Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 43/2020-79

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Doupovcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem ulice a číslo, PSČ obec,

o zaplacení částky 12.321 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4.872 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4.872 Kč od 28. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části, tedy ohledně částky 7.449 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4.476,67 Kč, úroku ve výši 28 % ročně z částky 7.725,79 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.274,95 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7.725,79 Kč od 25. 6. 2019 do 27. 4. 2020 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.853,79 Kč od 28. 4. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4.872 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4.872 Kč od 28. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbývající části, tedy ohledně částky 7.449 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4.476,67 Kč, úroku ve výši 28 % ročně z částky 7.725,79 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.274,95 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7.725,79 Kč od 25. 6. 2019 do 27. 4. 2020 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.853,79 Kč od 28. 4. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 28. 11. 2019 domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 12.321 Kč (sestávající z dlužné jistiny ve výši 7.725,79 Kč a dlužného poplatku ve výši 4.595,21 Kč), kapitalizovaný úrok ve výši 4.476,67 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.274,95 Kč, úrok ve výši 28 % ročně z částky 7.725,79 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7.725,79 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, a dále aby jí žalovaný nahradil náklady řízení. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce - anonymizováno právnická osoba, IČO, uzavřela se žalovaným dne datum Smlouvu o zápůjčce číslo (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření Smlouvy peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, což žalovaný potvrdil podpisem Smlouvy. Žalovaný se v souvislosti s poskytnutím uvedené částky ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně vedle zapůjčené částky ve výši 10.000 Kč též úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.362 Kč (úroková sazba ve výši 28 % ročně), odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2.237 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.850 Kč, celkem tedy nad rámec poskytnuté jistiny částku ve výši 7.449 Kč (dále jen„ poplatek“), to vše ve 45 týdenních splátkách po 388 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 9. 6. 2017. Žalovaný za celé období uhradil pouze částku 5.128 Kč, ze které právní předchůdce žalobkyně započetl 2.274,21 Kč na částečnou úhradu jistiny a 2.853,79 Kč na částečnou úhradu poplatku. Jelikož si žalovaný své smluvní povinnosti neplnil, splátky řádně a včas neplatil a ke dni 9. 6. 2017 dlužnou částku v plné výši neuhradil, právní předchůdce žalobkyně ke dni 10. 6. 2017 celý zbytek dluhu zesplatnil (částka 12.321 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 7.725,79 Kč a dlužného poplatku ve výši 4.595,21 Kč), a navíc mu vzniklo právo ze zbylé části dlužné jistiny (tj. z částky 7.725,79 Kč) požadovat jednak úrok ve výši 28 % ročně od 10. 6. 2017 až do zaplacení a rovněž zákonný úrok z prodlení od 10. 6. 2017 až do zaplacení. Svoji aktivní věcnou legitimaci v dané věci žalobkyně dovodila na základě skutečnosti, že anonymizováno právnická osoba, IČO, pohledávku za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství a se všemi právy s ní spojenými, postoupila žalobkyni jako novému věřiteli, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 24. 6. 2019. Žalobkyně také tvrdila, že před podáním žaloby její právní zástupce písemně vyzval žalovanou k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci, avšak žalovaný ani přesto dlužnou částku neuhradil.

2. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně v žalobě tvrdila, že její právní předchůdce jako poskytovatel půjčky (spotřebitelského úvěru) před uzavřením Smlouvy splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v zákaznické kartě žalovaného (část„ Ověřené dokumenty“), mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní lístky a doklady SIPO o výdajích žalovaného. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl právní předchůdce žalobkyně k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalované) spotřebitelský úvěr splácet a teprve na základě tohoto odborného vyhodnocení byla s žalovaným uzavřena předmětná Smlouva.

3. Okresní soud v Prostějově návrhu žalobkyně na vydání elektronického platebního rozkazu vyhověl elektronickým platebním rozkazem ze dne 23. 12. 2019, č.j.  -5, který byl však následně zrušen usnesením ze dne 2. 3. 2020, č.j.  -9, neboť se ho nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Věc byla následně převedena do rejstříku C a nově vedena pod sp. zn. .

4. Soud následně v souvislosti s nařízením ústního jednání v dané věci vyzval žalobkyni, aby doplnila skutková tvrzení uvedená v žalobě tak, že doplní, jakým konkrétním způsobem její právní předchůdce splnil před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (Smlouvy o zápůjčce číslo) ze dne datum povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit plánovaný úvěr tak, jak vyžaduje stávající judikatura Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ( , ), tj. aby zejména uvedla, na základě jakých informací získaných od spotřebitele, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo jiných zdrojů (o příjmech a výdajích spotřebitele, o způsobu plnění dosavadních dluhů, příp. o hodnotě majetku, či jiných skutečnostech), byla úvěruschopnost žalovaného posouzena, jakým způsobem a s jakým výsledkem (tj. zda na základě získaných informací byly či mohly být důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), a aby ohledně toho předložila veškeré y a doklady, které měl její právní předchůdce jako poskytovatel úvěru k dispozici ke dni uzavření Smlouvy (tj. zejména potvrzení o výši příjmu žalovaného od jeho zaměstnavatele, potvrzení o výši invalidního důchodu, daňové přiznání, výpisy z jeho účtu, ověření v registru SOLUS, NRKI a BRKI, apod.). Soud přitom žalobkyni upozornil, že nebude-li řádné a dostatečné posouzení úvěruschopnosti doloženo, může být uzavřená smlouva posouzena jako neplatná ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, ve znění

5. V doplnění žaloby, které bylo soudu doručeno dne 21. 2. 2022, žalobkyně odkázala na zákaznickou kartu, ze které se podává, že žalovaný dne datum v souvislosti se žádostí o zápůjčku před uzavřením Smlouvy uvedl, že je zaměstnaný na hlavní pracovní poměr jako dělník ve právnická osoba anonymizováno, jeho měsíční příjem činí 18.000 Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, přičemž svým podpisem na této zákaznické kartě stvrdila úplnost, přesnost a pravdivost veškerých v kartě uvedených údajů. S ohledem na výši příjmů žalovaného a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Žalobkyně poukázala na to, že ze zákaznické karty se podává, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením Smlouvy ověřil majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy, z výplatních pásek a z předložených dokladů SIPO o vydáních žalovaného. Vedle zákaznické karty však žalobkyně soudu nepředložila žádné jiné y ani doklady, které měl mít právní předchůdce žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného k dispozici ke dni uzavření Smlouvy, přičemž žalobkyně výslovně uvedla, že kopie dokladů, na které zákaznická karta odkazuje, nemá k dispozici právní předchůdce žalobkyně ani žalobkyně, když uchazeči o půjčku, resp. zápůjčku, dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy, a že dle jejího názoru, který vyslovil i Krajský soud v Českých Budějovicích v rozsudku ze dne 31. 7. 2020, č.j. -97, je tento postup, tj. ověření příslušných informací dle předložených dokladů žadatele o půjčku bez pořizování jejich kopií, zcela dostačující a vyhovující požadavkům zákona, tj. že stačilo, že y, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě, a že tudíž není důvod pochybovat o doložení těchto listin tehdejšímu věřiteli.

6. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena spolu s výzvou k vyjádření (viz. č.l. 48) dne datum postupem dle ust. , (dále jen „ “), nevyjádřil, v řízení zůstal po celou dobu zcela nečinný. Předvolání k ústnímu jednání nařízenému na den datum, které bylo žalovanému doručováno na adresu jeho trvalého pobytu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel jako místo jeho trvalého pobytu, si žalovaný nepřevzal a soud je v souladu s ust. ve spojení s ust. považuje za doručené dnem datum (pondělí). Za těchto okolností lze konstatovat, že žalovaný byl řádně předvolán k ústnímu jednání, avšak bez omluvy se k němu nedostavil. Za žalobkyni se k jednání dostavil právní zástupce na základě substituční právní moci. Soud tudíž v souladu s ust. v dané věci jednal a rozhodl bez přítomnosti žalovaného, přičemž provedl dokazování toliko listinami předloženými žalobkyní, a to konkrétně: Smlouvou o zápůjčce číslo z datum, včetně Smluvních podmínek k této smlouvě, Zákaznickou kartou vyplněnou dne datum, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně Seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, tabulkou umoření, předžalobní výzvou ze dne 24. 10. 2019, a podacími lístky ze dne 17. 7. 2019 a ze dne 24. 10. 2019, z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci:

7. Právní předchůdce žalobkyně, tj. společnost právnická osoba, IČO, uzavřel se žalovaným dne datum smlouvu, označenou jako„ Smlouva o zápůjčce“ (dále jen„ Smlouva“), ve které je uvedeno, že se jedná o smlouvu uzavřenou ve smyslu , , a , o spotřebitelském úvěru. Ze Smlouvy se pak mimo jiné podává, že žalovaný svým podpisem potvrdil, že při podpisu Smlouvy převzal od anonymizováno v místě bydliště v hotovosti celou částku„ zápůjčky“, tj. částku 10.000 Kč. Ze Smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit právnímu předchůdci žalované i s kapitalizovaným zápůjčním úrokem za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1.362 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2.237 Kč a poplatkem za hotovostní režim splátek ve výši 3.850 Kč, celkem tedy částku ve výši 17.449 Kč, a to ve 45 týdenních splátkách po 388 Kč, přičemž první splátku byla žalovaná povinna zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření Smlouvy a každou další týdenní splátku až po předposlední vždy nejpozději o konce dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období. Poslední týdenní splátka ve výši 377 Kč byla splatná nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období. Smlouva je opatřena podpisem žalovaného a osoby jednající za právnická osoba (jméno anonymizováno). Smluvní podmínky byly ke Smlouvě předloženy zvlášť bez podpisu smluvních stran, a proto soud z jejich obsahu nevycházel, neboť nebylo prokázáno, že by se žalovaný s jejich obsahem seznámil. Nebylo prokázáno (a žalovaný to ani netvrdil), že by žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně, či následně přímo žalobkyni, zaplatil více, než tvrdila a doložila žalobkyně, tedy vice než částku 5.128 Kč vyplývající z tabulky umoření (č.l. 73). Právní předchůdce žalobkyně pohledávky ze Smlouvy postoupil na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum a žalovanému byla změna v osobě věřitele řádně oznámena. Žalobkyně k doložení a prokázání toho, že právní předchůdce žalobkyně řádně v souladu se zákonem ověřoval schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit, předložil pouze Zákaznickou kartu, dle které žalovaný před uzavřením Smlouvy dne datum uvedl, že je zaměstnaný jako dělník ve právnická osoba anonymizováno, jeho čistý měsíční příjem činí 18.000 Kč, žije s rodiči, je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost k nezaopatřeným dětem. Jako své měsíční výdaje žalovaný uvedl: nájem/inkaso: 1.000 Kč, spoření/pojištění: 1.000 Kč, telefon: 750 Kč, externí splátky zápůjček dle zákazníka: 6.500 Kč, externí splátky zápůjček dle úvěrových registrů: 8.737 Kč, výdaje na domácnost: 3.000 Kč, celkem tedy výdaje ve výši 14.487 Kč. Podle údajů uvedených v zákaznické kartě v oddíle„ Ověřené dokumenty“ měl žalovaný zástupci právního předchůdce žalobkyně předložit pracovní smlouvu na dobu neurčitou, výplatní pásky za anonymizována dvě slova, číslo, výpisy z bankovního účtu za anonymizována dvě slova, číslo a SIPO za anonymizována dvě slova, číslo Tyto dokumenty zmíněné v zákaznické kartě však nebyly soudu ze strany žalobkyně předloženy a soud proto nemohl ověřit pravdivost údajů v zákaznické kartě uvedených.

8. Podle ust. , (dále jen „ “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení o spotřebitelském úvěru, ve znění , je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná.

10. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

11. Podle ustanovení § 580 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle ustanovení , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle ust. § 1968 věta první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný; výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. nař. vl. č. , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Repo sazba stanovená Českou národní bankou, platná ke dni 1. 1. 2020, činila 2 % (čerpáno z dat dostupných na www.cnb.cz).

14. Podle § 1879 o. z., věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

15. Soud na základě zjištěného skutkového stavu věc posoudil podle citované právní úpravy a učinil následující právní závěr.

16. Mezi právním předchůdcem žalobkyně (dále též úvěrující věřitel) a žalovaným (dále též spotřebitel), byla dne datum uzavřena smlouva, označená jako Smlouva o zápůjčce, která obsahuje podstatné náležitosti upravené zákonem pro smlouvu o úvěru ( a násl. ). S ohledem na postavení žalovaného, jako slabší smluvní strany, a obsah uzavírané Smlouvy, je pak nutno obsah této smlouvy a chování smluvních stran posoudit kromě o. z., též podle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, tj. včetně novely , a zkoumat, zda úvěrující postupoval před a při jejím uzavřením v souladu s touto právní úpravou. Úvěrující věřitel poskytl spotřebiteli finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru, úvěrující tak měl zákonnou povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit poskytnutou„ půjčku“ (úvěr). V této souvislosti byla žalobkyně soudem spolu s předvoláním k jednání vyzvána, aby doplnila žalobní tvrzení o to, jakým konkrétním způsobem právní předchůdce žalobkyně splnil povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit plánovaný úvěr (zápůjčku), přičemž soud poukázal na stávající judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu ČR, a současně aby ohledně toho předložila veškeré y a doklady, které měl původní věřitel jako poskytovatel úvěru k dispozici ke dni uzavření Smlouvy (tj. zejména potvrzení o výši příjmu žalovaného od jeho zaměstnavatele, potvrzení o výši invalidního důchodu, daňové přiznání, výpisy z jeho účtu, ověření v registru SOLUS, NRKI a BRKI, apod.) Soud přitom žalobkyni upozornil, že nebude-li řádné a dostatečné posouzení úvěruschopnosti doloženo, může být uzavřená smlouva posouzena jako neplatná ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, ve znění Povinností úvěrujícího bylo podle platné právní úpravy před uzavřením takovéto Smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného (tj. schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr). Žalobkyně sice tvrdila, že její právní předchůdce jako úvěrující splnil tuto svoji zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr potvrdit. Bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně vycházel pouze z obsahu Smlouvy, v níž měl žalovaný jako spotřebitel deklarovat, že byla řádně zkoumána jeho schopnost spotřebitelský úvěr splácet, a dále z údajů uvedených žalovaným v zákaznické kartě, což je dle názoru soudu s přihlédnutím ke kogentní povaze ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění , nedostatečné. Za řádné posouzení úvěruschopnosti nelze považovat„ spolehnutí se“ na žalovaným tvrzené skutečnosti, nýbrž je třeba na základě těch skutečností a se souhlasem žalovaného získat další podklady pro řádné posouzení jeho úvěruschopnosti. Žalobkyně v řízení k prokázání této zákonné povinnosti předložila pouze zákaznickou kartu, kterou žalovaný vyplnil před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Podle zákaznické karty měl sice žalovaný zástupci právního předchůdce žalobkyně (tj. úvěrujícímu) doložit pracovní smlouvu na dobu neurčitou, výplatní pásky za měsíce anonymizována dvě slova, číslo, výpisy z bankovního účtu za měsíce anonymizována dvě slova, číslo a SIPO za měsíce anonymizována dvě slova, číslo, avšak tyto dokumenty a y zmíněné v zákaznické kartě nebyly soudu ze strany žalobkyně předloženy s odůvodněním, že je žalobkyně ani její právní předchůdce nemají k dispozici, když byly předloženy před uzavřením Smlouvy, aniž by si úvěrující pořídil jejich kopie. Žalobkyně tedy nijak nedoložila, a tudíž neprokázala, že by si její právní předchůdce jako úvěrující údaje uvedené žalovaným v zákaznické kartě řádně ověřil, a že uvedené doklady (pracovní smlouva, výplatní pásky, výpisy z účtu žalovaného, doklady o výši placeného SIPO) byly skutečně před uzavřením smlouvy předloženy, a že se nejednalo o pouhé formální„ zaškrtnutí příslušných kolonek“ na připraveném formuláři označeném jako Zákaznická karta. Navíc bez znalosti obsahu zmíněných dokladů nemohl soud učinit závěr ani o tom, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena skutečně řádně a s odbornou péčí. Soud nemohl přehlédnout ani skutečnost, že podle Zákaznické karty žalovaný uvedl, že má již externí splátky zápůjček ve výši 6.500 Kč měsíčně, přičemž dle úvěrových registrů měl v té době žalovaný externí splátky zápůjček dokonce ve výši 8.737 Kč, což spolu s dalšími uvedenými výdaji znamenalo, že celkové měsíční výdaje žalovaného činí 14.487 Kč. Za situace, kdy deklarovaný průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činil 18.000 Kč a výdaje 14.487 Kč, se lze jen podivit, že právní předchůdce žalované údajně neměl důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalovaného) spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu z uvedených údajů naopak muselo být právnímu předchůdci žalobkyně jako úvěrujícímu zcela zřejmé, že pro žalovaného bude splácení dalšího úvěru částkou ve výši 388 Kč týdně, tj. cca ve výši 1.552 Kč měsíčně (4 x 388 Kč) nepochybně představovat nepřiměřenou finanční zátěž a úvěrující si tak nemohl být jistý, že úvěr (zápůjčka) bude spotřebitelem řádně splácen. Pokud za tohoto stavu věci právní předchůdce žalobkyně úvěr žalovanému přesto poskytl, nemohl soud přijmout závěr, že právní předchůdce žalobkyně jako úvěrující skutečně na základě dostatečných informací s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného jako spotřebitele řádně splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Naopak soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru úvěruschopnost žalovaného řádně nevyhodnotil, a že důsledkem je s ohledem na ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění , neplatnost uzavřené Smlouvy o zápůjčce (o spotřebitelském úvěru), na jejímž základě žalobkyně dovozuje svůj nárok na zaplacení žalovaných částek. Přitom k neplatnosti takto uzavřené Smlouvy soud přihlédne i bez návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , , popř. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. , apod.). Je nutno zdůraznit, že nebylo prokázáno, že by si právní předchůdce žalobkyně údaje uvedené v Zákaznické kartě nějakým relevantním způsobem ověřil a že by před uzavřením Smlouvy např. nenahlédl do exekučního rejstříku, aby zjistil, zda jsou vůči žalovanému vymáhány nějaké dluhy. Z těchto všech důvodů lze uzavřít, že při uzavření spotřebitelského úvěru (zápůjčky) se žalovaným nebyla právním předchůdcem žalobkyně dostatečně řádně a s odbornou péčí posouzena schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr (zápůjčku) a Smlouva je z tohoto důvodu neplatná, a to i s ohledem na ust.

17. Jelikož však žalovaný předmět zápůjčky, tj. částku 10.000 Kč, na základě neplatné Smlouvy převzal, což žalovaný potvrdil svým podpisem a v rámci daného soudního řízení převzetí této částky žádným způsobem nezpochybnil, je povinen tuto částku vrátit podle ust. § 2991 odst. 2 o. z., tedy jako bezdůvodné obohacení. Žalobní požadavek je proto důvodný pouze zčásti. Podle žalobních tvrzení, která nebyla žalovaným zpochybněna, tento uhradil z titulu Smlouvy pouze částku 5.128 Kč. Soud tak na základě zásad o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.), zavázal žalovaného k zaplacení částky 4.872 Kč (převzatých 10.000 Kč minus již vrácených 5.128 Kč), tedy plnění, které žalovaný od právního předchůdce žalobkyně dne 29. 7. 2016 převzal, ale dosud nevrátil zpět. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto povinnost nesplnil ani dodatečně, je ode dne 28. 4. 2020, tedy ode dne následujícího po dni, kdy mu byla doručena žaloba (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení v prodlení ( ), a proto soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 4.872 Kč i se zákonným úrokem z prodlení, jehož výše byla stanovena v souladu s ust. a nař. vl. č. (viz. výrok I. tohoto rozsudku).

18. S ohledem na výše uvedené právní hodnocení soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (viz. výrok II. tohoto rozsudku).

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. , když přihlédl k tomu, že žalovaný byl v tomto řízení procesně úspěšnější než žalobkyně (při posouzení poměru celkové žalované částky ve vztahu k částce, kterou soud žalobkyni tímto rozsudkem vůči žalovanému přiznal) a měl by proto právo na poměrnou část účelně vynaložených nákladů řízení, ale podle obsahu spisu mu žádné náklady tohoto řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. tohoto rozsudku).

20. Soud rozhodl o povinnosti žalovaného plnit žalobci ve lhůtě 3 dnů, když pro stanovení jiné, než zákonné lhůty nebyly shledány podmínky ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může žalobkyně jako oprávněná podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí dle anebo na exekuci dle exekučního řádu.