Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 171/2020-145

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 90 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se do částky 63 000 Kč zastavuje.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 27 000 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 90 000 Kč od 17. 4. 2020 do 19. 10. 2020, a úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 000 Kč od 20. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 63 000 Kč od 20. 10. 2020 do 26. 10. 2020, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 16 456 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Řízení se do částky 63 000 Kč zastavuje. II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 27 000 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 90 000 Kč od 17. 4. 2020 do 19. 10. 2020, a úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 000 Kč od 20. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 63 000 Kč od 20. 10. 2020 do 26. 10. 2020, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 16 456 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou, doručenou soudu dne 19. 10. 2020 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 90 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 17. 4. 2020 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně se domáhala této částky coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a o změně zákona České národní rady číslo , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon“), způsobenou jí nesprávným úředním postupem v řízení vedeném před název soudu (dále též„ KS“) pod sp. zn. spisová značka (dále též„ původní řízení“), které dle žalobkyně trvalo nepřiměřeně dlouho. Žalobkyně uvedla, že se dne 17. 4. 2020 obrátila na žalovanou s uplatněním nároku na přiměřené zadostiučinění vzniklé v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce původního řízení. Dále žalobkyně zdůraznila, že původní řízení bylo zahájeno dne 28. 6. 2013, a to žalobou podanou žalobcem jméno příjmení. Předmětem původního řízení byla žaloba, kterou se žalobce domáhal ochrany svých práv z titulu ochrany osobnosti (požadoval omluvu za podání neoprávněné výpovědi z nájmu bytu a zaplacení částky ve výši 100 000 Kč). Dále žalobkyně poukázala na usnesení KS ze dne 22. 9. 2014, č. j. číslo jednací, a rozhodnutí název soudu ze dne 14. 4. 2016, číslo jednací co číslo, kterým bylo rozhodnuto o tom, že vyslovení nepříslušnosti KS bylo nesprávné a v rozporu se zákonným ustanovením. Dle žalobkyně pak byla rozsudkem KS ze dne 21. 10. 2016, č.j. číslo jednací, žaloba v plném rozsahu zamítnuta. Tento rozsudek byl zrušen dovolacím soudem dne 31. 5. 2017, č. j. číslo jednací, a věc byla vrácena KS k dalšímu řízení. Důvodem zrušení bylo procesněprávní pochybení prvostupňového soudu, nikoliv důvodnost co do meritu věci. Po provedeném dokazování pak byla žaloba v původním řízení zamítnuta rozsudkem KS dne 7. 8. 2018, č. j. číslo jednací. Pravomocně byla věc skončena dne 3. 2. 2020. Řízení tak dle žalobkyně trvalo takřka 7 let, což je extrémně dlouhá doba.

2. S poukazem na § 13 odst. 1 zákona žalobkyně uvedla, že se KS dopustil nesprávného úředního postupu, a to konkrétně jednak vydáním nezákonného rozhodnutí o vyslovení místní nepříslušnosti, a dále pak nedodržení procesněprávních předpisů při rozhodnutí v samotném meritu věci (kdy soud v původním řízení dle žalobkyně neprovedl dokazování a zároveň rozhodl na základě neurčité žaloby). Podle žalobkyně byla věc projednávaná v původním řízení skutkově velmi jednoduchá; ve věci nebyli vyslechnuti žádní svědci a samotná žaloba se ukázala být toliko šikanózním návrhem. Podle žalobkyně je tak délka původního řízení zcela zjevně nepřiměřeně dlouhá.

3. V podání ze dne 30. 10. 2020 vzala žalobkyně svoji žalobu částečně zpět, a to co do částky 63 000 Kč. Nadále pak požadovala úhradu částky ve výši 27 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 90 000 Kč od 17. 4. 2020 do 26. 10. 2020 a z částky 27 000 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení. Ve svém podání přitom zdůraznila, že dne 26. 10. 2020 jí bylo doručeno stanovisko žalované, kterým byl žalobkyni přiznán nárok na zadostiučinění ve výši 63 000 Kč, který byl žalobkyni téhož dne vyplacen. Konečně nad rámec v žalobě obsažené argumentace uvedla, že nesouhlasí s názorem žalované vyjádřeným v jejím stanovisku; zejm. zdůraznila, že způsobené průtahy v původním řízení byly na straně soudu, přičemž se v původním řízení nejednalo o nijak právně složitou věc, která by vyžadovala delší délku řízení. Věc vyřizovaná v původním řízení nebyla ani nijak procesně či skutkově složitá. Konečně žalobkyně rovněž vyjádřila svůj nesouhlas s krácením nároku na přiměřené zadostiučinění o 20%, ke kterému přistoupila žalovaná. Takový postup označila žalobkyně za nespravedlivý a nepoužitelný.

4. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 9. 2. 2021 uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Dále učinila nesporným, že u ní žalobkyně dne 17. 4. 2020 (žádostí z téhož dne) uplatnila nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 90 000 Kč ve smyslu zákona za nesprávný úřední postup ve shora uvedeném původním řízení. K projednání žádosti žalobkyně došlo dne 23. 10. 2020. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 63 000 Kč. Tato částka byla na účet právního zástupce žalobkyně uhrazena dne 26. 10. 2020.

5. K věci samé pak žalovaná uvedla, že dospěla k závěru, že v původním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona. Ve vztahu k žalobkyni řízení trvalo celkem 6 let a 3 měsíce. Byť bylo řízení zahájeno podáním žaloby dne 28.6.2013, žalobkyni byla žaloba doručena až dne 22.10.2013, tento den lze dle žalované mít za okamžik, když se jakožto žalovaná o řízení vedeném proti její osobě dozvěděla a mohla jí začít vznikat nemajetková újma spočívající v nejistotě ohledně výsledku řízení. V původním řízení dle žalované mělo dojít k několika prodlevám, a to při nařízení prvního jednání, při rozhodování o odvolání proti usnesení o vyslovení místní nepříslušnosti a také při rozhodování o odvolání proti druhému rozsudku soudu I. stupně.

6. K samotné výši přiměřeného zadostiučinění žalovaná uvedla, že vycházela ze základní částky 15.000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1.250 Kč za měsíc trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční, a to z důvodu, že každé řízení musí objektivně určitou dobu trvat. Podle žalované nebyla délka původního řízení extrémní a v průběhu řízení nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by odůvodňovaly navýšení základní částky poskytované za rok trvání řízení. Naopak žalovaná shledala důvody pro snížení základní výše zadostiučinění o celkem 20% z důvodu procesní složitosti řízení a počtu stupňů soudní soustavy, které se na rozhodování podílely. Délku řízení negativně ovlivnil svým jednáním žalobce, který žádal o ustanovení právního zástupce, podal nedůvodnou námitku podjatosti a musel být vyzýván k doplnění žaloby. Spis byl celkem čtyřikrát předkládán Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o podaných opravných prostředcích a o námitce podjatosti. Žalobkyně se na délce řízení nepodílela, význam řízení pro její osobu byl žalovanou hodnocen jako standardní. Podle žalované tak poskytnuté odškodnění představuje odpovídající a dostatečnou kompenzaci vzniklé nemajetkové újmy a není dán důvod k jejímu navýšení. Žalovaná proto navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl a žalované přiznal náhradu nákladů řízení.

7. Jelikož žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět v návaznosti na plnění ze strany žalované, soud řízení v uvedené části zastavil (výrok I.).

Skutková zjištění:

8. Soud ze shodných tvrzení účastníků vzal za prokázané, že se žalobkyně dne 17. 4. 2020 obrátila na žalovanou s žádostí o zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši a z důvodů uvedených v žalobě. Žalovaná přiznala žalobkyni zadostiučinění v penězích ve výši 63 000 Kč, které jí bylo vyplaceno dne 26. 10. 2020 (srov. též žádost žalobkyně ze dne 17. 4. 2020, doručenka a stanovisko žalované ze dne 23. 10. 2020). Soud má tak za prokázané, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, předvídanou § 14 zákona spočívající v předběžném uplatnění nároku u příslušného orgánu (tj. projednávané věci žalované).

9. Ze spisu vedené u název soudu pod sp. zn. spisová značka soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejdůležitější rozhodnutí, podání a jiné úkony soudu a účastníků řízení):

-) Dne 28. 6. 2013 podal žalobce jméno příjmení (dále jen„ žalobce“) žalobu ke KS proti celé jméno žalobkyně (dále jen„ žalovaná“) o náhradu nemajetkové újmy způsobené neoprávněným podáním výpovědi z nájmu bytu.

-) Dne 2. 7. 2013 soud vyzval žalobce k doložení jeho poměrů.

-) Dne 12. 9. 2013 žalobce doložil své poměry.

-) Dne 17. 10. 2013 soud přiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a vyzval žalovanou k podání vyjádření k žalobě.

-) Dne 22. 10. 2013 byla žaloba doručena žalobkyni.

-) Dne 30. 10. 2013 podala žalovaná vyjádření.

-) Dne 3. 1. 2014 podal žalobce vyjádření. Dne 12. 6. 2014 a 18. 6. 2014 nahlížel žalobce do spisu.

-) Dne 25. 6. 2014 podal žalobce vyjádření. Soud následně nařídil jednání na den 22. 9. 2014. Na jednání dne 22. 9. 2014 soud vyhlásil svou místní nepříslušnost a postoupil věc Městskému soudu v Praze.

-) Dne 30. 9. 2014 podal žalobce odvolání.

-) Dne 22. 10. 2014 podal žalobce vyjádření.

-) Dne 18. 11. 2014 soud vyzval žalobce k odstranění vad odvolání.

-) Dne 4. 12. 2014 žalobce doplnil odvolání.

-) Dne 25. 12. 2014 podala žalovaná vyjádření k odvolání žalobce.

-) Dne 3. 2. 2015 byl spis předložen odvolacímu soudu.

-) Dne 14. 7. 2015 a dne 27. 10. 2015 podal žalobce vyjádření.

-) Dne 14. 4. 2016 odvolací soud napadené usnesení zrušil.

-) Dne 28. 6. 2016 soud ustanovil žalobci právního zástupce.

-) Dne 29. 7. 2016 se konalo jednání. Jednání bylo odročeno na den 21. 10. 2016 za účelem poskytnutí lhůty žalobci k doplnění procesních povinností dle poučení soudu.

-) Dne 29. 8. 2016 a 17. 10. 2016 podal žalobce vyjádření.

-) Dne 21. 10. 2016 se konalo jednání, na kterém soud vyhlásil rozsudek, kterým žalobu zamítl.

-) Dne 30. 12. 2016 podal žalobce proti rozsudku odvolání.

-) Odvolání bylo doplněno dne 3. 1. 2017 a dne 18. 1. 2017.

-) Dne 20. 1. 2017 soud vyzval žalovanou k podání vyjádření k odvolání.

-) Dne 3. 2. 2017 podala žalovaná vyjádření k odvolání.

-) Dne 16. 2. 2017 byl spis předložen odvolacímu soudu.

-) Dne 31. 5. 2017 odvolací soud napadený rozsudek zrušil pro nepřezkoumatelnost.

-) Dne 11. 7. 2017 soud vyzval žalobce k odstranění vad žaloby.

-) Dne 24. 7. 2017 podal žalobce vyjádření.

-) Dne 31. 7. 2017 žalobce doplnil žalobní návrh.

-) Dne 17. 8. 2017 soud doplněnou žalobu odeslal žalované.

-) Dne 26. 10. 2017 soud nařídil jednání na den 9. 1. 2018.

-) Dne 22. 12. 2017 žalobce vznesl námitku podjatosti soudce.

-) Dne 28. 12. 2017 soud vyzval žalobce k doplnění námitky podjatosti. Jednání, které se mělo konat dne 9. 1. 2018, bylo odvoláno z důvodu námitky podjatosti vznesené žalobcem.

-) Dne 5. 1. 2018 a dne 15. 1. 2018 žalobce námitku podjatosti doplnil.

-) Dne 19. 1. 2018 právní zástupce žalobce navrhl, aby byl zproštěn zastupování žalobce, neboť mezi jím a žalobcem došlo ke ztrátě vzájemné důvěry.

-) Dne 1. 3. 2018 byl spis předložen název soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti.

-) Dne 16. 3. 2018 rozhodl název soudu, že soudkyně vyřizující věc není vyloučena z projednávání a rozhodování věci.

-) Dne 23. 4. 2018 soud zprostil ustanoveného zástupce žalobce zastupování žalobce.

-) Dne 17. 7. 2018 soud rozhodl o odměně ustanovenému zástupci žalobce.

-) Dne 7. 8. 2018 se konalo jednání, na kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta.

-) Dne 26. 10. 2018 podal žalobce proti rozsudku odvolání.

-) Dne 1. 11. 2018 soud vyzval žalovanou k podání vyjádření k odvolání.

-) Dne 21. 11. 2018 podala žalovaná vyjádření k odvolání.

-) Dne 27. 11. 2018 byl spis předložen odvolacímu soudu.

-) Dne 10. 12. 2018 žalobce doplnil své odvolání.

-) Dne 1. 12. 2019 podala žalovaná vyjádření k doplnění odvolání žalobce.

-) Dne 15. 1. 2020 odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 3. 2. 2020, čímž řízení skončilo.

10. Mezi stranami bylo nesporné, že žalovaná částečně plnila nárok žalobkyně co do částky 63 000 Kč dne 26. 10. 2020.

11. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

Právní úprava:

12. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

13. Podle § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

14. Dle § 3 zákona stát odpovídá za škodu, kterou způsobily mj. a) státní orgány či b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona. Dle § 4 zákona se pak za výkon státní správy podle § 3 považují mj. také úkony soudního exekutora, případně jeho zástupce, při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu. Činnost soudního exekutora, případně jeho zástupce, se považuje za úřední postup.

15. Podle a b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

16. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

17. Podle § 15 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku, přičemž náhrady škody se poškozený může domáhat u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

18. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, se podle tohoto zákona poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí zákona se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

Právní posouzení věci:

19. Jak je uvedeno shora, žalobkyně se svou žalobou domáhala přiměřeného zadostiučinění včetně úroků z prodlení v zákonné výši, a to z titulu nepřiměřené délky předmětného řízení.

20. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřená délka řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy na straně žalobce a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. ).

21. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

22. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

23. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu původního řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou původního řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

24. V dané věci začalo rozhodné období původního řízení běžet dne 22. 10. 2013, kdy byla žalobkyni (žalované v původním řízení) doručena žaloba (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. ), a konec rozhodného období soud spatřuje v datu 3. 2. 2020 (právní moc rozhodnutí odvolacího soudu). Celková doba původního řízení, resp. rozhodného období ve vztahu k posuzované nemajetkové újmě žalobkyně, tedy činila cca 6 let a 4 měsíce.

25. Posuzované řízení probíhalo opakovaně na dvou stupních soudní soustavy. Ve věci samé rozhodoval dvakrát soud I. stupně a dvakrát soud II. stupně. Odvolací soud pak rozhodoval o odvolání proti procesnímu rozhodnutí, a to sice o odvolání do usnesení soudu I. stupně, kterým vyslovil svoji místní nepříslušnost a postoupil věc Městskému soud v Praze, a o námitce podjatosti. V dané souvislosti soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. ).

26. Posuzované řízení bylo dle soudu po skutkové i hmotněprávní stránce standardně složité. Složitější pak bylo po stránce procesní; procesní obtížnost byla dána tím, že v řízení bylo rozhodováno o místní nepříslušnosti, námitce podjatosti soudce, o žádosti o ustanovení právního zástupce a osvobození od soudních poplatků. Přehlédnout rovněž nelze, že soud v původním řízení musel opakovaně účastníky vyzývat k doplnění jejich podání, resp. odstranění vad podání, bylo rozhodnuto o odměně ustanovenému zástupci, konalo se několik jednání, k nimž byli účastníci předvoláni. V souhrnu tedy soud věc hodnotí jako složitější.

27. Dále je třeba konstatovat, že žalobkyně se na celkové délce původního řízení nepodílela ve smyslu obstrukcí či nečinnosti. Soud zároveň zaznamenal, že o urychlení posuzovaného řízení nijak aktivně neusilovala podáním stížnosti, resp. žádostí o odstranění průtahů. Soud zároveň zdůrazňuje, že není povinností účastníka se o urychlení řízení shora uvedeným způsobem snažit. Jinými slovy, použití uvedených prostředků mu lze klást k dobru (zvýšený význam), nikoli k tíži (snížený význam).

28. Pokud jde o význam řízení, soud konstatuje, že vzhledem k druhové stránce původního řízení se jednalo o řízení se standardním významem. (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , ze dne 13. 4. 2011). K tomu soud výslovně zdůrazňuje, že původní řízení se týkalo ochrany osobnosti. Dle ustálené judikatury civilních soudů přitom platí, že právě řízení, jehož předmětem je právo na ochranu osobnosti, bývají považována za řízení se zvýšeným významem. V případě řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, však toto platí pouze ve vztahu k tomu, jehož osobnostní práva měla být v řízení ochráněna – což v projednávané věci žalobkyně nebyla (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.9.2016, sp. zn. ). Soud zdůrazňuje, že si je vědom toho, že k typovým aspektům stran významu řízení mohou přistoupit i aspekty individuální. V projednávané věci ovšem žalobkyně ani netvrdila (a logicky ani neprokázala), že by zde byly skutečnosti, které se vymykají obecnému (paušálnímu) vnímání důležitosti jednotlivých„ typů“ řízení či typových okolností na straně účastníků. Dlužno poznamenat, že není přitom ani rolí soudu, aby nad rámec tvrzení účastníků pátral po okolnostech svědčících pro zvýšení či snížený význam předmětu řízení pro poškozené, neboť by se tím mohl dopustit porušení zásady rovnosti účastníků řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. ). V souhrnu tak soud hodnotí význam řízení jako standardní.

29. Konečně pokud se jedná o postup soudů coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, především nutno konstatovat, že to bylo zatíženo několika obdobími nečinnosti a průtahy, a to (i) od dne 30. 10. 2013 (kdy žalobkyně v původním řízení podala své vyjádření) do 25. 6. 2014 (kdy bylo ve věci nařízeno jednání), (ii) od 3. 2. 2015 (kdy byl spis předložen odvolacímu soudu) do 14. 4. 2016 (kdy odvolací soud napadené usnesení zrušil), a konečně (iii) od 10. 12. 2018 (kdy žalobce v původní řízení doplnil své odvolání) do 15. 1. 2020 (kdy odvolací soud rozhodl). Dále soud zaznamenal v původním řízení jistý„ nekoncentrovaný“ postup, když rozsudek soudu ve věci samé byl zrušen soudem odvolacím dne 31. 5. 2017, a to pro nepřezkoumatelnost.

30. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že celková délka původního byla nepřiměřená dlouhá.

31. S ohledem na shora uvedené tedy soud uzavřel, že v dané věci došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobkyni nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy na straně žalobkyně, a bylo tedy na žalované, aby ji vyvracela. Ta přitom sama žalobkyni, byť ne v celé požadované výši, odškodnila.

32. S ohledem na shora uvedené a na skutečnost, že byly splněny shora uvedené kumulativní podmínky, soud dospěl k závěru, že požadavek žalobkyně na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je co do základu oprávněný, když samotné konstatování porušení práva (k němuž sám ESLP nepřistupuje často) se soudu nejeví jako zcela dostatečné.

33. Pokud se jedná o výši žalobou požadovaného přiměřeného zadostiučinění, soud má za to, že tu je nutno hodnotit jako nepřiměřeně vysokou. Soud na základě kritérií stanovených shora citovaným § 31a odst. 3 zákona (k nimž se v konkrétních souvislostech v dané věci vyjádřil podrobněji již výše) shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobkyně vzniklou porušením práva na projednání věci v přiměřené lhůtě částkou 60 000 Kč.

34. Při stanovení dané částky soud vycházel (v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. ) ze sazby 15 000 Kč za první dva roky řízení a 15 000 za každý další rok řízení (tj. celkem 75 000 Kč), a dále z částky 1 250 Kč za každý další měsíc (tj. celkem 5 000 Kč). Soud má za to, že skutkové okolnosti posuzovaného řízení neodůvodňují stanovení vyšší částky, která by mohla být přiznána v případě extrémně dlouhých řízení, který typicky výrazně přesahují 10 let.

35. Vypočtená základní částka ve výši 80 000 Kč byla ponížena o 20 % odpovídající tomu, že na rozhodování v posuzovaném řízení se opakovaně podílely soudy dvou stupňů soudní soustavy, dále o 15 % z důvodu celkové složitosti věci. Naproti tomu soud navýšil odškodnění o 10% z důvodů průtahů a postupu soudů. Co se týče ostatních základních kritérií, byť se jedná o jejich demonstrativní výčet, soud neshledal žádná další způsobilá kritéria uvedenou částku zvýšit či naopak ponížit. Ve výsledku tedy došlo k modifikaci základní částky jejím ponížením o 25 %, tj. na výslednou částku 60 000 Kč.

36. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni přiznala a vyplatila vyšší částku zadostiučinění (63 000 Kč), než by jí přiznal zdejší soud, byla projednávaná žaloba výrokem II. zamítnuta.

K úrokům z prodlení:

37. Pokud jde o požadované úroky z prodlení, těch se žalobkyně domáhala v zákonné výši od 17. 4. 2020 do zaplacení z částky 27 000 Kč a od 17. 4. 2020 do 26. 10. 2020 z částky 63 000 Kč.

38. Jak přitom uvedeno shora, dle § 15 odst. 2 zákona se poškozený může domáhat se náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že se stát ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu. Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. ze dne 12. 6. 2013).

39. Platí, že uplatněním ve smyslu § 15 odst. 2 zákona je okamžik doručení žádosti žalobkyně o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne 17. 4. 2020. Po uplynutí 6 měsíční lhůty pak byla žalovaná v prodlení. V projednávané věci uplynula 6 měsíční lhůta dne 19. 10. 2020 (poslední den lhůty 17. 10. 2020 byla sobota, pročež došlo k posunutí posledního dne lhůty na nejbližší následující pracovní den, tj. pondělí 19. 10. 2020, kdy byl zároveň poslední den lhůty - k tomu srov. o.z.). Žalovaná tak byla v prodlení od úterý dne 20. 10. 2020. Soud proto přiznal úroky z prodlení v zákonné výši, a to až do zaplacení přiznané částky, tj. do 26. 10. 2020. Samotné úroky z prodlení (resp. jejich výše) jsou odůvodněny , , ve znění pozdějších předpisů ve spojení s  (srov. výroky II. a III.).

40. Proto také soud výrokem II. zamítl požadavek žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z přiznané částky 63 000 Kč od 17. 4. 2020 do 19. 10. 2020 a úroků z prodlení v zákonné výši z částky 27 000 Kč od 17. 4. 2020 do zaplacení. Soud naopak přiznal úroky z prodlení v zákonné výši z částky 63 000 Kč za období od doby, kdy byla žalovaná v prodlení ve smyslu § 15 odst. 1 zákona (tj. od 20. 10. 2020), do zaplacení částky 63 000 Kč, tj. do 26. 10. 2020).

K nákladům řízení:

41. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn , podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Dále soud postupoval dle , dle něhož platí, že pokud některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. Jelikož žalovaná částečně plnila po podání žaloby, zavinila, že řízení muselo být zastaveno, a na žalobkyni se tak pro účely nákladů řízení hledí jako na zcela úspěšnou.

42. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2 000 Kč a odměny za právní zastoupení dle bod č. 5 ve spojení s  vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. ), kdy tak za jeden úkon právní služby přísluší částka 3 100 Kč (z tarifní hodnoty 50 000 Kč).

43. V daném případě byly provedeny 4 úkony právní služby. Konkrétně se jednalo o následující úkony právní služby dle § 11 advokátního tarifu: (i) převzetí věci, (ii) podání žaloby a (iii) částečné zpětvzetí žaloby po plnění ze strany žalované, (iv) 1x účast na jednání soudu (tj. 12 400 Kč), a dále 4 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 1 200 Kč. Celková částka nákladů na právní zastoupení žalobkyně tak činí 13 600 Kč (zvýšená o 21%, když právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH) + 2 000 Kč soudní poplatek (srov. výrok IV.).

Ke lhůtě k plnění:

44. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s  část věty za středníkem , když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může

se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.