Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 39/2022-33
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Břízovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 6 456,07 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč od 5. 12. 2020 do 23. 3. 2022, se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3 210,83 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč od 5. 12. 2020 do 23. 3. 2022, se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3 210,83 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení 6 456,07 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne datum smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 4 000 Kč, která byla téhož dne žalované zaslána na účet. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit žalobkyni do 4. 12. 2020 dlužnou částku spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 5 020,07. Žalovaná však svůj dluh řádně neuhradila. Vedle dlužné částky tak vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 4 000 Kč, kterou žalobkyně požaduje od 5. 12. 2020 do 28. 11. 2021 v celkové výši 1 436 Kč. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky 6 456,07 Kč s tím, že žalovaná po podání žaloby plnila dne 23. 3. 2022 částku 6 456,07 Kč, kterou žalobkyně započetla na jistinu a náklady předcházejícího řízení. Dále navrhla, aby řízení pokračovalo co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč od 5. 12. 2020 do 23. 3. 2022. Soud usnesením ze dne datum řízení v požadované části zastavil.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila, aniž by se omluvila. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že v této byly jako strany uvedeny žalobkyně a žalovaná, která byla identifikována rodným číslem, adresou trvalého bydliště, přechodného bydliště, telefonem, e-mailem, číslem bankovního účtu a číslem občanského průkazu. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované půjčku ve výši 4 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit žalobkyni v souvislosti s touto půjčkou úrok ve výši 110,47 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 909,60 Kč, a to vše do 28 dnů od odeslání finančních prostředků z úvěru žalované. Pro případ prodlení si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaná v prodlení, a to do zaplacení. Smlouva je podepsána na straně žalované autorizačním kódem. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že na číslo účtu uvedené ve smlouvě o spotřebitelském úvěru byla zaslána částka 4 000 Kč dne 6. 11. 2020.
4. K prokázání ověření úvěryschopnosti žalované předložila žalobkyně k důkazu pracovní smlouvu a mzdové lístky za měsíce červenec až září 2020. Z těchto listin soud zjistil, že žalovaná měla uzavřenu pracovní smlouvu na dobu na pozici anonymizováno od datum s nástupním tarifem 9 800 Kč měsíčně. V měsíci červenci byla bez příjmu, v následujících měsících jí byla vyplacena částka 15 507 Kč, 14 100 Kč a 15371 Kč. Z výpisu z účtu žalované za měsíc srpen pak bylo zjištěno, že se jedná o shodný účet, jenž byl uveden ve smlouvě o spotřebitelském úvěru a že počáteční i konečný zůstatek na účtu byl záporný, a to přesto, že žalované v daném měsíci byly na účet zaslány dva jednorázové úvěry/půjčky od společnosti právnická osoba (zde se jedná o dodatečnou půjčku) a právnická osoba Dále zaslala souhlas s obchodními podmínkami společnosti právnická osoba a částku 1 Kč právnická osoba, anonymizováno, která poskytuje krátkodobé půjčky. Náklady za bydlení činili 3 645,26 Kč. Z výpisu dále vyplývá, že měla minimálně jednu vyživovací povinnost, když na nezletilého jméno jméno jí bylo uhrazeno výživné ve výši 2 000 Kč. Opakovaně pak hradila platby právnická osoba.
5. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované částku 4 000 Kč, kterou jí žalovaná nevrátila. Žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky. Žalovaná pak zaplatila částku 6 456,07 Kč až po podání žaloby dne datum.
6. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále též jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
8. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www. nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně se posouzením úvěryschopnosti žalované zabývala nedostatečně. Přestože si opatřila některé dokumenty, tyto nedostatečně hodnotila. Žalovaná sice měla příjem ve výši okolo 15 000 Kč měsíčně. Nicméně z výpisu z jejího účtu vyplývá, že na jejím účtu byl na začátku i na konce měsíce záporný zůstatek, a to přesto, že si opakovaně ve větším množství půjčovala od jiných společností (anonymizováno 7 slov). Současně je zřejmé, že měla minimálně jednu vyživovací povinnost a náklady na bydlení činily minimálně 3500 Kč měsíčně. Dále je zcela zřejmé, že opakovaně sázela u právnická osoba. V měsíci červenci 2020 pak neměla žádný příjem. Již z těchto údajů mělo být žalobkyni zřejmé, že žalovaná pouze vytlouká klín klínem, půjčuje si na hazardní hry a nemá dostatek prostředků na živobytí. Nadto se žalobkyně výdaji žalované vůbec nezabývala, minimálně žádným způsobem neprokázala, že by i tuto stránku finanční situace žalované zvažovala. Tím, že se žalobkyně nedostavila k jednání, připravila se o možnost být poučena ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. Soud proto uzavírá, že žalobkyně nedostatečně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr.
9. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C -679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.
10. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalované poskytla finanční prostředky v celkové výši 4 000 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovanou nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi ani jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť jí žalobkyně plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalované plnila. Podle výzvy k zaplacení, jež byla žalované zaslána na e-mailovou adresu dne datum (odeslání předchozí výzvy ze dne 2. 8. 2021 žalobkyně neprokázala) měla žalovaná plnit do 7 dnů od doručení výzvy. Výzvu lze mít s ohledem na doručení do e-mailové schránky za doručenou dnem odeslání. Od 27. 8. 2021 tak běžela žalované lhůta k vrácení částky 4 000 Kč. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením částky 4 000 Kč dne 7. 9. 2021 (poslední den lhůty připadl na sobotu, proto je posledním dnem lhůty až následující pracovní den, tj. 6. 9. 2021). Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení v souladu s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z částky 4 000 Kč za dobu od 7. 9. 2021. Za období předcházející tomuto datu, žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení nevznikl. Žalovaná zaplatila dne datum částku 6 456,07 Kč. Úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč za období od 7. 9. 2021 do 23. 3. 2022 činí 179,01 Kč. Pokud tedy žalovaná zaplatila částku 6 456,07 Kč, uhradila tak žalobkyni celé bezdůvodné obohacení včetně úroku z prodlení. Trvala-li žalobkyně po částečném zpětvzetí žaloby na zaplacení úroku z prodlení za dobu od 5. 12. 2020 do 23. 3. 2022, nebyla žaloba v této části shledána důvodnou a byla proto zamítnuta.
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. Ve vztahu k žalované částce ve výši 6 456,07 Kč bylo řízení zastaveno pro chování žalované, která zaplatila po podání žaloby. V této části je tak povinna zaplatit žalobkyni náklady, přičemž tuto částku lze vnímat jako úspěch žalobkyně. V části, jež zůstala předmětem řízení po částečném zastavení, byla naopak zcela úspěšná žalovaná (428,51 Kč). Jestliže pak celková částka, jež byla požadována, činila 6 884,61 Kč, činí úspěch žalobkyně 93,78 % a úspěch žalované 6,22 %. Žalobkyně tak má vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši rozdílu jejího úspěchu a úspěchu žalované, tj. ve výši 87,56 % Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 6 456,07 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a z částky 1 500 Kč za jeden právní úkon po podání návrhu ve věci (částečné zpětvzetí žaloby) podle § 14b odst. 3 ve spojení s § 7 a. t., včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21 % ve výši 567 Kč, celkem tedy 3 667 Kč. Z této částky náleží žalobkyni 87,56 %, tj. částka 3 210,83 Kč. Soud postupoval dle § 14b a.t., neboť se jedná o žalobu, kterou žalobkyně podává opakovaně na ustáleném vzoru, přičemž se jedná o skutkově a právně o obdobné věci, v nichž požadované plnění nepřesahuje částku 50 000 Kč (viz např. řízení vedené u zdejšího soudu ve věci sp. zn spisová značka, anonymizováno číslo).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.