Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 121/2022-17
Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Květoslavou Urbánkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 6 969 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 969 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 969 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 250,09 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 986,77 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 17,9 % ročně z částky 5 000 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 969 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 969 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 250,09 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 986,77 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 17,9 % ročně z částky 5 000 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].
Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).
Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující vnikl tento nárok z titulu porušení smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu č. bankovní účet, kterou žalovaný uzavřel dne 13. 11. 2007 se žalobkyní smlouvu o kontokorentu číslo.
Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný uzavřel dne 14. 11. 2007 se žalobkyní smlouvu označenou jako smlouva o zřízení a vedení běžného účtu č. bankovní účet. Následně došlo mezi žalobkyní a žalovaným k uzavření Smlouvy o anonymizováno číslo ze dne 13. 11. 2007 a Oznámení o poskytnutí anonymizováno k žádosti reg. Č. anonymizováno ze dne 26. 11. 2007. Součástí uvedené smlouvy byly rovněž obchodní podmínky a sazebník poplatků, na něž smlouva přímo odkazovala. Z obchodních podmínek vyplývá, že pokud není účastníky smlouvy sjednán povolený debet, je záporný zůstatek na běžném účtu považován za debet nepovolený a je okamžitě splatný věřiteli. Dle sazebníku poplatků je dlužník povinen z nepovoleného debetu platit smluvní úrok ve výši 17,9 %. Na základě této smlouvy byl žalobkyní žalovanému zřízen a veden běžný účet. Žalovaný čerpal prostřednictvím debetní karty z účtu finanční prostředky tak, že na tomto účtu došlo ke vzniku debetu ve výši 6 969 Kč.
Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:
Podle ustanovení § 708 odst. 1 obch. z. se smlouvou o běžném účtu zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce.
Podle ustanovení § 273 odst. 1 obch. z. lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené.
Podle ustanovení § 517 odst. 2 obč. z. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění vlastního také úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.
Podle ustanovení § 369 odst. 1 obch. z. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.
Mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o běžném účtu ve smyslu ustanovení § 708 odst. 1 obch. z. Na základě této smlouvy zřídila žalobkyně žalovanému běžný bankovní účet. Žalovaný v rozporu s uvedenou smlouvou a obchodními podmínkami, čerpal z účtu finanční prostředky tak, že vykazoval jeho účet záporný zůstatek. Podle obchodních podmínek tak vznikla žalovanému povinnost s okamžitou splatností záporný zůstatek věřiteli vrátit. Vzhledem k tomu, že tak žalovaný neučinil, vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 33/2010 Sb. a dále smluvní úrok z nepovoleného debetu vyplývající ze shora uvedeného sazebníku poplatku ve výši 17,9 %, a to ode dne čerpání nepovoleného debetu. Protože se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s placením peněžitého dluhu (§ 1968 o. z.), vzniklo žalobkyni podle ust. § 1970 o. z., též právo na úrok z prodlení, jehož výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proto soud žalobě i v této části vyhověl, neboť žalovaný nereagoval na výzvy k zaplacení a do jednání soudu ničeho z žalované částky nezaplatil.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 454 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek.
O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.