Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
8 C 292/2021-92
Okresní soud v Prostějově rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Danou Malechovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa, obec a číslo – část obce
zastoupený advokátem titul jméno příjmení
sídlem adresa, obec a číslo - část obce,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa, obec,
o zaplacení částky 21.809,10 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1.890,09 Kč
s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8.047,67 Kč od 11. 9. 2021 do 8. 10. 2021,
s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7.276,67 Kč od 9. 10. 2021 do 1. 11. 2021,
s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7.141,67 Kč od 2. 11. 2021 do 8. 11. 2021,
s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6.240,67 Kč od 9. 11. 2021 do 9. 12. 2021,
s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.289,90 Kč od 10. 12. 2021 do 10. 1. 2022,
s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4.439,80 Kč od 11. 1. 2020 do 11. 2. 2022,
s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3.589,80 Kč od 12. 2. 2022 do 14. 3. 2022,
s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2.739,58 Kč od 15. 3. 2022 do 14. 4. 2022,
s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1.890,09 Kč od 15. 4. 2022 do zaplacení
to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky 13.761,43 Kč s úrokem z prodlené ve výši 10 % ročně z částky 13.761,43 Kč od 11. 9. 2021 do zaplacení se zamítá.
III. Řízení o zaplacení částky 6.157,58 Kč se zastavuje.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1.890,09 Kč</b> <b>s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8.047,67 Kč od 11. 9. 2021 do 8. 10. 2021,</b> <b>s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7.276,67 Kč od 9. 10. 2021 do 1. 11. 2021,</b> <b>s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7.141,67 Kč od 2. 11. 2021 do 8. 11. 2021,</b> <b>s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6.240,67 Kč od 9. 11. 2021 do 9. 12. 2021,</b> <b>s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.289,90 Kč od 10. 12. 2021 do 10. 1. 2022,</b> <b>s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4.439,80 Kč od 11. 1. 2020 do 11. 2. 2022,</b> <b>s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3.589,80 Kč od 12. 2. 2022 do 14. 3. 2022,</b> <b>s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2.739,58 Kč od 15. 3. 2022 do 14. 4. 2022,</b> <b>s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1.890,09 Kč od 15. 4. 2022 do zaplacení</b> <b>to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba na zaplacení částky 13.761,43 Kč s úrokem z prodlené ve výši 10 % ročně z částky 13.761,43 Kč od 11. 9. 2021 do zaplacení se zamítá.</b> <b>III. Řízení o zaplacení částky 6.157,58 Kč se zastavuje.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 11. 10. 2021 domáhal vůči žalovanému úhrady peněžitého plnění, a to dlužné jistiny ve výši 21.809,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % od 11. 9. 2021 do zaplacení. Žalobce uvedl, že s žalovaným uzavřel dne 29.1.2019 smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytl žalovanému 30.000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit žalobci dohodnuté splátky. Současně byla posouzena schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný však dohodnuté splátky nehradil a žalobce proto úvěr prohlásil za splatný ke dni 24.6.2020, když žalovaný na svůj dluh uhradil po zesplatnění 2.409,95 Kč.
2. V průběhu řízení vzal žalobce svou žalobu zpět o celkovou částku 6.157,58 Kč s ohledem na částečná plnění žalovaného po podání žaloby ve výši 771 Kč dne 8. 10. 2021, 135 Kč dne 1.11.2021, 901 Kč dne 8.11.2021, 950,77 Kč dne 9.12.2021, 850 Kč dne 10.1.2022, 850,25 Kč dne 11.2.2022, 849,97 Kč dne 14.3.2022, 849,49 Kč dne 14.4.2022.
3. Žalovaný jako fyzická osoba se k žalobě nevyjádřil, přestože mu žaloba byla doručena v souladu s ustanovením § 49 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) do vlastních rukou na adresu v souladu s ustanovením § 46b písm. a) o.s.ř.
4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav:
5. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne 29. 1. 2019 bylo zjištěno, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč na účet vedený na jméno žalovaného pod č. bankovní účet. Současně se strany dohodly na číslu úvěrového účtu, z něhož bude úvěr poskytnut a na který bude úvěr formou zápočtu z běžného účtu splácen pod č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal splácet úvěr ve splátkách po 708,19 Kč po dobu 72 měsíců.
6. Z výpisu z úvěrového účtu č. bankovní účet bylo zjištěno, že ke dni 29. 1. 2019 žalovaný čerpal úvěr ve výši 30.000 Kč. Za období od 29. 1. 2019 do 31. 5. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný uhradil ve splátkách celkem 19.542,38 Kč.
7. Podle žádosti o úvěr žalovaný uvedl své identifikační a kontaktní údaje, výši svého měsíčního příjmu 8.500 Kč (invalidní důchod) a celkovou výši příjmu domácnosti žalovaného 25.000 Kč. Žalovaný vlastnil dům/byt.
8. Z výpisu z běžného účtu za období leden 2019 vedeného žalobcem na jméno žalovaného pod č. bankovní účet bylo zjištěno, že jediným příjmem žalovaného byl právě poskytnutý úvěr a žalobce dokonce účtoval žalovanému úrok z nepovoleného debetního zůstatku ve výši 2 Kč.
9. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 30. 6. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 15 dnů od doručení výzvy. Tato výzva byla podána k poštovní přepravě dne 30. 6. 2021.
10. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. se celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.
13. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (odst. 2).
14. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
16. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
17. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že soud by měl posuzovat otázku platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pouze v případě, že žalovaný jako dlužník namítne nedodržení povinností žalobce jako věřitele v souvislosti s uzavíráním smlouvy a jeho povinností prověřit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Výklad citovaného ustanovení je však modifikován rozsudkem Soudního dvora EU ve věci C 679/2018 ze dne 5. 3. 2020, podle kterého je české právo ukládající povinnost spotřebiteli dovolat se neplatnosti úvěrové smlouvy v rozporu s unijním právem a soud je proto povinen z úřední povinnosti zkoumat postup věřitele při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to zda tento postup odpovídá evropskému právu, tj. směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Podle článku 8 této směrnice„ členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi.“ Podle článku 23 uvedené směrnice„ členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“
19. K míře pečlivosti věřitele při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele se vyjádřil v rámci předchozí úpravy § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/18. V tomto rozhodnutí uvedl„ že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“
20. Podle citovaných rozhodnutí a při aplikaci eurokonformního výkladu vnitrostátní právní úpravy spotřebitelských smluv je zřejmé, že informace věřitelem získané od spotřebitele jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti až doplňkové. Primární povinností věřitele je zjistit si spolehlivost potřebných údajů i z jiných zdrojů než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Takto by měl věřitel např. zkoumat a objektivně ověřovat skutečnou výši příjmů a výdajů, zejména v souvislosti s bydlením, vyživovacími povinnostmi, splatnými dluhy a zjišťovat další informace přímo ovlivňující komplexní závěry věřitele o majetkové situaci dlužníka. Pokud tyto povinnosti věřitel důsledně před uzavřením smlouvy o úvěru nesplní, je důsledkem aplikace sankce v podobě neplatnosti smlouvy.
21. V daném případě žalobce tvrdil a prokázal, že provedl pouze částečné šetření ohledně majetkové situace dlužníka v části příjmové, když vycházel pouze z informací, které poskytl žalovaný. I z těchto údajů je patrná finanční situace žalovaného, který deklaroval příjem pouze z invalidního důchodu ve výši 8.500 Kč, v měsíci, kdy mu byl poskytnut úvěr, mu tento důchod na uvedený účet ani nebyl poukázán a žalovaný se tak ocitl v nepovoleném debetním zůstatku. Soud proto dospěl k závěru, že úkony, které učinil věřitel za účelem odborného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, byly nedostatečné a smlouva o úvěru je ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem neplatná.
22. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, které přijal žalovaný jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že žalobce prokázal, že žalovanému poskytl bezhotovostním převodem na jeho účet částku 30.000 Kč a žalovaný uhradil částku 21.952,33 Kč (do zesplatnění 19.542,38 Kč, po zesplatnění 2.409,95 Kč), bylo žalobě vyhověno pouze ve výši rozdílu mezi oběma uvedenými částkami, při zohlednění částečného zpětvzetí žaloby v důsledku plnění žalovaného po podání žaloby. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, neboť na jiná plnění, která žalobce požadoval na základě smlouvy o úvěru, mu nárok nevznikl. Žalovaný byl zavázán i úhradě úroku z prodlení z dlužné částky od data jak požadoval žalobce podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku a § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když splatnost dluhu nastala ke dni 21. 7 2021, tj. po uplynutí lhůty k plnění uvedené v předžalobní výzvě ze dne 30. 6. 2021, doručené podle § 573 o.z. dne 5. 7. 2021.
23. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově, CZ- 797 09 Prostějov, Havlíčkova 16, ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost tímto rozhodnutím uložená splněna dobrovolně, smí se věřitel domáhat jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.