Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
110 C 3/2022-61
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Yvonou Del Favero ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 11 512,12 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 675 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 675 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá, co do částky 4 544,62 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 569,62 Kč od datum do datum, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 894,62 Kč od datum do zaplacení, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 20,58 Kč od datum do datum, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 16,49 Kč od datum do datum, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 12,53 Kč od datum do datum, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8,45 Kč od datum do datum, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4,49 Kč od datum do datum, a co do částky ve výši 292,50 Kč.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 270 Kč k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 675 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 675 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá, co do částky 4 544,62 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 569,62 Kč od [datum] do [datum], co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 894,62 Kč od [datum] do zaplacení, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 20,58 Kč od [datum] do [datum], co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 16,49 Kč od [datum] do [datum], co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 12,53 Kč od [datum] do [datum], co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8,45 Kč od [datum] do [datum], co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4,49 Kč od [datum] do [datum], a co do částky ve výši 292,50 Kč.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 270 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne datum domáhala po žalovaném úhrady 11 219,62 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 569,62 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 62,54 Kč a úhrady 292,50 Kč (smluvní pokuta). Skutkově v žalobě tvrdila, že uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru č. SU4002218458 na spotřebitelské zboží, jejíž součástí byla mj. i smlouva o poskytnutí úvěrového rámce ve výši nejméně 10 000 Kč a smlouva o vydání úvěrové/kreditní karty. Aktivací karty ze strany žalobkyně došlo k potvrzení, že smlouva nabyla účinnosti. První čerpání uskutečnil žalovaný datum výběrem částky 9 000 Kč z bankomatu. Žalovaný se zavázal splácet vyčerpanou částku řádně a včas formou pravidelných splátek stanovených v sazebníku vždy k 15. kalendářnímu dni v měsíci s tím, že úroky a poplatky jsou součástí měsíční splátky a jsou splatné společně se splátkou. Výše měsíční splátky byla stanovena na základě výše zůstatku úvěru k okamžiku posledního čerpání peněžních prostředků. Žalovaný splátky, počínaje splátkou splatnou datum, přestal hradit platby řádně a včas a dostal se do prodlení (neuhradil 5 měsíčních splátek splatných 15. 8., 15. 9., 15. 10., 15. 11. a datum). Tím došlo k zesplatnění veškerých závazků žalovaného vyplývající ze smlouvy dnem následujícím po splatnosti nejpozději dospělé dlužné měsíční splátky. Přípisem z datum byl žalovaný vyzván žalobkyní k úhradě celkové dlužné částky, která ke dni zesplatnění smlouvy činila 11 557,52 Kč a skládala se z dlužných splátek splatných do dne předčasné splatnosti, včetně smluvní pokuty, a účelně vynaložených nákladů ve výši 3 712,90 Kč, ze sankční platby při předčasné splatnosti úvěru ve výši 200 Kč a z nesplacené části jistiny ve výši 7 644,62 Kč. V rámci úvěrového vztahu tak žalovaný načerpal celkem částku ve výši 11 000 Kč a uhradil 4 325 Kč (viz doplnění žalobních tvrzení na čl. 48). Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani na základě předžalobních upomínek ze dnů datum a datum. Žalobkyně se proto domáhá úhrady 11 219,62 Kč (5 x neuhrazené předepsané splátky ve výši 2 925 Kč, zesplatněná jistina ve výši 7 644,62 Kč, poplatky za odeslání upomínky ve výši 450 Kč a 200 Kč) s úrokovým příslušenstvím.
2. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je státním občanem Polské republiky, je v řízení dán cizí prvek, a proto se soud zabýval v prvé řadě tím, zda je ve věci dána pravomoc českých soudů. Podle článku 18 bodu 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I bis), soud dospěl k závěru, že pravomoc českých soudů v této věci dána je, když žalovaný spotřebitel má bydliště na území České republiky a k plnění došlo taktéž na území České republiky. Rozhodným hmotným právem je právní řád České republiky podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil. Právní zástupce žalobkyně neúčast u jednání omluvil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “).
4. Z tvrzení žalobkyně, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (čl. 19 a násl. spisu) a z úvěrové smlouvy č. SU4002218458 uzavřené mezi účastníky datum soud zjistil, že součástí smlouvy na koupi zboží (sedací soupravy) byla žádost o uzavření smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce ve výši 50 000 Kč (viz bod B smlouvy) s tím, žalovaný se zavázal splácet vyčerpanou částku z úvěrového rámce řádně a včas formou pravidelných splátek stanovených v sazebníku vždy k 15. kalendářnímu dni v měsíci s tím, že úroky a poplatky jsou součástí měsíční splátky a jsou splatné společně se splátkou. Výše měsíční splátky byla stanovena na základě výše zůstatku úvěru k okamžiku posledního čerpání peněžních prostředků. Úvěr byl poskytnut jako neúčelový, obnovitelný, nevázaný na koupi určitého zboží nebo služby a smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Součástí smlouvy byla smlouva o vydání úvěrové/kreditní karty.
5. Z přehledu plateb (viz čl. 29-34 spisu) vzal soud za prokázáno, že žalovaný uskutečnil 1. čerpání datum výběrem částky 9 000 Kč z bankomatu. Celkem prostřednictvím kreditní karty v rámci úvěrového vztahu vyčerpal 11 000 Kč. Z nesporného tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázáno, že v rámci úvěrového vztahu žalovaný na dluh uhradil 4 325 Kč. Další platby již neprovedl a dostal se do prodlení s úhradou 5 měsíčních splátek počínaje splátkou splatnou datum.
6. Soud vzal za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěrový rámec ve výši do 50 000 Kč a žalovaný formou kreditní karty mohl provádět čerpání jednotlivých částek v rámci úvěrového rámce. Vyčerpané částky měl hradit ve splátkách tak, jak je uvedeno v bodě 4. rozsudku. Žalovaný v rámci úvěrového vztahu načerpal 11 000 Kč a počínaje splátkou datum se dostal do prodlení a řádně splátky nehradil. Celkem na dluh uhradil 4 325 Kč.
7. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.
8. Ke zkoumání úvěruschopnosti ve skutkových žalobních tvrzení, ani v doplnění tvrzení žalobkyně ničeho netvrdila.
9. V předložené úvěrové smlouvě č. SU4002218452 v úvodní části je uvedeno, že žalovaný byl zaměstnán v době uzavření smlouvy jako dělník u společnosti právnická osoba, od datum s čistým měsíčním příjmem 23 253 Kč. Dále je uveden měsíční příjem domácnosti 34 253 Kč (bez jakéhokoliv bližšího označení, o jaký další příjem se jedná). Výdaje na bydlení jsou uvedeny částkou 8 100 Kč, ostatní měsíční výdaje částkou 3 000 Kč, počet vyživovaných osob je uvedena 1 osoba, a u rodinného stavu žalovaného je uvedeno, že je svobodný. Dále, že bydlí v podnájmu.
10. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti břemeno tvrzení, ani důkazní břemeno, když neuvedla, zda a jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, k jakým konkrétním příjmům a individuálním výdajům žalovaného žalobkyně dospěla, a z čeho při zjišťování úvěruschopnosti vycházela. Z úvěrové smlouvy (viz bod 9.) vyplývají pouze obecné, příp. ničím nepodložené údaje o příjmech a výdajích žalovaného.
11. K jednání se zástupce žalobkyně nedostavil, proto nemohl být poučen o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. o. s. ř. (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2848/2010 , dle kterého nedostaví-li se účastník k soudnímu řízení, soud není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak, a není povinen jen z tohoto důvodu odročovat soudní jednání). Soud tak má za to, že žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného v souladu se spotřebitelským zákonem zkoumala.
12. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy.
13. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně vyčerpal částku ve výši 11 000 Kč a uhradil 4 325 Kč.
14. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil 4 325 Kč a vyčerpal 11 000 Kč, soud jej zavázal k úhradě rozdílu ve výši 6 675 Kč (11 000 – 4 325). Splatnost uvedené částky nastala datum v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne datum, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do datum v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou. K odeslání upomínky prokazatelně došlo datum na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Žalovanému vznikla v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího, tj. od datum, povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), tj. ve výši 8,25 % ročně až do zaplacení.
15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn úspěchem žalobkyně v rozsahu 56 %. Podle míry úspěchu a neúspěchu tak soud přiznal žalobkyni 12 % účelně vynaložených nákladů řízení, což představuje částku 270 Kč. Za účelně vynaložené náklady soud považuje částku ve výši 2 252 Kč. Tato částka představuje zaplacený soudní poplatek 800 Kč, odměnu za 3 úkony právní služby dle § 14 advokátního tarifu, úkon po 300 Kč (převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby), tj. 900 Kč, 3 režijní paušály k těmto úkonům po 100 Kč, tj. 300 Kč, a 21 % DPH počítaná ze všech položek, kromě soudního poplatku. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle § 142 o. s. ř. o. s. ř. soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008 ), a proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.