Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
115 C 180/2021-34
Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 6 141,37 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 200 Kč od 28. 2. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 941,37 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 015,03 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 265,82 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 141,37 Kč od 21. 1. 2020 do 27. 2. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 941,37 Kč od 28. 2. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 6 141,37 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatiti žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 042 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupe žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 200 Kč od 28. 2. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 941,37 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 015,03 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 265,82 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 141,37 Kč od 21. 1. 2020 do 27. 2. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 941,37 Kč od 28. 2. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 6 141,37 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatiti žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 042 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupe žalobkyně.
1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 7. 2021, doplněnou o podání ze dne 8. 2. 2022, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 6 141,37 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba (dále je„ právní předchůdce“) a žalovanou byla dne 8. 12. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 932 Kč, úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnou za zpracování a doručení splácení ve výši 2 194 Kč a administrativním poplatkem ve výši 2 204 Kč, to vše v 45 týdenních splátkách ve výši 274 Kč. Žalovaná neplnila řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostala se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradila 1 800 Kč. S účinností ke dni 20. 1. 2019 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni.
2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila.
3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili).
4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:
5. Dne 8. 12. 2017 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce číslo. Žalovaná svým podpisem potvrdila, že jí byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 7 000 Kč a zavázala se tuto částku vrátit spolu úrokem ve výši 932 Kč, úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnou za zpracování a doručení splácení ve výši 2 194 Kč a administrativním poplatkem ve výši 2 204 Kč, tj. celkem 5 330 Kč, v 45 týdenních splátkách ve výši 274 Kč.
6. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce byla dne 24. 2. 2017 vyplněna zákaznická karta žalované. Žalovaná uvedla, že žije v nájmu, má vyživovací povinnost vůči 1 osobě a její čistý příjem činí 6 426 Kč měsíčně. Další příjmy žalované činily 14 620 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalované měly představovat 7 000 Kč. Z karty vyplývá, že ze strany původního věřitele byla ověřena výše mzdy žalované předložením pracovní smlouvy.
7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávky informována dopisem ze dne 20. 1. 2020, kterým byla současně vyzvána k zaplacení dluhu v celkové výši 15 644,75 Kč do 10 dnů od doručení dopisu. Dopis byl odeslán dne 14. 2. 2020.
8. Předžalobní upomínkou ze dne 11. 5. 2020 žalobkyně žalovanou opětovně vyzvala k úhradě dluhu.
9. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.
10. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy.
16. Smluvní ujednání mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.
17. V posuzované věci žalovaná sice předložila právnímu předchůdci žalobkyně přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ze zákaznické karty nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovanou byly ze strany právního předchůdce žalobkyně dostatečně ověřovány. Čistý měsíční příjem žalované činil 6 426 Kč a byl ověřen předložením pracovní smlouvy. Žalovaná však nespecifikovala její další příjem ve výši 16 620 Kč. Právní předchůdce žalobkyně současně nezkoumal a neověřoval, jaký je zdroj tohoto dalšího příjmu a zda skutečně odpovídá výši tvrzené žalovanou. Právní předchůdce žalobkyně pak zcela rezignoval na zkoumání výdajové stránky žalované. Měsíční výdaje žalované byly stanoveny pouze odhadem na částku 7 000 Kč, není zřejmé, zda měly představovat výdaje na bydlení, výdaje na vyživované osoby, výdaje na osobní potřeby apod. Jistě bylo v možnostech právního předchůdce žalobkyně ověřit si zdroj a skutečnou výši těchto výdajů (např. předložením nájemní smlouvy apod.). Při obecné znalosti o výši současných nákladů na bydlení se pak jeví jako vysoce nepravděpodobné, že celkové měsíční výdaje žalované činily toliko 7 000 Kč, a to za předpokladu, že žalovaná žije v nájmu a má vyživovací povinnost vůči další osobě. Pokud se právní předchůdce žalobkyně spokojil s tvrzením žalované o ohledně jejích měsíčních výdajů, aniž se zajímal o pravdivost těchto tvrzení, nelze dospět k závěru, že při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr postupoval s odbornou péčí. Pouhé vyplnění formuláře (karty zákazníka) nelze považovat za náležité prověření finanční situace žalované.
18. Právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“
19. Právní předchůdce žalobkyně tedy poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18).
20. Soud proto uzavřel, že smlouva o zápůjčce byla od počátku neplatná a žalobkyni vzniklo, resp. bylo jí postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila. Žalovaná na svůj dluh uhradila částku 1 800 Kč, žalobkyně má proto nárok na vrácení poskytnutého plnění ve výši 5 200 Kč.
21. Žalobkyně má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalovaná se do prodlení dostala marným uplynutím lhůty splatnosti. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k úhradě považovat oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, ve kterém byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení. Oznámení bylo žalované zasláno dne 14. 2. 2020, doručeno jí mohlo být nejdříve 3 dne po odeslání, tj. 17. 2. 2020. Dne 18. 2. 2020 žalované počala běžet 10 denní lhůta pro úhradu neoprávněného majetkového prospěchu, která skončila dne 27. 2. 2020. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení počínaje dnem 28. 2. 2020 ve výši požadované v petitu žalobního návrhu, tedy ve výši, která není v rozporu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
22. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.
23. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Úspěch žalobkyně je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 5 200 Kč, ohledně které soud žalobě ve výroku I. vyhověl. Naopak neúspěch žalobkyně je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 941,37 Kč, ohledně které soud žalobu ve výroku II. zamítnul. Žalobkyně proto byla úspěšná v 85 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 15 %. Po vzájemném zápočtu úspěchu žalobkyně vůči úspěchu žalovaného má žalobce právo na náhradu 88 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ a.t.“), za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. a.t. 200 Kč. Za každý provedený úkon pak náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. ve výši á 100 Kč Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 1 489 Kč. Žalobkyně má tedy právo na náhradu 1 042 Kč, která odpovídá 70 % účelně vynaložených nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí, popř. exekuci.