Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
20 C 50/2022-19
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Igorem Petreckým ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 1 510 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se zastavuje co do částky 1 510 Kč.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši
285 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se zastavuje co do částky 1 510 Kč. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 285 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 1 510 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného jízdného a přirážek k jízdnému. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že si je vědoma svého porušení povinností při jízdě městskou hromadnou dopravou, což odůvodnila tím, že vozí v peněžence více lístků a omylem při nastoupení do vozu označila lístek, který již byl jednou (slabě) označen. Následně pak zapomněla na úhradu pokuty, jelikož protokol o kontrole ztratila a na předžalobní výzvu včas nezareagovala.
2. Žalovaná nicméně uvedla, že po podání žaloby dne 7. 3. 2022 žalobkyni uhradila jistinu žalované pohledávky (1 510 Kč) a náhradu nákladů řízení (1 489 Kč). Žalobkyně na to reagovala zpětvzetím žaloby co do jistiny pohledávky, trvala však na přiznání úroků z prodlení a na procesním rozhodnutí o přiznání náhrady nákladů řízení. Uvedla, že náhradu nákladů řízení po žalované nebude na podkladě případného rozhodnutí soudu exekučně vymáhat. Žalovaná stejně tak soudu přislíbila, že nebude žádat případné bezdůvodné obohacení z titulu již zaplacené a následně nepřiznané náhrady nákladů řízení.
3. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav věci. Žalovaná se přepravovala prostředkem veřejné dopravy provozovaným právním předchůdcem žalobkyně (Dopravní podnik města Jihlavy, a. s.), a to dne 2. 4. 2020 na lince silniční dopravy číslo. Na výzvu kontrolora se neprokázala platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatila. Výše jízdného 10 Kč vyplývá z žalobkyní předloženého tarifu a výše přirážky k jízdnému 1 500 Kč vyplývá z žalobkyní předložených smluvních přepravních podmínek. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 9. 2021 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku žalobkyni. Žalobkyně žalovanou dopisem vyzvala k úhradě žalované částky.
4. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o přepravě osob podle § 2550 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Pohledávka byla postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku. V souladu s § 18a odst. 2 písm. c) a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, a v souladu se smlouvou o přepravě vzniklo žalobkyni právo na úhradu dlužného jízdného ve výši celkem 10 Kč a na úhradu přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč.
5. Soud tedy žalobě vyhověl v rozsahu úroku z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, a to v kapitalizované podobě, která odpovídá úroku v sazbě 10 % ročně z částky 1 510 Kč za období od 18. 4. 2020 do 7. 3. 2022. Soud tuto podobu vyčíslení úroku z prodlení považoval za vhodnou k tomu, aby bylo žalované z rozsudku na první pohled patrné, jakou přesnou částku je žalobkyni ještě povinna zaplatit.
6. V souladu s § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, pak bylo žalované uloženo, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.
7. Výrok I., kterým bylo řízení co do částky 1 510 Kč zastaveno, je odůvodněn zpětvzetím žaloby ve smyslu § 96 odst. 1, 2 o. s. ř.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 150 o. s. ř. tak, že na ni nemá nárok žádná z účastnic řízení. Soud ze shodných tvrzení účastnic řízení shledal, že náhrada nákladů řízení byla zcela zaplacena po podání žaloby a před zahájením prvního jednání ve věci. Jakkoli je si soud vědom skutečnosti, že vlastní nárok vzniká až procesním rozhodnutím soudu, nemůže odhlédnout od toho, že by jeho přiznáním umožnil žalobkyni další vymáhání již uhrazené náhrady v navazujícím exekučním řízení. K takovému vymáhání může dle názoru soudu dojít i navzdory ujištění zástupkyně žalobkyně (viz bod 2 odůvodnění), jelikož nelze nikdy vyloučit mechanické zaevidování výroku rozhodnutí na straně korporátně organizované žalobkyně a následné zahájení exekučního řízení čistě z nevědomosti o konkrétních okolnostech tohoto řízení.
9. I v takovém případě by sice žalované zůstala zachována procesní obrana v exekučním řízení, ta je však dle příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, honorována méně, než právní pomoc v řízení nalézacím. Nadto i zahájené exekuční řízení má potenciál působit výrazně větší problémy osobě povinné, než jaké pravidelně působí zahájené nalézací řízení osobě žalované.
10. Sliby nevymáhat vykonatelné rozhodnutí soudu a nevymáhat bezdůvodné obohacení vzniklé nepřiznáním náhrady v nynějším řízení soud hodnotil jako naprosto rovnocenné a tudíž vyhodnotil jako správnější náhradu nákladů řízení žalobkyni nepřiznat, jelikož zahájit nalézací řízení o vydání bezdůvodného obohacení je podstatně pracnější, než sepsat pouhý návrh na zahájení exekučního řízení. Neúspěch žalované v takovém nalézacím řízení by pak pro ni byl nákladnější, než její případný úspěch při obraně v exekučním řízení pro žalobkyni.
11. Z těchto dvou přístupů tedy soud zvolil ten, který s menší pravděpodobností povede k další ingerenci soudní moci do vztahů mezi žalobkyní a žalovanou.
12. Soud nakonec a pouze pro úplnost podotýká, že nebýt již dobrovolně provedeného zaplacení náhrady nákladů řízení žalovanou, tyto by žalobkyni v požadovaném rozsahu (1 489 Kč) přiznal.
13. Po zvážení všech shora uvedených okolností tedy soud rozhodl, že jsou dány okolnosti hodné zvláštního zřetele a náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.