Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
249 C 30/2021-84
Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Monikou Schön, Ph.D., jako samosoudcem v právní věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO,
se sídlem v obec a číslo, ulice číslo
zastoupená Mgr. jméno příjmení,
advokátkou se sídlem v obec a číslo, ulice číslo
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum,
bytem v obec, ulice číslo
o 43 546 Kč s úroky a úroky z prodlení,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 20.902 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20.902 Kč za dobu od 1. prosince 2021 do zaplacení, a to ve splátkách takto: první splátku ve výši 10.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, další splátky vždy ve výši 2.000 Kč měsíčně potom splatné vždy do 25. dne v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, to vše po ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 10.643 Kč, částky ve výši 12.001 Kč, úroku ve výši 95,9 % ročně z částky 24.893,61 Kč za dobu od 23. května 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 118.022 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 31.545 Kč za dobu od 1. listopadu 2020 do 30. listopadu 2021, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10.643 Kč za dobu od 1. prosince 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 20.902 Kč za dobu od 1. prosince 2021 do zaplacení.
III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 20.902 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20.902 Kč za dobu od 1. prosince 2021 do zaplacení, a to ve splátkách takto: první splátku ve výši 10.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, další splátky vždy ve výši 2.000 Kč měsíčně potom splatné vždy do 25. dne v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, to vše po ztrátou výhody splátek. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 10.643 Kč, částky ve výši 12.001 Kč, úroku ve výši 95,9 % ročně z částky 24.893,61 Kč za dobu od 23. května 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 118.022 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 31.545 Kč za dobu od 1. listopadu 2020 do 30. listopadu 2021, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10.643 Kč za dobu od 1. prosince 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 20.902 Kč za dobu od 1. prosince 2021 do zaplacení. III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 43.546 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se žalovaným dne 5. 12. 2019 uzavřel smlouvu o úvěru, podle níž žalovaný čerpal v hotovosti 25.000 Kč (tzv. bezúčelový hotovostní úvěr) a tuto se zavázal spolu se sjednaným úrokem a dalšími poplatky, které žalobce dále rozvedl, zaplatit ve čtyřiceti osmi pravidelných měsíčních splátkách po 2.049 Kč (smluvní úrok byl sjednán v e výši 95,9 % ročně). V rozporu s ujednáním účastníků žalovaný zaplatil pouze částku v celkové výši 4.098 Kč, jinak ničeho. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně.
2. Žalovaná se ve věci písemně nevyjádřila, dostavila se však k jednání soudu. Přitom uvedla, že smlouvu skutečně uzavřela a obdržela na účet částku 25.000 Kč, vrátila obratem částku 4.098 Kč podle instrukcí zástupce žalobce, dále pak již nesplácela, neboť přišla o dávky pěstounské péče (které pobírala v době, kdy smlouvu podepisovala). Uvedla dále, že neví, proč jsou v listině„ Hodnocení klienta“ uvedeny údaje, které tam jsou, neboť podle jejího názoru neodpovídají realitě (v listině je uvedeno, že žalovaná měla jedno dítě, v té době však již žalovaná žila ve společné domácnosti se třemi dětmi vlastními a dále s neteří, která jí byla svěřena do péče). Žalovaná uvedla, že chce dlužnou částku splácet, ale ve splátkách, neboť není v jejích silách zaplatit hned vše. Splácet podle svého tvrzení může takto: částku ve výši 10.000 Kč okamžitě a následně splátky ve výši 2.000 – 2.500 Kč měsíčně. Žalovaná žije ve společné domácnosti s manželem a pěti dětmi.
3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:
4. Ze smlouvy o bankovních službách soud zjistil, že ji uzavřela žalovaná dne 5. 12. 2019 s Komerční bankou a že podle ní byl žalobkyni otevřen bankovní účet.
5. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 13. 3. 2017, č. j. 23 P 27/2013-112, soud zjistil, že jím žalovaná byla jmenovaná poručníkem nezletilé jméno příjmení. Z odůvodnění rozsudku je zřejmé, že žalovaná v té době měla již dvě nezletilé děti (jméno, nar. rok, a jméno, nar. rok) a žila ve společné domácnosti s manželem, dvěma vlastními dětmi a nezletilou jméno v obecním bytě o dispozici 2 + 1.
6. Z přehledu vyplacených dávek ze dne 5. 12. 2019 soud vzal za prokázané, že v období září – listopad 2019 žalovaná byla příjemcem jednotlivých dávek v celkové výši 68.511 Kč (jednalo se o příspěvky na bydlení, daňové bonusy a odměnu pěstouna).
7. Z poštovních poukázek soud zjistil, že v období září – listopad 2019 byly žalované vyplaceny částky v celkové výši 15.552 Kč každý měsíc.
8. Z listiny označené jako„ Osobní data“ soud zjistil, že sám žalobce situaci žalované hodnotil ke dni 4. 12. 2019 jako„ klientova smlouva (smlouvy) je hodnocena jako špatná (negativní příznak)“.
9. Z rozhodnutí Úřadu práce ČR – Krajská pobočka v obec ze dne 21. 2. 2017 sud zjistil, že žalované byla přiznána dávka odměny pěstouna ve výši 8.000 Kč měsíčně od 23. 1. 2017, a to s ohledem na svěření nezletilé jméno příjmení do pěstounské péče žalované.
10. Z„ návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru“ ze dne 5. 12. 2019 soud zjistil, že jej uvedeného dne v 13.43 hodin podepsala žalovaná (zjevně nikoli přímo na listině, ale pomocí elektronických prostředků), v tutéž dobu nabídku převzal zástupce žalobkyně, a téhož dne v 18.41 zástupce žalobkyně připojil stejným způsobem jako žalovaná podpis k akceptační doložce. Pokud jde o listinu, jedná se o formulář zjevně vypracovaný žalobcem, nikoli žalovanou, do níž jsou dopsány individuální údaje vztahující se k žalované.
11. Z přípisu žalobce ze dne 9. 12. 2019 soud vzal za prokázané, že jím žalobce sdělil žalovanému, že„ schválil úvěr ke smlouvě o úvěru číslo“. Z připojené kopie obálky je zřejmé, že listina byla žalovanému odeslána na korespondenční adresu uvedenou v návrhu smlouvy ze dne 5. 12. 2019, byla uložena na poště dne 10. 12. 2019, na této adrese si žalovaný zásilku nepřevzal a tato se jako nedoručená vrátila zpět žalobci.
12. Přesto žalobce dne 6. 12. 2019 žalovanému vyplatil částku ve výši 25.000 Kč na jeho bankovní účet (srov. doklad o vyplacení úvěru ve spojení s výpisem z účtu, připsání částky na účet žalované je mezi účastníky nesporné).
13. Z listiny označené jako„ Profi Credit Hodnocení klienta“ soud zjistil, že v ní je uveden příjem žalované v částce 15.500 Kč měsíčně, jako druh příjmu je uvedena„ rodičovská“, příjem manžela je uveden v částce 0 Kč, ostatní příjmy (výživné, soc. dávky apod.) v částce 0 Kč, výdaje jsou uvedeny tyto:„ klient (životní minimum“ v částce 3.410 Kč, částka na partnera 0 Kč, děti v domácnosti 1, bydlení„ nájemné, inkaso) v částce 1.300 Kč,„ ostatní (doprava, kurzy, záliby apod.)“ v částce 100 Kč, celkem výdaje 6.810 Kč. K dotazu, zda žalobce správnost těchto údajů před uzavřením smlouvy ověřoval, žalobce při jednání dne 5. 5. 2022 sdělil, že nikoli (resp. uvedl, že pouze tak, jak uvedl v písemných podáních, z písemných podání však neplyne, že by jakkoli reálně údaje uvedené v „ Hodnocení klienta“ žalobce ověřoval).
14. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru soud zjistil, že formálně žalovaný dne 5. 12. 2019 požádal žalobce o úvěr. Jde o formulář vyhotovený žalobcem, do něhož jsou doplněny konkrétní údaje o žalovaném a o požadovaném úvěru. V závěru je připojena akceptační doložka s podpisem zástupce žalobce a datem 20. 2. 2020.
15. Z přípisu žalobce ze dne 21. 2. 2020 soud vzal za prokázané, že jím žalobce sdělil žalovanému, že„ schválil úvěr ke smlouvě o úvěru číslo“. Z připojené kopie obálky je zřejmé, že listina byla žalovanému odeslána na korespondenční adresu uvedenou ve smlouvě ze dne 20. 2. 2020, na této adrese si žalovaný zásilku nepřevzal a tato se jako nedoručená vrátila zpět žalobci.
16. Z předžalobní výzvy ze dne 23. 11. 2021 soud vzal za prokázané, že jí žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částek, jež rozvedl (tyto částky převyšují částku, která je předmětem řízení v projednávané věci). Z připojeného podacího lístku soud vzal za prokázané, že výzva byla žalovanému odeslána dne 23. 11 2021 na adresu, která je ve smlouvě o úvěru ze dne 5. 12. 2019 uvedena jako korespondenční.
17. Z ostatních listin označených a provedených k důkazu soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. Pokud jde o několik výzev k zaplacení předložených žalobcem, soud nevzal za prokázané, že tyto listiny byly žalovanému odeslány. Vzhledem k tomu, že žalobce při jednání dne 5. 5. 2022 k dotazu soudu sdělil, že„ nemá doklad o odeslání“ těchto listin, soud jej již pro nadbytečnost nepoučoval a nevyzýval podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. a odeslání těchto výzev nevzal za prokázané.
18. Po takto provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne 5. 12. 2019 žalovaný podepsal návrh na uzavření smlouvy o úvěru. K tomuto návrhu žalobce později téhož dne připojil svůj podpis v části„ akceptační doložka“. Dne 6. 12. 2019 žalovanému vyplatil částku 25.000 Kč. Teprve následně (nezjištěného dne, nicméně teprve dne 10. 12. 2019 byla zásilka uložena na poště) odeslal žalovanému sdělení, jímž ho o akceptaci informoval. Tuto písemnost si žalovaný nepřevzal. Před uzavřením smlouvy žalobce nijak reálně neověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr. Provedl-li lustraci v několika registrech (Solus apod.), považuje to soud za zcela nedostačující. Žalobce měl zejména zjišťovat a ověřovat reálné příjmy a reálné výdaje žalovaného, což zjevně neučinil. Již z listin, které měl v té době k dispozici, si jednak sám učinil závěr o tom, že„ klientova smlouva je hodnocena jako špatná“ (srov. listinu„ Osobní data“. Rovněž mu muselo být zřejmé, že nejsou pravdivé údaje uvedené v „ Hodnocení klienta“ (srov. údaj o jednom dítěti, ačkoli žalobce z rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 23 P 27/2013-112, věděl, že již o takřka tři roky dříve žalovaná měla již dvě vlastní nezletilé děti, a k tomu v pěstounské péči nezletilou neteř). I další údaje uvedené v „ Hodnocení klienta“ jsou natolik zjevně nereálné, že žalobce z nich nemohl seriózně při hodnocení úvěruschopnosti žalované vycházet (srov. výdaje ve výši životního minima, náklady na bydlení v částce 1.300 Kč měsíčně v obec, což je naprosto mimo realitu,„ ostatní“ v částce 100 Kč). Spoléhal-li se žalobce na pravdivost údajů uvedených v „ Hodnocení klienta“, nutno uvést, že tyto údaje jsou zcela zjevně bez vztahu k realitě, když přinejmenším u výdajů je uvedena částka životního minima, nikoli jakkoli zjištěná výše reálných nákladů žalovaného, náklady na bydlení atd. Kdyby údaje uvedené v Hodnocení klienta (příjmy v částce 15.500 Kč měsíčně, výdaje v částce 6.810 Kč měsíčně) odpovídaly realitě, měl by žalovaný měsíčně volný zůstatek ve výši 8.590 Kč a sotva by měl potřebu brát si úvěr s úrokem ve výši 95,9 % (tvrzení žalobce). I v případě, že žalobce nijak údaje uvedené žalovaným neověřoval, měly údaje, které od něj měl k dispozici, budit pochybnosti o schopnosti žalovaného řádně úvěr splatit. Dne 23. 11. 2021 žalobce odeslal žalovanému výzvu k zaplacení dlužné částky. Žalobce netvrdil (a neprokázal), kdy byla žalovanému tato výzva doručena, soud tedy vycházel ze zákonné domněnky dojití třetím pracovním dnem po odeslání (srov. ustanovení § 573 o. z.), tj. dne 26. 11. 2021.
19. Po právní stránce pak soud věc posoudil takto: Smlouvu o úvěru ze dne 5. 12. 2019 soud hodnotí jako neplatnou, neboť žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když naprosto nezjišťoval (neověřoval) majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. Tím žalobce porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). Pro úplnost soud dodává, že nahrazené zákonem vymezeného účelu zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele paušálními částkami životního minima atp. nelze akceptovat. Žalobce jako profesionální poskytovatel nebankovních úvěrů měl požadovat doložení reálných výdajů žalovaného, především výdajů spojených s bydlením a dalšími životními náklady (shodně srov. též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 74 Co 74/2021).
20. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru z ní právo nelze přiznat. Žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na zaplacení smluvního úroku, jehož se domáhal.
21. Protože však žalovaný čerpal částku 25.000 Kč, došlo u něho k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. a toto obohacení je povinen žalobci vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z.
22. Vzhledem k tomu, že dosud mu zaplatil (podle tvrzení žalobce, jež žalovaný nijak nezpochybňoval) částku 4.098 Kč, zbývá vydat 20.902 Kč. Žalobce žalovaného vyzval k zaplacení přípisem odeslaným dne 23. 11. 2021. Žalobce netvrdil a neprokazoval, kdy byl tento přípis žalovanému skutečně doručen. Soud tedy vycházel ze zákonné domněnky dojití třetí pracovní den (srov. ustanovení § 573 o. z.), tj. dne 26. 11. 2021. Dne 26. 11. 2021 byl pátek, za dobu„ bez zbytečného odkladu“, v níž je dlužník povinen splnit (srov. ustanovení § 1958 odst. 2 o. z.) za této situace soud považuje následující úterý, tj. 30. 11. 2021 (nelze předpokládat, že žalovaný hned v pátek 26. 11. 2021 reálně mohl stihnout zadat bankovní příkaz k úhradě; pokud jej zadal následující den, tj. o víkendu, v úterý 30. 11.2 021 mohla být částka připsána na účet žalobce). Ke dni 30. 11. 2021 tedy podle názoru soudu nastala splatnost částky 20.902 Kč a od následujícího dne, tj. od 1. 12. 2021, je žalovaný v prodlení se zaplacením této částky. Soud proto shledal žalobu důvodnou v té části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 20.902 Kč s úroky z prodlení (k právu na zaplacení úroku z prodlení srov. ustanovení § 1970 o. z.) z této částky ode dne 1. 12. 2021 do zaplacení. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).
23. Soud umožnil žalované plnění ve splátkách, neboť je zřejmé, že žalované její situace neumožňuje zaplatit celou dlužnou částku žalobci okamžitě, přitom žalobce plnění ve splátkách nijak výrazně negativně nepostihne. Vyjma toho určité negativum plynoucí z plnění ve splátkách žalobci je vyváženo úrokem z prodlení, o nějž placená částka v mezidobí naroste.
24. Soud důrazně upozorňuje žalovaného, že umožnění placení ve splátkách pro něj nepředstavuje pouze benefit, ale – v případě placení ve splátkách – též nárůst částky, již žalobci zaplatí, neboť až do úplného zaplacení jistiny 20.902 Kč k dlužné částce jistiny přirůstají úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z nezaplacené části jistiny. Vzhledem k právě uvedenému je jednoznačně v zájmu žalovaného tuto jistinu žalobci zaplatit co nejdříve.
25. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl, jak ve výroku III. uvedeno, neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení, kdy byl neúspěšný v převažující části, na náhradu nákladů řízení nemá právo (srov. ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario) a žalovaná, která byla úspěšná v převažující části, náhradu nákladů řízení nežádala.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.