Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
24 C 315/2021-83
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení 17 094 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 26. 1. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do zaplacení 7 094 Kč, úroku z prodlení z částky 17 094 Kč od 30. 8. 2018 do 25. 1. 2022 a úroku z prodlení z částky 7 094 Kč od 26. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 26. 1. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do zaplacení 7 094 Kč, úroku z prodlení z částky 17 094 Kč od 30. 8. 2018 do 25. 1. 2022 a úroku z prodlení z částky 7 094 Kč od 26. 1. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 3. 5. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému zaplatit jí 17 094 kč spolu s úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 30. 5. 2018 se společností právnická osoba pomocí prostředků komunikace na dálku (na webovém portálu webová adresa) smlouvu o úvěru, na základě které od společnosti obdržel převodem na účet částku 10 000 Kč, které se zavázal vrátit a zaplatit poplatek ve výši 3 246 Kč za poskytnutí úvěru a poplatek ve výši 3 848 Kč za prodloužení splatnosti, to vše do 29. 8. 2018. Žalovaný však dosud neuhradil ničeho. Žalobou uplatněný nárok pak byl smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 postoupen žalobkyni.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování však mohl soud pouze uzavřít, že společnost právnická osoba disponovala osobními údaji žalovaného, tedy jménem, rodným číslem a bydlištěm (listina nazvaná smlouva o úvěru), žalovanému převedla
na jeho účet č. bankovní účet dne 30. 5. 2018 částku 10 000 Kč (částečný výpis z účtu, sdělení banky), kterou dosud žalovaný nevrátil, přičemž tvrzenou pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, dopis ze dne 2. 2. 2021).
4. Pokud jde o tvrzené uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, soud dospěl k závěru, že žalobkyně o tomto tvrzení neunesla břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.), aniž o této skutečnosti mohla být soudem řádně ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. poučena, neboť se z nařízeného jednání omluvila. K tomu je nutno podotknout, že z provedených důkazů mohl soud (jak je uvedeno shora) pouze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně disponovala osobními údaji žalovaného, nikoli však, že s ním jednala, tedy že to byl právě žalovaný, kdo na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně tyto údaje vyplnil.
5. Nad rámec uvedeného je třeba podotknout, že pro nadbytečnost se soud již nezabýval platností smlouvy, která měla být uzavřena nikoliv písemně (což v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru není možné – viz § 104 zákona
č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění), ani naprostou absencí jakéhokoliv tvrzení o tom, jakým způsobem žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala tzv. úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 cit. zákona).
6. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu (neboť současně žalobkyně neprokázala, že došlo k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru), kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále již jen „o. z.“). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši bezdůvodného obohacení a dobu uplynulou od jeho přijetí, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, jelikož z předloženého podacího lístku nelze dovodit, ani že se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného jako adresáta, ale ostatně ani skutečnost, že by obsahem zasílané zásilky byla tato výzva k plnění, neboť podací lístek žádnou bližší specifikaci obsahu zásilky neobsahuje. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 24. 1. 2022 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřil, uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 25. 1. 2022, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat
a jelikož tak neučinil, dostal se dne 26. 1. 2022 do prodlení. Žalobou uplatněný nárok pak byl v souladu s § 1879 o. z. postoupen žalobkyni.
7. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu co do zaplacení 10 000 Kč a úroků z prodlení z této částky jdoucích od 26. 1. 2022 do zaplacení důvodnou a žalobě v této části výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl. Povinnost k zaplacení úroků z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní. Co
do zbytku žalobou uplatněného nároku soudu nezbylo než žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítnout.
8. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě poměr úspěchu a neúspěchu ve věci odůvodňuje nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žádnému
z účastníků (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.