Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
9 C 91/2022-16
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Vladislavou Štulcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím,
takto:
Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem 18,9% ročně z částky 10 000 Kč od 1.12.2021 do 30.12.2021, s úrokem 8,5% ročně z částky 10 000 Kč od 11.12.2021 do zaplacení, s úrokem 8,5% ročně z částky 10 000 Kč od 31.12.2021 do zaplacení, dále kapitalizovaný úrok ve výši 441,1 Kč od 1.9.2021 do 30.11.2021 a na nákladech řízení nahradit žalobkyni částku 1 000 Kč k rukám žalobkyně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem 18,9% ročně z částky 10 000 Kč od 1.12.2021 do 30.12.2021, s úrokem 8,5% ročně z částky 10 000 Kč od 11.12.2021 do zaplacení, s úrokem 8,5% ročně z částky 10 000 Kč od 31.12.2021 do zaplacení, dále kapitalizovaný úrok ve výši 441,1 Kč od 1.9.2021 do 30.11.2021 a na nákladech řízení nahradit žalobkyni částku 1 000 Kč k rukám žalobkyně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Žalobkyně se žalobou podanou dne 22.1.2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí celkem 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným. Uvedla, že dne 8.7.2017 uzavřela žalovaná s žalobkyní Rámcovou smlouvu číslo na základě které byl žalované aktivován běžný účet č. bankovní účet. Dne 30.7.2019 uzavřela žalovaná s žalobkyní Dodatek číslo k Rámcové smlouvě, jehož podpisem požádala o poskytnutí kontokorentu ve výši 10 000 Kč, který byl žalované schválen dne 30.7.2019 a zároveň jí bylo umožněno jeho čerpání na účtu č. bankovní účet. Nedílnou součástí Smlouvy o poskytnutí kontokorentu byly Podmínky pro poskytnutí kontokorentu. Protože žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy porušila, přistoupila žalobkyně dne 1.12.2021 k zesplatnění kontokorentu. Ke dni zesplatnění byla dlužná částka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu. Žalovaná ani přes výzvu žalobkyně dlužnou částku neuhradila.
Žalovaná se k věci nevyjádřila.
Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žádný z účastníků se k výzvě soudu nevyjádřil, ačkoliv jim byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
Z následujících provedených důkazů po jejich zhodnocení jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná uzavřela dne 8.7.2017 žalobkyní Rámcovou smlouvu číslo na základě které byl žalované aktivován běžný účet č. bankovní účet. Dne datum uzavřela žalovaná s žalobkyní příjmení číslo k Rámcové smlouvě, jehož podpisem požádala o poskytnutí kontokorentu ve výši 10 000 Kč, který byl žalované schválen dne 30.7.2019 a zároveň jí bylo umožněno jeho čerpání na účtu č. bankovní účet. Nedílnou součástí Smlouvy o poskytnutí kontokorentu byly Podmínky pro poskytnutí kontokorentu. Protože žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy porušila, přistoupila žalobkyně dne 1.12.2021 k zesplatnění kontokorentu. Ke dni zesplatnění byla dlužná částka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu. Žalovaná ani přes výzvu žalobkyně dlužnou částku neuhradila.
Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 1968 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1958 odst. 1 ObčZ je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.
Dle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.
Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně uzavřela se žalovanou platnou smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. obč. zák., jejíž součástí byly obchodní podmínky, když splňuje veškeré zákonem vyžadované náležitosti, tedy závazek věřitele (banky) poskytnout dlužníkovi (žalované) peněžní prostředky a závazek dlužníka peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky. Podle uvedené smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč s tím, že je žalovaná vrátí spolu se sjednanými úroky a poplatky. Zatímco předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost a peněžní prostředky žalované poskytla, žalovaná svou povinnost neplnila řádně a dostala se do prodlení (§ 1968 obč. zák.). Žalované tedy vznikla povinnost zaplatit žalobkyni i smluvní úrok z prodlení, tak jak jej požadovala.
Z vyložených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku, a to včetně úroků z prodlení (podle § 1970 obč. zák. ve výši stanovené § 1 nař. vl. č. 351/2013 Sb.) jak je žalobkyně požadovala, když údaje o splatnosti obsažené v žalobě zcela odpovídají zjištěnému skutkovému stavu. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.
Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla procesně úspěšnou účastnicí žalobkyně a náleží jí tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) Náklady řízení v daném případě představovaly zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím řádně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí (exekuci).