Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 95/2021-79
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Silvií Hodaňovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 38.534,33 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se ohledně částky 36.862,55 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 115,36 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 36.491,89 Kč od datum do zaplacení, zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1.671,78 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 150 Kč měsíčně, první splátku do datum a další splátky vždy k 20. dni v měsíci až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se ohledně částky 36.862,55 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 115,36 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 36.491,89 Kč od [datum] do zaplacení, zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1.671,78 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 150 Kč měsíčně, první splátku do [datum] a další splátky vždy k 20. dni v měsíci až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala původně zaplacení částky 38.534,33 Kč, která je tvořena jistinou 31.764,47 Kč, dlužnými splátkami 6.399,20 Kč, poplatkem za upomínku 126,47 Kč, úrok z prodlení 61,69 Kč, smluvní pokutou 297 Kč a sankční platbou při předčasné splatnosti 200 Kč. Účastníci uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 35.000 Kč.
2. Žalovaná uvedla, že má nízký důchod a nemohla už splátky platit. Neumí číst, to při uzavírání smlouvy sdělila, paní jí řekla, kolik má platit. Dala jí ústřižek o tom, co bere a občanku, důchod v té době činil 4.300 Kč, měla v péči nezl. syna dcery a dostávala spolu s ním sociální dávky.
3. Žalobkyně po jednání soudu se souhlasem žalované vzala žalobu částečně zpět, když již požadovala uhradit pouze bezdůvodné obohacení ve výši 1.671,78 Kč se zákonnými úroky. Soud proto v rozsahu zpětvzetí řízení podle § 96 o. s. ř. zastavil.
4. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci. Žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru dne datum ve výši 16.899 Kč se splatností ve splátkách po 1.092 Kč o dobu 24 měsíců. Současně požádala žalovaná o poskytnutí revolvingového úvěru (smlouva o úvěru). Žalobkyně žalované poskytla revolvingový úvěr s rámcem 35.000 Kč, který žalovaná čerpala tak, že celkem jí byla vyplacena částka 64.936,78 Kč a žalovaná uhradila 63.265 Kč (výpis, přehled plateb). Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované na základě jí poskytnutých údajů o příjmu 4.300 Kč měsíčně důchod, ostatních příjmů 12.000 Kč a výdajů 4.000 Kč na bydlení (smlouva o úvěru).
5. Soud posuzoval smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako smlouvu o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Pokud jde o žalobkyni, pak se jednoznačně jedná o společnost, která byla založena za účelem generování zisku. Žalobkyně je tak jednoznačně v postavení podnikatele, neboť se jedná o nebankovního poskytovatele úvěru a žalovaný je v postavení spotřebitele. Jedná se tak o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ) a na závazkový vztah je proto nutno aplikovat i ustanovení § 86 ZosÚ.
7. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
8. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
9. Také při výkladu ustanovení § 86 ZosÚ se prosadí závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (k tomu srovnej zejména bod 26 rozsudku NSS), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
10. Soud vychází z ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, kdy neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zřejmě příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale i zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence, narušení rodinných a sociálních vztahů, chrání také samotné věřitele, kteří poskytli spotřebiteli úvěry již dříve.
14. Soud dospěl k závěru, a to na základě směrnic Evropské unie a konkrétně směrnice 93/13 EHS o nepřiměřených podmínkách (zneužívajících klauzulích) ve spotřebitelských smlouvách a směrnice anonymizováno parlamentu a rady 208/48 příjmení o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady 87/102 EHS, že povinností České republiky bylo zajistit ochranu spotřebiteli. Současná koncepce ochrany spotřebitele jak v občanském zákoníku, tak zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, zajišťuje ochranu spotřebitele formou relativní neplatnosti, kdy spotřebitel je ten, kdo musí uplatnit námitku neplatnosti. To však neodpovídá anonymizováno směrnicím, což potvrzuje judikatura anonymizováno soudního dvora, a to např. v rozsudcích ve věci C číslo anonymizována tři slova versus příjmení příjmení a rozhodnutí ve věci C číslo anonymizováno. V těchto rozhodnutích anonymizováno soudního dvora je vyjádřeno, že účelu směrnice o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách by nebylo dosaženo, kdyby spotřebitel měl mít povinnost sám uplatnit nepřiměřený charakter takových podmínek. Objasňuje se tu důležitost role soudu, který má povinnost otázku neplatnosti takového ujednání posuzovat z vlastního podnětu a nejen v případech, kdy se neplatnosti některá ze stran dovolala.
15. Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZosÚ, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu.
16. Důvodem absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy je nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalobkyně pak sama požadovala pouze bezdůvodné obohacení. Soud tedy pouze přiznal žalobkyni nárok na vrácení vzájemně přijatých plnění, tedy to, co žalobkyně poskytla žalované a co žalovaná zaplatila na smlouvu, přičemž dle tvrzení žalobkyně a výpisu plateb žalovaná čerpala částku 64.936,78 Kč a uhradila 63.265 Kč a zbývá ji uhradit 1.671,78 Kč. Tuto částku, jako bezdůvodné obohacení získané žalovanou na základě absolutně neplatné smlouvy, je žalovaná povinna vrátit. Soud také v souladu s § 1970 občanského zákoníku přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení ve výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k majetkové a sociální situaci žalované, která má nízký důchod, který pokrývá náklady na bydlení, jí soud povolil podle § 160 o. s. ř. splátky po 150 Kč měsíčně s tím, že s ohledem na nízkou dlužnou částku dojde k uspokojení věřitele v přiměřeném čase.
17. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 2 věty prvé, kdy žalobkyně měla úspěch pouze v části 1.671,78 Kč a řízení bylo zastaveno pro zpětvzetí učiněné žalobkyní, nikoliv pro chování žalované tak, nárok na náhradu nákladů řízení by měla žalovaná, která se však tohoto práva vzdala.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně to, co jí toto rozhodnutí ukládá, může se žalobkyně domáhat podaným návrhem u soudu výkonu tohoto rozhodnutí.