Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 C 77/2022-52

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Chalupskou v právní věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně,

zastoupené advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno,

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem trvale obec a číslo, PSČ obec

o 15 594,44 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 5 400 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 10 194,44 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 2 855,08 Kč, kapitalizovaný úrok 5 654,53 Kč, úrok 19,31 % ročně z částky 15 594,44 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 594,44 Kč od 16. 1. 2021 do 1. 3. 2021 a zákonný úrok z prodlení ve výši 1,5% ročně z částky 10 194,44 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 5 400 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 10 194,44 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 2 855,08 Kč, kapitalizovaný úrok 5 654,53 Kč, úrok 19,31 % ročně z částky 15 594,44 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 594,44 Kč od 16. 1. 2021 do 1. 3. 2021 a zákonný úrok z prodlení ve výši 1,5% ročně z částky 10 194,44 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 15 594,44 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO a žalovaným byla dne datum uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na částku 18 000 Kč, kterou žalovaný převzal v den podpisu smlouvy a zavázal se kromě jistiny zaplatit také úrok za půjčené peněžní prostředky 3 600 Kč, odměnu za administrativní činnost 3 600 Kč a hotovostní inkaso splátek 7 200 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobkyně závazek v 60 týdenních splátkách po 540 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11. 3. 2019. Žalovaný však nesplácel řádně a včas. Žalovanému bylo známo, že má celkovou dlužnou částku uhradit nejpozději 11. 3. 2019, ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky byl tedy v prodlení se splácením všech sjednaných a neuhrazených splátek. Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo následujícího dne po splatnosti právo na uhrazení celé zbývající neuhrazené částky. Žalovaný do okamžiku postoupení pohledávky uhradil 12 600 Kč, kterou právní zástupce žalobkyně započetl v rozsahu 2 405,56 Kč na jistinu, 3 600 Kč na úrok, 3 600 Kč na poplatek za administrativní činnosti a 2 744,44 na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Poslední platba byla ze strany žalovaného uhrazena 26. 3. 2019. Dne 15. 1. 2021 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Po postoupení pohledávky nebylo na dluh uhrazeno ničeho. Žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky dlužné jistiny 15 594,44 Kč, kapitalizovaných úroků 5 654,53 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 2 855,08 Kč, úroků 19,31 % ročně z dlužné jistiny 15 594,44 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny 15 594,44 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z účasti u soudního jednání omluvila. Ve smyslu , (dále jen „“) tedy soud jednal v nepřítomnosti účastníků.

3. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne datum (dále také jen„ smlouva“), včetně smluvních podmínek soud zjistil, že daného dne uzavřel žalovaný se společností právnická osoba, dohodu, na základě které byly ve dne podpisu smlouvy v hotovosti poskytnuty a předány žalovanému peněžní prostředky 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal kromě jistiny zaplatit také 3 600 Kč na úroku, 3 600 Kč na administrativním poplatku a 7 200 Kč na hotovostním inkasu splátek, a to v 60 týdenních splátkách po 540 Kč, přičemž první splátka byla splatná do 7. kalendářního dne od uzavření smlouvy a poslední splátka tak byla stanovena na 11. 3. 2019. Celková částka k zaplacení tak činila 32 400 Kč RPSN bylo sjednáno ve výši 206,15%. V čl. 2 se strany dohodly, že splátky se započítávají nejprve na úrok, poté na administrativní poplatek, poté na jistinu. Každou ze splátek se uhrazuje příslušná část odměny za hotovostní inkaso splátek a případně příslušná část poplatku za pojištění nebo asistenční služby. V čl. 5 se strany dohodly, že předtím, než se spotřebitelský úvěr stane v důsledku prodlení zákazníka splatný, vyzve věřitel zákazníka k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu lhůtu alespoň 30 dnů. Z karty zákazníka vyplněné v souvislosti s uzavřením smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný vyplnil tyto údaje tak, že byl t.č. zaměstnán u Města Příbram s čistým příjmem 6 300 Kč, dalším příjmem 5 000 Kč a státní podporou 4 546 Kč. Jeho výdaje činí 2 000 Kč na bydlení, 3 000 Kč osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení), 1 300 Kč splátky úvěrů. Použitelný příjem tak činí 6 300 Kč. Žalovaný dle vyplněných údajů na kartě předložil pracovní smlouvu, výplatní pásky a složenky s příjmy. Zároveň žalovaný zaškrtl, že proti jeho osobě je vedena exekuce. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Z dopisu ze dne 12. 2. 2021 včetně podacího lístku soud zjistil, že postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobkyně je společnost s předmětem podnikání poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru. Z dopisu ze dne 13. 5. 2021 včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby.

4. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uhradil celkem 12 600 Kč, poslední splátka byla uhrazena 26. 3. 2019. Jakkoli žalobkyně úhradu ze strany žalovaného nedoložila, soud neměl důvodu toto tvrzení nepřevzít za pravdivé, ostatně žalovaný se k žalobě ani těmto tvrzením nikterak nevyjádřil.

5. Podle , o spotřebitelském úvěru, před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle , (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

9. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Dle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

11. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Soud se předně zabýval tím, zda žalobkyně, resp. její právní předchůdce, splnila podmínku dle zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s náležitou pečlivostí před uzavřením smluv posoudila schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Soudem byla proto vyzvána k doplnění tvrzení a předložení důkazů k prokázání, jakým způsobem posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, když k žalobě sice byla předložena karta zákazníka, žalobkyně však netvrdila, jakým způsobem vyplněné údaje ověřila a žádnéy v tomto směru k důkazu nepředložila, ačkoli je žalovaný dle vyplněných údajů k žádosti doložil.

14. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že k posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr byly ověřeny zejména pracovní smlouvou, výplatními páskami, složenkami - příjmy. Tytoy však žalobkyně nemá k dispozici, neboť uchazeči o zápůjčku tyto dokumenty pouze předkládají při uzavírání smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, která byla uvedena v kartě zákazníka. V případě neuvedení pravdivých informací by se žalovaný mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu. Zejména u nižších splátek s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli požadovat hluboké a rozsáhlé prověřování pravdivosti sdělených informací. Žalobkyně odkázala na rozsudek Krajského soudu ze dne 31. 7. 2020, č.j. -97, podle nějž postačuje, pokud věřitel z údajů žalovaného vycházel a měl přitom příslušnéy k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce.

15. Jelikož žalobkyně i přes výzvu soudu nedoložila, jakým způsobem byla schopnost žalovaného splácet úvěr zkoumána, a to konkrétně na základě specifických údajů žalovaného, dospěl soud k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy nedostála. Žalobkyně k prokázání této povinnosti předložila soudu jediný důkaz, a to kartu zákazníka. Ačkoli v zákaznické kartě u obou smluv je uvedeno, že žalovaný přiložil příslušnéy, žalobkyně k žalobě i přes výzvu soudu žádnéy nedoložila. Soud se neztotožňuje se závěry žalobkyní citovaného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, neboť je povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru úvěruschopnost žalovaného řádně a pečlivě zkoumat a být schopen doložit, jakým způsobem tak činil. Pakliže tak neučinil, jde absence prokázání schopnosti žalovaného úvěru splácet k tíži věřitele, resp. žalobkyně. Původní věřitel měl o to spíše být obezřetnější, vyšlo-li z údajů od žalovaného najevo, že je příjemcem státní podpory, navíc žalovaný prohlásil, že proti jeho osobě je vedena i exekuce. Nadto žalobkyně ani netvrdila, že by ohledně úvěruschopnosti žalovaného učinila například lustraci ve veřejně dostupných rejstřících, ačkoli tomu nic nebránilo a vzhledem k tomu, co žalovaný uvedl v žádosti, bylo nanejvýše vhodné jeho tvrzení ověřit.

16. Žalobkyně proto neprokázala, že její právní předchůdce posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládají citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tedy neprokázala, že by zkoumala schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládají citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost uzavřené smlouvy, resp. uzavřených smluv. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Ačkoli samotný text ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. jeho jazykový výklad, naznačuje, že absence posouzení úvěruschopnosti lze sankcionovat toliko neplatností relativní, dospěla odborná i soudní praxe k převážnému závěru, že důsledkem nedostatečného, a v tomto případě dokonce žádného, posouzení úvěruschopnosti je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Opačný výklad by byl v rozporu s vývojem zásad práv ochrany spotřebitele a narušil by tak dlouhodobou tendenci nejen české, ale rovněž celoevropské právní vědy i praxe směřující k vyvážení faktické nerovnosti mezi spotřebitelem a podnikatelem, projevující se ochranou slabší strany (viz rovněž směrnice č. 93/13 EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách a směrnice č. 2008/48 EHS o smlouvách o spotřebitelském úvěru). Závěr o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti také zcela v souladu s judikaturou Ústavního soudu, podle nějž„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ (viz nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ). I s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další) v citovaném nálezu Ústavní soud uvedl, že„ poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady)“.

17. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že dohoda uzavřená mezi původním věřitelem a žalovaným, která je svou povahou smlouvou o spotřebitelském úvěru, jsou absolutně neplatným právním jednáním.

18. Žalobkyně však předloženými listinami prokázala, že její právní předchůdce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, a to hotovostně. Smlouvou o postoupení pohledávky pak prokázala, že jí právním předchůdcem byl postoupen dluh a oznámením o postoupení pohledávky i předžalobní výzvou prokázala, že žalovaný byl o dluhu zpraven.

19. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků 18 000 Kč, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Jelikož je smlouva o spotřebitelském úvěru a neplatným právním jednáním od počátku, žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu a je tak povinen toto plnění vrátit. Žalovaný se bezdůvodně obohatil o částku 18 000 Kč, ze které věřiteli vrátil 12 600 Kč, je tedy povinen vrátit žalobkyni 5 400 Kč (18 000 – 12 600 Kč). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, soud mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení ve výši 8,25 %, z dlužné částky 5 400 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení. Soud vyšel z toho, že žalovanému byla výzva k úhradě odeslána dopisem ze dne 12. 2. 2021 spolu s oznámením o postoupení pohledávky a výzvou k úhradě, tedy nejpozději touto výzvou se o dluhu dozvěděl. Dle podacího lístku bylo oznámení odesláno 15. 2. 2021. Tuto výzvu lze ve smyslu o.z. považovat za doručenou dnem 18. 2. 2021. Žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu k plnění 10 dnů, následujícího dne, tj. 2. 3. 2021 se žalovaný dostal do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil podle jako třídenní, přičemž vzhledem k okamžiku vzniku prodlení v prvním pololetí 2021 žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení 8,25 % ročně.

20. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Jelikož je uzavřená smlouva neplatná, není zde smluvní podklad pro přiznání smluvního úroku, administrativního poplatku ani hotovostního inkasa, jakkoli si je soud vědom, že předmětem žaloby byla jen zbývající dlužná jistina a smluvní a zákonný úrok z prodlení. Soud proto žalobu zamítl co do částky 10 194,44 Kč a dále pokud jde o kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 2 855,08 Kč, kapitalizovaný úrok 5 654,53 Kč, úrok 19,31 % ročně z částky 15 594,44 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 594,44 Kč od 16. 1. 2021 do 1. 3. 2021 a zákonný úrok z prodlení ve výši 1,5% ročně z částky 10 194,44 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnější ve věci byl žalovaný, žádné náklady mu však v souvislosti s tímto řízením nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami.

Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněná právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na nařízení exekuce ().