věrohodnější způsob než získávání podkladů přímo od spotřebitele je výsledek statistického modelu (důsledné zjišťování kreditního skóre), z něhož vyplyne pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků. Výsledkem tohoto modelu pak má být nejvyšší měsíční splátka, kdy jsou zohledněny rodinné poměry dlužníka, příjmy jeho partnera a další relevantní skutečnosti. Existenci pochybností žalobkyně minimalizuje tak, že dlužníka kontroluje v externích registrech (příjmení a NRKI). Ve vztahu k žalovanému žalobkyně dospěla k závěru, že je student a má čistý měsíčný příjem ve výši částka. příjmení měsíční příjem ostatních členů domácnosti je částka ulice výdaje na bydlení jsou pak podle žalobkyně částka. V registrech neměl žalovaný žádný negativní záznam. Doložit příjmy po žalovaném nepožadovala, protože je tento postup nedostatečný s tím, že žalovaný mohl žalobkyně předložit padělané podklady. Vhodnějším postupem tedy bylo příjmy žalovaného odhadnout. Stejně tak nebylo namístě podle žalobkyně ověřovat výdajovou složku žalovaného, neboť spotřebitelé si často nejsou vědomi řady svých výdajů. příjmení výdajů lze navíc omezit. Odborná péče žalobkyně tedy spočívala v sofistikovaném scoringovém modelu, na základě něhož žalobkyně uzavřela, že žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr splatit.
3. Ve svém podání ze dne datum žalobkyně uvedla skutečnosti, podle nichž žalovanému skutečně poskytla částku částka a popsala způsob uzavření smlouvy.
4. Stanovisko žalovaného k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit, neboť žalovaný není kontaktní.
5. Soud při jednání provedl dokazování, na základě něhož dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku částka, a to na č. účtu bankovní účet (dne datum). Tuto částku společně s poplatkem ve výši částka se žalovaný zavázal vrátit do 30 dnů od jejich poskytnutí. RPSN podle smlouvy bylo 48,3 %. K tomu, jak žalobkyně posuzovala úvěruschopnost, doložila úvěrovou zprávu a printsreen z interního systému. Z úvěrové zprávy pak toliko plyne, že žalovanému bylo poskytnutí řady úvěrů odmítnuto, přičemž z ničeho, co je v ní uvedeno, nelze rozumně dovozovat, že byl vhodným žadatelem o úvěr (žalobkyně to ani nijak konkrétně netvrdí). V printsreenu z interního systému jsou uvedeny příjmy žalovaného ve výši částka, aniž by byla tato skutečnosti jakkoli ověřována. Pokud jde o výpis z účtu žalovaného za období datum až datum, nejedná se tedy o řádný důkazní návrh, jelikož žalobkyně neuvedla, k čemu jeho provedení navrhuje. Nadto platí, že i tento důkaz neprokazuje to, že žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost, protože příjmy a výdaje na tomto účtu, nemohou vést k závěru, že žalovanému bylo přípustné poskytnout úvěr a týkající se pouze omezeného časového období, z něhož nelze vyvozovat žádné relevantní závěry.
6. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru a datum poskytnutí částky ve výši částka soud posoudil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona o spotřebitelském úvěru.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a shora citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobkyní je pouze částečně důvodný. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku částka na jeho účet. Smlouva, na základě které se tak stalo, byla smlouvou o spotřebitelském úvěru, pročež měla žalobkyně povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně však v řízení neprokázala, a jelikož se ústního jednání neúčastnila, nemohla jí být poskytnuto ústní poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), aby doložila listiny, ze kterých by plynulo, že údaje v printsreenu z interního systému odpovídaly skutečnosti, a že tedy žalovaný měl k dispozici dostatek volných zdrojů ke splácení spotřebitelského úvěru. Ze samotných interních podkladů lze vyvodit přinejlepším to, že úvěruschopnost žalovaného prověřována byla, nelze však dospět k závěru, že se tak stalo s odbornou péčí, neboť uvedené skutečnosti nejsou žádným způsobem doloženy. Podle soudu přitom bylo namístě pochybovat o jejich důvěryhodnosti, protože student zpravidla nedosahuje čistých měsíčních příjmů ve výši částka, přičemž jeho výdaje zkoumány a posuzovány v dané věci nebyly vůbec.
13. Soud nesouhlasí s názorem žalobkyně, že vhodnější postup pro ověřování úvěruschopnosti je statistický model (jakkoli může být dokonalý), ale je nezbytné, aby věřitel řádně s odbornou péčí ověřoval úvěruschopnost žadatele skutečně v každém konkrétním případě, což musí v soudním řízení prokázat. Jak ve svém rozsudku ze dne 14. 1. 2022, č. j. 27 Co 327/2020-119 (body 34 a 35), uvedl Krajský soud v Praze, součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta (navíc neúplné), aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Obezřetnost a důslednost žalobkyně při daném posuzování pak byla namístě i vzhledem k nevěrohodným údajům uvedeným ze strany žalovaného. Nelze se tak spokojit toliko s tvrzením, ale poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí skutečnosti uvedené žadatelem ověřit a posoudit. V tomto případě však žalobkyně skutečnosti uváděné žalovaným neověřovala vůbec, není proto ani namístě hodnotit případnou přiměřenost požadavků soudu na ověřování tvrzení žadatele o úvěr.
14. Pro nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele soud podle § 588 o. z. a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uzavřel, že smlouva o úvěru ze dne datum je absolutně neplatná (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo nebo také rozsudek, název soudu č. j. číslo jednací či Okresního soudu ve obec ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka a mnohé další).
15. Soud nicméně vzal za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému dne datum bezhotovostním převodem částku ve výši částka. V situaci, kdy byla smlouva o úvěru ze dne datum absolutně neplatná, zde však nebyl žádný právní důvod, pro který by si žalovaný mohl tuto finanční částku ponechat. Žalobkyně se proto po žalovaném může domáhat úhrady finanční částky, kterou mu v souvislosti s neplatnou smlouvou prokazatelně poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Vzhledem k tomu, že žalovaný podle nezpochybněného tvrzení žalobkyně z částky částka dosud ničeho nevrátila, uložil soud žalovanému ve I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni celou částku ve výši částka, a to společně se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.). Při určení splatnosti dluhu soud vycházel z toho, že žalobkyně žalovaného prokazatelně vyzvala k úhradě celého dluhu ve výši částka (resp. částky vyšší) výzvou ze dne datum, odeslanou dne datum a podle zákonné domněnky doručenou dne datum (§ 573 o. z.). Splatnost pak nastala po uplynutí 30 dnů ode dne vyhotovení výzvy, tj. tak, jak je ve výzvě explicitně uvedeno. Soud tak žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, tedy první den po splatnosti stanovené v této výzvě (po uplynutí 30 dnů od vyhotovení výzvy dne datum). Třídenní lhůtu k plnění soud ve I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.
16. Ve zbývající části pak soud žalobu zamítl, čemuž odpovídá II. výrok tohoto rozsudku.
17. O nákladech řízení soud rozhodl ve III. výroku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v této věci úspěšná v rozsahu 89 % (viz I. výrok) a neúspěšná v rozsahu 11% (viz výrok II.), přičemž při určení úspěchu a neúspěchu je třeba zohledňovat i příslušenství pohledávky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Po odečtení neúspěchu od úspěchu tak má nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 78 %. Její náklady sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka a jednak z odměny advokáta podle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), ve výši částka za 3 úkony právní služby po částka (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým rozborem). K tomu bylo dále třeba připočítat paušální náhradu hotových výdajů ve výši částka za 3 úkony právní služby po částka podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhradu odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činily 1 489; 78 % z této částky pak činí částka. Podání ze dne datum a ze dne datum nelze považovat za úkon k účelnému uplatnění práva, protože rozhodující skutečnosti o zkoumání úvěruschopnosti či uzavření úvěrové smlouvy měla žalobkyně tvrdit a prokazovat již v žalobě. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.