Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
49 C 175/2021-60
Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Monikou Schön, Ph.D., v právní věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO,
se sídlem v obec a číslo, ulice číslo
zastoupená JUDr. jméno příjmení,
advokátem se sídlem v obec, ulice číslo
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum,
bytem v obec, ulice číslo
o 8.750 Kč s úroky z prodlení,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 7.000 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7.000 Kč za dobu od 10. listopadu 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 1.750 Kč a úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7.000 Kč za dobu od 23. října 2016 do 9. listopadu 2018.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 684 Kč k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta se sídlem v obec, ulice číslo do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 7.000 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7.000 Kč za dobu od 10. listopadu 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 1.750 Kč a úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7.000 Kč za dobu od 23. října 2016 do 9. listopadu 2018. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 684 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice] [číslo] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši 8.750 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částky a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že podle smlouvy o zápůjčce ze dne 27. 9. 2016 právnická osoba s. r. o. poskytla žalovanému částku ve výši 7.000 Kč, tuto se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 1.750 Kč do 22. 10. 2016, avšak nevrátil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla žalobci postoupena smlouvou ze dne 29. 11. 2016. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně.
Žalovaný se ve věci – ač k tomu soudem vyzván – nevyjádřil, k jednání nařízenému na den 22. 3. 2022 se – ač předvolán řádně a včas – bez omluvy nedostavil. Soud tedy jednal v jeho nepřítomnosti. K tomuto jednání se nedostavil ani žalobce, který svou neúčast omluvil, nicméně svou neúčastí zabránil soudu v postupu podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. (k tomu srov. níže).
Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (srov. ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.): Dne 27. 9. 2016 právnická osoba poskytla částku ve výši 7.000 Kč žalované (srov. výpis z účtu žalované č. ú. bankovní účet, vedeného u právnická osoba). Soud nevzal za prokázané, že by uvedeného dne právnická osoba a žalovaný uzavřeli smlouvu o obsahu, jak tvrdil žalobce, o tom žádná listina předložená žalobcem nesvědčí. Předložil-li žalobce listinu označenou jako„ Smlouva o zápůjčce anonymizováno číslo“, jde o formulář, k němuž mj. není připojen podpis žalovaného a z ničeho nelze dovodit, že by žalovaný jakkoli projevil vůli být vázán smlouvou právě o tomto obsahu. I kdyby smlouva o žalobcem tvrzeném obsahu nicméně uzavřena byla, soud ji hodnotí jako absolutně neplatnou (srov. níže). Dne 29. 11. 2016 právnická osoba postoupila svou pohledávkou za žalovaným žalobci. Výzvou odeslanou dne 2. 11. 2018 byl žalovaný vyzván k zaplacení částky ve výši 15.845 Kč (sic!). Žalobce netvrdil, kdy byla výzva doručena, soud tedy vychází z domněnky dojití třetí pracovní den po odeslání (srov. ustanovení § 573 o. z.), tj. ke dni 7. 11. 2018. Žalovaný žalobci ani jeho právnímu předchůdci nezaplatil ničeho.
Soud nemá za prokázané, že by před uzavřením smlouvy poskytovatel půjčky ověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet, což samo o sobě je důvodem neplatnosti smlouvy (srov. ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni, kdy podle tvrzení žalobce měla být uzavřena smlouva, tj. ke dni 27. 9. 2016). Vyjma toho soud nemá za prokázané, že by žalovaný byl vyzván k zaplacení dříve než výzvou ze dne 2. 11. 2018, odeslanou téhož dne.
Po právní stránce soud věc posoudil takto: Jak shora uvedeno, soud nemá za prokázané, že dne 27. 9. 2016 byla mezi právnická osoba a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce o obsahu tvrzeném žalobcem. I kdyby však uzavřena byla, hodnotí ji soud jako absolutně neplatnou, neboť poskytovatel půjčky zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když naprosto nezjišťoval majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. Tím právní předchůdce žalobce porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (tj. ke dni 27. 9. 2016). S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, případně rozsudek Soudního dvoru Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18).
Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalovaný obdržel dne 27. 9. 2016 částku 7.000 Kč, aniž k tomu měl právní důvod (plnění bez právního důvodu, případně podle neplatné smlouvy), došlo u něho ke vzniku bezdůvodného obohacení, které je povinen vydat (srov. ustanovení § 2991 an. o. z.). Žalovaný dosud nezaplatil ničeho, zbývá tedy k zaplacení částka ve výši 7.000 Kč. Splatnost částky 7.000 Kč podle skutkových zjištění soudu nastala ke dni 9. 11. 2018. První doložená výzva k plnění je ze dne 2. 11. 2018, předaná k poštovní přepravě téhož dne. Protože žalobce netvrdil jiné datum doručení, soud vycházel z domněnky dojití třetí pracovní den (srov. ustanovení § 573 o. z.), tj. dne 7. 11. 2018. Dne 7. 11. 2018 byla středa. Za dobu„ bez zbytečného odkladu“, v níž je dlužník povinen splnit (srov. ustanovení § 1958 odst. 2 o. z.) za této situace soud považuje následující pátek, tj. 9. 11. 2018 (nelze rozumně předpokládat, že žalovaný hned v den doručení, ve středu 7. 11. 2018, reálně mohl stihnout zadat bankovní příkaz k úhradě; pokud jej zadal následující den, tj. ve čtvrtek 8. 11. 2018, částka mohla být reálně připsána na účet žalobce v pátek 9. 11. 2018. Ke dni 9. 11. 2018 tedy podle názoru soudu nastala splatnost částky 7.000 Kč a od následujícího dne, tj. od 10. 11. 2018, je žalovaný v prodlení se zaplacením této částky. Soud proto shledal žalobu důvodnou v té části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 7.000 Kč s úroky z prodlení (k právu na zaplacení úroku z prodlení srov. ustanovení § 1970 o. z.) z této částky ode dne 10. 11. 2018 do zaplacení. Vzhledem k tomu, že se žalobce domáhal zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně (ač podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. by měl právo na vyšší úrok z prodlení), soud mu – vázán žalobním petitem – přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení v této výši. O pariční třídenní lhůtě soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.).
Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
O náhradě nákladů řízení (výrok III.) bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle úspěchu ve věci (který soud posuzoval nejenom ve vztahu k žalované jistině, ale též úroku z prodlení, jenž soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, k tomu srov. ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 75 %, žalovaný byl úspěšný v rozsahu 25 %, tzn. rozdíl je 50 % Náklady řízení sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, odměny zástupce žalobce ve výši 500 Kč podle ustanovení § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to za dva úkony právní služby po 200 Kč a jeden právní úkon po 100 Kč, dále paušální částky jako náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, jednoduchá výzva k plnění, a náhrady za daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 168 Kč podle ustanovení § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř., tj. celkem 1.368 Kč. Jak shora uvedeno, rozdíl v úspěchu ve věci byl 50 %, proto soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v tomto rozsahu, tj. v celkové částce 684 Kč.
Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 684 Kč žalobci zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.