Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
14 C 158/2022-25
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Fikkerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro 10.800 Kč / úvěr
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 92 Kč s úrokem z prodlení z částky 92 Kč ve výši 8,5 % ročně od 8. 5. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky 10.708 Kč, kapitalizovaných úroků v částce 3.470,18 Kč, úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8.275,97 Kč od 13. 3. 2018 do 7. 5. 2020, úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8.183,97 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 23,66 % ročně z částky 8.275,97 Kč od 4. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 92 Kč s úrokem z prodlení z částky 92 Kč ve výši 8,5 % ročně od 8. 5. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba na zaplacení částky 10.708 Kč, kapitalizovaných úroků v částce 3.470,18 Kč, úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8.275,97 Kč od 13. 3. 2018 do 7. 5. 2020, úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8.183,97 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 23,66 % ročně z částky 8.275,97 Kč od 4. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 10.800 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 23. 1. 2017 uzavřené mezi společností právnická osoba IČO, sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) s tím, že pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. číslo 019.
2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.
3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů.
4. Protože se žalovaný ve věci nevyjádřil, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní, a to smlouvu o spotřebitelském úvěru, kartu zákazníka, přehled plateb, smlouvu o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek a předžalobní výzvu a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:
5. Dne 23. 1. 2017 uzavřeli právní předchůdce žalobkyně a žalovaný smlouvu o půjčce číslo na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 14.000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky právnímu předchůdci žalobkyně vrátit ve formě 58 týdenních splátek po 348 Kč včetně úroku ve výši 1.960 Kč (23,66 % ročně), poplatku za administrativní činnost ve výši 2.800 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5.600 Kč a poplatku za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 348 Kč RPSN činila 204 %. Pro případ prodlení žalované s úhradou splátky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, a dále možnost právního předchůdce žalobkyně odstoupit od smlouvy. Účastníci ujednali poplatky za předčasné zesplatnění úvěru ve výši 1 % z předčasně splacené částky. Žalovaná po dobu trvání smluvního vztahu zaplatila právnímu předchůdci žalobkyně částku 13.808 Kč, kterou právní předchůdce žalobkyně započetl v částce 1.960 Kč na úrok, v částce 2.800 Kč na poplatek za administrativní činnost, v částce 3.129,49 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek a v částce 194,48 Kč na životní pojištění. Dne 29. 11. 2019 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek, na základě které byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni. Poté žalovaná žalobkyni uhradila dne 3. 12. 2019 částku 100 Kč, kterou žalobkyně započetla na dlužné úhrady za služby. K datu podání žaloby vyčíslila žalobkyně pohledávku za žalovaným částkou 10.800 Kč, z toho na jistině částkou 8.275,97 Kč a částkou 2.524,03 Kč. Dopisem ze dne 30. 4. 2020, podaným na poštu dne 1. 5. 2020, vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu.
6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:
7. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
9. Podle § číslo k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
12. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
13. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 14.000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr včetně úroku ve výši 23,72 % ročně a dalších poplatků splatit 58 týdenními splátkami stanovenými smlouvou. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila a právnímu předchůdci žalobkyně uhradila celkem částku 13.908 Kč. S ohledem na uvedené měla žalobkyně nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1.2 012 sp. zn. I. ÚS 199/11) a dospěl k závěru, že smlouvu je nutné posoudit ji jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (poplatky s úroky dosahující 74 % jistiny, RPSN 205 %, smluvní pokuta pro případ prodlení, poplatky za předčasné splacení úvěru) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy.
14. Další podstatnou okolností, která vede k závěru o zjevné nespravedlivosti smlouvy, je dále, že žalobkyně se rozhodla žalované poskytnout úvěr 14.000 Kč se splátkami 1.704 Kč měsíčně po 1 roku, aniž by dostatečně prozkoumala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně do karty klienta uvedla měsíční příjem žalované ze zaměstnání ve výši 11.686 Kč, dále sociální dávky ve výši 7.339 Kč (příspěvek na bydlení) a výživné na dítě 400 Kč a dále uvedla výdaje žalované na bydlení ve výši 6.100 Kč a osobní výdaje 7.024 Kč a splátky úvěrů 1.400 Kč, avšak již pouhým porovnáním částky poskytované žalované jako příspěvek na bydlení a údaje uvedeného jako výdaje na bydlení je zřejmé, že částka výdajů na bydlení nemůže odpovídat skutečnosti, když tato částka je nižší než poskytovaný příspěvek. Rovněž osobní výdaje žalované s ohledem na skutečnost, že má v péči nezletilé dítě, jsou uváděny dle názoru soudu uváděna v nepřiměřeně nízké výši. Žalobkyně výdaje žalované nikterak neověřovala, neověřovala ani finanční situaci a s tím spojenou schopnost splácet daný závazek ve sjednaných splátkách (zcela absentují údaje a listiny vztahující se např. ke stavu bankovního účtu žalované), což se soudu jeví za zvlášť nutné za situace, kdy žalovaná již jeden úvěr splácela a její finanční situace ji vedla k dalšímu čerpání úvěru. Pokud žalobkyně poskytla žalované za této situace úvěr, je zcela zjevně, že jej nemohla poskytnout s vírou na vysokou pravděpodobnost splacení dluhu, a proto jejím nárokům nelze v soudním řízení poskytovat ochranu. V důsledku těchto skutečností žalobkyně porušila § 86 odst. 1 věta druhá z.č. 257/2016 Sb.; byť žalovaná námitku neplatnosti nevznesla, vstupuje tato okolnost, jak bylo uvedeno výše do úvah o nespravedlivosti smlouvy. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18.
15. Smlouva uzavřená mezi účastníky byla soudem posouzena jako neplatná, nicméně účastníci jsou povinni vrátit si navzájem poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2993 občanského zákoníku. Žalované se dostalo plnění ve výši 14.000 Kč v souladu s neplatnou smlouvou, na které dosud zaplatila částku 13.908 Kč, a je proto povinna žalobkyni rozdíl mezi těmito částkami ve výši 92 Kč vrátit podle shora citovaného ust. § 2993 věta první občanského zákoníku včetně úroku z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků. Pokud však jde o počátek prodlení žalované s úhradou dluhu, pak se soud domnívá, že dluh žalované se stal splatným na základě předžalobní výzvy, neboť není možné uvažovat o splatnosti sjednané původní smlouvou o úvěru, jež byla soudem zhodnocena jako neplatná. Předžalobní výzva byla žalované doručena dle domněnky doby dojití podle § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání (odeslána 1. 5. 2020), tedy jí došla dne 6. 5. 2020, dne následujícího mohla žalovaná splnit (viz § 1958 odst. 2 občanského zákoníku) a pokud tak neučinila, dostal se ode dne 8. 5. 2020 do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 92 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % od 8. 5. 2020 do zaplacení (ohledně výše úroku z prodlení byl soud vázán žalobním návrhem), ve zbytku soud žalobu jako nedůvodně podanou zamítnul.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když ve sporu úspěšnému žalované žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.