Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
110 C 65/2022-43
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Yvonou Del Favero ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 59 334,25 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Soud řízení, co do částky 9 250,54 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 479,54 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 13 901,30 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 9 250,54 Kč od datum do zaplacení a co do úroku ve výši 21 % ročně z částky 9 250,54 Kč od datum do zaplacení, zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 495,72 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 22 495,72 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se zamítá, co do částky 27 587,99 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 120,43 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 18 101,47 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 28 637,25 Kč od datum do datum, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 6 141,53 Kč od datum do zaplacení a co do úroku ve výši 19,97 % ročně z částky 28 637,25 Kč od datum do zaplacení.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Soud řízení, co do částky 9 250,54 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 479,54 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 13 901,30 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 9 250,54 Kč od [datum] do zaplacení a co do úroku ve výši 21 % ročně z částky 9 250,54 Kč od [datum] do zaplacení, zastavuje.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 495,72 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 22 495,72 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žaloba se zamítá, co do částky 27 587,99 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 120,43 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 18 101,47 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 28 637,25 Kč od [datum] do [datum], co do zákonného úroku z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 6 141,53 Kč od [datum] do zaplacení a co do úroku ve výši 19,97 % ročně z částky 28 637,25 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne datum (ve znění doplnění žaloby doručeném soudu datum) domáhala po žalovaném úhrady 50 083,71 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 28 637,25 Kč od datum a ve formě smluvního úroku z prodlení ve výši 19,97 % ročně z částky 28 637,25 Kč od datum do zaplacení, a úhrady kapitalizovaných, zákonného a smluvního úroků ve výši 8 120,43 Kč a 18 101,47 Kč. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaný uzavřeli datum smlouvu o půjčce číslo na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalovanému v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 33 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem a poplatky uhradit formou 60 týdenních splátek po 1 010 Kč do datum. Žalovaný uhradil 10 504,28 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně již v žalobě tvrdila, že tento byl prověřen na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a zaznamenány do zákaznické karty žalovaného, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva.
2. Dále se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady 9 250,54 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 479,54 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 13 901,30 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 9 250,54 Kč od datum do zaplacení a úroku ve výši 21 % ročně z částky 9 250,54 Kč od datum do zaplacení. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její předchůdkyně a žalovaný uzavřeli datum smlouvu o půjčce číslo (dále jen„ smlouva“), na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalovanému v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem a poplatky uhradit formou 60 týdenních splátek po 368 Kč do datum. Žalovaný částečně plnil, avšak celou dlužnou částku neuhradil. Podáním doručeným soudu dne datum, před jednáním ve věci, vzala žalobkyně žalobu ohledně tohoto nároku zpět s odůvodněním, že smlouva, která byla mezi předchůdkyní a žalovaným uzavřena, nebyla dohledána. Soud řízení ohledně tohoto nároku v souladu s ustanovením § 96 odst. 1 až 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) zastavil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř.
4. Z tvrzení žalobkyně a ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi předchůdkyní a žalovaným datum soud zjistil, že předchůdkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy v hotovosti, v den uzavření smlouvy, jistinu půjčky ve výši 33 000 Kč, přičemž převzetí jistiny stvrdil žalovaný na smlouvě svým vlastnoručním podpisem. Žalovaný se zavázal tuto částku (jistinu) s poplatky a úrokem celkem 60 588 Kč vrátit předchůdkyni formou 60 týdenních splátek po 1 010 Kč, první splátku 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Dluh tak měl uhradit do datum. Žalovaný uhradil 10 504,28 Kč. Další platby již neprovedl.
5. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které dne datum poskytla předchůdkyně žalovanému v hotovosti částku ve výši 33 000 Kč a žalovaný se tuto částku s poplatkem a úroky zavázal vrátit předchůdkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel.
6. Za této situace je nezbytné na spotřebitelskou úvěrovou aplikovat zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), a to ve znění platném a účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy, tj. ke dni datum.
7. Podle § 9 odst. 1 ZoSÚ je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.
8. Podle § 22 odst. 5 ZoSÚ není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.
9. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, dovodil, že i v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinné před novelou zákonem č. 43/2013 Sb., má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy.
10. Soud se proto zabýval otázkou, zda předchůdkyně dostála své zákonné povinnosti a před uzavřením úvěrové smlouvy řádně s odbornou péčí prověřila, zda je žalovaný schopen předmětný úvěr s ohledem na své konkrétní příjmy a výdaje řádně splácet. Ohledně těchto skutečností v plném rozsahu tíží břemeno tvrzení a důkazní žalobkyni. Podle § 22 odst. 5 ZoSÚ nebude-li prokázán opak, nastupuje vyvratitelná domněnka, že žalobkyně povinnost prověřit s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy řádně nesplnila. Byla-li smlouva o úvěru uzavřena, aniž by žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku dle § 588 o. z. absolutně neplatná (srovnej závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 201/2018). K neplatnosti absolutní soud přihlíží ex offo, tj. aniž by ji musel účastník namítat.
11. Žalobkyně k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného úvěr splácet skutkově tvrdila pouze obecně, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyně věnovala dostatečnou pozornost, tvrdila, že tento byl prověřen na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a zaznamenány do zákaznické karty žalovaného, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Kartu zákazníka však soudu nepředložila.
12. Jelikož s nedodržením povinnosti stanovené v § 9 odst. 1 ZoSÚ je prostřednictvím § 588 o. z. spojena sankce absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, musí se touto otázku soud zabývat z úřední povinnosti. V daném případě žalobkyně žádným způsobem, a to ani po poučení soudem, právního zástupce žalobkyně u jednání dne datum, že by úvěruschopnost žalovaného byla předchůdkyní před uzavřením smlouvy zkoumána.
13. Soud proto dospěl k závěru, že pokud předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy nezkoumala, porušila tak zákonnou povinnost stanovenou v § 9 odst. 1 ZoSÚ a v důsledku toho je smlouva dle § 588 o. z. absolutně neplatná. Za této situace nemůže být důvodným nárok žalobkyně na zaplacení úroku, poplatků a jiných v neplatné smlouvě ujednaných plnění.
14. V návaznosti na tento právní závěr posoudil soud nárok žalobkyně na zaplacení částky 50 083,71 Kč z pohledu nároku na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.), neboť ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Soud se proto zabýval tím, jakou částku žalovaný z titulu neplatné smlouvy vyčerpal a jakou částku žalobkyni dosud již zaplatil. V řízení vzal soud za prokázáno, že žalovaný obdržel datum 33 000 Kč, jak stvrdil svým vlastnoručním podpisem na smlouvě, a z tvrzení žalobkyně, jež nebylo žalovaným popřeno, vzal soud za prokázáno, že žalovaný uhradil 10 504,28 Kč. Soud tak zavázal žalovaného k úhradě rozdílu ve výši 22 495,72 Kč (33 000 – 10 504,28). Splatnost uvedené částky nastala datum v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne datum, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do datum v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou. K odeslání upomínky prokazatelně došlo datum na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Žalovanému vznikla v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího, tj. od datum, povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), tj. ve výši 7,5 % ročně až do zaplacení.
15. Svou aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala v souladu s § 1882 o. z. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřenou mezi předchůdkyní a žalobkyní, včetně přílohy.
16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, když procesně úspěšnějšímu žalovanému náklady řízení prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z toho, že předmětem řízení je vedle pohledávky též její příslušenství (úrok z prodlení) a zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008), a proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu. Navíc jako procesní neúspěch soud zhodnotil také částečné zpětvzetí žaloby, když k němu došlo s ohledem na to, že žalobkyně neměla k dispozici jeden z hlavních důkazů ve věci, a to uzavřenou tvrzenou smlouvu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.