Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
12 C 9/2021-98
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Rapušákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 34.830 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 30.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30.000 Kč od 5. 9. 2020 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 4.830 Kč, smluvní úrok ve výši 21,05 % ročně z částky 28.401 Kč od 26. 8. 2020 do 24. 11. 2020, smluvní úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 28.401 Kč od 25. 11. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28.401 Kč od 26. 8. 2020 do 4. 9. 2020, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 2.196,80 Kč k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 30.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30.000 Kč od 5. 9. 2020 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 4.830 Kč, smluvní úrok ve výši 21,05 % ročně z částky 28.401 Kč od 26. 8. 2020 do 24. 11. 2020, smluvní úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 28.401 Kč od 25. 11. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28.401 Kč od 26. 8. 2020 do 4. 9. 2020, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 2.196,80 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne datum, ve znění opravy ze dne datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 28.401 Kč s příslušenstvím vyčísleným v souladu se zákonem č. 186/2020 Sb. , kterým se mění zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, a se smluvními pokutami, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradila. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10 ).
3. Soud nařídil ve věci jednání na den datum v 10.30 hodin. Žalobkyně omluvila svou neúčast u jednání, žalovaná se bez omluvy nedostavila, soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. Podání žalobkyně datované dnem datum, obsahující omluvu z jednání a upřesnění skutkových tvrzení žalobkyně, bylo do datové schránky soudu doručeno datum v 10.03 hodin, do doby zahájení jednání nebylo soudkyni předloženo, když okamžité předložení podání není technicky realizovatelné. Nepřítomné žalobkyni nebylo možné poskytnout u jednání patřičná poučení v souladu s ustanovením § 118a občanského soudního řádu .
4. V průběhu řízení bylo prokázáno, že žalovaná uzavřela dne datum s žalobkyní smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30.000 Kč. Částka 27.500 Kč byla čerpána připsáním na účet určený žalovanou dne datum, částka 2.500 Kč byla převedena v souladu se Smlouvou na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provize. Žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni celkovou cenu úvěru ve výši 42.000 Kč, tedy včetně smluvního úroku v sazbě 21,05 % ročně, v pravidelných 40 měsíčních splátkách ve výši 1.050 Kč, avšak tuto povinnost řádně neplnila přes zaslané upomínky. V souladu s článkem IV. bod 1. písm. d) Smlouvy proto žalobkyně úvěr zesplatnila k datu 25. 8. 2020. Žalobkyně žalobou nárokuje neuhrazené splátky do zesplatnění úvěru ve výši 3.150 Kč (tři splátky á 1.050 Kč); jistinu ve výši 28.401 Kč (tj. 30.000 Kč po odečtení úmoru ze tří neuhrazených splátek 524 Kč, 533 Kč a 542 Kč); smluvní úrok ve výši 21,05 % ročně z jistiny 28.401 Kč od 26. 8. 2020 do 24. 11. 2020, úrok dle zákona č. 186/2020 Sb. ve výši 8,25 % ročně z jistiny 28.401 Kč od 25. 11. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % z jistiny 28.401 Kč od 26. 8. 2020 do zaplacení; účelně vynaložené náklady na upomínky ve výši 300 Kč (100 Kč za každou odeslanou upomínku v souladu s článkem IV., bod 4., písm. b), d) Smlouvy); smluvní pokutu ve výši 1.497 Kč (499 Kč za každou ze tří neuhrazených splátek); smluvní pokutu ve výši 1.482 Kč (0,1% denně z neuhrazených splátek dle článku IV. bod 2 písm. a) Smlouvy, tedy 0,1% denně z částky 31.5551 Kč od 26. 8. 2020 do 11. 10. 2020). Žalovaná dluh neuhradila ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně s datem datum. (shodná tvrzení účastníků, smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne datum, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, úvěrové podmínky, záznam o vložení dokumentu do systému, potvrzení o provedení transakce – 2 x, přehled splátek, bonita smlouvy, upomínky ze dne datum, ze dne datum, čestná prohlášení o odeslání zásilek ze dne datum a datum, seznamy odeslaných upomínek, zesplatnění úvěru a předžalobní výzva ze dne datum včetně podacího lístku)
5. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvedla, že před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala řádně úvěruschopnost žalované, kdy žalovaná prokázala, že její příjmy jsou dostačující a úvěr je schopna řádně splácet. K důkazu doložila listin y, z nichž má soud za prokázáno, že žalovaná byla zaměstnaná s průměrným příjmem 12.670,50 Kč (leden a únor 2020), přičemž dle výpisu z účtu za měsíc březen 2020 byla mzda poskytována zaměstnavatelem příjmení, spol. s r.o. V měsíci únoru 2020 činil konečný zůstatek účtu 1.276,50 Kč, zůstatek účtu v měsíci březnu 2020 činil 104,90 Kč. Žalovaná neměla záznam v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku, neměla vyživovací povinnost. Žalovaná v čestném prohlášení o závazcích uvedla, že nemá závazky u jiných věřitelů, v čestném prohlášení o výdajích a příjmech, uváděla příjem 13.840 Kč měsíčně, výdaje související s bydlením 5.000 Kč měsíčně, a další běžné výdaje 4.000 Kč měsíčně. (shodná tvrzení účastníků, výplatní lístky za měsíce leden a únor 2020, výpis z účtu žalované za období datum – datum, výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, čestné prohlášení o výdajích a příjmech ze dne datum, čestné prohlášení o závazcích ze dne datum)
6. V listin ě nazvané„ Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ žalobkyně udávala příjem žalované ve výši 13.000 Kč a výdaje na bydlení 5.000 Kč s tím, že rozdíl činí 8.000 Kč. V další části listin y udává žalobkyně normativní náklady na bydlení v obci obec obec v částce 5.374 Kč, výši životního minima zákazníka včetně vyživovaných osob 3.410 Kč a nezabavitelnou částku (existenční minimum) v částce 5.856 Kč.
7. Z databáze ISAS zdejšího soudu bylo zjištěno, že na majetek žalované bylo v minulosti nařízeno pět exekucí, všechny již byly skončeny. Ve věci žalované bylo vedeno nalézací řízení sp. zn. spisová značka žalobcem právnická osoba, IČO, vymáhána byla pohledávka ze smlouvy o úvěru ze dne datum.
8. Právní poměry mezi účastníky se řídí ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku a zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
9. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem
13. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 257/2016 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle § 2395 a násl. občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smlouvy. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaná uzavírala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (žalobkyně), že dlužníkovi poskytne peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč a dlužník (žalovaná) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky a poplatky stanovené smlouvou. Dle Smlouvy byla žalovaná povinna uhradit celkovou částku 42.000 Kč. Žalovaná však porušila ujednání smlouvy o úvěru, na úhradu úvěru neuhradila ničeho.
14. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou, která je dle názoru soudu aktuální i po přijetí nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. V tomto směru se soud opírá zejména o aktuální Rozsudek Soudního dvora C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, jakož i o usnesení Pléna Ústavního soudu Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011, který se podrobně zabývá otázkou aplikace práva Evropských společenství, právě pokud jde o posuzování nepřiměřených ujednání ve spotřebitelských smlouvách, kdy dospěl k závěru, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv je nutné chápat jako nesouladnou nejen s evropským právem, ale i českým ústavním pořádkem. Soud tak přistupuje ke zkoumání platnosti smlouvy z úřední povinnosti. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit pak konstatuje Ústavní soud v aktuálním nálezu III. ÚS 4129/18 . Žalobkyně uváděla, že řádně zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované a doložila listin y, ze kterých vycházela (podrobnější rozbor zjištěných údajů byl obsahem podání ze dne datum, které soud obdržel až po vydání rozhodnutí ve věci samé – viz shora). Úvěruschopnost žalované byla prověřována na základě konkrétních informací uvedených žalovanou při uzavírání Smlouvy, údajů zjištěných z dostupných registrů, a údajů o životním a existenčním minimu a normativních nákladech na bydlení. Žalovaná doložila výplatní lístky a výpis z účtu, kterými bylo prokázáno, že je zaměstnaná s pravidelným příjmem, který činil v průměru 12.670,50 Kč, přičemž žalobkyně při analýze údajů vycházela z částky 13.000 Kč. Žalovaná udávala výši svých výdajů, tyto údaje nebyly nijak objektivizovány. Žalobkyní nebylo ověřováno, jaké jsou konkrétní sociální a majetkové poměry žalované, spokojila se s prokázáním příjmu, neověřovala výdaje žalované (minimálně lehce doložitelné výdaje spojené s bydlením). V listin ě obsahující údaje o životním a existenčním minimu a normativních nákladech na bydlení jsou zaznamenány částky, které v součtu dávají 14.640 Kč (5.374 Kč + 3.410 Kč + 5.856 Kč), tedy částku převyšující příjem žalované. Nelze mít přitom za souladné se zákonem, pokud věřitel poskytne úvěr i přes svá negativní zjištění (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018 ; nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Rovněž je nutné zmínit, že skutečnost, že má žalovaná příjem, automaticky neznamená, že je schopna hradit všechny své nutné výdaje. Je nezbytné zdůraznit, že povinnost prošetřit řádně poměry dlužníka ze zákona stíhá věřitele, nikoli samotného dlužníka. Úvěruschopnost žalované žalobkyně neprověřila, dle názoru soudu, s odbornou péčí, soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z pohledu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.
15. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl i bez návrhu, neboť jde o jednání v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. K tomu lze odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2019 č. j. 8 Co 383/2018 -66:„ Podle § 588 obč. zák. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatností právního jednání (v tomto je možno se opřít o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kolektiv občanský zákoník I. obecná část – (§ 1 a § 654 ). Komentář 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 citovaného zákona, potažmo druhu jeho neplatnosti. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznit povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění o účelu směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech, což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 “
16. Na základě neplatného právního jednání bylo žalované ze strany žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 30.000 Kč, žalobkyně má právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná neuhradila ničeho, soud tak přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky 30.000 Kč. Ve zbylém rozsahu, tedy ohledně částky 4.830 Kč, smluvního úroku ve výši 21,05 % ročně z částky 28.401 Kč od 26. 8. 2020 do 24. 11. 2020, smluvního úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 28.401 Kč od 25. 11. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28.401 Kč od 26. 8. 2020 do 4. 9. 2020, byla žaloba zamítnuta, neboť šlo o nároky vyplývající ze smlouvy, která byla shledána neplatnou.
17. Soud přiznal žalobkyni nárok spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě od data 5. 9. 2020, tedy v návaznosti na předžalobní upomínku. Úrok z prodlení odpovídá současné právní úpravě, tedy ustanovení § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni vzniku prodlení. Ve zbylém rozsahu, tedy z nepřiznané části nároku, soud žalobu zamítl i ohledně příslušenství pohledávky.
18. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2 , § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , když úspěch žalobkyně ve věci byl částečný. Výzva dle ustanovení § 142a občanského soudního řádu byla žalované zaslána právním zástupcem žalobkyně. V prvé řadě se při rozhodování o nákladech řízení zabýval soud otázkou úspěchu účastníků ve věci. Ohledně částky 31.835,42 Kč (30.000 Kč + 1.835,42 Kč – úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vydání rozhodnutí) byla žaloba podána důvodně, nedůvodně byla podána ohledně částky 7.586,70 Kč (4.830 Kč + 1.486,44 Kč – smluvní úrok kapitalizovaný ke dni 24. 11. 2020 + 1.212,64 Kč – smluvní úrok kapitalizovaný ke dni vydání rozhodnutí + 57,62 Kč – zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 4. 9. 2020). Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 31.835,42 Kč, která představuje 80,75 % předmětu řízení (39.422,12 Kč), žalovaná byla úspěšná ohledně částky 7.586,70 Kč, což je 19,25 % z předmětu řízení. Od úspěchu žalobkyně je nutné odečíst úspěch žalované, tzn. 80,75 % méně 19,25 % vychází tedy, že žalobkyně má právo na 61,50 % vynaložených nákladů řízení.
19. Soud má za to, že jsou splněny podmínky ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (obdobná věc např. sp. zn. spisová značka), proto celkové náklady řízení v částce 3.572 Kč představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1.394 Kč, jehož výše byla určena dle položky 2 odst. 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby á 300 Kč v částce 900 Kč stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, podání žaloby; k doplnění skutkových tvrzení soud nepřihlížel jako k dalšímu úkonu právní služby, když má za to, že tato skutková tvrzení měla být součástí řádně vypracované žaloby); odměna advokáta v souladu s ustanovením § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 1.500 Kč (3 úkony á 500 Kč); daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad stanovená v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši 378 Kč. S ohledem na výše uvedené pak soud uložil žalované zaplatit 61,50 % nákladů řízení žalobkyně v částce 2.196,80 Kč.
20. Jelikož žalobkyni, které byla přisouzena náhrada nákladů řízení, zastupoval v řízení advokát, je žalovaná dle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu povinna zaplatit tuto náhradu advokátu.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu ).