Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
15 C 199/2020-95
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Doupovcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 10.000 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10.000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ohledně části zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10.000 Kč od 27. 8. 2018 do 18. 12. 2020 a ve výši 0,75 % ročně z částky 10.000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 1.489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10.000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ohledně části zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10.000 Kč od 27. 8. 2018 do 18. 12. 2020 a ve výši 0,75 % ročně z částky 10.000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 1.489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným zdejšímu soudu dne 9. 7. 2020, ve znění opravy návrhu ze dne 20. 7. 2020 a doplnění žaloby ze dne 10. 11. 2020, domáhala po žalované zaplacení částky 10.000 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení z částky 10.000 Kč od 27. 8. 2018 do zaplacení). Návrh byl odůvodněn tak, že zahraniční obchodní společnost právnická osoba, se sídlem adresa, 14 příjmení příjmení, anonymizována dvě slova číslo, země (dále jen„ původní věřitel“) dne datum uzavřela se žalovanou prostřednictvím elektronické komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru (dále jen„ Smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Před uzavřením smlouvy původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalované podle svých vnitřních kritérií, které zahrnují maximální počet tří závazků u jiných věřitelů, žádná zahájená exekuční řízení a negativní lustraci v insolvenčním rejstříku. Žalovaná byla rovněž povinna pravdivě uvést veškeré své příjmy a výdaje. Původní věřitel na základě svých vnitřních kritérií a údajů uvedených žalovanou dospěl k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalované. Na základě Smlouvy původní věřitel poskytl žalované neúčelový bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami a možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 35.000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky původnímu věřiteli vrátit společně s úrokem z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši odpovídající 12,5 % částky nesplaceného úvěru společně s úrokem a poplatkem, anebo ve výši 1.000 Kč podle toho, která z těchto částek je vyšší. Žalovaná na základě smlouvy čerpala celkem částku ve výši 10.000 Kč, ale tuto ani zčásti neuhradila.
2. Žalovaná se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který jí byl doručen spolu s výzvou k vyjádření postupem dle ust. § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nevyjádřila (zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 8. 12. 2020 a jelikož si žalovaná zásilku do 10 dnů ode dne uložení nevyzvedla, považuje se za doručenou fikcí ke dni 18. 12. 2020), v řízení zůstalo po celou dobu zcela nečinná. Předvolání k ústnímu jednán nařízenému na den datum, které jí bylo doručováno obdobným způsobem, si žalovaná nepřevzala a soud je v souladu s ust. § 49 odst. 4 o. s. ř. považuje za doručené dne 21. 2. 2022. Za těchto okolností lze konstatovat, že žalovaná byla řádně předvolána k ústnímu jednání, avšak bez omluvy se k němu nedostavila. Žalobkyně a její právní zástupce se ústního jednání rovněž nezúčastnili, písemně se z něj omluvili a souhlasili, aby bylo jednáno a rozhodnuto bez jejich přítomnosti. Soud tudíž v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl bez přítomnosti účastníků, přičemž s ohledem na výše uvedené provedl dokazování především listinami předloženými žalobkyní, z nichž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu (§ 157 odst. 4 o. s. ř.):
3. Dne datum byla mezi původním věřitelem, společností právnická osoba, a žalovanou uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované převodem na její bankovní účet částku 10.000 Kč. Tuto částku měla žalovaná dle listiny označené jako„ jméno anonymizována dvě slova“ vrátit do 25. 6. 2018 společně s poplatkem ve výši 878,23 Kč. Svůj dluh žalovaná ani zčásti neuhradila (v průběhu řízení byla procesně pasivní a netvrdila ani neprokázala nic jiného). Dne datum byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi původním věřitelem a žalobkyní právnická osoba, na základě které byla mimo jiné postoupena i pohledávka za žalovanou. Dne 6. 2. 2020 byla žalované prostřednictvím právního zástupkyně žalobkyně zaslána předžalobní výzva, žalovaná však ani poté svůj dluh ani zčásti neuhradila.
4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěr, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
8. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (původním věřitelem) a žalovanou byla dne datum uzavřena úvěrová smlouva v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 10.000 Kč a žalovaná se tuto částku zavázala vrátit včetně poplatku ve výši 878,23 Kč do 25. 6. 2018. S ohledem na postavení žalované jako spotřebitele, tedy slabší smluvní strany, a obsah uzavřené smlouvy je nutno její obsah a chování smluvních stran posoudit (kromě citovaných ustanovení o. z.) podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zkoumat, zda úvěrující postupoval před a při jejím uzavření v souladu s touto právní úpravou. Povinností úvěrujícího bylo před uzavřením smlouvy mimo jiné řádně posoudit úvěruschopnost žalované (schopnost žalované řádně splácet poskytnutý úvěr). Bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování schopnosti žalované (spotřebitelky) vycházela jednak z různých soukromých i veřejných registrů a jednak ze žalovanou poskytnutých údajů o jejích příjmech a výdajích. Údaje poskytnuté žalovanou však patrně žádným způsobem neověřovala, respektive žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by si její právní předchůdkyně nechala žalovanou předložit jakékoli doklady k prokázání výše jejích příjmů a výdajů (na výzvu soudu žalobkyně žádné takové doklady nepředložila a svou neúčastí u ústního jednání se připravila o možnost být poučena podle § 118a o. s. ř.). Za těchto okolností má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně jako odborník – podnikatel svým povinnostem nedostála a úvěruschopnost žalované řádně neposoudila. Za řádné posouzení úvěruschopnosti nelze považovat pouhé„ spolehnutí se“ na žalovanou tvrzené skutečnosti a právní předchůdkyně žalobkyně si od žalované měla s jejím souhlasem získat potřebné podklady pro posouzení její skutečné finanční situace, jako například výpis z účtu, potvrzení o výši příjmu, kalendář plateb a záloh energií, SIPO apod. V situaci, ve které úvěrující tyto podklady řádně nevyžádá, není možné řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě jen jeho prohlášení, kromě toho nelze připustit přesouvání odpovědnosti za řádné zjištění úvěruschopnosti na žadatele o úvěr (zápůjčku). Podnikatel – úvěrující nemůže se zprostit své povinnosti zkoumat úvěruschopnost s odkazem na proklamaci žalovaného, ale musí postupovat s odbornou péčí a tyto skutečnosti řádně posoudit. Soud z těchto důvodů uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála svým povinnostem vyplývajícím z ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a nemohla si být jista, že úvěr bude žalovanou řádně splácen. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně přesto žalovanému poskytla úvěr, dopustila se porušení výše uvedeného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a smlouvu je tudíž třeba považovat za neplatnou. K této neplatnosti soud navzdory textu ustanovení přihlíží i bez návrhu, a to v souladu s judikaturou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33Cdo 2178/2018). S ohledem na tento závěr soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak bylo možné uplatněný nárok podřadit pod ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Jak již bylo uvedeno, z obsahu spisu a z připojených listin bylo zjištěno, že žalované byla poskytnuta částka 10.000 Kč, kterou žalovaná ani zčásti neuhradila (v průběhu řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno nic jiného). Žalovaná je tedy nadále povinna vrátit poskytnutou částku, soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl a žalobkyni, která je ve věci aktivně legitimována vzhledem k postoupení pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, přiznal částku 10.000 Kč. Ode dne, kdy byl žalované doručen návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (tedy faktická výzva k plnění), je žalovaná s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení v prodlení, soud proto žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od prvního dne prodlení žalované. (výrok I.)
9. S ohledem na zastávaný právní názor soud žalobu ve zbývající části ohledně části zákonného úroku z prodlení, jak je specifikováno ve výroku II., jako nedůvodnou zamítl.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., dle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části. V daném případě bylo žalobě vyhověno v rozsahu celé žalované částky 10.000 Kč a žaloba byla zamítnuta pouze v poměrně nepatrné části příslušenství (zákonného úroku z prodlení). Za tohoto stavu věci dospěl soud k závěru, že je namístě přiznat žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady v částce 1.489 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), ve výši 600 Kč (tedy částka 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci, stanovená z tarifní hodnoty 7.000 Kč, když řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru a žalobkyně se podobných nároků vůči dlužníkům domáhá opakovaně a na základě shodných skutkových tvrzení), paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (tedy částka 100 Kč za každý ze tří výše uvedených úkonů právní služby) a daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč (tedy ve výši 21 % z částky 900 Kč). (výrok III.)
11. Lhůta ke splnění platebních povinností žalované byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.