Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 44/2022-30
Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Adélou Kohoutovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 3 678,29 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 678,29 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 574,12 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 678,29 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 574,12 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 3 678,29 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, kterou účastníci uzavřeli dne datum. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 6 718 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 704 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci od datum. Roční úroková sazba činila 19,23 %, sjednáno bylo i pojištění, které bylo součástí měsíčních splátek, a to 4,99 % z měsíční splátky. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením, žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky, která činí celkem 3 678,29 Kč ke dni zesplatnění dluhu, tj. ke dni datum. Celková uhrazená částka žalovaným činí 8 170 Kč. Ke zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet před poskytnutím úvěru uvedla žalobkyně, že byla zkoumána na základě údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, dotazem na registr dlužníků příjmení, kontrolou databáze anonymizováno, centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku, dále pak kontrolou katastru nemovitostí. Žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí částka, náklady na domácnost činí částka a jeho finanční závazky jsou ve výši částka. Uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost a bydlí v nájmu.
2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil.
3. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o.s.ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
4. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne datum v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.
5. Mezi účastníky byla na základě žádosti žalovaného ze dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo jejíž součást je i přihláška k pojištění. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 6 718 Kč a žalovaný se zavázal je splatit pravidelnými měsíčními splátkami, jejichž součástí bude i pojištění. Žalovaný v žádosti uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, pracuje v anonymizována dvě slova obec s měsíčním příjmem částka čistého, jeho náklady na bydlení jsou částka měsíčně a jiné finanční závazky částka měsíčně. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky pro poskytování bankovních produktů a služeb, produktové podmínky pro klasické úvěry a sazebník pro úvěry platný od datum. Z přehledu plateb žalovaného pak soud zjistil, v jakém rozsahu žalovaný plnil. Žalovaný byl žalobkyní opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky.
6. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Protože se jednalo v případě žalobkyně o podnikatele a v případě žalovaného o spotřebitele, vztahují se na právní vztah mezi účastníky příslušná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Podle § 86 odst. 1 tohoto zákona má poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), přičemž se jedná o neplatnost absolutní, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. § 588 o.z.). Po provedeném dokazování dospěl soud v dané věci k závěru, že žalobkyně nezkoumala s odbornou péčí schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně sice na výzvu soudu sdělila, že osobu žalovaného lustrovala v registrech a odvolávala se na údaje poskytnuté žalovaným v žádosti o úvěr s tím, že tyto údaje kriticky hodnotila a případně při posouzení schopnosti splácet úvěr vycházela i ze statistik, normativních životních nákladů apod. I za předpokladu, že by kontrola osoby žalovaného proběhla tak, jak tvrdila žalobkyně, nemohla by být ale shledána dostatečnou. Pro vytvoření ucelené představy o úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení, není možné se spokojit s pouhými tvrzeními žalovaného. Naopak je třeba skutečnosti uváděné žalovaným ověřit, zjistit příjem žalovaného, požadovat po žalovaném např. výpis z účtu, nájemní smlouvu, pracovní smlouvu, výplatní pásky, potvrzení o příjmu apod. Pouhé formální vyplnění žádosti je zcela nedostačující. Jiné důkazy prokazující řádné ověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně soudu nepředložila, k jednání se nedostavila, a tedy nemohla být ani soudem v tomto smyslu poučena dle § 118a o.s.ř. a ani vyjádření se k výzvě soudu nebylo dostačující, když pouze opět shrnovalo metodiku žalobkyně, aniž by dokládalo jakýkoliv listinný důkaz ověření si tvrzení žalovaného. Soud má proto za to, že rozhodně není možné uzavřít, že by schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr řádně byla náležitě zkoumána ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na vše výše uvedené soud tedy uzavřel, že předmětná dohoda je absolutně neplatná. Ve věci bylo sice prokázáno, že žalovaný částku představující sjednaný úvěr obdržel, avšak částka zaplacená žalovaným žalobkyni převyšuje takto poskytnuté plnění, tedy případné bezdůvodné obohacení na straně žalovaného nevzniklo. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl.
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a 151 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalovaný byl ve věci úspěšnější, nicméně žádné náklady mu v průběhu řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.