Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 8/2020-73
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Doupovcovou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno sídlem adresa žalobkyně
proti;
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum,
bytem ulice a číslo, PSČ obec,
o zaplacení částky 37.494 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni
a) částku 7.420 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7.420 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení,
b) částku 7.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7.500 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení,
to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbývající části, tedy
a) ohledně částky 10.033 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5.076,22 Kč, úroku ve výši 20,5 % ročně z částky 10.129,92 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.728,32 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10.129,22 Kč od 25. 6. 2019 do 17. 2. 2020 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.709,92 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení,
b) ohledně částky 12.541 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10.693,34 Kč, úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 11.777,07 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4.608,60 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11.777,07 Kč od 25. 6. 2019 do 17. 2. 2020 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4.277,07 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení,
se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni</b> <b>a) částku 7.420 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7.420 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení,</b> <b>b) částku 7.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7.500 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení,</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbývající části, tedy</b> <b>a) ohledně částky 10.033 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5.076,22 Kč, úroku ve výši 20,5 % ročně z částky 10.129,92 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.728,32 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10.129,22 Kč od 25. 6. 2019 do 17. 2. 2020 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.709,92 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení,</b> <b>b) ohledně částky 12.541 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10.693,34 Kč, úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 11.777,07 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4.608,60 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11.777,07 Kč od 25. 6. 2019 do 17. 2. 2020 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4.277,07 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení,</b> <b>se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou, respektive návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 28. 11. 2019, domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 37.494 Kč s příslušenstvím, a dále aby žalovanou zavázal nahradit žalobkyni náklady řízení. Žalobkyně do žaloby zahrnula celkem 2 nároky:
a) Zaplacení částky 17.453 Kč (sestávající z dlužné jistiny ve výši 10.129,92 Kč a dlužného poplatku ve výši 7.323,08 Kč) spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 5.076,22 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.728,32 Kč, s úrokem ve výši 20,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10.129,92 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10.129,92 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, se žalobkyně domáhala na základě tvrzení, že její právní předchůdce - společnost právnická osoba, IČO, uzavřela s žalovanou dne datum Smlouvu o zápůjčce číslo (dále jen„ Smlouva A“), na jejímž základě poskytla žalované v hotovosti v den uzavření Smlouvy A peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy A. Žalovaná se v souvislosti s poskytnutím uvedené částky ve Smlouvě A zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně vedle zapůjčené částky ve výši 12.000 Kč též kapitalizovaný úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.580 Kč (úroková sazba ve výši 20,50 % ročně), odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2.466 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 5.987 Kč, celkem tedy nad rámec poskytnuté jistiny částku ve výši 10.033 Kč (dále jen„ poplatek“), to vše v 60 týdenních splátkách po 368 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 25. 1. 2017. Z žaloby lze dovodit, že žalovaná za celé období v souvislosti se Smlouvou A uhradila pouze částku 4.580 Kč, ze které právní předchůdce žalobkyně započetl 1.870,08 Kč na částečnou úhradu jistiny a 2.709,92 Kč na částečnou úhradu poplatku. Jelikož si žalovaná své smluvní povinnosti neplnila, splátky řádně a včas neplatila a ke dni 25. 1. 2017 dlužnou částku v plné výši neuhradila, právní předchůdce žalobkyně ke dni 26. 1. 2017 celý zbytek dluhu zesplatnil (částka 17.453 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 10.129,92 Kč a dlužného poplatku ve výši 7.323,08 Kč), a navíc mu vzniklo právo ze zbylé části dlužné jistiny (tj. z částky 10.129,92 Kč) požadovat jednak úrok ve výši 20,50 % ročně od 26. 1. 2017 až do zaplacení a rovněž zákonný úrok z prodlení od 26. 1. 2017 až do zaplacení.
b) Zaplacení částky 20.041 Kč (sestávající z dlužné jistiny ve výši 11.777,07 Kč a dlužného poplatku ve výši 8.263,93 Kč) spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 10.693,34 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4.608,60 Kč, s úrokem ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11.777,07 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11.777,07 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, se pak žalobkyně domáhala na základě tvrzení, že její právní předchůdce - společnost právnická osoba, IČO, uzavřela s žalovanou dne datum Smlouvu o půjčce číslo (dále jen„ Smlouva B“), na jejímž základě poskytla žalované v hotovosti v den uzavření Smlouvy B peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy B. Žalovaná se v souvislosti s poskytnutím uvedené částky ve Smlouvě B zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně vedle zapůjčené částky ve výši 15.000 Kč též kapitalizovaný úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.916 Kč (úroková sazba ve výši 19,98 % ročně), odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 2.850 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 7.775 Kč, celkem tedy nad rámec poskytnuté jistiny částku ve výši 12.541 Kč (dále jen„ poplatek“), to vše v 60 týdenních splátkách po 460 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 26. 6. 2014. Z žaloby lze dovodit, že žalovaná za celé období v souvislosti se Smlouvou B uhradila pouze částku 7.500 Kč, ze které právní předchůdce žalobkyně započetl 3.222,93 Kč na částečnou úhradu jistiny a 4.277,07 Kč na částečnou úhradu poplatku. Jelikož si žalovaná své smluvní povinnosti neplnila, splátky řádně a včas neplatila a ke dni 26. 6. 2014 dlužnou částku v plné výši neuhradila, právní předchůdce žalobkyně ke dni 27. 6. 2014 celý zbytek dluhu zesplatnil (částka 20.041 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 11.777,07 Kč a dlužného poplatku ve výši 8.263,93 Kč), a navíc mu vzniklo právo ze zbylé části dlužné jistiny (tj. z částky 11.777,07 Kč) požadovat jednak úrok ve výši 19,98 % ročně a rovněž zákonný úrok z prodlení.
2. Svoji aktivní věcnou legitimaci v dané věci žalobkyně dovodila na základě skutečnosti, že společnost právnická osoba, IČO, obě pohledávky za žalovanou vyplývající z výše uvedené Smlouvy A i ze Smlouvy B, včetně příslušenství a se všemi právy s nimi spojenými, postoupila žalobkyni jako novému věřiteli, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 24. 6. 2019. Žalobkyně také tvrdila, že před podáním žaloby její právní zástupce písemně vyzval žalovanou k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci, avšak žalovaná ani přesto dlužné částky neuhradila.
3. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně v žalobě tvrdila, že její právní předchůdce jako poskytovatel zápůjčky (půjčky), respektive spotřebitelského úvěru, před uzavřením Smlouvy A i před uzavřením Smlouvy B splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy A i před uzavřením Smlouvy B. Žalovaná byla pokaždé dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v zákaznické kartě žalovaného (část„ Ověřené dokumenty“), mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní lístky a doklady SIPO o výdajích žalovaného. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl právní předchůdce žalobkyně v obou případech k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalované) spotřebitelský úvěr splácet a teprve na základě tohoto odborného vyhodnocení byla s žalovanou uzavřena předmětná Smlouva A (Smlouva o zápůjčce ze dne datum) i předmětná Smlouva B (Smlouva o půjčce ze dne datum).
4. Okresní soud v Prostějově návrhu žalobkyně na vydání elektronického platebního rozkazu vyhověl elektronickým platebním rozkazem ze dne 10. 12. 2019, č.j. EPR 263924/2019-5/2020-5, který byl však následně zrušen usnesením ze dne 7. 1. 2020, č.j. EPR 263924/2019-8, neboť se ho nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Věc byla následně převedena do rejstříku C a nově vedena pod sp. zn. 15 C 8/2020.
5. Soud následně v souvislosti s nařízením ústního jednání v dané věci vyzval žalobkyni, aby doplnila skutková tvrzení uvedená v žalobě tak, že doplní, jakým konkrétním způsobem její právní předchůdce splnil před uzavřením předmětných smluv o spotřebitelském úvěru - Smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum (Smlouva A) a Smlouvy o půjčce číslo ze dne datum (Smlouva B) povinnost prověřit schopnost žalované splatit plánované úvěry tak, jak vyžaduje stávající judikatura Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu (III. ÚS 4129/18, 33 Cdo 201/2018), tj. aby zejména uvedla, na základě jakých informací získaných od spotřebitele (od žalované), databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo jiných zdrojů (o příjmech a výdajích spotřebitele, o způsobu plnění dosavadních dluhů, příp. o hodnotě majetku, či jiných skutečnostech), byla úvěruschopnost žalované posouzena, jakým způsobem a s jakým výsledkem (tj. zda na základě získaných informací byly či mohly být důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), a aby ohledně toho předložila veškeré listiny a doklady, které měl původní věřitel jako poskytovatel úvěru k dispozici ke dni uzavření Smlouvy (tj. zejména potvrzení o výši příjmu žalované, potvrzení o výši invalidního důchodu, daňové přiznání, výpisy z jejího účtu, ověření v registru SOLUS, NRKI a BRKI, apod.) Soud přitom žalobkyni upozornil, že nebude-li řádné a dostatečné posouzení úvěruschopnosti doloženo, může být uzavřená smlouva posouzena jako neplatná ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 43/2013 Sb.
6. V doplnění žaloby, které bylo soudu doručeno dne 21. 2. 2022, žalobkyně v souvislosti se Smlouvou A odkázala na Zákaznickou kartu, ve které žalovaná dne datum v souvislosti se žádostí o spotřebitelský úvěr uvedla, že má příjem ze státní podpory ve výši 24.435 Kč, bydlí v nájmu a nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Žalobkyně dále uvedla, že s ohledem na výši příjmu žalované a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že žalovaná na uvedené Zákaznické kartě svým podpisem stvrdila úplnost, přesnost a pravdivost veškerých v kartě uvedených údajů. Žalobkyně též poukázala na to, že ze shora specifikované Zákaznické karty se podává, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením Smlouvy A ověřil majetkovou situaci žalované z výměru sociální podpory, z nájemní/podnájemní smlouvy a z předložených dokladů SIPO o výdajích žalované. Vedle Zákaznické karty ze dne datum však žalobkyně soudu nepředložila žádné jiné listiny ani doklady, které měl původní věřitel při posuzování úvěruschopnosti žalované k dispozici ke dni uzavření Smlouvy A, přičemž žalobkyně výslovně uvedla, že kopie dokladů, na které Karta zákazníka odkazuje, nemá k dispozici právní předchůdce žalobkyně ani žalobkyně, když uchazeči o půjčku, resp. zápůjčku, dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy, a že dle jejího názoru, který vyslovil i Krajský soud v Českých Budějovicích v rozsudku ze dne 31. 7. 2020, č.j. 5 Co 231/2020-97, je tento postup, tj. ověření příslušných informací dle předložených dokladů žadatele o půjčku bez pořizování jejich kopií, zcela dostačující a vyhovující požadavkům zákona, tj. že stačilo, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě, a že tudíž není důvod pochybovat o doložení těchto listin tehdejšímu věřiteli. V souvislosti se Smlouvou B pak žalobkyně žádná žalobní tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru nedoplnila, přičemž soudu nepředložila Zákaznickou kartu, o které se zmiňuje v původní žalobě, ani žádné jiné doklady či listiny, na jejichž základě právní předchůdce ověřoval schopnost žalované splácet plánovaný úvěr.
7. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena spolu s výzvou k vyjádření (viz. doručenka u č.l. 45) dne 17. 2. 2020 postupem dle ust. § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), nevyjádřila, v řízení zůstala po celou dobu zcela nečinná. Předvolání k ústnímu jednání nařízenému na den datum, které bylo žalované doručováno na adresu jejího trvalého pobytu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel jako místo jejího trvalého pobytu, žalovaná převzala dne 17. 2. 2022, což potvrdila svým podpisem na doručence. Žalovaná byla tedy řádně předvolána k ústnímu jednání, avšak bez omluvy se k němu nedostavila. Za žalobkyni se k jednání dostavil právní zástupce na základě substituční právní moci. Soud tudíž v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v dané věci jednal a rozhodl bez přítomnosti žalované, přičemž provedl dokazování toliko listinami předloženými žalobkyní, a to konkrétně: Smlouvou o zápůjčce číslo z datum, včetně Smluvních podmínek k této smlouvě, Zákaznickou kartou vyplněnou dne datum, Smlouvou o půjčce číslo z datum, včetně Smluvních podmínek k této smlouvě, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně Seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávek ze dne datum, předžalobní výzvou ze dne 8. 10. 2019, a podacími lístky ze dne 17. 7. 2019 a ze dne 9. 10. 2019, z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci:
8. Právní předchůdce žalobkyně, tj. společnost právnická osoba, IČO, uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu, označenou jako„ Smlouva o zápůjčce“ (dále jen„ Smlouva A“), ve které je uvedeno, že se jedná o smlouvu uzavřenou ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ze Smlouvy se pak mimo jiné podává, že žalovaná svým podpisem potvrdila, že při podpisu Smlouvy A převzala od anonymizováno v místě bydliště v hotovosti celou částku„ zápůjčky“, tj. částku 12.000 Kč. Ze Smlouvy bylo zjištěno, že žalovaná se zavázala tuto částku zaplatit právnímu předchůdci žalované i s kapitalizovaným zápůjčním úrokem za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1.580 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2.466 Kč a poplatkem za hotovostní režim splátek ve výši 5.987 Kč, celkem tedy vedle jistiny též částku ve výši 10.033 Kč (dále jen„ poplatek“), a to v 60 týdenních splátkách po 368 Kč, přičemž první splátku byla žalovaná povinna zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření Smlouvy A a každou další týdenní splátku až po předposlední vždy nejpozději o konce dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období. Poslední týdenní splátka ve výši 321 Kč byla splatná nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období. Smlouva je opatřena podpisem žalované a osoby jednající za právnická osoba (jméno anonymizováno). Smluvní podmínky byly ke Smlouvě předloženy zvlášť bez podpisu smluvních stran, a proto soud z jejich obsahu nevycházel, neboť nebylo prokázáno, že by se žalovaná s jejich obsahem seznámila. Nebylo prokázáno (a žalovaná to ani netvrdila), že by žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně, či následně přímo žalobkyni, zaplatila více, než bylo možné dovodit z tvrzení žalobkyně uvedených v žalobě, tedy vice než částku 4.580 Kč. Žalobkyně k doložení a prokázání toho, že právní předchůdce žalobkyně řádně v souladu se zákonem ověřoval schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit, předložila pouze Zákaznickou kartu, dle které žalovaná před uzavřením Smlouvy A dne datum uvedla, že je svobodná, má jednu vyživovací povinnost k nezaopatřenému dítěti, žije v nájmu, má pouze základní vzdělání, je nezaměstnaná a její měsíční příjem tvoří pouze dávky státní podpory ve výši 24.435 Kč. Jako své měsíční výdaje žalovaná uvedl: nájem/inkaso: 4.000 Kč, telefon: 200 Kč, výdaje na domácnost: 2.400 Kč, celkem tedy výdaje ve výši 6.600 Kč měsíčně. V Zákaznické kartě není uvedeno, že by žalovaná již splácela jiný úvěr (půjčku) od právnická osoba (tedy od úvěrujícího právního předchůdce žalobkyně). Podle údajů uvedených v Zákaznické kartě v oddíle„ Ověřené dokumenty“ měla žalovaná zástupci právního předchůdce žalobkyně předložit občanský průkaz, výměr podpory za číslo, nájemní/podnájemní smlouvu a SIPO za číslo Tyto dokumenty zmíněné v Zákaznické kartě však nebyly soudu ze strany žalobkyně předloženy a soud proto nemohl ověřit pravdivost údajů v Zákaznické kartě uvedených.
9. Právní předchůdce žalobkyně, tj. společnost právnická osoba, IČO, uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu, označenou jako„ Smlouva o půjčce“ (dále jen„ Smlouva B“), ve které je uvedeno, že se jedná o smlouvu uzavřenou ve smyslu ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ze Smlouvy B se pak mimo jiné podává, že žalovaná svým podpisem potvrdila, že při podpisu Smlouvy B převzala od anonymizováno v místě bydliště v hotovosti celou částku„ půjčky“, tj. částku 15.000 Kč. Ze Smlouvy B bylo zjištěno, že žalovaná se zavázala tuto částku zaplatit právnímu předchůdci žalované i s kapitalizovaným zápůjčním úrokem za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy B ve výši 1.916 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2.850 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 7.775 Kč, celkem tedy vedle jistiny též částku ve výši 12.541 Kč (dále jen„ poplatek“), a to v 60 týdenních splátkách po 460 Kč, přičemž první splátku byla žalovaná povinna zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření Smlouvy B a každou další týdenní splátku až po předposlední vždy nejpozději o konce dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období. Poslední týdenní splátka ve výši 401 Kč byla splatná nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období. Smlouva je opatřena podpisem žalované a osoby jednající za právnická osoba (jméno anonymizováno). Smluvní podmínky byly ke Smlouvě předloženy zvlášť bez podpisu smluvních stran, a proto soud z jejich obsahu nevycházel, neboť nebylo prokázáno, že by se žalovaná s jejich obsahem seznámila. Nebylo prokázáno (a žalovaná to ani netvrdila), že by žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně, či následně přímo žalobkyni, zaplatila více, než bylo možné dovodit z tvrzení žalobkyně uvedených v žalobě, tedy vice než částku 7.500 Kč. Žalobkyně k doložení a prokázání toho, že právní předchůdce žalobkyně řádně v souladu se zákonem ověřoval schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit, nepředložila žádné listiny, doklady či dokumenty, a to ani Zákaznickou kartu, ohledně které žalobkyně v žalobě tvrdila, že do ní byly zaznamenány informace získané od žalované ohledně jejích rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů, které pak měly být ověřovány oproti dalším dokladům vyžádaným od žalované, které však nejsou ani v žalobě žádným způsobem blíže specifikovány a nebyly žalobkyní soudu ani přes výzvu předloženy.
10. Právní předchůdce žalobkyně pohledávky ze Smlouvy A i ze Smlouvy B postoupil na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum a žalované byla změna v osobě věřitele řádně oznámena.
11. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (právní úprava platná pro Smlouvu A).
12. Podle ust. § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „starý o.z.“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 starého o.z. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky (právní úprava pro Smlouvu B).
13. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 43/2013 Sb., je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná.
14. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
15. Podle ustanovení § 580 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen (právní úprava platná pro Smlouvu A).
17. Podle § 451 odst. 1 starého o.z., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle § 451 odst. 2 starého o.z., bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.
18. Podle ust. § 1968 věta první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný; výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Repo sazba stanovená Českou národní bankou, platná ke dni 1. 1. 2020, činila 2 % (čerpáno z dat dostupných na www.cnb.cz).
19. Podle § 1879 o. z., věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.
20. Soud na základě zjištěného skutkového stavu věc posoudil podle citované právní úpravy a učinil následující právní závěr.
21. Mezi právním předchůdcem žalobkyně (dále též úvěrující věřitel) a žalovanou (dále též spotřebitelem), byly dne datum a dne datum uzavřeny smlouvy, označené jako„ Smlouva o zápůjčce“ (Smlouva A) a„ Smlouva o půjčce“ (Smlouva B), které obsahují podstatné náležitosti upravené zákonem pro smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. o.z.). S ohledem na postavení žalované, jako slabší smluvní strany, a obsah uzavíraných Smluv A a B, je pak nutno obsah těchto smluv a chování smluvních stran posoudit kromě o. z., též podle ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 43/2013 Sb., a zkoumat, zda úvěrující postupoval před a při jejím uzavřením v souladu s touto právní úpravou. Úvěrující věřitel poskytl v obou případech spotřebiteli (žalované) finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru, úvěrující tak měl zákonnou povinnost prověřit schopnost žalované splatit poskytnutou„ půjčku“ (úvěr). V této souvislosti byla žalobkyně soudem spolu s předvoláním k jednání vyzvána, aby doplnila žalobní tvrzení o to, jakým konkrétním způsobem právní předchůdce žalobkyně splnil před uzavřením každé z předmětných dvou smluv povinnost prověřit schopnost žalované splatit plánovaný úvěr (zápůjčku), přičemž soud poukázal na stávající judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu ČR, a současně aby ohledně toho předložila veškeré listiny a doklady, které měl původní věřitel jako poskytovatel úvěru k dispozici ke dni uzavření Smlouvy (tj. zejména potvrzení o výši příjmu žalované, výpisy z jejího účtu, ověření v registru SOLUS, NRKI a BRKI, apod.) Soud přitom žalobkyni upozornil, že nebude-li řádné a dostatečné posouzení úvěruschopnosti doloženo, mohou být uzavřené smlouvy posouzeny jako neplatné ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. Povinností úvěrujícího bylo podle platné právní úpravy před uzavřením Smlouvy A i před uzavřením s Smlouvy B vždy řádně posoudit úvěruschopnost žalované (tj. schopnost žalované řádně splácet poskytnutý úvěr). Žalobkyně sice tvrdila, že její právní předchůdce jako úvěrující splnil tuto svoji zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr potvrdit. Bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně vycházel pouze z obsahu Smlouvy A a z obsahu Smlouvy B, v nichž měla žalovaná jako spotřebitel deklarovat, že byla řádně zkoumána její schopnost úvěr splácet, a dále z údajů uvedených žalovanou v Kartě zákazníka, což je dle názoru soudu s přihlédnutím ke kogentní povaze ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 43/2013 Sb., nedostatečné. Za řádné posouzení úvěruschopnosti nelze považovat„ spolehnutí se“ na žalovanou tvrzené skutečnosti, nýbrž je třeba na základě těch skutečností a se souhlasem žalované získat další podklady pro řádné posouzení její úvěruschopnosti. Žalobkyně v řízení k prokázání této zákonné povinnosti předložila ve vztahu ke Smlouvě A pouze tzv. Zákaznickou kartu ze dne datum, kterou žalovaná vyplnila před uzavřením Smlouvy A, dle které měla sice žalovaná obchodnímu zástupci úvěrujícího doložit občanský průkaz, výměr podpory za číslo, nájemní/podnájemní smlouvu a SIPO za číslo, avšak tyto dokumenty a listiny zmíněné v Zákaznické kartě nebyly soudu ze strany žalobkyně předloženy s odůvodněním, že je žalobkyně ani její právní předchůdce nemají k dispozici, když byly předloženy před uzavřením Smlouvy, aniž by si úvěrující pořídil jejich kopie. Ve vztahu ke Smlouvě B pak žalobkyně soudu nepředložila ani zákaznickou kartu, na kterou v žalobě z hlediska zkoumání úvěruschopnosti žalované odkazuje. Žalobkyně tedy nijak nedoložila, a tudíž neprokázala, že by si její právní předchůdce jako úvěrující údaje uváděné žalovanou ověřil, a že doklady uvedené v případě Smlouvy A v Zákaznické kartě byly skutečně před uzavřením Smlouvy A předloženy, a že se nejednalo o pouhé formální„ zaškrtnutí příslušných kolonek“ na připraveném formuláři označeném jako Zákaznická karta. Navíc bez znalosti obsahu zmíněných dokladů nemohl soud učinit závěr ani o tom, že úvěruschopnost žalované byla posouzena skutečně řádně a s odbornou péčí. Za tohoto stavu věci, kdy soud nemohl ověřit pravdivost údajů v Zákaznické kartě uvedených, tudíž nemohl přijmout ani závěr, že právní předchůdce žalované před uzavřením Smlouvy A jako úvěrující skutečně na základě dostatečných informací s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele (žalované) splácet spotřebitelský úvěr. Navíc právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou Smlouvu A, tj. smlouvu o dalším spotřebitelském úvěru, byť je zřejmé, že v té době již žalovaná jeden předchozí úvěr právnímu předchůdci žalobkyně splácela, resp. měla splácet, a v té době ho dosud splacený neměla. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením Smlouvy B pak nebylo žalovanou soudu předloženo k důkazu vůbec nic, a to ani Zákaznická karta. V daném případě tudíž nelze hovořit o tom, že by právní předchůdce žalobkyně řádně posoudil úvěruschopnost žalované a že by dostál svým povinnostem vyplývajícím z ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření Smlouvy A i ke dni uzavření Smlouvy B. Porušil-li úvěrující tuto povinnost a přes výše uvedené spotřebiteli úvěry poskytl, je třeba dospět k závěru o neplatnosti takto uzavřených smluv, tedy jak Smlouvy A, tak i Smlouvy B. Nelze přehlédnout ani to, že úvěrující před uzavřením Smlouvy A a Smlouvy B nenahlédl ani do exekučního rejstříku, aby zjistil, zda jsou vůči žalované vymáhány nějaké dluhy. Z těchto všech důvodů soudu nezbylo než uzavřít, že úvěrující, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně neposoudil zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele (žalované), a že tudíž Smlouva A i Smlouva B, na jejichž základě žalobkyně dovozuje svůj nárok na zaplacení žalovaných částek, jsou s ohledem na ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 43/2013 Sb., neplatné. Jinak řečeno – pokud nebylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně (úvěrující) si vyžádal nějaké podklady pro posouzení úvěruschopnosti žalované, nebylo možné, aby bez toho řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele pouze na základě údajů uvedených v Kartě zákazníka. Z těchto důvodů nemohl úvěrující dostát svým povinnostem vyplývajícím z ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. Porušil-li úvěrující svoji povinnost a přes výše uvedené spotřebiteli (žalované) úvěry poskytl, je třeba dospět k závěru o neplatnosti takto uzavřených Smluv A a B, k níž soud přihlédne i bez návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 3 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018, popř. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III ÚS 4129/18, apod.). Je nutno podotknout, že nebylo prokázáno, že by si právní předchůdce žalobkyně před uzavřením Smlouvy A údaje uvedené v Zákaznické kartě nějakým relevantním způsobem ověřil. U Smlouvy B pak žalobkyně nedoložila ani to, jaké informace pro posouzení úvěruschopnosti žalované měl právní předchůdce žalobkyně k dispozici, když soudu nepředložila ani Zákaznickou kartu. Z těchto všech důvodů lze uzavřít, že při uzavření smluv o spotřebitelském úvěru s žalovanou nebyla právním předchůdcem žalobkyně dostatečně řádně a s odbornou péčí posouzena schopnost spotřebitele (žalované) splácet úvěr (půjčku či zápůjčku) a Smlouva A i Smlouva B jsou z tohoto důvodu neplatné podle ust. § 580 odst. 1 o.z.
22. Jelikož však žalovaná jistiny předmětných úvěrů, tj. částku 12.000 Kč dne 2. 12. 2015 a částku 15.000 Kč dne 2. 5. 2013, na základě neplatných úvěrových smluv převzala, což žalovaná potvrdila svými podpisy na Smlouvě A a na Smlouvě B, přičemž v rámci daného soudního řízení převzetí těchto částek žádným způsobem nezpochybnila, je povinna uvedené částky vrátit podle zákonných ustanovení o bezdůvodném obohacení. Žalobní požadavky žalobkyně jsou proto v daném případě důvodné pouze zčásti. Podle žalobních tvrzení, která nebyla žalovanou zpochybněna, tato uhradila z titulu Smlouvy A pouze částku 4.580 Kč a z titulu Smlouvy B částku 7.500 Kč, soud tak na základě zásad o vydání bezdůvodného obohacení zavázal žalovanou a) k zaplacení částky 7.420 Kč (tj. převzatých 12.000 Kč minus již vrácených 4.580 Kč), tedy plnění, které žalovaná od právního předchůdce žalobkyně dne 2. 12. 2015 převzala, ale dosud nevrátila zpět, a b) k zaplacení částky 7.500 Kč (tj. převzatých 15.000 Kč minus již vrácených 7.500 Kč), tedy plnění, které žalovaná od právního předchůdce žalobkyně dne 2. 5. 2013 převzala, ale dosud nevrátila zpět. Vzhledem k tomu, že žalovaná tyto povinnosti nesplnila ani dodatečně, je ode dne 18. 2. 2020, tedy ode dne následujícího po dni, kdy jí byla doručena žaloba, s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení v prodlení (§ 1968 o.z.), a proto soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částky 7.420 Kč a částku 7.500 Kč i se zákonným úrokem z prodlení, jehož výše byla stanovena v souladu s ust. § 1970 a nař. vl. č. 351/2013 Sb. (viz. výrok I. odstavec a) a odstavec b) tohoto rozsudku).
23. S ohledem na výše uvedené právní hodnocení soud ve zbývajícím rozsahu žalobu – pokud jde o nároky z neplatné Smlouvy A a z neplatné Smlouvy B jako nedůvodnou zamítl (viz. výrok II. odstavec a) a odstavec b) tohoto rozsudku).
24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když přihlédl k tomu, že žalovaná byla v tomto řízení procesně úspěšnější než žalobkyně (při posouzení poměru celkové žalované částky včetně příslušenství ve vztahu k částkám, které soud žalobkyni tímto rozsudkem vůči žalované přiznal) a měla by proto právo na poměrnou část účelně vynaložených nákladů řízení, ale podle obsahu spisu jí žádné náklady tohoto řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. tohoto rozsudku).
25. Soud rozhodl o povinnosti žalované plnit žalobci ve lhůtě 3 dnů, když pro stanovení jiné, než zákonné lhůty nebyly shledány podmínky (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může žalobkyně jako oprávněná podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí dle občanského soudního řádu anebo na exekuci dle exekučního řádu.